Relativně stabilní výhled s celou řadou problematických faktorů, které ho mohou ohrozit. I tak by se dal shrnout pohled odborníků na vývoj české ekonomiky v letošním roce. Analytici společnosti Coface očekávají, že zdejší HDP vykáže 2,8procentní růst, jiní předpokládají zlepšení o 2,2 až 2,7 procenta.
„V posledních letech sledujeme postupnou stabilizaci české ekonomiky. HDP mírně roste, zatímco inflace klesá a letos by se měla pohybovat kolem dvou procent, tedy na jedné z nejnižších úrovní v regionu. Očekáváme růst HDP přibližně o 2,8 procenta, přičemž hlavním tahounem zůstane spotřeba domácností. Česká ekonomika každopádně znatelně překoná Německo, zároveň ale bude dál zaostávat za rychleji rostoucím Polskem,“ řekl Martin Procházka, ředitel úpisu rizika pro Českou republiku a Slovensko ze společnosti Coface.
Podle firmy, která se zabývá řízením obchodních úvěrových rizik, tuzemské hospodářství těží třeba ze své výhodné geografické polohy, silného zapojení do mezinárodních výrobních řetězců a stabilních veřejných financí, jejichž zadlužení zůstává výrazně pod průměrem Evropské unie. K pozitivnímu výkonu přispívá také odolná spotřeba domácností, čerpání evropských fondů a nízká inflace.
S tímto názorem se víceméně ztotožnil i Jan Vejmělek, hlavní ekonom Komerční banky. „České hospodářství v posledních čtvrtletích překvapilo svou odolností a zrychlením tempa růstu, přičemž hlavním tahounem zůstává domácí poptávka, zejména spotřeba domácností, podpořená růstem reálných mezd a napjatým trhem práce. Pozitivně by se měl projevit rovněž fiskální stimul, a to jak ze strany domácí vlády, tak v zahraničí,“ sdělil pro Euro.cz Vejmělek.
Hlavní rizikový faktor? Válka v Íránu
Faktorů, jež budou růst české ekonomiky ovlivňovat, je samozřejmě celá řada. Tím nejvýznamnějším je pravděpodobně současný íránský konflikt, který může podle Coface vést k revizi růstu HDP směrem dolů až o jeden procentní bod. Záležet to bude především na délce konfliktu a situaci v aktuálně zablokovaném Hormuzského průlivu, jímž proudí až čtvrtina světových zásob ropy.
Právě vysoké ceny černého zlata a energií obecně přitom mohou představovat poměrně zásadní komplikaci. „Přestože se energetická náročnost české ekonomiky v posledních letech strukturálně snižuje, ceny energií zůstávají klíčovým faktorem konkurenceschopnosti českého průmyslu a tím i celé ekonomiky,“ popsal Vejmělek.
V souvislosti s konfliktem na Blízkém východě už někteří ekonomové upravují své predikce letošního růstu českého HDP. „Před začátkem války v Íránu jsem počítal s růstem na úrovni 2,6 procenta, nicméně s každým dalším dnem trvání tohoto konfliktu rostou rizika horšího výsledku. Pokud by válka dále eskalovala a trvala dlouhé měsíce, mohli bychom se nakonec teoreticky bavit i o ztrátě na úrovni jednotek procent. Momentálně se kloním ke zpomalení o 0,4 procentního bodu, a tedy celoročnímu růstu poblíž 2,2 procenta,“ sdělil naší redakci Vít Hradil, hlavní ekonom investiční společnosti Investika.
Dalším významným rizikovým faktorem je podle odborníků ekonomická kondice Německa. České hospodářství zůstává kvůli své exportní orientaci citlivé na tamní vývoj, jelikož k našim západním sousedům směřuje přibližně třetina vývozu. „Německo již řadu let ekonomicky víceméně stagnuje a jeho průmyslový sektor – který je pro nás obzvláště důležitý – dokonce klesá. Vzhledem k naší silné obchodní provázanosti to snižuje i výkon české ekonomiky,“ doplnil Hradil.
Ekonomika musí reagovat na změny
Jakým dalším rizikům české hospodářství v současnosti čelí? Tak třeba neuspokojivé situaci ve zdejším automobilovém průmyslu, který se na tvorbě HDP podílí zhruba deseti procenty a na exportu dokonce čtvrtinou. Tuzemský automotive v současnosti prochází náročnou transformací směrem k elektromobilitě, a to navíc v době rozsáhlých obchodních sporů, amerických cel na dovoz automobilů i čínských omezení exportu vzácných zemin, nezbytných pro výrobu baterií.
Ještě kritičtěji hodnotí analytici Coface zdejší stavebnictví, které řadí do kategorie velmi vysokého rizika. Nemovitostní trh v Česku totiž podle nich zůstává křehký, oživení postupuje pomalu a firmy se potýkají s nízkými maržemi. Určitou vzpruhou by však mohlo být dočerpání významné části evropských fondů, které může podpořit zejména infrastrukturní projekty.
„Na střednědobém horizontu považuji za největší riziko pro Česko to, že se budeme nadále držet hospodářských politik postavených na udržování statusu quo. Pracovní právo, stavební zákony, důchodový systém, dotační politika a mnoho dalších oblastí u nás má kořeny ve druhé polovině dvacátého století, kdy Evropa kromě Spojených států prakticky neměla ekonomickou konkurenci. Dnešní svět je rychlejší, dravější, o slovo se hlásí země jako Čína, Indie, Brazílie a další. Na tyto změny musí být ekonomika schopna a ochotna pružně reagovat, měnit svoji specializaci a staré návyky,“ uvedl Hradil.
Z dlouhodobého hlediska je pak podle hlavního ekonoma Investiky největším nebezpečím nepříznivý demografický vývoj a trajektorie veřejných financí. Stárnutí populace bude vyvíjet enormní nároky na veřejné rozpočty a snižovat ekonomickou produktivitu. A vzhledem k tomu, že již nyní Česko operuje s neudržitelnými rozpočtovými deficity, může zadlužení brzy nabrat svižné tempo a za pár desítek let se stát neufinancovatelným.
Polský růst je vykoupen i dluhem
Jak již bylo zmíněno, český růst HDP letos výrazně překoná německou ekonomiku, která by se měla podle analytiků Coface zvýšit jen o jedno procento. Naopak ale zaostává za dynamikou Polska, jehož HDP by se mělo těšit dokonce čtyřprocentnímu růstu.
„Polsko v poslední době vykazuje působivé ekonomické výsledky, nicméně nejedná se o zcela novou situaci. Ještě začátkem devadesátých let dosahoval polský hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly – tedy jeden z nejbližších ukazatelů ‚bohatství lidí‘ – přibližně poloviny toho českého. V první polovině nultých let tohoto století se jednalo o zhruba 60 procent. Přibližně od roku 2009 ovšem polský růst oproti tomu českému výrazně zrychlil a v roce 2024 se již Polsko nacházelo okolo 90 procent naší ekonomické úrovně,“ vypočítal Hradil.
Podle hlavního ekonoma Investiky má Polsko oproti Česku hned několik výhod. Především jde o mnohem větší stát, což ho činí lákavějším pro nadnárodní společnosti a zároveň méně závislým na zahraničním vývoji, protože se může více opírat o domácí poptávku. Současně mají Poláci lepší infrastrukturu, což je částečně dané i jejich přístupem k moři. Vejmělek z Komerční banky pak doplnil, že na rozdíl od Česka dosáhly polské reálné mzdy své předpandemické úrovně již v roce 2021, což přispělo k rychlejšímu oživení útrat domácností.
Svižnější polský růst je způsobený rovněž politikou tamních vlád. „Obzvláště v posledních několika letech Polsko hospodaří s velkými rozpočtovými deficity a část jeho úspěchu je tedy vykoupena rostoucím dluhem. Polsko je ale zároveň úspěšnější v čerpání evropských fondů – zatímco v Česku byly tyto peníze obvykle rozdrobeny do velkého množství malých projektů, Poláci preferovali větší a efektivnější investice. S trochou zjednodušení lze říct, že my jsme si opravili sto náměstíček, oni místo toho do regionu přivedli dálnici,“ uzavřel Hradil.
