Londýnský exit - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Londýnský exit

, Jiří Pšenička,
Londýnský exit
Zdroj: Euro.cz

Jiří Malúš údajně chystá prodej své firmy, pomáhá mu švýcarská banka UBS

Mnohé nasvědčuje, že v Londýně se připravuje jedna z největších českých obchodních transakcí roku. Tamní pobočka švýcarské banky UBS dle informací týdeníku EURO získala mandát na prodej akcií Agropol Group, druhé nejvýznamnější české firmy působící v zemědělství a potravinářském průmyslu. Společnost stoprocentně ovládá pražský podnikatel Jiří Malúš. Neoficiální zprávy uvádějí, že mandát UBS trvá do konce letošního roku.
Přestože informace potvrzuje hned několik zdrojů působících v oblasti investičního bankovnictví, zástupci Agropolu zarputile tvrdí, že to není pravda. „Žádný takový prodej se nepřipravuje, jde o spekulace, ke kterým se dle našeho názoru není nutné podrobněji vyjadřovat,“ reagovala minulý týden mluvčí firmy Jana Kindlová. Potvrzuje sice, že určitá jednání s UBS probíhají, ovšem týkat se prý mají pouze plánovaného projektu na výrobu biolihu.
Týdeník EURO žádal, aby k celé záležitosti dal jednoznačné prohlášení sám Jiří Malúš, ale prosba nebyla vyslyšena stejně jako žádost o rozhovor. „Je mi líto, ale pan ředitel se k tomuto tématu nebude vyjadřovat. Jde o spekulace, které nebudeme dále komentovat,“ dodala Kindlová.

Projekt Geneva

„Vím, že se ten obchod připravuje. Zcela náhodou jsem se k tomu nedávno nachomýtl. Pokud vím, asi před třemi týdny dělali prezentaci a připravovali ocenění. Celý projekt nese název Geneva,“ uvádí investiční bankéř působící v Londýně u jedné nadnárodní finanční korporace. V zásadě shodnými zprávami disponují i domácí hráči zabývající se investičním bankovnictvím. Týdeník EURO získal informace, že firmy, jako jsou Patria Finance či Wood & Company, usilují o poradenský kontrakt od potenciálního kupce. Společnost Wood & Company o investiční příležitosti dokonce informovala své klienty již v září, když v anglicky psané zprávě uvedla, že dle jejích důvěryhodných zdrojů má vlastník Agropolu zájem celý svůj podíl prodat „zahraničnímu investorovi, nejlépe nějaké zahraniční zemědělské společnosti“. Jestliže má Malúš skutečně zájem výhradně o zahraniční kapitál, vysvětlovalo by se, proč jednání probíhají v Londýně, stranou pozornosti českých byznysmenů.
Týdeník EURO měl možnost nahlédnout i do investičního portrétu Agropolu vypracovaného bankou UBS v září. Kromě jiného jsou v něm prezentovány i ekonomické vyhlídky firmy pro letošní a příští rok. Očekává se další růst tržeb i EBITDA. V dokumentu se sice píše o uvažované výstavě továrny na biolíh, jak uvádí i mluvčí Agropolu (stejně tak se píše o továrně na methylester řepkového oleje), ovšem je to až poslední bod materiálu, kde se sumarizují některé příležitosti k dalšímu růstu skupiny. Za další příležitost označuje text vývoz drůbežích produktů na rakouský a německý trh. Nezdá se tedy pravděpodobné, že by v jednání mezi Malúšem a UBS byl ústředním tématem biolíh. Jako kontaktní osoby jsou ve zmíněném dokumentu uvedeni tři londýnští manažeři UBS – Michal Holly, Simon Ho a Arthur Liu. Týdeník EURO je elektronickou poštou oslovil, zda skutečně mají mandát k prodeji Agropolu, ale žádná odpověď nepřišla. Nezdá se však být pravděpodobné, že by tolik zdrojů mohlo mít nepravdivé informace. Jediný, kdo může říci, jak se věci skutečně mají, je Jiří Malúš.

Rekordní čísla

Skupina Agropol Group zaměstnává po celé republice téměř 3300 lidí a je ve svém oboru dvojkou na českém trhu, hned za holdingem Agrofert, který ovládá Andrej Babiš. Za loňský rok vykázala nejlepší výsledky ve své historii: obrat 13,5 miliardy korun, konsolidovaný zisk 702 milionů.
Celé uskupení, do něhož patří asi 18 firem, má formu holdingu členěného do tří divizí, na jehož vrcholu je mateřská Agropol Group. První divizi představují „agrocentra“, firmy disponující především velkými skladovými kapacitami (obilními sily). Prodávají umělá hnojiva, agrochemikálie a hospodářské potřeby a od zemědělců vykupují rostlinnou produkci. Do divize patří několik bývalých regionálních podniků Zemědělského zásobování a nákupu (ZZN) – firmy Agrona (Chebsko), Belagra (Břeclavsko), Cerea (Královéhradecko), Doagra (Domažlicko), Grana (Písecko), Obila (Kutnohorsko), Primagra (Příbramsko), Proagro (Klatovsko), Silagra CZ (Opavsko) a Tagrea (Táborsko). Druhá divize se nazývá tradingová, zabývá se domácím i zahraničním obchodem se zemědělskými komoditami. Její součástí jsou obchodní společnosti Agropol, Agropol Chem a Agropol Trading. Třetí je divize zpracování drůbežího masa, zahrnující firmy Jihočeská drůbež, Jihočeská drůbež Mirovice, Intergal Vrchovina a Moravskoslezské drůbežářské závody PROMT. Všechny prodávají své drůbeží výrobky přes společnost Agropol Food, na trh jsou uváděny pod společnou značkou „Vodňanské kuře“.

Boháč jako investorské riziko.

Malúšova drůbežářská divize je ve své branži nejvýznamnějším hráčem českého trhu. Je však také zatěžkána jednou nikoliv bezvýznamnou právní vadou, kterou by případný kupec Agropolu musel vzít v úvahu. Jedná se o akcionářský spor se Zdeňkem Boháčem, spolumajitelem nejvýznamnější firmy této divize, Jihočeské drůbeže (drží 49 procent akcií). Boháč tvrdí, že jeho vlastnická práva byla neoprávněně okleštěna. Klíčovým bodem sporu je valná hromada z října 2003, které se Boháč nezúčastnil (protože prý zcela záměrně nebyl řádně pozván) a na níž jej Malúš odstavil na vedlejší kolej (EURO 42,49/2004 a 9/2006). Případ už delší dobu zaměstnává české soudy, konečný verdikt bude mít brněnský Nejvyšší soud. Dokud tento akcionářský spor nebude dořešen, bude jakýkoli majitel Agropolu žít v právní nejistotě.
Žije v ní i samotný Jiří Malúš. Vypadá to, že bude muset před soud, kde se má zpovídat, za jakých okolností skupinu Agropol v polovině devadesátých let vlastně získal. Policie letos v září navrhla státnímu zastupitelství, aby Malúše obžalovalo z trestního činu podvodu. „Návrh na podání obžaloby podaný policií vnímám jako kombinaci zarputilosti, nedostatečné odborné erudice policejního orgánu a možná i něčeho jiného, co nemá s právem v ČR nic společného,“ reagoval na zprávu majitel Agropolu. Už loni v lednu, když komentoval sdělené obvinění z trestného činu, jmenoval několik subjektů, které by dle jeho názoru mohlo ze stíhání „logicky profitovat“. Výslovně uvedl svého konkurenta Andreje Babiše, který však tyto spekulace důrazně odmítl.

Osa Nymburk-Londýn.

Jak týdeník EURO opakovaně uvedl, Malúšův příběh začal v roce 1995, kdy se někdejší předlistopadový ředitel správního úseku v Československé televizi spíše shodou náhod přichomýtl k rozsáhlým nákupům akcií ZZN. Tehdy už dávno nebyl v televizi, ale jako spolumajitel makléřské společnosti Renesance burzovní se věnoval obchodům s cennými papíry. Projekt na ovládnutí podniků ZZN údajně vymyslel Pavel Švarc, zakladatel společnosti Hospodářské služby Nymburk. Švarc úzce spolupracoval se známým advokátem Miroslavem Janstou, tip na Malúše mu dal Janstův kolega z kanceláře Vladimír Zavadil.
Malúšova firma Renesance burzovní měla na základě mandátní smlouvy pro Švarcovy Hospodářské služby nakoupit na jejich účet akcie vybraných podniků. Podle Švarce bylo také ujednáno, ovšem prý jen ústně, že Hospodářské služby získají v makléřské společnosti majoritu. „Dali jsme Malúšovi asi sedm milionů korun, aby vyplatil spoluvlastníky Renesance burzovní, a my tím získali ve společnosti 51 procent. Ovšem k převodu na nás nikdy nedošlo,“ uvedl loni Švarc, jehož Hospodářské služby prý poskytly Renesanci burzovní na nákup akcií ZZN formou několika záloh kolem 200 milionů korun (dalších asi 150 milionů makléřům údajně půjčily i samy podniky ZZN). Podstatou Švarcovy výpovědi je tvrzení, že peníze, které firmě Renesance burzovní poskytli, zneužil Malúš pro vlastní obohacení. Konečným výsledkem transakcí bylo, že Švarcův projekt nakonec realizoval „makléř“ Malúš a Švarc zůstal mimo hru. „Pan Švarc si koupil přesně tolik akcií, na kolik měl peníze. Náš právní vztah byl naprosto korektní, vypořádaný bez jakýchkoliv problémů,“ bránil se Malúš již v březnu 2003 nařčením z podvodu. Švarcovi prý nedluží ani korunu, tvrdí, že vše má písemně doloženo. Žádá o zastavení trestního stíhání, zatím marně.
Soudní dohra před trestním senátem se jeví jako poměrně pravděpodobná. Otázkou je, zda by i tato kauza nemohla s údajným londýnským jednáním o prodeji firmy nějak souviset.