Zrodila se turbína

IGNAZ STOREK Strojírenský podnik Šmeral Brno se dnes specializuje především na výrobu lisů a bucharů. Kdysi to ale bylo jiné. Ještě pod názvem Ignaz Storek se firma zapsala do dějin jedním unikátním činem - jako první na světě vyrobila Kaplanovu turbínu. Na přelomu 19. a 20.

IGNAZ STOREK Strojírenský podnik Šmeral Brno se dnes specializuje především na výrobu lisů a bucharů. Kdysi to ale bylo jiné. Ještě pod názvem Ignaz Storek se firma zapsala do dějin jedním unikátním činem - jako první na světě vyrobila Kaplanovu turbínu.

Na přelomu 19. a 20. století nastal v průmyslu velký zájem o využití vodní energie, což úzce souviselo s rozvojem elektrifikace. Vznikla poptávka po rychloběžných vodních turbínách, které by umožnily efektivně využívat i menších vodních toků. Tento požadavek sice částečně splňovala takzvaná Francisova turbína, nedokázala se ale vyrovnat s nerovnoměrným průtokem některých řek.

Zkonstruovat účinnější zařízení se snažila celá řada světových techniků. Všechny ale nakonec zastínil objev rakouského vynálezce Viktora Kaplana, který přišel s mechanismem umožňujícím natáčení rotorových lopatek přímo za provozu.

Změna to byla jednoduchá, avšak vysoce účinná. Jediným otazníkem zůstávalo, kdo investuje do výroby vylepšené turbíny peníze. Podnikatelé byli k podobným novinkám skeptičtí a příliš zájmu neprojevovali. Až na jednoho. Syn brněnského továrníka Ignaze Storka Heinrich totiž věřil, že by výrobou Kaplanovy turbíny mohl vydělat velké peníze. S vynálezcem si plácl a roku 1908 společně představili první funkční prototyp.

LITINA ZNAČKY STOREK

Historie strojírny a ocelárny Ignaz Storek, která se ve druhé polovině 19. století výrazně podílela na průmyslovém rozmachu Brna, je však mnohem delší. Již roku 1822 se v malé vesničce Odranec na Žďársku narodil v rodině zemědělce Josefa Storka syn Ignaz.

Po vyučení působil jako hutní písař ve Vříšti na panství Nové Město na Moravě a v letech 1850 až 1855 byl správcem domašovské huti a velkostatku Veveří. Vedl si dobře, byl ale velmi ctižádostivý a toužil po vlastní firmě.

Dočkal se teprve roku 1861, kdy si v Brně založil podnik na výrobu odlitků ze šedé litiny, který se skládal nejprve jen z malé slévárny a kuplovny. Protože byl ale mezi brněnskými strojaři o litinové výrobky zájem, rozrostl se postupně ve velký závod. Po překonání válečné krize v 60. a 70. letech 19. století se firma nadále úspěšně rozvíjela a získávala další a další zákazníky. Ignaz Storek přitom vydržel v jejím čele až do roku 1887, kdy musel pro nemoc předat vedení synovi.

MODERNIZÁTOR HEINRICH

Heinrich Storek se úlohy ujal velmi dobře. Do podniku vnesl řád a ve výrobě kladl důraz na přesnost, což se mu brzy vyplatilo. Otcovu továrnu navíc dále rozšiřoval a roku 1889 postavil v jejím areálu i novou siemens-martinskou pec.

Koncem 19. století zahájil výrobu kujné temperované litiny a brzy vybudoval i vlastní slévárnu. Roku 1906 vznikla ještě další mechanická dílna a o čtyři roky později také chemická a fyzikální laboratoř. Po přikoupení pozemků v sousedství došlo i k připojení na železniční vlečku.

Největší změny však přinesl teprve rok 1913. Tehdy se totiž Heinrich Storek rozhodl rozšířit závod také o vlastní strojírnu. Ta sice zpočátku vyřizovala jen drobné zakázky, jakými byly náhradní díly pro textilní a cukrovarnický průmysl, její vznik ale předznamenal další vývoj celého podniku.

NEŠŤASTNÉ TURBÍNY

Impulzem ke strojírenské výrobě byla pravděpodobně i spolupráce s Viktorem Kaplanem. Tento rakouský vynálezce, působící od roku 1903 v Brně, totiž Storkův podnik velmi proslavil. Roku 1908 zde vyrobil první prototyp své turbíny a do roku 1919, kdy uvedl zařízení poprvé veřejně do provozu, ho ještě několikrát vylepšil.

Vynález to byl převratný. Z podnikatelského hlediska se ale turbíny neukázaly být nejlepším výrobním artiklem. Jejich konstrukce byla velmi náročná, odbyt nejistý a poruchovost značná. Sériová výroba tedy musela být brzy přerušena a podnik se k ní vrátil teprve za několik let po odstranění všech závad.

Firmu již tehdy vedli Heinrichovi synové Edwin, Gerhard, Heinrich mladší a Herbert, kteří se snažili neúspěch s výrobou Kaplanovy turbíny něčím kompenzovat. Roku 1920 koupili od společnosti Brüder Schreb licenci na různé tvářecí stroje, zejména lisy. Tento krok se ukázal jako velmi šťastný a firmě Ignaz Storek se zanedlouho podařilo proniknout i na zahraniční trhy.

ZE STORKA ŠMERAL

Dalšího velkého rozmachu se firma dočkala v průběhu druhé světové války, kdy se Storkové podíleli na výrobě zbraní pro wehrmacht. Kapacity závodu se znovu výrazně rozšířily a potřebné strojní vybavení dodaly německé zbrojovky.

Pomoc nacistům však byla nakonec draze vykoupena. Při náletu na Brno v srpnu 1944 byl podnik těžce poškozen a ustupující německá armáda ho v dubnu 1945 pro jistotu ještě vypálila. Rodina Storků utekla do západní zóny a zbytky strojírenského kolosu byly po osvobození znárodněny. Podnik byl pro Brno klíčový, ihned po skončení války proto začala jeho obnova. Roku 1949 bylo založeno nové oddělení pro vývoj a konstrukci a v dalším roce vyrostla v areálu moderní hala na výrobu těžkých tvářecích strojů. Po zakladateli komunistické strany Československa Bohumíru Šmeralovi dostala firma název Šmeralovy závody a její výrobní program se brzy rozšířil také o produkci pneumaticko-hydraulických bucharů.

Pod kontrolou státu zůstal podnik až do roku 1992. Poté byl přeměněn na akciovou společnost Šmeral Brno, která je i dnes předním českým výrobcem tvářecích strojů.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Šmeral Brno