Ukrajinská dimenze

05. prosince 2013, 12:00 - Miroslav Zámečník
05. prosince 2013, 12:00

Všechno je v České republice na nic, ale podniká se tady docela dobře

Včera se mi dostalo krásné lekce v oboru „česká chandra a nadávání na poměry v salonní podobě“. Na diskusní večeři jeden z pozvaných řečníků za druhým hovořil o současné situaci v Česku a vyhlídkách ekonomiky s takovým pesimismem a skoro až despektem, že mi to nedalo, a když na mne přišla řada, nabídl jsem srovnání Česka s „ukrajinským stoletím“. Přece jen i v dost sebestředné Praze (zvlášť když se jedná o události odehrávající se na východ od nás) každý zaregistroval, že v Kyjevě to vzal prezident Janukovyč za ne úplně šťastný konec – po mnohaletém snažení těsně před brodem stáhnul kalhoty a ukázal, že asociační dohodu a zónu volného obchodu s půlmiliardovým trhem Evropské unie vlastně nechce. Nepovedl se mu ani odkaz na ohromné náklady v podobě 160 miliard eur, které by stálo přizpůsobení evropským standardům.

I když vezmeme v potaz, že pro Ukrajinu je celý trh EU srovnatelný s Ruskem, pořád to znamená, že se mu přiblížíte na vlastní náklady tak jako tak, jen abyste na něj mohli vyvážet. Je to svým způsobem paradox, protože z obchodního hlediska se najde uvnitř unie spousta zájmových skupin, kterým otevření trhu pro ukrajinské zboží zrovna moc nevyhovuje. A naopak dostat se na tenhle trh je v životním zájmu ukrajinských exportérů. Ledaskdo (třeba evropští farmáři) musel být Janukovyčovým veletočem velmi potěšen.

Od zemědělského ráje k hladomoru

Už před sto lety Ukrajina jako součást carského Ruska měla našlápnuto k tomu, že bude zemědělskou supervelmocí díky ohromné rozloze velmi kvalitní orné půdě. Rusko tehdy mělo třetinový podíl na světovém vývozu pšenice a rodina Falz-Feinů provozovala na jižní Ukrajině největší ovčí farmu na téhle planetě (a k tomu soukromou botanickou a zoologickou zahradu se stepními zvířaty z celého světa). O pár let později byl s Falz-Feiny v Nové Askánii konec stejně jako s jejich kvetoucím hospodářstvím. Za dalších deset let vyvolal Josif Stalin kolektivizační hladomor, jemuž dokáže v dějinách konkurovat jenom ten, který rozpoutal o nějakých pětadvacet let později Mao Ce-tung. Ruské impérium pak plynule přešlo od pozice největšího světového vývozce obilí za cara v jeho největšího dovozce za Brežněva, což mu vydrželo až do jeho rozpadu. Dnes se znovu ve velkém vyváží.

Co zůstalo po průjezdu Wehrmachtu, natož Waffen SS Ukrajinou, na to až do své smrti nezapomněl můj slovenský strýc, který jako absolvent učitelského ústavu odvedený do armády Slovenského štátu projel s „Rýchlou divízou“ zemi od západu na východ a dál až do podhůří Kavkazu. Ukrajině nepomohla ani občanská válka ukrajinských nacionalistů o samostatnost, to když Rusové připojili území, která historicky spadala pod Rakousko-Uhersko a posléze Polsko a Československo.

Samostatnost a pád

Samostatnosti se Ukrajina rozdělená podle etnické a historické linie dočkala až s rozpadem sovětského impéria. Vzhledem ke vzájemným ekonomickým vazbám byla ovšem samostatnost vykoupena hospodářskou implozí nepředstavitelných rozměrů. Tamní ekonomika padala dvouciferným tempem a pád se zastavil až po deseti letech.

Obrázek Ukrajiny dokreslete tím, jak se ke své zemi chovají tamní elity, jejichž hrabivost je legendární. Započtěte míru korupce a promořenost organizovaným zločinem a dospějete k závěru, že české poměry sice naléhavě volají po zlepšení, ale dimenze problému ani zdaleka není ukrajinská. A když si to dáte do kontrastu, vyhlíží téměř benigně.

Zmíněné včerejší diskuse se účastnil jeden český průmyslník, který má fajnovou kovárnu s miliardovým obratem a je dodavatelem prémiových německých automobilek. Vůči režimu byl velmi kritický, kupříkladu jako všichni technici své generace velmi těžce nese pád řady specializovaných firem a úpadek technického školství. Po skončení akce jsem ho proto poprosil, aby mi upřímně řekl, jestli se v Česku opravdu zhoršily poměry natolik, že to už není destinace pro průmyslové investice. „Kdepak, začíná být sice velký problém s kvalifikovanými lidmi od učňů až po vysokoškoláky, ale jinak je to tady pořád dobrý.“


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Chtěli jsme kdysi zpívat s anděly

Smetiště blahobytu

Bulharizace zdravotnictví na postupu


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče