Tramvaj do stanice Klamovka

11. února 2008, 00:00 - Robert Šimek
11. února 2008, 00:00

MATĚJ HLAVÁČEK - Podnikatel Matěj Hlaváček se významně zapsal do historie městské hromadné dopravy v Praze. Na své náklady nechal postavit elektrickou dráhu z Anděla na Klamovku, která se stala základem pozdější tramvajové trasy do Košíř. Fungovat začala 13. června 1897.

Za počátek městské hromadné dopravy v Praze se všeobecně považuje rok 1875, kdy zahájila provoz koněspřežná dráha na trati od dnešního Národního divadla do Karlína. Pražská „koňka“ se v dalších letech úspěšně rozvíjela a postupně zamířila i do dalších čtvrtí, nástupu tramvají ale odolat nedokázala.

První elektrickou dráhu začal roku 1891 v Praze provozovat František Křižík (Profit o něm psal v čísle 39/2005). Vedla z Letenských sadů do Stromovky a otevřena byla v rámci Zemské jubilejní výstavy. Druhá Křižíkova trať propojovala Karlín s Libní a tramvaje začaly rychle nabývat na významu. Netrvalo dlouho a do stavby vlastní dráhy se proto pustil i pražský podnikatel a košířský starosta Matěj Hlaváček.

Cihlář i restauratér

Narodil se roku 1852 v Košířích, které tehdy ještě nepatřily k Praze (začlenění proběhlo teprve roku 1922). Vyučil se řezníkem a jako elév nastoupil na hudební vojenskou školu, kde dosáhl hodnosti šikovatele.

Roku 1878 se oženil s dcerou majitele usedlosti v Košířích a věnem získal pozemky, na nichž se nacházela cihelna. Tu pak několik let úspěšně vedl a stal se zámožným občanem. Později zakoupil ještě druhou cihelnu pod Kotlářkou, postavil několik domů a v Podhájí provozoval hostinec.

Roku 1887 se stal starostou Košíř, soukromé podnikání ale neomezil. Naopak. Od hrabat Clam-Gallasů koupil košířskou usedlost Klamovku a vybudoval u ní vyhlášenou zahradní restauraci. Postavil pavilon, velký taneční sál i rozsáhlé verandy osvětlené elektrickým proudem. Klamovka se stala oblíbeným výletním místem Pražanů a konala se zde řada koncertů, bálů i společenských akcí.

MATĚJ HLAVÁČEK

(1852-1897)

Český podnikatel a politik Matěj Hlaváček se narodil 25. ledna 1852 v Košířích u Prahy. Vyučil se řezníkem, výhodným sňatkem ale získal cihelnu. Roku 1887 se stal košířským starostou a později i majitelem usedlosti Klamovka, u které otevřel restauraci. Roku 1896 začal budovat tramvajovou dráhu ze Smíchova do Košíř, stavbu však provázely těžkosti. Nepodařilo se dokončit původní trasu a při kolaudaci se objevila řada nedostatků. Trať nakonec zahájila provoz v červnu 1897. Hlaváček se ale topil v dluzích a situaci nakonec 6. října 1897 vyřešil sebevraždou.

Plán na vlastní dráhu

Jedinou nevýhodou byla špatná dopravní dostupnost. Hlaváček ji zpočátku řešil pomocí omnibusů, které k restauraci vypravoval, jeho snem se ale brzy stala tramvaj. Už v lednu 1892 se dotazoval pražské městské rady, zda plánuje napojení Košíř na koněspřežnou dráhu. Když dostal zamítavou odpověď, rozhodl se, že založí vlastní dopravní podnik.

Spojil se s košířským stavitelem Josefem Linhartem a společně požádali koncem roku 1892 o povolení předběžných prací na projektu tratě elektrické dráhy ze Smíchova do Košíř. Během následujícího roku jim technická kancelář Reiter a Štěpán vypracovala stavební plány, takže mohla proběhnout další jednání.

Potřebné stavební povolení získali oba podnikatelé roku 1894, zatím však neměli koncesi. K opatření potřebného kapitálu chtěli založit akciovou společnost. Hlaváčkovi se ale zdál tento postup příliš zdlouhavý a nakonec se rozhodl, že bude celý projekt financovat sám. Rozpočet na stavbu byl 180 tisíc zlatých.

Stavba za šest měsíců

Potřebnou koncesi obdržel Matěj Hlaváček v říjnu 1896, ministerstvo železnic mu ale stanovilo velmi tvrdou podmínku. Stavbu dráhy musel uskutečnit za pouhých šest měsíců.

S výstavbou drah neměl košířský starosta žádné zkušenosti, oslovil proto německou elektrotechnickou firmu Felix Singer a spol. Začátek prací se však zdržel a ještě v prosinci 1896 ministerstvo urgovalo, že nemá o stavbě žádné zprávy. Teprve 12. března 1897 předložil Hlaváček ministerstvu potřebné plány a požádal o prodloužení lhůty k dokončení stavby o dalších šest měsíců. To už však bylo téměř jisté, že ani v prodlouženém termínu nebude stavba dokončena.

Celá trať měla mít 2,72 kilometru a teprve na jejím konci na Zámečnici měla stát vozovna, elektrárna, skladiště a kůlna na uhlí. Do dubna 1897 se ale podařilo s maximálním úsilím postavit jen dvě třetiny trati, Hlaváček proto v předstihu požádal o provizorní ukončení na Klamovce. Úředníci ministerstva přimhouřili oči a s ústupkem nakonec souhlasili.

Tři smolné zkoušky

Zbývalo už jen vykonat technicko-policejní zkoušku, která byla stanovena na 22. května 1897. Nestávalo se často, že by komise zjistila nějaké potíže, Hlaváček měl však smůlu. V jeho elektrárně nebyl k dispozici povinný rezervní zdroj, nebylo vybudováno povinné telefonní vedení podél tratě a upevnění trolejí bylo nesprávně provedené. Košířský starosta sice dokázal v nevídaném termínu dvou dnů všechny závady odstranit, při opakované zkoušce se však nečekaně porouchalo dynamo a přišel další odklad.

Komise se znovu sešla 12. června 1897, i tentokrát ale měla výhrady. Nepovolila provoz vlečných vozů, protože tramvaje, dodané smíchovskou firmou Ringhoffer, byly opatřeny pouze jedním motorem, což k tažení druhého vozu nestačilo.

Pro Hlaváčka to byla těžká rána, protože motorových vozů měl jen pět. Těšit ho tak mohl jen fakt, že komise konečně dala svolení k používání dráhy. Pravidelný provoz na trati Smíchov - Košíře začal 13. června 1897.

Ze snu noční můra

Zvláštností dráhy byl postranní přívod proudu. Spočíval v tom, že trolejové vedení bylo zavěšeno až nad okrajem chodníku, takže sběrač proudu byl při jízdě značně vychýlen do strany. Důvod tohoto řešení byl prostý – všeobecný odpor veřejnosti proti zadrátování ulic.

Jízdné bylo účtováno podle počtu projetých zastávek. Za dvě stanice zaplatil cestující tři krejcary, za tři stanice čtyři krejcary, a pokud jel ještě dál, platil krejcarů pět. V pracovních dnech bylo zavedeno i takzvané dělnické jízdné, kdy ráno, v poledne a večer stálo svezení na celé trati jen tři krejcary.

Pro Matěje Hlaváčka se ale dráha stala noční můrou. Kvůli výstavbě trati se zadlužil a na dokončení původně plánované trasy neměl peníze. Marně čekal na úvěr od jedné vídeňské banky a 6. října 1897 se v pražském Platýzu zastřelil. Jeho dědicové pak dráhu 22. července 1900 prodali pražským Elektrickým podnikům. Za tři roky soukromého provozu přepravila 2,8 milionu osob a zaměstnávala 27 lidí.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Obtěžují vás nevyžádané telefonáty? Návod, jak se jim vyhnout
O 20 % víc než loni: ceny bytů opět rostou
Mají Češi na elektromobil? Hyundai hodlá rozšířit dojezd až na 500 kilometrů
Víte, kdo vlastní vaši banku? Ital, Rus, Rakušan, nebo Čech?
Auta
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do…
Kouzlo bohaté sklizně: Zkusili jsme, jak se řídí moderní kombajn
Jeden Velorex 16/250 se dostal až do Chicaga. Teď je po renovaci a stojí přes 300 tisíc
Nokia 8 je tady. Znovuzrozená značka konečně představila špičkový telefon
Continental znovu vynalezl kolo, aby mohly elektromobily lépe brzdit
Technologie
Asus se úplně zbláznil. Uvedl 6 až 12 nových Zenfonů 4
GPS, laser a bohatá sklizeň: Zkusili jsme, jak se řídí moderní kombajn
Postrach fotografů a fotobank. Google umí perfektně odstranit vodoznak
Intel: top Coffee Lake má o 11 % lepší výkon v jednom vlákně. Kvůli AMD přejmenuje čipset
Evleaks kazí překvapení dalším Korejcům. Takhle bude vypadat LG V30
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít