Cadillac

Časy se mění. Pro automobil Al Caponeho, Elvise či Billa Clintona se jezdí do Žebráku.

Kdysi nejprestižnější automobil světa a symbol nepředstavitelného bohatství skončil po sto letech existence v garážích zpovykaných černochů a bělochů poskakujících v rytmu hip hopu. Umně tvarované šperky od Tiffanyho nahradily zlaté řetězy o průměru kol od vozu. Extravagance elity ustoupila monstróznosti davu. Tak bychom si to nepředstavovali.

Místo Sochy Svobody by na Manhattanu měl stát obří cadillac. Podstatu Ameriky máloco zrcadlí pravdivěji než efemerní ideály.

V cadillaku se vozila Veličenstva, zatímco za velmi spolehlivý pro návštěvy v bankách ho shledával v Chicagu Al Capone. Jeho přepychem se opájeli generálové Patton a de Gaulle stejně jako vichystický maršál Pétain nebo tchajwanský diktátor Čankajšek. Jako vývozní artikl se uplatnil mnohem lépe než svoboda. Americká představa o nejvhodnějším uspořádání státu se leckomu zajídala, zato vrcholný produkt automobilového průmyslu Spojených států učaroval Nicolae Ceaucescovi a nepohrdl jím ani Fidel Castro. Pomáhali tomu ostatně mnozí američtí prezidenti. Třeba Richard Nixon, který údajně daroval model Eldorado z roku 1972 Leonidu Brežněvovi. Cadillac byl v minulém století u všeho důležitého, co se ve světě šustlo. Až na to, že se z něj nestřílelo před Velkou říjnovou revolucí a že Kennedyho zabili v lincolnu.

Zpráva, že Antonín Charouz ho začne letos nabízet v Česku, se ale dá číst svojím způsobem. Extravagantní choutky movitých tuzemských zákazníků dorostly až ke hře na Elvise. Anebo: ve 21. století Cadillac sehraje docela jinou roli.

Úspěch za tři dny

Co si to Češi vlastně teď budou kupovat? Stejně jako v soše Svobody mají v cadillaku prsty Francouzi. Tak trochu. Cadillac Automobile Company založili v roce 1902 William Murphy a Lemuel W. Bowen spolu s Henrym Martynem Lelandem a společnost pojmenovali podle muže považovaného za zakladatele Detroitu. Tím byl Antoine Laumet, který více než dvě stě let předtím dorazil z rodného Gaskoňska do Nového světa. Ještě než objevil město automobilů, oženil se a nenápadně si upravil jméno na Antoine de la Mothe, Sieur de Cadillac.

Aristokratické kořeny si syn toulouského právníka poněkud přibásnil, Cadillac se ovšem mezi automobilovou elitu zařadil okamžitě a s příznačnou vehemencí. První model (později označovaný A) o výkonu deseti koní a základní ceně 750 dolarů se ukázal na newyorském autosalonu v lednu roku 1903. Během poloviny týdne společnost získala 2286 objednávek a oznámila, že byl vůz vyprodán. V červenci téhož roku se Cadillac podíval do Velké Británie a jeho rozjezd nezabrzdil ani požár továrny na jaře 1904, kvůli němuž se jeden a půl měsíce nemohlo vyrábět.

Brzké zavedení čtyřválcových motorů, důraz na spolehlivost a pečlivé provedení byly zpočátku hlavními důvody rostoucí popularity. V roce 1908 získal Cadillac od Královského automobilového klubu Velké Británie DeWar Trophy díky zaměnitelnosti dílů. Tři vozy byly testovány, rozebrány na součástky, jež se promíchaly, a poté znovu sestaveny. Po absolvování jízdního testu v délce pěti set mil mohl Cadillac oficiálně využívat slogan „Standard of the World“. Rok nato se dostal pod křídla General Motors. A o další rok později získal ocenění jako jediný výrobce podruhé.

Hollywoodský triumf

Spolehlivost však mezi aristokraty ještě nikdy nikomu nepomohla. Daleko více se o proniknutí mezi světové elity zasloužily neutuchající novinky v oblasti technologií i v komfortu. Cadillac jako první na světě poskytoval od roku 1910 svým zákazníkům uzavřenou karoserii ve standardní výbavě. O dva roky později elektrický startér místo točení klikou. Světovou jedničkou se stal díky představení sériového modelu s vodou chlazeným osmiválcem i s prvním šestnáctiválcem v osobním automobilu, který se dostal na trh v roce 1930. I když se tenhle vůz za celých jedenáct let výroby nestal ziskovým, pomohl Cadillaku vybudovat image a předstihnout Packard v závodu o nejprestižnější luxusní značku Ameriky. Právě šestnáctiválec o obsahu 7,4 litru a výkonu 160 koní představoval první krok značky na cestě na špičku mezi americkými automobily.

Rozhodující vliv na okouzlení prominentních zákazníků měl rovněž způsob objednávání vozů, jejž firma v průběhu dvacátých let vybrousila k dokonalosti. Cadillac útočil na individualitu. Budoucí majitel si mohl zvolit libovolnou sestavu dílů a stvořit jedinečný vůz. Údajně měl k dispozici padesát typů a stylů karoserie a pět set možných kombinací barvy laku a vnitřního čalounění. Výjimečnost zlákala brzy kromě desítek šlechticů a šlechtičen i filmové hvězdy, jež se v obrovském automobilu stávaly nepřehlédnutelnými. Mezi první řidiče šestnáctiválcového unikátu proto patřila Joan Crawfordová stejně jako Marlene Dietrichová. Ve třicátých letech se v cadillaku proháněl po hollywoodských bulvárech Gary Cooper, James Cagney, Mae Westová, Fred Astaire či Shirley Templeová - téměř každý, kdo vévodil plátnům kin. Šestnáctiválcový roadster si v roce 1931 pořídil i jazzový hudebník Duke Ellington.

Dobrodiní válek

Během první světové války se zakladatel a tehdejší prezident automobilky Henry Leland nepohodl s pacifistou ve vedení General Motors Williamem C. Durantem kvůli zahájení výroby leteckých motorů a v červnu roku 1917 značku opustil. Založil novou továrnu pod názvem Lincoln Motor a stvořil tím pro cadillac pozdějšího hlavního amerického konkurenta mezi luxusními limuzínami. Přesto se automobilce válka nevyhnula. Davidson Cadillac se stal prvním obrněným vozem americké armády a mariňáci si značku vybrali jako dodavatele vozů pro důstojníky.

Do druhé světové války se Cadillac zapojil aktivněji. Během roku 1942 postupně ukončil produkci automobilů a přešel na lehké tanky M-5 a později M-24. Koncern General Motors navíc zásoboval svými motory letoun Lockheed P-38 Lightning, který měl podobu cadillaku ovlivnit nejvíce v historii a Franklina Q. Hersheyho proslavit jako jednoho z nejvýznamnější designérů automobilového světa. Mohly za to ploutve.

Eldorado

Když se stal Hershey v roce 1944 šéfem designového centra Cadillaku a začal postupně připravovat značku na přechod od tanků k výrobě automobilů, vzpomněl si na někdejší návštěvu michiganské letecké základny v Selfridgi. Tam viděl tajný projekt vojenského letounu. Na model zaoblených ploutví na konci zadních blatníků inspirovaný letadlem si tvrdohlavý mladý designér vzpomněl hned po válce. V roce 1948 se objevil zbrusu nový cadillac. A svět se dostal do jeho područí.

Spřízněnost se slavným letounem a poválečný hlad po automobilech znamenaly enormní zájem samy o sobě, jenže ploutve se navíc staly hitem. Každý je chtěl mít. Kdo si nemohl dovolit cadillac, připevnil alespoň jejich nápodobu na svůj ford nebo chevrolet. Světlemodrý originální kabriolet Series 62 z roku 1948 zato dostala k šestnáctým narozeninám Elizabeth Taylorová a byla toho roku jedním z 5450 majitelů. Během natáčení filmu Malé ženy ji učila řídit matka, která ji vozila do studia MGM. Liz sice byla učenlivá, ale také milovala rychlost. Jednou ji dokonce honila policie, před níž se herečka skryla až na pozemku studia, kde policisté nemohli zasáhnout. U vrátného prý nechali pouze vzkaz, aby příště jezdila pomaleji.

Zatímco ploutve během padesátých let bobtnaly a narůstaly ve všech směrech, na Cadillac ve stejném desetiletí čekaly ještě dva vrcholy kariéry. Jedním z nich bylo představení modelu Eldorado, kterým se 20. ledna 1953 vezl k první inauguraci prezident Dwight D. Eisenhower. Nic nemohlo novinku z Detroitu vystihnout lépe než pojmenování po legendárním království zlata a nic nemohlo potvrdit špičkovou pozici Cadillaku mezi americkými výrobci luxusních vozů důrazněji. Bylo to pekelně drahé: Eldorado stálo téměř dvakrát tolik co Series 62 z roku 1948. V prvním roce se prodalo pouze 532 exemplářů. Světoví prezidenti a diktátoři mohli být stejně jako filmové hvězdy spokojeni, že dostali něco skutečně výjimečného. Ti všichni však byli zapomenuti v okamžiku, kdy přišel Král.

Bratr rock and rollu

Elvis Presley se stal pro Cadillac požehnáním. Nejenže si kupoval převážně automobily této značky, navíc jimi podarovával své známé. V červenci roku 1973 prý utratil dvě stě tisíc dolarů za 29 vozů během jednoho a půl týdne. Patrně nejznámějším modelem je limuzína 75 Fleetwood z roku 1960 vyrobená Presleymu na míru, jež stála sto tisíc dolarů. Veškeré plechy vozu pokrývala vrstva 24karátového zlata a okna lemovaly zlaté záclonky. Zlato zdobilo i zabudovanou televizi v zadní části. Naproti otočnému sedadlu polstrovanému bílou se nacházela zády k řidiči pohovka. Interiér zahrnoval kromě podlahy pokryté ovčí kůží přihrádku se zlatým elektrickým holicím strojkem, interkom pro komunikaci s řidičem, ledničku schopnou vytvořit kostky ledu během dvou minut či přehrávač desek s automatickým měničem na deset elpíček. O automatické klimatizaci nemluvě.

Říká se, že pokud by se cadillaky objednané Elvisem Presleym seřadily za sebe, obsáhly by půlku obvodu Země. Nu, zatím to nikdo nezkusil, údajně jich bylo něco přes stovku. Sedmnáct bílých limuzín, které tvořily pohřební průvod v Memphisu 18. srpna 1977, potvrzovalo, že značka ztratila velmi dobrého zákazníka. Nikoliv ale nejlepšího propagátora. Vchodu do Elvisova muzea na jeho ranči Graceland doposud dominuje právě symbol amerického luxusu mezi automobily.

Šetřit válci!

Sedmdesátá léta byla pro Cadillac tragická nejen kvůli smrti Krále rock and rollu. V roce 1973 vypukla ropná krize a obrovská spotřeba benzinových motorů se stala problematickou. K tomu navíc mnozí Američané zjistili, že mercedesy nejsou vůbec špatnou alternativou… Když v květnu 1974 skupina s názvem Ant Farm sháněla cadillaky z padesátých a šedesátých let pro neobvyklé umělecké dílo, většinu z deseti potřebných vozů dostala za babku. Pomník Cadillaku u texaského Amarilla sponzoroval Stanley Marsh III. Po čtrnácti dnech objíždění vrakovišť skupina během jednoho dne zasadila do země deset automobilů (nejstarší bylo kupé z roku 1949 a nejmladší sedan z roku 1963), z nichž koukala pouze zadní část se slavnými ploutvemi. Poklonu Cadillaku složil i Salvador Dalí, jenž z kabrioletu z roku 1941 vytvořil tajemný předmět umění nyní vévodící jeho muzeu ve španělském Figuerasu.

Ačkoli akce Ant Farm zaváněla pohřbem, Cadillac se snažil udržet na špičce mezi luxusními limuzínami, seč mohl. V roce 1975 uvedl na trh nejmenší model Seville (ačkoliv byl po Fleetwoodu 75 druhý nejdražší), koncem sedmdesátých let představil ve svých automobilech dieselové motory a o pár let později přišel s benzinovým osmiválcem o obsahu šesti litrů, který byl podle potřeby schopen pracovat na osm, šest, nebo čtyři válce, čímž spořil palivo. Značka sice dokázala, že technologické inovace jsou jí blízké, zároveň se však objevily problémy s kvalitou naftových i benzinových agregátů.

Reinkarnace jménem Matrix

Noblesní časy jsou dávno pryč. Cadillaky se tu a tam objeví v arzenálu prvního muže Spojených států, jako se to stalo Billu Clintonovi, ale častější jsou v textech rockových, countryových, bluesových nebo hiphopových hudebníků. Aristokracie se spokojila s rollsy a rockeři se vozí ve ferrari, porsche, lexusu nebo v mercedesu. Pouze hiphopové komunitě učaroval obří terénní Cadillac Escalade. Jak se může stát značka s hvězdnou minulostí opět světovým standardem?

V General Motors se rozhodli zkusit to přes Matrix. V roce 2003 byla na pořadu premiéra zcela nového Cadillaku CTS a zároveň druhá část filmové trilogie bratrů Wachowských. Pro Cadillac to znamenalo největší počin v product placementu v jeho historii. Kromě 24 automobilů CTS a Escalade poskytl koncern General Motors dalších padesát vozů ze své stáje značek a doprovodné kamiony. „Přítomnost modelů ve filmu měla potvrdit renesanci Cadillaku a ukázat schopnosti našich vozů,“ prohlásila tehdy marketingová ředitelka modelu Escalade Susan Dochertyová. Čtrnáctiminutová automobilová honička ve filmu k tomu poskytla docela slušný prostor.

Obluzení mladých a bohatých mají pomoci nápadně nenápadné reminiscence na Eldorado z roku 1959. „Vertikální koncová světla evokují ploutve stejně jako vertikální přední světlomety, ostré hrany navozují dojem, jako by byl vůz vysoustružen z jednoho kusu oceli,“ tvrdí šéfdesignér značky Tom Kearns. Podobně se Cadillac vrací s luxusními a inovativními prvky ve výbavě. Již od roku 2000 montuje do vybraných modelů noční vidění, fungující na principu infračervené kamery umístěné za mřížkou chladiče. V nejluxusnějším modelu STS je k dispozici patnáct reproduktorů audiosystému Bose, pomocí dálkového ovládání lze nastartovat vůz a aktivovat předem uložená nastavení (teplotu v kabině, vyhřívání nebo větrání sedadel, rozmrazování oken) až 200 stop od automobilu. Není to málo, k navázání na aristokratickou minulost by však cadillaky potřebovaly přitlačit.

Zatím to vypadá, že se vlastně ani snažit nebudou. Renesance značky vyjde automobilku na nějaké čtyři miliardy dolarů a primárním cílem je prodávat spousty automobilů po celém světě. Už teď se jí to docela daří a po dvanácti letech překonala výsledky z roku 1993. Až se na trhu objeví ještě menší model BLS, který bude stát pod milion korun, půjde to ještě lépe. To, co dělalo cadillac cadillakem, se ale nejspíš zrodí až s nějakým dalším Elvisem.

Pět možností od Charouze Na oficiální premiéru v České republice si Cadillac počkal do začátku letošního června na brněnský autosalon. Od té doby v showroomu v Žebráku nabízí společnost A. Charouz Motors, obchodní partner evropského dovozce, nizozemské firmy Kroymans, pět modelů věhlasné značky. Nejlevnější je sedan CTS, který začíná zhruba na milionu korun ve verzi se šestiválcem o objemu 2,8 litru a výkonem 215 koní. O třídu výše stojí limuzína STS, jejíž ceny se pohybují od 1,5 do dvou milionů a dva benzinové motory v nabídce disponují výkonem 257 a 325 koní. Kolekce obsahuje dále sportovní XLR (2,5 milionu), mamutí off-road Escalade (od dvou milionů) a sportovně užitkové CRX. Česká společnost by ráda do konce letošního roku prodala čtyřicet cadillaků, v čemž by jí mělo rovněž pomoci otevření dalšího showroomu v Praze. Jeho datum zatím ale upřesněno nebylo.