Mečiarův pobočník Lexa žaluje zesnulého exprezidenta

Tomáš Lemešani 07. října, 17:17  -  Tomáš Lemešani
07. října, 17:17

Pozůstalí po prvním prezidentovi Slovenské republiky Michalu Kováčovi, který zemřel tento týden, musí kromě smutných povinností spojených s úmrtím řešit i další nepříjemnosti. Zdědili soudní spor, ve kterém čelí žalobě Ivana Lexy, pravé ruky Vladimíra Mečiara. Právě Lexa je přitom klíčovou postavou poskvrny rodiny i Slovenska – únosu Kováčova syna.

Jak uvádí deník SME, bývalý šéf Slovenské informační služby Ivan Lexa tahal exprezidenta po soudech až do úplného konce.

Lexa Kováče žaloval pro výroky, kterými ještě jako prezident v roce 1996 veřejně spojil šéfa SIS s kauzou zavlečení svého syna do Rakouska. Od Kováče žádal omluvu a odškodné. Spor se táhl přes dvacet let. Letos v červnu, kdy už byl Michal Kováč několikrát hospitalizován, vážně nemocný a v pokročilém stadiu Parkinsonovy choroby, Lexa skandální žalobu stáhl. Soud mu přikázal úhradu soudních poplatků, což Lexa odmítl. Naopak je požadoval od Kováče, a tak bývalého prezidenta zažaloval opět. „V této části ještě bude rozhodovat Krajský soud v Bratislavě,“ oznámil mluvčí soudu Pavol Adamčiak.

Lexa už jednou vyhrál

Na jednání s Lexou již exprezident pro špatný zdravotní stav nechodil. Jeho ošetřující lékař Jan Benetin soudu v dubnu tohoto roku oznámil, že Kováč trpí Parkinsonovou chorobou. „Onemocnění má progresivní charakter a zlepšení jeho zdravotního stavu již nelze očekávat.“

Lexa již spor s exprezidentem jednou vyhrál. Krajský soud v Bratislavě v červnu 2012 Kováčovi nařídil, že se má omluvit a zaplatit i nemajetkovou újmu 3319 eur. Kováč podal mimořádně dovolání k Nejvyššímu soudu, který v prosinci 2013 nařídil kauzu otevřít znovu.

Po smrti Kováče přechází předmět řízení na jeho dědice. Lexa by se tak mohl dostat do soudního sporu i přímo s Kováčem mladším, jehož SIS podle výsledků vyšetřování v srpnu 1995 zavlekla do Rakouska.

Policie mohla případ zdokumentovat až po pádu vlády Vladimíra Mečiara v roce 1998. Pro pochopení celého sporu je nutné vrátit se do roku 1994. Slovensko, tehdy zemi s příklonem k Rusku, kolabující ekonomikou a nezvládatelnou mírou organizovaného zločinu, řídil premiér Vladimír Mečiar autoritativně. Když se rozhodl nominovat na pozici ministra privatizace Ivana Lexu, postavit se mu odvážil pouze prezident Kováč, který jmenovací dekret odmítl podepsat.

Zatykač Interpolu

Nešlo o první spor předsedy vlády s prezidentem a jejich vzájemný vztah se vyhrocoval. Mečiar ze situace vykličkoval, když Lexu jmenovala vláda za státního tajemníka ministerstva privatizace a protože ministr nebyl jmenován, Lexa resort fakticky řídil. Ještě horší byl pro Kováče fakt, že Lexu jmenovali také za šéfa Slovenské informační služby (SIS). Od této doby se začaly množit útoky na prezidentovu osobu.

V listopadu 1994 vydal Interpol mezinárodní zatykač na Michala Kováče mladšího v souvislosti s kauzou podvodů ve společnosti Technopol. Podle policejního vyšetřování bylo později popsáno, že zatykač vydali kvůli svědectví odsouzeného podnikatele z předmětné kauzy, kterého opakovaně navštěvovali příslušníci SIS.

Důstojník SIS Jan Takáč 31. srpna 1995 odpoledne cestoval do Hainburgu. Telefonicky anonymně oznámil rakouské policii, že před hainburskou policejní stanicí v zaparkovaném Mercedesu se nachází člověk, na kterého je vydán mezinárodní zatykač. Šlo o uneseného, zbitého a do bezvědomí opilého Michala Kováče mladšího.

Toho pár hodin před tím osm mužů ve dvou autech před jeho domem vylákalo, zbilo, omámilo alkoholem a násilně zavleklo do ciziny. Členové posádek ho podle policie vyvlekli z auta a ohrožovali pistolí. Pak mu nasadili masku, dali mu elektrické šoky a násilím do něj vlili láhev whisky.

Cílem akce mělo být podle vyšetřování odstoupení Michala Kováče z funkce. Když se rakouské orgány po vlastním vyšetřování dozvěděli o okolnostech únosu, situace prorostla v mezinárodní skandál. Během únosu totiž slovenská vláda vydala oficiální nótu, kterou Rakušany požádala, aby auta SIS nechala projet přes hranice bez kontroly.

Únos prezidentova syna byl mezinárodním skandálem

Jeden z účastníků akce - příslušník tajné služby Oskar Fegyveres se během vyšetřování rozhodl vypovídat jako korunní svědek. Přiznal, že Kováčovho syna unesla SIS a že tak jednala na příkaz Ivana Lexy, který dostal pokyn od předsedy vlády.

Fegyveres po výpovědi ze strachu o vlastní život uprchl do ciziny. S vyšetřovateli komunikoval prostřednictvím přítele – právníka Róberta Remiáša. Ten si po pár týdnech začal stěžovat na to, že ho sledují auta SIS a různých skupin organizovaného zločinu.

29. dubna 1996 Remiáš zemřel po výbuchu svého auta. Ztratilo se tak jediné spojení s korunním svědkem Kováčova zavlečení. Vyšetřování exploze právníkova auta vzbuzovalo kontroverze. Ztrácely se klíčové důkazy a vláda opakovaně obměňovala vyšetřovací tým.

Do konce funkčního období prezidenta Kováče se nepodařilo zvolit nového prezidenta, proto po 3. březnu 1998 převzala část jeho kompetencí vláda a její předseda. Hned v první den premiér Vladimír Mečiar využil získané prezidentské pravomoci a udělil amnestii pro pachatele zavlečení.

Přepis rozhovoru Ivana Lexu s ministrem vnitra SR Ľudovítem Hudekem během vyšetřování únosu prezidentova syna (r.1995)
Sekretárka I. Lexu: „Pán minister?“
Ľ. Hudek: „Pri telefóne.“
Sekretárka: „Pán minister, dobrý večer prajem. Pán riaditeľ Lexa chce ešte s vami hovoriť.“
Hudek: „Haló?!“
I. Lexa: Servus, Ľudovít.“
Hudek: „Servus Ivanko.“
Lexa: „Ku… do p…, tak som to nechal, ale som tu našiel nejaký odkaz.“
Hudek: „Chválabohu, už to došlo.“
Lexa: „A čo došlo?“
Hudek: „Nóó, od tých susedov z toho bližšieho mestečka. Tri strany.“
Lexa: „Hej?“
Hudek: „No. Som bol aj za starým.“
Lexa: „Si mu to dal?“
Hudek: „No ukázal som mu, on si to prečítal.“
Lexa: „No lebo mi hovoril, vieš. Bol som s ním.“
Hudek: „No a však som mu aj povedal, že ako budeme postupovať ďalej.“
Lexa: „A dáme ešte tomu vyšetrovateľovi, hej?“
Hudek: „No však ten, toho kopneme do gúľ.“
Lexa: „Tak zajtra ho kopneš do gúľ?! Keď ho kopneš do gúľ, dám ti pusu na čelo.“ (smiech obaja)
Hudek: „Ja si myslím, že to už je rozhodnuté. To som dneska dal pokyny, ako to má vyzerať.“
Lexa: „Hej?“
Hudek: „No.“
Lexa: „A spraví to tento prokurátor, alebo ty?“
Hudek: „No tak je to, nie oni to vyberú. To je super. Že keď dvakrát spravil to isté…„
Lexa: „Jasné, jasné.“
Hudek: „Takže ráno by sa to malo odohrať.“
Lexa: „Mhm.“
Hudek: „A…„
Lexa: „A toho krajského, toho odjebeš tiež, toho vieš, toho našeho?“
Hudek: „To postupne. Však to som im naznačoval, že ako toto, vieš no…„
Lexa: „Jasné.“
Hudek: „Ja si myslím, že teraz sa to dobre vyvíja.“
Lexa: „Dobre, toto je dobre. Čo?“
Hudek: „Ty, mám lepšiu náladu.“
Lexa: „Kurva, aj ja mám lepšiu náladu. Mne to šéf hovoril, vieš?“
Hudek: „No, no.“
Lexa: „No, že si to dostal. A tuto, keď som došiel večer, tak akurát som došiel pred chvíľkou, tak mi hovorí dievča, že si mi nechal odkaz.“
Hudek: „Pozerá po mne. Vieš kto?
Lexa: „Viem.“
Hudek: „Že čo máte dobré zvesti? Hovorím, ja sa stále usmievam. Že musíme. Aspoň ja mám viacej optimizmu. Pozerá po mne, hej, že či akú mám náladu.“
Lexa: „Jasné.“
Hudek: „No a…„
Lexa: „Počúvaj Ľudko, bol tu Macuška u mňa dneska…„
Hudek: „No.“
Lexa: “…a hovorí, že Černák na nejakom mítingu tam ukazoval nejaký výpis z počítača. To je možné?“
Hudek: „Pozri sa, … prezídium to robilo.“
Lexa: „Jožko Holdoš?“
Hudek: „Tak oni to niekde tam… Oni to…Vieš ako, policajti debili. Oni to zosumarizovávali. Pozri sa, toto nie je doklad.“
Lexa: „Áno.“
Hudek: „My dáme len ten doklad, dočasne, takto, že to obnáša.“
Lexa: „Môžu, čo chcú. Oni to zrejme sa k niečomu dostali.“
Hudek: „Ale však…Potrebujem s tebou hovoriť. V stredu by sme sa mali stretnúť.“
Lexa: „V stredu?“
Hudek: „No.“
Lexa: „Ty počúvaj, kedy ty chodíš tenis hrávať? Či už nechodíš? Tenis chodíš ešte hrávať?“
Hudek: „Teraz nemôžem, však mi to koleno…„
Lexa: „Máš to koleno, hej.“
Hudek: (nezrozumiteľne)
Lexa: „Rozumiem.“
Hudek: „Mám aj veľa objednaných áut.“
Lexa: „Dobre.“
Hudek: „Tak v stredu by sme si mohli sadnúť na dve hodinky.“
Lexa: „Dobre.“
Hudek: „Dobre?“
Lexa: „Dobre. Dobre, Ľudko, čauko.“
Hudek: „Nazdar.“

V souvislosti s vraždou Róberta Remiáše byl od prosince 2002 stíhán i tehdejší ředitel SIS Ivan Lexa, jehož v roce 2006 soud zprostil obvinění. Další obviněný Imrich Oláh byl zavražděn několik měsíců poté. Třetí obviněný Jozef Roháč byl za několik vražd odsouzený k doživotí v Maďarsku.

Po parlamentních volbách v roce 1998, kdy Mečiar vládu nesestavil, byl Ivan Lexa zbaven funkce. Jeho nástupce konstatoval nezákonné sledování novinářů, opozičních politiků, zavlečení prezidentova syna Michala Kováče mladšího do Rakouska, nezákonné odposlouchávání a další zločiny bývalého vedení. Speciální vyšetřovací tým odhalil 11 kauz, na základě kterých byly na Ivana Lexu podána obvinění. Krátký čas v roce 1999 dokonce strávil ve vyšetřovací vazbě.

Ivan Lexa během svého útěku do zahraničí prošel takřka zázračnou proměnou. Před zadržením v Jihoafrické republice údajně absolvoval plastickou operaci na Kubě. Po nedobrovolném návratu do vlasti jej na bratislavském letišti vítal transparent s nápisem „Kde máš svoji tvář?“.

Následně uprchl do zahraničí. Interpol ho nakonec zajal v Jihoafrické republice, kde pod falešným jménem žil v luxusní vile. Na Slovensko jej policie dopravila 18. července 2002. Po pár dnech ve vazbě se však zase dostal na svobodu. Soud totiž rozhodl, že se na činy, ze kterých byl obžalován, vztahují amnestie Vladimíra Mečiara.

Tyto amnestie se 3. února 2012 v Národní radě Slovenské republiky pokoušela zrušit vláda Ivety Radičové. Pro návrh hlasovalo 78 poslanců vládní koalice, potřebných bylo 90 hlasů.

Poslanec a známý listopadový aktivista Ján Budaj léta vyzývá ke zrušení amnestií Vladimíra Mečiara

Lexa v současnosti podniká. V Bratislavě mu patří hotel Tatra, v Pezinku má dostihový areál. Jeho majetek je odhadován na zhruba 80 milionů eur, tedy asi 2,2 miliardy korun. Podniká také rodina Vladimíra Mečiara, který si v současnosti vychutnává penzi ve vile v Trenčanskych Teplicích.


Čtěte také:

Ve věku 86 let zemřel bývalý slovenský prezident Kováč

Zemřel bývalý izraelský prezident Šimon Peres

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče