Vzpomínka na Petra Němce

18. října 2011, 09:58 - Milan Mostýn
18. října 2011, 09:58

Před několika týdny zasáhla českou podnikatelskou, novinářskou i vědeckou veřejnost smutná zpráva. Ve věku 68 let zemřel nestor české ekonomické žurnalistiky Petr Němec.

Foto: Ekonom

Byl mimo jiné uznávaným odborníkem na problematiku exportu. Přinášíme malou vzpomínku jeho dlouholetých spolupracovníků na něj a na jeho práci.

Nelehko se najde novinář lehkého pera a současně tak hlubokých znalostí o trendech světového hospodářství, jakým byl Petr Němec. A těžko bychom objevili znalce asijského prostředí, který by dokázal tak srozumitelně a poutavě přibližovat mohutné proudy změn tohoto světadílu, jenž bude rozhodovat o civilizačních směrech 21. století, a popsat každodenní lidské příběhy, jako to dokázal právě Petr Němec.

Petr Němec Narodil se v Kroměříži 14. července 1943. Absolvoval učiliště plavby labsko-oderské v Děčíně, měl také praxi na lodi. V Praze pak studoval žurnalistiku. Nejprve spolupracoval s ostravskou televizí, později začal pracovat v Československém rozhlase jako redaktor zahraniční redakce. Působil jako zahraniční zpravodaj v Berlíně a v Bonnu. Po roce 1989 spoluzakládal německý týdeník „Prager Zeitung“, později magazín Exportér. V závěru své novinářské kariéry pracoval pro týdeník Ekonom. Věnoval se i pedagogické činnosti. Přednášel na VŠE či Fakultě sociálních věd UK. Moderoval odborné konference, napsal několik skript, vydal a přeložil řadu knih. Miloval cestování do zahraničí. K jeho koníčkům patřilo jeskyňaření, potápění v moři či golf. V posledních letech statečně bojoval s těžkou chorobou. Až do 11. září 2011, kdy jí podlehl. Díky jeho umění se obě strany mince, analytická a reportážní, staly užitečnou pomůckou, s níž se řadu let mohli seznamovat čeští dobyvatelé cizích trhů a porovnávat je se svými osobními poznatky v měsíčníku Exportér. Petr Němec byl jeho zakladatelem, „duchovním otcem” i pilným přispěvatelem se svými články, inspirovanými jeho hojnými cestami zvláště po všech koutech Číny a dalších asijských zemí. Čtenářům nyní nabízíme alespoň několik náhodně vybraných pasáží z jeho starších materiálů. Svým způsobem jsou nejen sondou do duše Asie, ale i samotného autora. Ostatně z těch několika níže uvedených poznámek jistě sami vytušíte, že jeho odchod je pro novinářskou obec a jeho čtenáře velkou ztrátou. Uvádíme i rok, ve kterém byly jednotlivé informace napsány, a region či problematiku, jichž se týkají. 2002 – Čína Jídelna matky Ma je nedaleko náměstí nebeského klidu, tedy vlastně v centru Pekingu, v jednom z posledních ostrůvků čchu-tungů, shluku přízemních domků se dvorky, do kterých se ještě nezakously buldozery… Takových jídelniček je po celé Číně spousta, ale tato je výjimečná. Matka Ma, čilá sedmdesátnice, je komunistka. A ne ledajaká… Vynikající komunistka, nyní živnostnice. Jde to dohromady? „Jistě,“ odpovídá stařenka. „To není vykořisťování, ale poctivá práce…2003 – Rusko Kolona vozů se posouvá po břehu Něvy a Puškinova Bronzového jezdce. Car Petr Veliký na vzpínajícím se koni, který pod kopyty drtí zmiji ruské zaostalosti. „Prý už brzy cara Petra vymění za cara Vladimira,“ pošklebují se Petrohraďané v narážce na jméno prezidenta Ruské federace Vladimira Putina… „Občas dochází pára, občas se objeví poruchy na trati, ale lokomotiva jede. Ať si říká kdo chce co chce, ať se mu třeba stýská po starých časech, jsem rád, že ve strojvůdcovské kabině sedí právě Putin,“ říká místí obyvatel Sergej Andrejev… 2004 – Čína Německý kancléř Schröder se vrátil ze své šesté cesty do Číny. Doprovázelo ho na padesát významných manažerů a kancléř se netajil tím, že posláním cesty je otevírání dveří německému průmyslu do nejlidnatější země světa… Francie pořádá v Číně festivaly, prezident George Bush zve čínské představitele na soukromý ranč a Evropská unie se s nimi setkává na summitech ve snaze zapojit je do programů Unie ve víře, že to posílí postavení Evropy v Číně… Slova měnil v činy Pojďme něco dělat, byla věta, kterou jsem od Petra Němce slýchal posledních deset let. A na rozdíl od jiných, kteří o věcech pouze hovoří, s ním se věci rozbíhaly. V Brně jsme v roce 2002 spolu křtili první číslo tehdejšího magazínu Exportér. Bylo o Číně, kterou znal velmi dobře, a jemu se líbila teze, kterou jsme razili v CzechTrade, že se musíme na tento trh koukat z pohledu příležitostí spíše než pouze jako na hrozbu. Až po Číně přišly na řadu naše tradiční destinace. Měli jsme radost z vymýšlení nových témat. A vždy jsme se snažili, aby magazín vyprávěl příběhy úspěšných a motivoval odvážné. Od té doby jsme se potkávali na desítkách seminářů, přednášek na Vysoké škole ekonomické, kde činorodě inspiroval nové obory studia, otevíral oči studentům a možná i zdejším profesorům a docentům, když popisoval posuny v tektonice světového obchodu. Originálně glosoval a pohotově z rukávu vytahoval postřehy z napínavého světa obchodu. Česká žurnalistika nemá mnoho autorů, kteří předtím, než napíší text do ekonomického deníku či týdeníku, se poctivě ponoří do srovnávání zahraničních a domácích pramenů a dokáží k nim přidat také notnou dávku vlastní invence. Petr Němec uměl zkrátka psát. Vždy jsem mu záviděl lehkost jeho příměrů a schopnost krátit text, tak aby tam nebyla písmenka navíc. Tím se odlišoval jeho rukopis od textů, které vzdáváme dočíst, protože nás již vyčerpají po prvních dvou větách. Navíc dokázal skvěle odhadnout a předvídat vývoj ve světové ekonomice a nalézal paralely. Noční satelitní fotografie světa mu posloužily k ilustraci růstu zemí BRIC. Informace o krizi Evropy, růstu dluhu USA a nové roli Číny coby jejich největšího věřitele se v jeho textech objevují s obdivuhodným předstihem. Dobře číst budoucnost se patrně začal učit při sledování cest velkých lodí, toku řek a při jeho cestách po světě. Když jsem začal přemýšlet o způsobu, jak prezentovat agenturu CzechTrade firmám a vlastnímu ministerstvu, narazil jsem opět na Petra Němce a jeho skripta publikovaná na Vysoké škole ekonomické o komunikaci s veřejností. Jedna z prvních, která u nás byla v tomto oboru publikována. To mu dalo jasnou autoritu k tomu, aby dokládal často mizernou úroveň tiskových sdělení firem a obtížně uvěřitelných zpráv určených veřejnosti, které vypouštěla česká ministerstva. Poslední naše povídání bylo po jedné z konferencí, které se již nemohl osobně účastnit. Volal druhý den a ptal se ­– vlastně ujišťoval –, že vše dopadlo dobře. Ale nejvíce ho zajímalo to, aby se celé to povídání o konkurenceschopnosti naší země přeměnilo v činy. Hlavně v tom nepřestaňte, byla patrně poslední věta, kterou jsem od něj slyšel. Na tu plánovanou skleničku vína už nedošlo. Řeč je pouhým stínem činu, říkal Démokritos z Abdér. Moje vzpomínka na Petra Němce bude navždy spojena s tím, že se dá naučit o světě mluvit, dokonce i předvídat, co s ním bude, ale že nejcennější je snažit se věci okolo sebe měnit. A že je to možné. Martin Tlapa, náměstek ministra průmyslu a obchodu 2005 – Čína Čína se snaží zbavit pověsti výrobce nekvalitního zboží a země, která je vhodná jen pro masovou výrobu… Jak zjistila konzultační firma Roland Berger, čínští výrobci ve strojírenství, elektrotechnice a automobilovém průmyslu již vyrábějí zboží v lepší kvalitě než konkurenti ve střední a východní Evropě… V případě zboží z České republiky horší kvalitu Číňanů uvedlo jen 40 procent firem. Navíc produktivita čínských firem se do tří až pěti let může vyrovnat středoevropským firmám… 2006 – Hongkong Ti, kdo před deseti lety tvrdili, že předání Hongkongu Číně bude koncem jedné z nejliberálnějších ekonomik v asijském, ale i světovém měřítku, dnes zírají… 2006 – Indie Inženýři za průhlednou stěnou dokončují výrobu komunikačního satelitu a jejich šéf mluví o plánu vesmírné cesty na měsíc. Lidé se myjí na chodníku a na ulici bez povšimnutí ulehla kráva. Výškové budovy ze skla a oceli jsou obepnuty bambusovým lešením, po němž obratně šplhají dělníci… To je jen pár kontrastů pětimilionového Béngalúru, indického Silicon Valley a mekky programátorů… 2007 – Vietnam Doi moi, liberalizace hospodářství, otevírání se tržním podmínkám, nastartoval hospodářský růst, kterým Vietnam začal nejprve dohánět a posléze i předhánět stávající asijské tygry, Thajsko, Malajsii či Jižní Koreu. Dnes už má v Asii větší dynamiku pouze Čína… „Osobně věřím, že rok 2006 byl pro Vietnam startem k další etapě rozvoje,“ tvrdí Le Dang Doanh, jeden z hlavních ekonomických poradců vlády v Hanoji. „Do deseti let budeme patřit mezi těžké váhy mezi asijskými ekonomikami,“ dodává… 2008 – Čína Ve středu města vystřelují k nebi mrakodrapy, pod zemí se do hloubení tunelů zakously razicí štíty, podzemní dráha má být hotova do dvou let a určitě bude nejmodernější nejen v Číně, ale i v celé Asii… Čcheng-tu je dnes živým správním centrem západočínské provincie S´-čchuan, ještě koncem minulého století patřící k oblastem, které byly ve srovnání s kvetoucími metropolemi na jihu a na východě obří země chudé a určitě i zaostalé… duben 2009 – světová krize**

Letošní rok lze odepsat z hlediska návratu světového hospodářství na vzestupnou trajektorii. Nejhůře na tom budou rozvojové země a některé takzvané prahové ekonomiky. Tedy státy, které už nelze považovat za rozvojové, ale jejichž potenciál je ještě neřadí mezi průmyslové vyspělé státy… Velmi tvrdě mají být důsledky doznívající recese postiženy Evropa, střední Asie, Latinská Amerika, subsaharská Afrika… Jako první z velkých ekonomik by se z bahna recese mohla dostat Čína…

Autor je tiskovým mluvčím Svazu průmyslu a dopravy ČR a pracoval jako šéfredaktor měsíčníku Exportér v letech 2002 až 2008

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče