Všichni o ní mluví, firmy se jí rády chlubí, ale ve skutečnosti si umělou inteligenci (AI) dokázal „ochočit“ pouhý zlomek z nich. Konkrétně jde o jedno procento společností, jak ukazuje průzkum poradenské firmy McKinsey, jenž napříč 1 491 oslovenými podniky z více než stovky zemí mapoval úroveň takzvané AI vyspělosti. To vše navzdory skutečnosti, že podle stejné studie mohou firmy, které toto zvládnou, dodávat své produkty a služby za o polovinu kratší dobu a s až o 30 procent většími zisky.
Že naprostá většina podniků v osvojení nástrojů umělé inteligence zcela zaostává, dokládá i vlastní výzkum tuzemské technologické společnosti DX Heroes, která se specializuje na nasazení umělé inteligence v IT. Její šéf Prokop Simek zdůrazňuje, že manažeři zpravidla řeší jen výši nákladů – tedy typicky například kolik utratí za různé licence k dotčeným nástrojům –, zatímco na produktivitě jim utíkají miliony.
„Absolvoval jsem hloubkové rozhovory s dvaceti technickými řediteli a dalšími zástupci firem na téma využití umělé inteligence v jejich IT. Ukázalo se, že realita odpovídá průzkumům a že vyspělost českých firem v AI je velmi nízká. Společnosti si silně uvědomují, že když nebudou problém řešit, zůstanou pozadu. Jeden příklad z praxe: board velké firmy pozval manažery na schůzku a na rovinu jim řekl, že jako manažeři pro firmu už nemají žádnou hodnotu, pokud nebudou do svých produktů implementovat AI a nebudou jí rozumět,“ přibližuje Simek.
Čtyři miliony navíc na deset lidí
Implementace nástrojů umělé inteligence do podnikových struktur je velice komplexní záležitost, která s sebou přináší řadu otázek. Jednou z těch hlavních, na níž spousta firem jen stěží nachází správnou odpověď, je, kolik finančních prostředků do této technologie investovat. Jak již bylo nastíněno a jak vyplývá ze zkušeností DX Heroes, vezme-li se v potaz celý vývojový cyklus, může správně implementovaná AI teoreticky zvýšit firemní produktivitu o necelou jednu třetinu.
Kolik peněz to dělá v praxi, řečeno absolutními čísly? Dle dat zmíněné české společnosti činí rozdíl klidně i čtyři miliony korun ročně v případě desetičlenného týmu. U velkých firem se pak vyšší produktivita počítá v desítkách milionů.
Naneštěstí platí, že řada středních i velkých podniků si toto neuvědomuje a snaží se ušetřit například na licencích. To přirozeně vede k situaci, kdy podnik sice danou licenci nakoupí, avšak jen pro osobní užití, čili na úkor omezení funkcí, ba dokonce bezpečnosti. Pravda, třeba oblíbený nástroj Cursor vychází v takovém případě na pouhých 20 dolarů (440 korun), zatímco když je využíván pro komerční účely, stojí dvojnásobek. Nutno nicméně zdůraznit, že nižší cena je vykoupena absencí soukromého módu, což znamená vystavení se riziku toho, že se napsaný kód objeví u konkurence. Vše navíc vyzní o to paradoxněji, uváží-li člověk fakt, že pokud by měla firma za tímto účelem najmout nového vývojáře, vyjde jeho hodinová mzda o poznání dráž.
AI konzultant jako nový finanční poradce
Jednou z dalších otázek, které si firma musí při implementování umělé inteligence zodpovědět, je, zda takový úkol svěří člověku zvnějšku, nebo jím pověří někoho ze svých vlastních řad. Dle Simeka je řešení nasnadě.
„S různými AI konzultanty se doslova roztrhl pytel. Ale ty, co technologii opravdu rozumějí, bych pomalu spočítal na prstech jedné ruky. Že jednorázová školení na AI nemají smysl, na tom se při rozhovorech shodl každý. Svět umělé inteligence se vyvíjí tak rychle, že za pár týdnů je všechno jinak. Proto je nutný systematický přístup – v ideálním případě by firma měla mít jenom na nasazení AI určeného seniora a z řad vlastních zaměstnanců vybrat ambasadory, kteří pomohou s adopcí,“ vysvětluje Simek. Druhým dechem však dodává, že zejména malé firmy si takového člověka často nemohou dovolit, a proto se poohlížejí po externistech, kterých je zase na druhou stranu – tedy těch kvalitních – vzhledem k velikosti trhu fatální nedostatek.
Ovšem i když se firmě podaří takové lidi sehnat, totiž vycvičit, vyhráno ještě zdaleka nemá. Vedle správně nastavených procesů, které umožní měřit dopad implementace AI v celém vývojovém cyklu, a tedy i efektivní využívání jinak drahých licencí nástrojů typu Copilot a dalších, je potřeba zajistit rovněž kontinuální podporu těchto pracovníků.
„Místo jednorázového workshopu je daleko vhodnější projektový přístup postupného dávkování nových postupů a evangelizace. Nejprve by měl vzniknout pilotní projekt a implementace jednoho scénáře. A na něj postupně nabalovat školení, workshopy, konzultace a získávání zpětné vazby,“ doplňuje Simek, podle něhož lze proces adopce umělé inteligence shrnout do čtyř základních bodů.
„Zaprvé, vytvořte AI strategii s ohledem na cíle své organizace a návratnost investic (ROI). Zadruhé, pořiďte si licence na AI nástroje, které garantují bezpečnost firemních dat. Následně ve firmě vyberte ambasadory, kteří budou budovat adopci v rámci společnosti a poté začněte s kontinuálním vzděláváním, budováním AI kultury,“ uzavírá šéf DX Heroes, mezi jejichž klienty patří například Česká spořitelna, Erste Group, SkipPay nebo Wultra.
