MICHAL HORÁČEK: Fortunu jsem pořídil za dvacku

13. prosince 2004, 00:00 - RADAN DOLEJŠ
13. prosince 2004, 00:00

Už konečně nejsem podnikatel, řekl Profitu zakladatel sázkové kanceláře Fortuna Michal Horáček. Minulý týden ji prodal finanční skupině Penta za nezveřejněnou cenu. Spekuluje se o sto milionech dolarů.

foto:Tomáš Železný

Už konečně nejsem podnikatel, řekl Profitu zakladatel sázkové kanceláře Fortuna Michal Horáček. Minulý týden ji prodal finanční skupině Penta za nezveřejněnou cenu. Spekuluje se o sto milionech dolarů. * Jak jste oslavil prodej Fortuny?

Nijak pořádně. Po podpisu smlouvu jsme uspořádali v naší restauraci Tvrz, kterou jsem s kolegou postavil v P růhonicích, večeři pro asi 25 lidí. Dali jsme si dobré jídlo a dobře si povídali jako partneři. Mimochodem, samotný podpis zabral 81 minut, přesně jsem si to stopoval.

* Co jste tak dlouho podepisovali? Bylo toho hodně. Odehrálo se to v budově Patria Finance, mají tam ten největší stůl, který jsem kdy viděl. A ten byl celý pokrytý dokumenty tak do výšky třiceti centimetrů. * Fortunu jste prodal kompletní i se všemi zahraničními pobočkami?

Zbavil jsem se úplně všeho. Už nemám žádné podnikatelské aktivity, jsem jenom Horáček.

Takže definitivní konec?

Ano, ale jsou tu samozřejmě odkládací podmínky stanovené zákonem. Každou takovou věc musí třeba schválit antimonopolní úřad. Taky každý rozumný podnikatel, včetně Penty, si nechá v kupované společnosti udělat audit. A na to jsou potřeba týdny. Nic z toho však neohrozí uzavřený obchod. Definitivně by to mělo být uzavřeno do jara.

* Jak celý ten obchod probíhal? Nejdřív jsme museli vybrat finančního poradce. Vybírali jsme mezi PricewaterhouseCoopers a Patria Finance, nakonec jsme si vybrali ty druhé. Jejich prostřednictvím jsme oslovili potenciální investory. * Dlouho jste věděl, že to bude Penta? My jsme to nevěděli do úterý, kdy jsme podepsali smlouvu. Samotný prodej jsme zahájili před rokem, letos v létě udělalo posledních šest finalistů hloubkovu kontrolu účetnictví. Pak na poslední chvíli přiskočil ještě investor z Anglie, který nás hrozně chtěl, nabízel víc než ostatní, ale nakonec jsme se rozhodli právě pro Pentu. Chtěli jsme prostě místní firmu. Jsem rád, že to zůstane tady. * Kdo další, kromě Penty, chtěl Fortunu? Vesměs všechny velké české finanční skupiny. * Proč jste vůbec Fortunu prodával? Vždyť letos má být její finančně nejúspěšnější rok.

Právě proto. Když se prodá firma na vrcholu, je za ni víc peněz. My jsme Fortunu dovedli na vrchol našich schopností. Měli jsme sice připravené určité strategické plány, ale mně je 52 let a je mi jedno, jestli budu mít o sto milionů víc nebo míň. Fakt je mi to jedno. Nechci se vytahovat, prostě mi to za to nestojí.

* Jaké to byly plány?

Nějak tu společnost dále rozvinout.

* Prodali jste Fortunu i s těmito strategickými plány?

Ano, protože si přeji, aby Fortuna byla inadále úspěšná. Až se za 30 let budu belhat po Praze, tak abych tady viděl pobočky Fortuny a mohl si říkat, tohle jsem založil.

* Je tedy pro vás budoucnost Fortuny důležitější než cena? To pozor. Cena je v podnikání samozřejmě strašně důležitá. Účelem podnikání je vytvářet zisk a tím jsem se taky řídil. Proto byla Fortuna od založení do dneška nejúspěšnější sázkovou kanceláří, byť nebyla největší ani neměla největší obrat. Měla největší zisk. Ale kromě ceny je tady něco jiného. Byli jsme jedna z mála společností, která se nezúčastnila kuponové privatizace, není za námi žádný skandál s investičním fondem. Fortunu jsme založili úplně na zelené louce. Fortuna mě stála osmnáct korun, plus dvě koruny, které jsem si půjčil od Radka Johna na založení účtu v České spořitelně. Tím to začalo. * Za dvacet korun se přece nedá vybudovat firma. Ne, za dvacku se nedá vybudovat, ale dá se založit účet. Na firmu pak musíte mít partnery, nebo banku, která vám půjčí. Já jsem ale měl jiný způsob. Napsal jsem po revoluci bestseller, který se neuvěřitelně prodával. Za deset dní se prodalo 100 000 výtisků, takže jsem radostně uhradil fakturu tiskárně a zbytek jsem měl na Fortunu. * Máte ještě tři společníky. Příjem z prodeje jste si rozdělili rovnoměrně? O tom vám nebudu vyprávět. * Neměli jste mezi sebou problémy? Často taková podnikání končí, protože se společníci neshodnou. Problémy jsou, ale patnáct let jsme spolu pracovali a rozešli se jako přátelé a bohatí lidé. * Budete se potkávat i dál?

Ano, určitě.

* Fortuna byl první soukromý český podnik. Jak se to přihodilo? Tenkrát nebyl ani zákon, který by dovolil založení sázkové kanceláře.

Byl, ale nařizoval, že všechen zisk se musel odvádět státu.

* To byste, předpokládám, asi nedělal.

To bych dělal, kdyby mi to zákon přikázal. Ovšem nevím, jestli bych do takového podnikání šel. Ale Fortunu jsem založil vbřeznu 1990 a v květnu už byl nový zákon.

* To vám vyšli poslanci takhle vstříc, protože jste byl během listopadu 1989 veřejně známý?

Možná trochu. Ale nebyl to zákon šitý na míru. Už byl dávno připravený kvůli chystaným kasinům v Karlových Varech, tak se tam jenom doplnilo pár paragrafů.

* Prodej Fortuny pro vás přišel v pravý čas. V lednu začíná další Superstar, kde jste předsedou poroty. Fortuna na ni, stejně jako v prvním kole, vypisovala kurzy. Byl by to pro vás vyloženě střet zájmů, když byste vydělával na soutěži, kde spolurozhodujete o vítězi?

Věděl jsem, že oboje by nešlo. Kdybych Fortunu neprodal, tak by sázky na Superstar prostě nevyhlašovala.

* Žádné nové podnikání nepřipravujete? V jednom rozhovoru jste prohlásil, že byste klidně vybudoval třeba i úspěšnou gramofonovou firmu.

Kdyby nebyla Fortuna, tak bych v devadesátem roce býval rozjel hudební firmu. Původně jsem měl nesmírně úspěšné nakladatelství. Po revoluci jsem prodával desítky tisíc výtisků, výroba jedné knihy přitom stála sedm nebo osm korun.

* Proč jste začal vlastně podnikat v sázkovém oboru? Už za totality jsem se živil jako černý bookmaker. Od roku 1968 do roku 1990 jsem byl každou neděli na dostihovém závodišti a přijímal černé sázky. * To jste neměl žádnou dovolenou?

Ne, nikdy. O nedělích bývala moje žena něco jako vdova.

* Teď vyrážíte někam na dovolenou i s rodinou za odpočinkem?

Ne. Nejlépe si odpočinu prací, kterou teď musím udělat a už jsem ji napůl slíbil. Jednomu divadlu slibuji tři roky irskou hru, pro divadlo Sklep musím napsat nějakou dobrou ujetinu a tohle všechno chci stihnout do Vánoc. Pak se chystám na román.

* Zpravidla se o vás píše jako o podnikateli a textaři, co jste víc? Já se bráním škatulkování. Někdy jsem byl přes den podnikatel a večer textař. A o víkendu zase esejista. Každou středu jsem pomalu profesorem na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. * Podnikal jste patnáct let. Jak byste porovnal podnikatelské prostředí po roce 1989 a dnes?

Tenkrát to bylo hodně složité. Podnikatelské prostředí vlastně ani neexistovalo. N a jaře 1990 to tady Praze vypadalo stejně jako na jaře 1980, nebyl žádný rozdíl. Už rašily ty pokusy o podnikání, ale problém byl v legislativě. Měnila se pod politickým tlakem a touhou nastartovat kapitalismus. Přineslo to vedlejší efekt, že zákony byly nedokonalé a protiřečily si. V podnikání začal vznikat chaos, nakonec to přesáhlo únosnou mez a začaly vznikat tunely a veliký zlodějiny z počátku devadesátých let.

* A dnes?

To už je o něčem úplně jiném. Je to dobře, protože nic nevadí podnikání víc než nečitelná pravidla.

* Neplánujete kandidovat třeba do Senátu, když brojíte proti korupci? Měl byste být nezkorumpovatelný.

Co bych tam sám dělal? Kandidovat do Senátu je pěkný, ale za co? Abych tam chodil jako třeba pan Fischer? On zjistil, že tam nemůže nic, když není v nějaké straně. Tak tam bloumal jak ta nudle v bandě. Ale nešel bych tam, ani kdybych v nějaké straně byl.

* Tak můžete nějakou založit.

Možné to je, ale není to nic pro mě. V revoluci… Tam to bývalo vzrušující. Dnes vážně ne. Budu se věnovat rodině.

* Kdybyste měl něco poradit všem těm podnikatelům, které trápí problémy od minimální mzdy až po vysoké daně, co by to bylo?

Je to těžké radit všeobecně. Můžu jen poradit: Mějte víru v sami sebe. Jestli máte dobrý nápad, chcete nabídnout dobrou službu nebo produkt, tak musíte vytrvat. Jestli to je opravdu dobrý, uspějete.

* Stejně asi odpovíte na otázku, co poradit, aby mohli podnikatelé firmu dobře prodat. Já si nemyslím, že dobře prodat je jediné řešení. Stejně tak se dá předat dětem nebo uvést na burzu. * Chtěl jste dát Fortunu na burzu?

Byla to varianta, kterou jsem velmi zvažoval. Troufám si tvrdit, že by to kdekoho přinejmenším zaujalo.

* Skomírající pražské burze by to asi pomohlo. Přesně tak. To bylo finančně zajímavější než přímý prodej. To by byl politický nářez. Ale neudělal jsem to proto, že bych musel převzít odpovědnost za ty lidi, kteří by mi svěřili své peníze. A to by nešlo. OBCHOD ZA MILIARDY Minulý týden utržil Michal Horáček a jeho tři společníci stovky milionů korun za svou sázkovou kancelář Fortuna. Firmu prodali slovenské finanční skupině Penta, kterou vybrali ze šesti zájemců. Jedinou orientační cenu, jež veřejně padla při obchodních jednáních, prozradil sám Horáček: „Předpokládáme, že nabídky by se mohly pohybovat kolem sta milionů dolarů, v přepočtu přes 2,5 miliardy korun.“ Po prodeji se o ceně odmítá bavit s tím, že není veřejná a splnila jeho očekávání. Fortunu založil Horáček v březnu 1990 a stal se předsedou představenstva této první akciové společnosti vzniklé v tehdejším Československu výhradně ze soukromých fyzických osob. ČERNÝ BOOKMAKER Michal Horáček se narodil 23. července 1952 v Praze. Od střední školy se pohyboval v prostředí nelegálních sportovních sázek. Na dostihovém závodišti byl prakticky nejmladším černým bookmakerem, kde pravidelně každou neděli inkasoval sázky. Kromě sázení na koně se také věnoval hazardním karetním hrám. Později na univerzitě byl uvězněn za pokus o zfalšování povolení k udělení výjezdní doložky - chtěl se podívat na dva měsíce do Spojených států. Za trest pak myl nádobí a vyráběl drátěné ozdoby jako domácí dělník ve Výrobním podniku Svazu invalidů Meta. Současně se učil anglicky a posílal do Spojených států, Austrálie a V elké Británie své novinové články, za něž obdržel cenu Excellence in Journalism. Ke konci komunismu pracoval jako novinář v Mladém světě a „přivezl“ do Česka hudební skupinu Depeche Mode. V listopadu 1989 aktivně vystupoval na politické scéně. S hudebníkem Michaelem Kocábem tehdy založil občanskou iniciativu MOST, jejímž cílem měl být dialog mezi opozicí a státní mocí. Po revoluci vydal ve svém nakladatelství Ex Libris veleúspěšnou knihu Jak pukaly ledy; prodalo se jí 170 000 výtisků. Od roku 1982 rovněž píše hudební texty, nejdříve pro Petra Spáleného a Michala Tučného, později Hanu Zagorovou, Karla Gotta, Václava Neckáře, Helenu Vondráčkovou a Michaela Kocába. Nejvíce se však proslavil spoluprací s Petrem Hapkou. Později ještě otextoval skladby pro Lucii Bílou a Richarda Müllera. Po revoluci založil sázkovou kancelář Fortuna a také se věnoval vysokoškolskému studiu. V roce 1999 promoval na Institutu základů vzdělanosti University Karlovy. Diplomová práce Los a sázka vyšla knižně. V letech 1997 až 2000 působil jako předseda Rady Akademie populární hudby. Od roku 1999 pomáhá Nadaci Paraple, poskytující asistenci paraplegikům. ÚSPĚCHY FORTUNY

První pobočku otevřela Fortuna v roce 1990 v pražské Lucerně. V roce 1995 je poboček již sto, o pět let později téměř tři sta, nyní jich je 550. Fortuna byla první velká domácí sázková kancelář, kde bylo možné sázet nejen na sport, ale třeba ina volby a jiné události. Ještě před čtyřmi roky to byla jednička na trhu, pak ji předstihl Tipsport. V roce 2002 měla Fortuna tržby 3,2 miliardy korun, loni to bylo zhruba kolem 3,5 miliardy. Na výplaty výher šlo asi devadesát procent vsazených peněz. Největší konkurent je zmíněný Tipsport, kde loni sázkaři utratili 5,7 miliardy korun.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče