Pravý otec Karosy

25. září 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
25. září 2006, 00:00

OLDŘICH UHLÍK slavní podnikatelé Vysokomýtská Karosa je dnes nejznámějším českým výrobcem autobusů. Vznikla z původního závodu Josefa Sodomky, název ale získala teprve po roce 1948. Původní Karosa stávala totiž v Praze-Holešovicích a jejím zakladatelem byl český karosář Oldřich Uhlík.

slavní podnikatelé OLDŘICH UHLÍK Vysokomýtská Karosa je dnes nejznámějším českým výrobcem autobusů. Vznikla z původního závodu Josefa Sodomky, název ale získala teprve po roce 1948. Původní Karosa stávala totiž v Praze-Holešovicích a jejím zakladatelem byl český karosář Oldřich Uhlík.

Automobilová karosařina je řemeslo poměrně mladé. Ještě zhruba před sto lety se ocelový plech na kapotě považoval spíš za doplněk dřevěné konstrukce než za funkční součást vozu. Přesto se již tenkrát našli odvážlivci, kteří si na „oblékání“ automobilů založili živnost. Vedle vysokomýtského Josefa Sodomky a plzeňského Václava Brožíka to byl především pražský karosář Oldřich Uhlík. Jeho výrobky patřily svého času k nejelegantnějším u nás a velké úspěchy slavily i v zahraničí.

INSPIRACE MAGAZÍNEM

Oldřich Uhlík se narodil roku 1888 v severočeském Vrbně nad Lesy. Jeho otec byl kolářem a vůbec nepochyboval o tom, že se mladý Oldřich bude věnovat stejné profesi. Dal mu proto nejnutnější základy a poslal ho do učení do nedaleké Smolnice. Syn mu ostudu neudělal, tovaryšské zkoušky složil na výbornou a již počátkem 20. století si začal shánět práci. Nějaký čas strávil v Bílině a Lounech, roku 1906 se však rozhodl odejít do Prahy. Zaměstnání sehnal u smíchovské firmy Bárta, v jednom zahraničním magazínu si ale brzy všiml automobilových karoserií, což navždy změnilo jeho život.

V letech 1908 až 1909 navštěvoval odbornou školu v Kašperských Horách, po jejímž absolvování nastoupil do mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement. Karoserie se zde již vyráběly, byly ale spíše výjimkou, a těm z časopisu se příliš nepodobaly. Po dvou letech se proto Uhlík vydal do Paříže, kde byl automobilismus přece jen na vyšší úrovni.

V novém prostředí se zorientoval velmi rychle a práci získal u renomované firmy Blériot. Po dvou letech ho ale postihla těžká žaludeční choroba a roku 1913 se raději vrátil do vlasti. Čtvrt roku se léčil, zároveň však začal pomýšlet na vlastní podnikání. Na Letné si vyhlédl dobře vybavený autoservis, kterému nabídl své služby. K dispozici dostal celé jedno patro a na podzim roku 1913 zde vyrobil první karoserii.

Současná podoba podniku v pražských Strašnicích.|
NA TŘECH ADRESÁCH

O rok později se již postavil na vlastní nohy a začal si zařizovat vlastní dílnu v Krakovské ulici. Po vypuknutí první světové války musel ale narukovat do rakousko-uherské armády a veškeré jeho další plány přišly vniveč.

Když se roku 1918 vrátil do Prahy, pracoval nějaký čas znovu na Letné. Po necelých třech letech si ale se dvěma společníky pronajal v holešovické Plynární ulici parcelu, na které společně založili novou firmu Karosa. První zakázkou se stala výroba karoserie pro sportovní vůz majitele holešovické papírny Emmerich-Urbana, a protože dopadla výborně, odstartovala další lavinu objednávek. Do roku 1927 dokázala Karosa uspokojit stovky zákazníků, mezi kterými nechyběli ani barrandovský podnikatel Miloš Havel nebo automobilová závodnice Eliška Junková.

Oldřicha Uhlíka takový úspěch těšil, stále ale toužil po vlastní firmě. Koncem roku 1927 proto opustil prosperující podnik a přesídlil do pražských Strašnic, kde si nechal od firmy Betka a Hlaváč postavit novou moderně zařízenou továrnu. Její areál tvořila administrativní budova při Úvalské ulici a kolem rozsáhlého manipulačního dvora umístěné objekty karosárny, strojovny, lakovny a skladiště.

STRAŠNICKÉ SPECIALITY PRO JEDNOTKY SS

Ačkoliv byl podnik dobře zařízený a zaměstnával šedesát dělníků, Oldřich Uhlík si mezi zákazníky nevybíral. Vedle výroby luxusních karoserií se běžně pouštěl i do obyčejných nástaveb užitkových vozů. V roce 1929 proto postavil i patnáct městských autobusů pro polské město Lublin. Kromě obyčejných karoserií vznikaly ale ve strašnické dílně i skutečné skvosty, jako například pětilitrové Bugatti s posuvnými bočními dveřmi. Roku 1938 si ho objednal kníže Lobkowicz a neobvyklé řešení zdůvodnil tím, že auta s klasickým uchycením dveří se v bráně jeho zámku neustále otloukají. Dalším podobným unikátem se stal i elegantně protáhlý Mercedes-Benz SS, který měl čalounění z pravé pštrosí kůže a nikdo mu neřekl jinak než Černý princ.

Kromě podobných extravagancí se Uhlík nejvíc proslavil svou specialitou - prosklením střechy. Tento prvek v kombinaci s rozměrným posuvným dílcem výrazně oživil interiér a podle dobového letáku „změnil muka cestování v nadšení z dosud nepoznaného“. Sklo se později hojně využívalo i při konstrukcích autobusů, které jezdily například v Lázních Jáchymov. Posledním podobným kouskem byl pak MAN z roku 1942, který dostal nelichotivou přezdívku „kočár vrahů“. Tou dobou totiž již zuřila druhá světová válka a elegantní autokar používali příslušníci jednotek SS.

DOBA ZMARU Během druhé světové války Oldřich Uhlík výrobu značně omezil. Na další rozvoj firmy se začal připravovat teprve roku 1945, kdy už bylo jasné, že Němci z Československa odejdou. Doba byla těžká, přesto již roku 1947 získala karosárna velmi lukrativní zakázku od britského tvůrce sportovních automobilů Donalda Healeyho. Jednalo se o výrobu dvou set karoserií, k realizaci ale nakonec nedošlo. Přišel totiž únor 1948 a s ním i konec soukromého podnikání v Československu. Hned 1. března téhož roku byl strašnický podnik znárodněn a Oldřich Uhlík putoval coby „třídní nepřítel“ do tábora nucených prací. Po internaci ve zrušeném klášteře ve Svatém Janu pod Skalou byl roku 1949 poslán do Pardubic. Kvůli vysokému věku si odseděl pouhé tři měsíce a následně byl propuštěn. Chvíli pracoval jako pomocný skladník ve strašnické Vodotechně, od roku 1952 ale nesměl působit v Praze a odešel do ústraní. Zemřel roku 1964 ve vesnici Chřibská u České Kamenice. Jím založený podnik vyráběl na přelomu čtyřicátých a padesátých let ze setrvačnosti ještě elegantně tvarované limuzíny a kabriolety Škoda Superb. Později, jako součást Automobilových závodů Klementa Gottwalda, se ale věnoval již jen skříňovým nástavbám na vétřiesky Praga. Ironií osudu skončila veškerá výroba v témže roce, kdy Oldřich Uhlík zemřel. Jeho rodině byl areál vrácen teprve po roce 1989 a na přelomu tisíciletí byl přebudován pro nové účely. Dnes v něm sídlí výrobce stavebních materiálů Illbruck Building System.

OLDŘICH UHLÍK (1888-1964) Český karosář Oldřich Uhlík se narodil 1. listopadu 1888 ve Vrbně nad Lesy nedaleko Loun. Byl předposledním ze šesti dětí koláře Štěpána Uhlíka, o jeho budoucím povolání bylo proto předem rozhodnuto. Stejně jako otec se vyučil kolářem a roku 1906 zamířil ze severních Čech do Prahy. V hlavním městě se seznámil i s výrobou automobilových karoserií, kterou si později vyzkoušel v Mladé Boleslavi i Paříži. Roku 1913 začal vyrábět vlastní karoserie v Praze na Letné, další rozvoj mu ale neumožnil začátek první světové války. Po jejím skončení si se dvěma společníky pronajal pozemek v pražských Holešovicích, na kterém roku 1921 založili firmu s názvem Karosa. Uhlík v ní vydržel šest let, roku 1927 se rozhodl osamostatnit a přesunul se do Strašnic. V Úvalské ulici vybudoval nový závod, který se do deseti let stal jedním z nejuznávanějších karosářských podniků v Česku. Oldřich Uhlík své řemeslo dokonale ovládal. Pravidelně objížděl významné autosalony a studoval i nejrůznější novinky z oboru. Záhy se proto stal vynikajícím odborníkem, který se výrazně zasloužil o povznesení karosářského umění v Čechách. Zemřel 13. srpna 1964 ve věku nedožitých sedmdesáti šesti let. V témže roce skončila i výroba karoserií v jeho bývalém závodě.

**

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče