Tramvaj do stanice Klamovka

11. února 2008, 00:00 - Robert Šimek
11. února 2008, 00:00

MATĚJ HLAVÁČEK - Podnikatel Matěj Hlaváček se významně zapsal do historie městské hromadné dopravy v Praze. Na své náklady nechal postavit elektrickou dráhu z Anděla na Klamovku, která se stala základem pozdější tramvajové trasy do Košíř. Fungovat začala 13. června 1897.

Za počátek městské hromadné dopravy v Praze se všeobecně považuje rok 1875, kdy zahájila provoz koněspřežná dráha na trati od dnešního Národního divadla do Karlína. Pražská „koňka“ se v dalších letech úspěšně rozvíjela a postupně zamířila i do dalších čtvrtí, nástupu tramvají ale odolat nedokázala.

První elektrickou dráhu začal roku 1891 v Praze provozovat František Křižík (Profit o něm psal v čísle 39/2005). Vedla z Letenských sadů do Stromovky a otevřena byla v rámci Zemské jubilejní výstavy. Druhá Křižíkova trať propojovala Karlín s Libní a tramvaje začaly rychle nabývat na významu. Netrvalo dlouho a do stavby vlastní dráhy se proto pustil i pražský podnikatel a košířský starosta Matěj Hlaváček.

Cihlář i restauratér

Narodil se roku 1852 v Košířích, které tehdy ještě nepatřily k Praze (začlenění proběhlo teprve roku 1922). Vyučil se řezníkem a jako elév nastoupil na hudební vojenskou školu, kde dosáhl hodnosti šikovatele.

Roku 1878 se oženil s dcerou majitele usedlosti v Košířích a věnem získal pozemky, na nichž se nacházela cihelna. Tu pak několik let úspěšně vedl a stal se zámožným občanem. Později zakoupil ještě druhou cihelnu pod Kotlářkou, postavil několik domů a v Podhájí provozoval hostinec.

Roku 1887 se stal starostou Košíř, soukromé podnikání ale neomezil. Naopak. Od hrabat Clam-Gallasů koupil košířskou usedlost Klamovku a vybudoval u ní vyhlášenou zahradní restauraci. Postavil pavilon, velký taneční sál i rozsáhlé verandy osvětlené elektrickým proudem. Klamovka se stala oblíbeným výletním místem Pražanů a konala se zde řada koncertů, bálů i společenských akcí.

MATĚJ HLAVÁČEK

(1852-1897)

Český podnikatel a politik Matěj Hlaváček se narodil 25. ledna 1852 v Košířích u Prahy. Vyučil se řezníkem, výhodným sňatkem ale získal cihelnu. Roku 1887 se stal košířským starostou a později i majitelem usedlosti Klamovka, u které otevřel restauraci. Roku 1896 začal budovat tramvajovou dráhu ze Smíchova do Košíř, stavbu však provázely těžkosti. Nepodařilo se dokončit původní trasu a při kolaudaci se objevila řada nedostatků. Trať nakonec zahájila provoz v červnu 1897. Hlaváček se ale topil v dluzích a situaci nakonec 6. října 1897 vyřešil sebevraždou.

Plán na vlastní dráhu

Jedinou nevýhodou byla špatná dopravní dostupnost. Hlaváček ji zpočátku řešil pomocí omnibusů, které k restauraci vypravoval, jeho snem se ale brzy stala tramvaj. Už v lednu 1892 se dotazoval pražské městské rady, zda plánuje napojení Košíř na koněspřežnou dráhu. Když dostal zamítavou odpověď, rozhodl se, že založí vlastní dopravní podnik.

Spojil se s košířským stavitelem Josefem Linhartem a společně požádali koncem roku 1892 o povolení předběžných prací na projektu tratě elektrické dráhy ze Smíchova do Košíř. Během následujícího roku jim technická kancelář Reiter a Štěpán vypracovala stavební plány, takže mohla proběhnout další jednání.

Potřebné stavební povolení získali oba podnikatelé roku 1894, zatím však neměli koncesi. K opatření potřebného kapitálu chtěli založit akciovou společnost. Hlaváčkovi se ale zdál tento postup příliš zdlouhavý a nakonec se rozhodl, že bude celý projekt financovat sám. Rozpočet na stavbu byl 180 tisíc zlatých.

Stavba za šest měsíců

Potřebnou koncesi obdržel Matěj Hlaváček v říjnu 1896, ministerstvo železnic mu ale stanovilo velmi tvrdou podmínku. Stavbu dráhy musel uskutečnit za pouhých šest měsíců.

S výstavbou drah neměl košířský starosta žádné zkušenosti, oslovil proto německou elektrotechnickou firmu Felix Singer a spol. Začátek prací se však zdržel a ještě v prosinci 1896 ministerstvo urgovalo, že nemá o stavbě žádné zprávy. Teprve 12. března 1897 předložil Hlaváček ministerstvu potřebné plány a požádal o prodloužení lhůty k dokončení stavby o dalších šest měsíců. To už však bylo téměř jisté, že ani v prodlouženém termínu nebude stavba dokončena.

Celá trať měla mít 2,72 kilometru a teprve na jejím konci na Zámečnici měla stát vozovna, elektrárna, skladiště a kůlna na uhlí. Do dubna 1897 se ale podařilo s maximálním úsilím postavit jen dvě třetiny trati, Hlaváček proto v předstihu požádal o provizorní ukončení na Klamovce. Úředníci ministerstva přimhouřili oči a s ústupkem nakonec souhlasili.

Tři smolné zkoušky

Zbývalo už jen vykonat technicko-policejní zkoušku, která byla stanovena na 22. května 1897. Nestávalo se často, že by komise zjistila nějaké potíže, Hlaváček měl však smůlu. V jeho elektrárně nebyl k dispozici povinný rezervní zdroj, nebylo vybudováno povinné telefonní vedení podél tratě a upevnění trolejí bylo nesprávně provedené. Košířský starosta sice dokázal v nevídaném termínu dvou dnů všechny závady odstranit, při opakované zkoušce se však nečekaně porouchalo dynamo a přišel další odklad.

Komise se znovu sešla 12. června 1897, i tentokrát ale měla výhrady. Nepovolila provoz vlečných vozů, protože tramvaje, dodané smíchovskou firmou Ringhoffer, byly opatřeny pouze jedním motorem, což k tažení druhého vozu nestačilo.

Pro Hlaváčka to byla těžká rána, protože motorových vozů měl jen pět. Těšit ho tak mohl jen fakt, že komise konečně dala svolení k používání dráhy. Pravidelný provoz na trati Smíchov - Košíře začal 13. června 1897.

Ze snu noční můra

Zvláštností dráhy byl postranní přívod proudu. Spočíval v tom, že trolejové vedení bylo zavěšeno až nad okrajem chodníku, takže sběrač proudu byl při jízdě značně vychýlen do strany. Důvod tohoto řešení byl prostý – všeobecný odpor veřejnosti proti zadrátování ulic.

Jízdné bylo účtováno podle počtu projetých zastávek. Za dvě stanice zaplatil cestující tři krejcary, za tři stanice čtyři krejcary, a pokud jel ještě dál, platil krejcarů pět. V pracovních dnech bylo zavedeno i takzvané dělnické jízdné, kdy ráno, v poledne a večer stálo svezení na celé trati jen tři krejcary.

Pro Matěje Hlaváčka se ale dráha stala noční můrou. Kvůli výstavbě trati se zadlužil a na dokončení původně plánované trasy neměl peníze. Marně čekal na úvěr od jedné vídeňské banky a 6. října 1897 se v pražském Platýzu zastřelil. Jeho dědicové pak dráhu 22. července 1900 prodali pražským Elektrickým podnikům. Za tři roky soukromého provozu přepravila 2,8 milionu osob a zaměstnávala 27 lidí.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče