Lněná barikáda

24. dubna 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
24. dubna 2006, 00:00

JOHANN FALTIS Za Rakouska-Uherska i na počátku první republiky dominovalo českému lnářskému průmyslu Trutnovsko. První mechanickou přádelnu lnu zde nechal postavit již v první polovině 19. století podkrkonošský průmyslník Johann Faltis. Založil tradici, která přetrvala déle než sto let.

JOHANN FALTIS

Za Rakouska-Uherska i na počátku první republiky dominovalo českému lnářskému průmyslu Trutnovsko. První mechanickou přádelnu lnu zde nechal postavit již v první polovině 19. století podkrkonošský průmyslník Johann Faltis. Založil tradici, která přetrvala déle než sto let.

Historie lnářství sahá až do mladší doby kamenné, kdy si lidé začali zhotovovat první tkané oděvy. Že si jako materiál vybrali právě len, nebyla vůbec náhoda. Jeho vlákno je totiž velmi pevné a zároveň lehce spřadatelné, po opakovaném praní navíc měkne, takže je stále vláčnější a příjemnější. Díky těmto vlastnostem se proto len stal jednou z nejstarších uměle pěstovaných rostlin na světě.

První písemná zmínka o českém lnářství pochází z 12. století, velký rozmach tohoto odvětví ale nastal až o několik set let později s nástupem průmyslové revoluce. Významným mezníkem se přitom stal rok 1836, kdy bohatý obchodník Johann Faltis založil ve východočeských Mladých Bukách první mechanickou přádelnu lněné příze v habsburské monarchii.

LNÁŘSKÝ OBCHODNÍK

Johann Faltis se narodil roku 1796 ve Vlčkovicích v Podkrkonoší. Byl synem Dominika Faltise, obchodníka plátnem a koloniálním zbožím, kterému po studiích ve firmě v Žirči vypomáhal. Roku 1823 se ale rozhodl osamostatnit, přestěhoval se do Trutnova, kde na Dolním předměstí koupil dům a otevřel si zde vlastní obchod s koloniálním a barvířským zbožím. Od počátku byl úspěšný a otec se k němu proto záhy připojil. Společně pak provozovali také obchod se lněnými a bavlněnými výrobky, které jim dodávali místní tkalci.

Roku 1833 dostal Johann Faltis od hraběte Harracha nabídku na řízení plátenických manufaktur v Hrabačově u Jilemnice a v Janovicích u Rýmařova. Nabídku přijal a do dvou let se mu podařilo dosáhnout zlepšení kvality výrobků zavedením nových metod bělení příze a plátna. Příkladem mu přitom byly hlavně přádelny v Anglii a ve Slezsku. Při pobytu ve Vídni se navíc seznámil s prvními stroji na mechanické předení lnu a následně začal sám podobné konstruovat.

Brzy se začal zabývat také myšlenkou vlastního podnikání. Roku 1836 proto službu u Harracha předčasně ukončil a zakoupil v Mladých Bukách u Trutnova pozemky s bývalým vodním mandlem a mlýnem. Ihned začal se stavbou nového podniku a ještě do konce roku zde vybudoval první mechanickou přádelnu lnu v habsburské monarchii.

Přádelna firmy Grützner-Faltis v Hainitz-gross-Postwitz v Sasku, 1925.

MAXIPŘÁDELNA Roku 1837 uvedl podnik do provozu a za další dva roky obdržel oficiální tovární oprávnění k provozu přádelny vybavené stroji vlastní konstrukce. Bylo to však zpočátku vybavení převážně dřevěné a na něm upředená příze měla ještě špatnou kvalitu. Až po roce 1842 bylo povoleno dovážet kvalitní textilní stroje z Anglie a Faltis jimi svůj závod ihned vybavil. Počet vřeten se začal rychle zvyšovat a roku 1856 jich v Mladých Bukách fungovalo již osmnáct tisíc. Od roku 1844 sloužil k pohonu i nový parní stroj.

Když už nebylo kam podnik dále rozšiřovat, rozhodl se Faltis založit nový závod přímo v Trutnově. Roku 1858 zakoupil potřebné pozemky a v následujících pěti letech zde vybudoval největší přádelnu lnu na evropském kontinentu. Po dokončení se mohla pyšnit na tehdejší dobu nevídanými 24 tisíci vřeteny.

Firma se úspěšně zúčastňovala řady průmyslových výstav, na kterých její výrobky získaly četná ocenění. Faltisovi se nebývale dařilo a roku 1864 založil se společníkem Emilem Grütznerem přádelnu v Heintzu u Budyšína. O dva roky později koupil další přádelnu ve slezské Libavě (dnešní Lubawka). Postupně se u něj ale začala projevovat vážná vada zraku a brzy zcela oslepl. I přes tento handicap rodinnou firmu i nadále řídil a o výrobě měl stále perfektní přehled.

LEN PROTI BAVLNĚ

Kromě vlastního podniku se navíc velmi zajímal také o konkurenci a již v padesátých letech 19. století podporoval snahy na vytvoření spolků, které by přinesly výhody pro celé výrobní odvětví. Roku 1855 se například někteří majitelé mechanických přádelen snažili o snížení celních tarifů na dovoz součástek ke strojům, zlomovým byl ale teprve rok 1861, kdy na Trutnovsku vzniklo oficiální Společenstvo majitelů přádelen lnu.

Právě v té době došlo v českých zemích ke konjunktuře lnářství, která byla způsobena krizí soupeřícího textilního odvětví -bavlnářství. V důsledku americké občanské války ustaly totiž veškeré dodávky bavlny do Evropy a mnoho českých bavlnářských podniků muselo proto výrobu zastavit. Ve druhé vlně pak došlo k zakládání řady mechanických přádelen lnu, a to nejen na Trutnovsku, ale v celých Čechách.

Většina těchto firem však fungovala jen krátce. Po obnovení amerických dodávek bavlny v roce 1865 nastal totiž opět vzestup bavlnářství. Mnozí výrobci lnu pak zápasili s nedostatkem surovin, finančních prostředků i odbytových možností. Vydrželi jen ti nejsilnější, kteří se navíc museli vypořádat s vysokou daňovou zátěží. Nadále mezi nimi dominovala firma tehdy již sedmdesátiletého Johanna Faltise, který byl uznávaným lnářským odborníkem a získal také ocenění za zásluhy o průmyslový rozvoj monarchie.

Přádelna v Mladých Bukách v době převzetí firmou Elektromotorenwerk, 1994.

POTÍŽE S DĚDICTVÍM

Roku 1874 Faltis zemřel a podle závěti připadlo jeho obrovské jmění dvanácti potomkům ze dvou manželství. Vedoucím společníkem rodinné firmy se stal Karl Faltis, který byl později spolu s bratrem Friedrichem povýšen do šlechtického stavu. Firma „Johanna Faltise dědicové“ se ale již více nerozšiřovala, spíše naopak. Mezi velkým množstvím společníků vznikaly často neshody a k tomu se přidala i přetrvávající nepříznivá situace na trzích.

Během první světové války došlo k velkým potížím v důsledku nedostatku surovin. Chod firmy se podařilo udržet jen za cenu velkých ztrát, po rozpadu habsburské monarchie a vzniku Československa ale nastaly nové problémy. Lnářské podniky ztratily široká odbytiště na území nástupnických států a v Trutnově proto roku 1919 vznikla společnost s názvem Spojené přádelny lnu. Účelem byla hlavně konsolidace prodeje lněné příze, přičemž největší firmou v konsorciu byla právě bývalá Faltisova přádelna.

Počáteční obtíže se ještě podařilo překonat, všeobecná hospodářská krize v roce 1930 ale již znamenala definitivní útlum výroby. Počet vřeten v jednotlivých trutnovských přádelnách stále klesal, což se projevilo hlavně na tržbách. Roku 1931 byla už situace neudržitelná a společnost „Johanna Faltise dědicové“ ukončila provoz. Znárodňování po druhé světové válce se jí tedy již netýkalo a budovy v Trutnově a Mladých Bukách byly využity pro jiné účely. Dnes v několika z nich sídlí Městský úřad Trutnov a další využívají menší firmy. Největší evropská přádelna lnu tak již definitivně patří minulosti.

 JOHANN FALTIS (1796-1874) Českoněmecký průmyslník Johann Faltis se narodil 4. června 1796 ve Vlčkovicích v Podkrkonoší jako syn obchodníka s plátnem Dominika Faltise. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a po absolvování praktikoval v obchodním domě „Neupauer a spol.“ v Praze. Po kratší praxi ve Vídni se roku 1820 vrátil do Žirče, kde měl jeho otec obchod koloniálním zbožím, plátnem a vlnou. Nějaký čas otci pomáhal, roku 1823 se ale přesunul do Trutnova, kde si na Dolním předměstí koupil dům a v něm zřídil vlastní obchod se lnem a bavlnou. Od roku 1833 byl ředitelem harrachovských plátenických manufaktur a při práci se seznámil také s prvními stroji na mechanické předení lnu. Roku 1836 ukončil službu u hraběte Harracha a v Mladých Bukách nedaleko Trutnova založil první mechanickou přádelnu lněné příze v habsburské monarchii. O dvaadvacet let později postavil přímo v Trutnově největší přádelnu lnu na evropském kontinentu. Byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl tři dcery, ve druhém se mu narodilo ještě devět dětí. Zajímavostí je, že poslední dcera přišla na svět až v jeho sedmasedmdesáti letech. V té době byl již úplně slepý, přesto i nadále řídil firmu. Byl uznávaným lnářským odborníkem a za zásluhy byl jmenován i rytířem Řádu Františka Josefa I. Zemřel 18. února 1874 a pozůstalost, která činila téměř sedm milionů zlatých, připadla jeho dědicům.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče