Zbrojař Strnad: Nejsem překupník. Tatru Číňanům neprodám

23. května, 16:49  -  Jiří Zatloukal
23. května, 16:49

Chceme vyvíjet nové zbraně a být u toho, až bude armáda přezbrojovat, říká největší český zbrojař Jaroslav Strnad.

Podnikatel Jaroslav Strnad vyvrací zvěsti, že by chtěl prodat kopřivnickou Tatru Číňanům. Naopak, hodlá ji rozvíjet a bojí se, že případná spolupráce s čínskými investory by přinesla rizika. Kdyby vznikal společný podnik v Číně, klíčové know­how by zůstalo v Kopřivnici a některé součástky by se zřejmě nadále vyráběly v Česku. V Číně by se mohlo vyrábět nějaké technicky jednodušší a robustní vozidlo,“ říká v rozhovoru pro týdeník Euro.

Kolik máte nyní na skladě vojenské techniky? Říkalo se, že byste mohl postavit armádu…

Obecně se ještě jedná o stovky kusů, ale většinou jde o techniku starou desítky let. Před dodáním zákazníkovi vyžaduje generální opravu, případně i modernizaci podle jeho požadavků. Historicky jsme nakupovali nadbytečnou techniku z dob studené války, ale tento zdroj už se v evropských armádách v zásadě vyčerpal. Musíme počítat s tím, že některé druhy starší techniky, hlavně bojová vozidla pěchoty nebo tanky, brzy v našich skladech nebudou. Na tuto starší techniku však můžeme ještě relativně dlouho vyrábět náhradní díly a poskytovat servis. Pokud ale chceme nadále prosperovat a rozvíjet naše firmy, musíme přijít s vlastním výrobním programem a výrobou nových, moderních vozidel. To je také jeden z důvodů, proč jsme uzavřeli strategické partnerství se společností General Dynamics European Land Systems a pracujeme na dalších.

Tenhle partner vám má pomoci získat nové trhy?

Spojení s General Dynamics nám v prvé řadě přináší know­how pro výrobu moderních kolových a pásových obrněných vozidel. Strategické partnerství je pro skupinu Czechoslovak Group (CSG) silná reference, ale uspět na trhu je naše starost. General Dynamics od nás očekává, že se uplatníme na trzích, kde k tomu máme předpoklady. To znamená zejména střední Evropu, jihovýchodní Evropu či některé trhy v Asii a Africe. Samozřejmě budeme rádi, pokud naším zákazníkem bude také Armáda ČR, ale aby se nám vrátila naše investice, kterou jsme za know­how od General Dynamics dali, musíme nezbytně uspět na zahraničních trzích, tedy tam, kde jsme silní s našimi tradičními výrobky.

Nedávno jste koupil Avii. Proč?

Je to slavná, svým způsobem jedinečná česká značka a zároveň výrobní podnik, o který se indický vlastník, i přes zastavení výroby, vzorně staral. Avia zapadá do konceptu naší skupiny. Je to společnost, která v minulosti měla menší odbyt, než vlastník očekával, ale má podle našeho názoru rozvojový potenciál a může na trhu užitkových automobilů uspět. Počítáme s tím, že s prodávající stranou, automobilkou Ashok Leyland, budeme pokračovat ve spolupráci, a to nejen u Avie, ale i u kopřivnické Tatry. Pro ni je indický trh velmi významný.

Budete Avii propojovat s Tatrou?

Určitě jsou možné synergické efekty mezi oběma automobilkami. Nicméně Tatra dělá speciální podvozky pro těžké nástavby do terénu, zatímco Avia užitková vozidla pro běžné použití v autodopravě. A to jsou dost odlišné trhy. Nedá se vyloučit, že výroba avií bude probíhat i mimo Prahu, ale to je strategie, kterou teprve budeme zvažovat.

Stát teď řeší problémy OKD. Neměl by zachraňovat i Avii a další firmy na pokraji krachu?

Příběh OKD není u konce a nevíme, jakým způsobem bude stát v této kauze postupovat. Mohli bychom o tom mluvit dlouze, ale jako základní srovnání snad postačí, že OKD je velký podnik zaměstnávající tisíce lidí a těžící strategickou surovinu. Avia byla v době zastavení výroby v roce 2013 střední podnik zaměstnávající 200 lidí, který už byl dlouhou dobu v soukromých rukou zahraničních vlastníků.

Mimochodem, souhlasíte s‚vicepremiérem Babišem, že stát se má spravovat jako Firma?

Ve státní i v soukromé organizaci platí, že si její management má počínat s péčí řádného hospodáře. V tom je výrok pravdivý. Rozdíl je podle mého názoru v tom, že soukromá firma musí být hierarchicky řízená efektivní organizace, která vydělává. Při řízení státu není na prvním místě efektivita a zisk, ale ochrana, aby nedošlo ke zneužití moci. Podnik nemusí, a v mnoha případech dokonce nemá být řízen demokraticky. Naopak stát musí vždy řídit lidé zvolení jeho obyvatelstvem a podle vůle voličů by také měli z velké části rozhodovat.

V minulosti jste prostřednictvím své firmy Dako sponzorsky podporoval zemanovce. Je dnešní Strana práv občanů stále nejblíže vašim politickým preferencím?

Třemošnické Dako je světový výrobce brzd pro kolejová vozidla – tramvaje, vagony, metro, od kterého odebírají domácí i zahraniční výrobci. Bez ohledu na volební výsledek zemanovců je pro český průmysl velmi významná podpora, kterou mu poskytuje pan prezident. A tím nemyslím jen podniky naší skupiny, ale českého průmyslu obecně. Pro Czechoslovak Group připadá v úvahu transparentní sponzoring všech demokratických politických stran, které chápou význam českého průmyslu pro prosperitu naší země, zaměstnanost i daňové příjmy a které pro tento průmysl něco dělají.

Jak vlastně vycházíte se současným ministrem obrany Martinem Stropnickým?

Za poslední dobu můžu potvrdit, že se zlepšila komunikace a spolupráce s celým obranným průmyslem. Možná to není úplně diplomatické, ale za rozhodující nepokládám osobu ministra, ale vývoj bezpečnostního prostředí. Ministerstvu obrany o něco roste rozpočet a vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci víc investuje. Buďme ale střízliví. Pořád platí, že máme malou profesionální armádu a současná situace má k mobilizaci daleko.

Je snaha, aby aspoň tato malá armáda dostala moderní techniku, doplnila personál a zásoby včetně munice. To je určitě něco, co by měla bezpečnostní komunita i veřejnost uvítat. Resort v čele s ministrem dělá to, co musí. Je v tom i příležitost pro domácí obranný průmysl, včetně Tatry, aby něco armádě dodal, a získal tak referenční zakázky. Ale opakuji: malá domácí armáda nemůže v žádném případě uživit český obranný průmysl. Ten je postaven na silném exportu.

Jaroslav Strnad (43)
Narodil se v Chrudimi, kde absolvoval střední odborné učiliště.
V letech 1990 až 1993 pracoval v podniku Transporta Chrudim.
Poté nastoupil na dva roky jako manažer do firmy Recycling - kovové odpady.
V roce 1995 založil firmu Excalibur Army.
V roce 2006 koupil opravárenské podniky VOP Přelouč, k nimž v roce 2013 přidal VOP Šternberk.
V roce 2014 vstoupil majetkově do firmy Tatra Trucks.
Od začátku roku 2016 nese jeho holding jméno Czechoslovak Group.

Stropnický v‚minulosti prohlásil, že by se armáda při vyzbrojovacích programech měla obracet na domácí zbrojaře. Jednal jste už o tom s ním?

Pan ministr navštívil Tatru i jiné podniky obranného průmyslu a v obecné rovině o tom samozřejmě diskutujeme. Zdaleka se nejedná o prvního ministra obrany, který něco podobného prohlašuje. Problémem je, že přes oboustrannou dobrou vůli zatím od vzniku ČR není nastaven pevný systém vztahů mezi resortem obrany a domácím bezpečnostním průmyslem.

Přitom recept tady je. Stát by si měl definovat, jaké jsou strategické průmyslové schopnosti, které na svém teritoriu má a které chce v míru i pro případ krize udržet. Z toho pak vznikne katalog strategických podniků, jimž lze uložit nějaké povinnosti, ale také z nich udělat regulérní dodavatele. Přes vzývání veřejných soutěží před volbami se každý nový ministr obrany vždy přesvědčí, že strategická technika a materiál se zkrátka nemůžou kupovat jako komodita typu kancelářských potřeb. V praxi pak nezbývá než jít cestou přímého oslovení konkrétního výrobce či dodavatele.

Pojďme po vzoru Francie nebo Německa vytvořit systém strategických podniků, který je oficiální a transparentní a ve kterém pak může jak stát, tak průmysl plánovat projekty na několik let dopředu.

O vstup do vaší firmy se zajímali i Číňané zastoupení Jaroslavem Tvrdíkem. Proč jste se nedomluvili?

Historie našich vztahů s Čínou je složitější. S Číňany jsme jednali i před příchodem CEFC v souvislosti s Tatrou. Ta v 90. letech založila v Číně s tamním partnerem společný podnik, ale projekt šel do ztracena. Tatra dlouhodobě má zájem uspět na čínském trhu, což znamená nutnost lokálního partnera a částečného přenesení výroby. Není ale důvod prodávat Tatru či jiný podnik skupiny do čínských rukou. Zvěsti o tom, že se má Tatra prodávat Číňanům, jsme nešířili do médií my, ale ten, kdo na takové transakci měl zájem.

Nebojíte se, že poté co přenesete výrobu do Číny, můžete ztratit část know­how?

Právě tenhle argument hraje velkou roli při úvahách o projektech v Číně. I když Tatra ­koncept, tedy podvozek s centrální nosnou rourou, je známý už skoro 100 let, není snadné ho okopírovat, natož kvalitně vyrábět. Kdyby vznikal společný podnik v Číně, klíčové know­how by zůstalo v Kopřivnici a některé součástky by se zřejmě nadále vyráběly v Česku. V Číně by se mohlo vyrábět nějaké technicky jednodušší a robustní vozidlo. Zatím se tedy nedá hovořit o žádných projektech či vztazích s Číňany, které by hrály pro naši obchodní strategii podstatnou roli.

S čínskými investory jste se potkali při prodeji strojíren Žďas? Přeplatili vás nakonec?

Potvrzuji, že o Žďas jsme měli vážný zájem, ale cenu, za kterou se nakonec podnik prodal, jsme rozhodně nebyli ochotni zaplatit.

Silnou pozici máte i na Slovensku. Hodí se vám dobré vztahy s tamními politiky, například s premiérem Robertem Ficem?

Slovenského premiéra či ministra obrany znám stejně jako české politiky z oficiálních akcí, které nějak souvisejí s obranou nebo obranným průmyslem. Na Slovensku si naše skupina pronajala od ministerstva obrany několik vojenských podniků, další podniky tam vlastní a dokázala do nich dostat zakázky i vytvořit nové pracovní příležitosti. Tím jsme slovenským politikům i veřejnosti dokázali, co dokazujeme i v Česku: nejsme překupníci a spekulanti, kterým jde jen o rychlý zisk. Podniky, které pro skupinu získáme, chceme dlouhodobě provozovat a rozvíjet.

Často podnikáte se slovenským miliardářem Alexandrem Beljajevem. Jak tohle partnerství vzniklo?

S panem Beljajevem podnikáme hlavně v železničním průmyslu. Seznámili jsme se díky tomu, že významným členem naší skupině CSG je výrobce brzd pro kolejová vozidla Dako, který je strategickým partnerem i pro popradskou Tatravagónku. Obchodní partnerství mezi námi vznikají u těch podniků, jejichž produkce má význam jak pro železniční byznys pana Beljajeva, tak pro nás.

S Beljajevem spolupracujete také v‚Dubnickém Metalurgickém Kombinátu (DMK). Jak chcete DMK dál rozvíjet?

DMK v posledních letech vyráběl zejména pro železniční průmysl. Přitom historicky se jedná o výjimečný podnik na výrobu polotovarů hlavní od ráže 30 do 155 milimetrů. Právě tuto část výroby v něm chci rozvíjet. V oblasti speciální výroby je DMK jediný podnik v bývalém Československu, který dokáže odlévat a kovat hlavně středních a velkých ráží. Ani celosvětově není takových podniků mnoho. Takže se nabízí mimo jiné zapojení do mezinárodních projektů na dělostřelecké systémy s přihlédnutím k tomu, že se jedná o strategický podnik i v měřítku států visegrádské čtyřky.

Chystáte se vyvíjet nové zbraně?

Máme zájem jak o vlastní vývoj, tak o spolupráci se světovými výrobci, protože dnes už nikdo nemůže dělat všechno. Vývoj je spojen s obrovskými náklady, hlaveň tvoří jen malou část: potřebujete věž, systém řízení palby, široký výběr munice, kdy i v případě klasického dělostřelectva začínají nastupovat „inteligentní“ typy granátů. Stejně jako v případě spolupráce s General Dynamics na pandurech bychom šli zřejmě cestou mezinárodního partnerství. Pokud by česká nebo slovenská armáda spustily projekt modernizace dělostřelectva, je logické, že by mohlo být opět postavené na těžkých podvozcích Tatra – podobně jako zbraň ShKH vz. 77 DANA, kterou má nyní česká armáda ve výzbroji. Subdodávka hlavní ze Slovenska je dalším možným komponentem nejen pro dělostřelecké, ale i jiné zbraňové systémy.

Jedna z dceřiných firem vašeho holdingu čelí stíhání kvůli dovozu a skladování zřejmě nedovolených min ve zbrojních skladech ve Vrběticích, kde loni došlo k explozím. V jakém stadiu je vyšetřování?

V době, kdy spolu děláme rozhovor (4. května 2016 – pozn. red.), zbývá pár dní do zahájení hlavního líčení před soudem v této kauze. Hlavní fakta nikdo nezpochybňuje: Společnost Excalibur Army dovezla do Česka balík munice, která pochází z otevřeného tendru na nepotřebnou munici maďarské armády, v něm bylo i několik set min. Oznámila příslušným českým orgánům, jaké druhy munice dováží včetně přesného typového označení, a dostala dovozní certifikát. Munici uskladnila ve Vrběticích, kde shodou okolností o pár měsíců později vybuchly sklady úplně jiné firmy a o viníkovi se dodnes nic neví. Jediné, co souvisí s Vrběticemi a co se dostává před soud, je skladování námi dovezených min, které dle policejního výkladu odporují mezinárodní smlouvě o zakázaných minách. Přitom ta samá smlouva platí i pro Maďarsko, které si ji vykládá tak, že námi dovezené miny jsou legální. V Česku žádný veřejný dokument o tom, že námi dovezené miny jsou nelegální, neexistoval až do spuštění této kauzy. Státní zástupce v obžalobě tvrdí, že pět lidí od generálního ředitele až po skladníka úmyslně dovezlo něco, o čem věděli, že to je zakázané. Hodnota dovezených min je možná okolo sta tisíc korun a kvůli tomu měli obžalovaní zaměstnanci riskovat úmyslně svou svobodu i podnikání společnosti s obratem 2,6 miliardy.

Vystupujete také v‚kauze prodeje nepotřebného majetku české armády, respektive nezákonných převodů ze státu na soukromou Firmu Excalibur Army. Obchody se týkají let 2009 až 2013. Jak se tato věc vyvíjí?

Od úkonů, které policie dělala před rokem, nemáme informaci o žádném posunu. Případ řeší praxi, která byla běžná i u jiných státních podniků a jiných soukromých firem. Přišel s ní ten samý policejní útvar jako u kauzy miny. Konstrukce celé této kauzy je názorem jednoho z našich konkurentů.

Zbrojař, který si nerad hraje na vojáky

Sám Strnad uvádí, že v 90. letech začínal se sto tisíci korunami v kapse. Pokud je to tak, slušně se mu tyto peníze zhodnotily. Za pětadvacet let má jeho holding Czechoslovak Group přes čtyři tisícovky zaměstnanců, obrat 12 miliard korun a loni vydělal půl miliardy. Na tyto začátky rád vzpomínám. Postupně jsem se dostal k výrobním podnikům. To nastalo v roce 2006, když jsem získal zbankrotovaný bývalý vojenský opravárenský podnik v Přelouči,“ říká Strnad.

Od původního oboru zpracování šrotu se tak Strnad postupně dostal k odkupu staré vojenské techniky ze skladů evropských států. Lepší než vyhodit techniku do šrotu ale bylo opravit ji a se ziskem prodat. Zájemců je pořád dost. Předprodeji se ostatně Strnadova skupina věnuje dosud. Třeba nedávno se jí podařil husarský kousek, když nakoupila vrtulníky v Německu a vzápětí je prodala maďarské policii.

Přestože Strnad obchoduje s vojenskou technikou, sentimentem k armádě - na rozdíl od tisíců Čechů, kteří se rádi oblékají do vojenského - nijak netrpí. Musím říci, že ani u mě, ani u mých dvou synů není nějaký sentimentální vztah k vojenství. Nestřílím, nechodím v uniformě a nejezdím defenderem. Z pracovních důvodů se někdy účastním vojenských akcí pro veřejnost, ale koníček to pro mě není,“ popisuje. Povahou spíše introvert věnuje svůj čas rodině. S manželkou tráví čas v přírodě, rád griluje či chodí na procházky v lese.

Soustředí se na budování skupiny, kterou chce zbavit nálepky „zbrojařská“. Svou pozornost skutečně přesouvá stále více od vojenské k civilní produkci. Proto koupil letos na jaře od indických investorů Avii, předtím si pořídil kopřivnickou Tatrovku či mošnovskou opravnu letadel Job Air Technics. Právě s touto opravnou má velké plány. Nemusí zůstat jen u oprav. Když se podíváte na německou Lufthansa Technics, od opravování se lze posunout k dalším službám s vysokou přidanou hodnotou, které už mají téměř výrobní charakter: třeba navrhovat a vybavovat na zakázku interiéry letadel,“ říká.

Mohlo by vás zajímat

rejdařův sen. Takto by měl podle plánů Ředitelství vodních cest vypadat úsek Labe pod Děčínem, který je poslední neregulovanou částí řeky od soutoku s Vltavou.

Nekonečný příběh děčínského jezu. Připomínky má Brusel

 Dálnice v ČR - ilustrační foto

Dálniční síť se napřesrok rozroste o 15,6 kilometru

ilustrační foto

Průzkum: Lokální producenti a pěstitelé jsou stále více „in“

Ilustrační foto

Soumrak obnovitelných zdrojů? ERÚ s jejich podporou nepočítá

Praha  Vizualizace okolí Negrelliho viaduktu

Architekti namalovali budoucnost Negrelliho viaduktu

Komerční sdělení
 Omega Pharma logo

PharmDr. Michal Krejsta, MBA: Omega Pharma – alfou je pro nás etické a silné partnerství!

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče