Kámen, nůžky, papír

24. července 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
24. července 2006, 00:00

slavní podnikatelé - ARNOŠT PORÁK Arnošt Porák patřil mezi nejvýznamnější podnikatele jižních Čech. V okolí Českého Krumlova těžil grafit a spolupracoval s několika textilními závody, nejvíce ho však proslavila výroba papíru, se kterou začal roku 1885 v malé příhraniční obci Loučovice.

slavní podnikatelé - ARNOŠT PORÁK Arnošt Porák patřil mezi nejvýznamnější podnikatele jižních Čech. V okolí Českého Krumlova těžil grafit a spolupracoval s několika textilními závody, nejvíce ho však proslavila výroba papíru, se kterou začal roku 1885 v malé příhraniční obci Loučovice.Celkový pohled na přádelnu Ignaze Schmiegera z počátku 20. století.| Jihočeská obec Loučovice leží na řece Vltavě mezi Lipnem a Vyšším Brodem. Její historie není příliš bohatá, nepřístupné skalnaté údolí bylo totiž dlouho osídleno jen řídce a jediným významnějším objektem zde byl mlýn. Lidé si vydělávali hlavně sezonní plavbou dřeva, které patřilo bohatému vyšebrodskému klášteru, práce to však byla namáhavá a špatně placená. Změna přišla teprve v 80. letech předminulého století, kdy Loučovice navštívil východočeský podnikatel Arnošt Porák. Všiml si, že zdejší dřevo je velmi kvalitní a zbytečně se vyváží bez dalšího zpracování. Roku 1885 proto začal se stavbou papírny s názvem Vltavský mlýn, která se později stala jedním z největších výrobců balicího papíru, celulózy a lepenky v habsburské monarchii. OD TEXTILU K PAPÍRU

Rod Poráků pocházel z jihočeského Lišova, kde se roku 1816 narodil i Arnoštův otec Anton, původním povoláním lékař. Služba ho však v polovině předminulého století zavedla do východočeského Trutnova, kde se oženil s Annou Faltisovou, dcerou významného lnářského průmyslníka Johanna Faltise. Lékařské praxe brzy zanechal a začal se rovněž věnovat podnikání, ke kterému později přivedl i svých pět synů. Nejstarší z nich, Arnošt Porák, se narodil roku 1849 ve východočeském Josefově. Studoval na obchodní akademii v německé Gotě a praktikoval v podniku svého děda Johanna Faltise a později i v USA. Lnářskému podnikání ale příliš nepropadl a po návratu do vlasti začal proto hledat další obory, ve kterých by se mohl prosadit. Roku 1871 založil spolu s bratry Krumlovské grafitové závody a několik let se věnoval těžbě grafitu, ani tato práce ho ale plně neuspokojovala a v hledání pokračoval. Roku 1884 zavítal do malé jihočeské obce Loučovice, která ještě nebyla průmyslem příliš zasažená. Dřevo zde ale bylo natolik kvalitní, že se výborně hodilo k výrobě celulózy či lepenky. Porák neváhal a ještě tentýž rok si nechal inženýrem Františkem Karlem z Vyššího Brodu vypracovat návrh na vybudování papírny. Stavba probíhala v letech 1885 až 1886 a nová továrna se po dokončení zařadila mezi největší podniky v kraji. ELEKTRICKÝ OŘ V roce 1888 byl závod, nazvaný Vltavský mlýn, rozšířen o další provozy a výrobu zajišťovalo již pět papírenských strojů. Produkoval buničinu, lepenku, balicí papír či ubrousky a na přelomu století měl již pobočky také ve Vídni, Praze, Budapešti, Berlíně, Hamburku a Londýně. Stal se jedním z největších papírenských podniků v Rakousku-Uhersku, který byl roku 1901 navíc rozšířen ještě o druhý závod s názvem Svatý Prokop, k němuž patřila i vlastní hydrocentrála se třemi turbínami. Nejvýznamnější pro další rozvoj továrny se však stala stavba železnice. Do roku 1909 musel totiž Porák veškeré vyrobené zboží rozvážet koňmo, což bylo nepraktické a zdlouhavé. Měl sice šedesát párů koní, ani ti ale nedokázali zvládat stále se zvyšující produkci a bylo proto nutné hledat jiné řešení. Návrh na stavbu železnice vznikl již v 90. letech 19. století. Dráha měla mít elektrický pohon, jehož autorem byl známý podnikatel a vynálezce František Křižík, úřadům se ale takový plán zdál až příliš revoluční a stavbu nepovolily. Porák se však nemínil vzdát. Na počátku 20. století se spojil s opatem vyšebrodského kláštera Bruno Pammerem a elektrickou trať se jim nakonec přece jen podařilo prosadit. Stavba probíhala v letech 1909 až 1911, jen realizací nebyl paradoxně pověřen Křižík, ale německá společnost Siemens & Schuckert. | Současný pohled na bývalou kolonii.| BOJ S ŽIVLY Roku 1911 byly Porákovy papírenské závody změněny na akciovou společnost, v jejímž vedení zůstal Arnošt Porák. Do správní rady navíc zasedli již zmíněný opat Bruno Pammer, ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss, Porákův bratr Antonín či pražský nakladatel Jan Otto. Výroba ve Svatém Prokopu byla rozšířena o moderní pilu a provoz lepenkárny doplněn o vodní mlýn. Arnošt Porák si však nové pozice příliš neužil. Roku 1918 zemřel a do vedení podniku nastoupil jeho syn Evžen. Pozici neměl snadnou, protože hned roku 1920 zasáhla obec neobyčejně silná povodeň, která zničila mosty, jezy i část továrních budov. V následujícím roce navíc vyhořela strojovna a příznivý vývoj podniku se tak na čas zbrzdil. Rekonstrukci provozů se ale nakonec podařilo využít k modernizaci výroby, dosluhující stroje byly nahrazeny novými a do roku 1930 se papírna Vltavský mlýn opět zařadila mezi přední evropské výrobce lepenky. Renovace se přitom dočkala i parní pila a podnikové elektrárny, ve kterých pracovalo již deset turbín. Další investice sice na čas pozdržela hospodářská krize, ještě počátkem druhé světové války byl ale podnik vybaven novým strojem na silnější papíry, který znovu výrazně zvýšil produkci. TRADICE PŘETRVÁVÁ Po skončení druhé světové války byla do závodu dosazena národní správa a Evžen Porák musel jako německý občan opustit republiku. Vltavský mlýn byl roku 1946 začleněn do nově vzniklého národního podniku Jihočeské papírny, výroba lepenky i celulózy však nadále pokračovala. Problémy způsobil pouze odsun místních Němců, kterých v továrně před válkou pracovalo několik set. Obec Loučovice byla proto narychlo dosídlena Rumuny, Slováky i tzv. volyňskými Čechy. V letech 1950 až 1958 byl Vltavský mlýn samostatným podnikem, poté se znovu vrátil pod Jihočeské papírny, ve kterých zůstal až do roku 1989. O tři roky později vznikla akciová společnost JIPPapírny Vltavský mlýn, která byla zařazena do první vlny kuponové privatizace. Dominantními vlastníky podniku se staly české a slovenské banky, výrobní program byl ale zachován. Současný sortiment tvoří kromě balicích papírů také různé papírové ubrousky, utěrky, kapesníčky a další hygienické zboží. Jen celulóza už se zde nevyrábí, její produkce skončila v roce 1966. Se třemi sty padesáti zaměstnanci patří podnik mezi největší firmy na Českokrumlovsku a úspěšně tak navazuje na více než stoletou tradici. | Dělnické domky u řeky Svatavy na snímku z roku 1915.| |ARNOŠT PORÁK (1849-1918) Českoněmecký podnikatel Arnošt (Ernst) Porák se narodil 3. prosince 1849 v obci Josefov nedaleko Náchoda. Po studiích v německé Gotě a praxi v podniku svého děda Johanna Faltise sbíral zkušenosti také v Americe, kde se mimo jiné seznámil i se zpracováním dřeva na celulózu. Tyto znalosti pak zúročil roku 1884, kdy se rozhodl v jihočeských Loučovicích vybudovat vlastní papírnu a celulózku. Se stavbou začal hned v následujícím roce a pojal ji velkolepě. Na staveništi pracovalo až tisíc dělníků, provoz proto mohl být zahájen již 20. září 1886. Postupně vznikaly další papírenské provozy a továrna se stala jedním z největších výrobců lepenky v Rakousku-Uhersku. Pobočky měla v několika evropských státech a od roku 1911 byla napojena i na železnici České Budějovice-Linec. Arnošt Porák se však nevěnoval jen výrobě papíru. Byl společníkem Svatoňovické přádelny lnu bratří Poráků v Malých Svatoňovicích i firmy „J. Faltise dědicové“ v Trutnově. Budoval navíc sociální zařízení pro své zaměstnance, kterým postavil domky, zdravotní středisko či knihovnu. Zemřel 21. dubna 1918 ve věku šedesáti devíti let. | |EVŽEN PORÁK (1892-1985) **Syn zakladatele loučovické papírny Evžen (Eugen) Porák se narodil 8. února 1892 v Loučovicích. Studoval na Technické vysoké škole v německém Darmstadtu a následně praktikoval ve strojírenské firmě Voith v Sankt Pšltenu. Po návratu z vojenské služby se stal roku 1918 členem správní rady akciové společnosti „Továrna na lepenku Vltavský mlýn“ v Loučovicích a následně jejím viceprezidentem. Společnost byla tou dobou již dobře zavedená, v letech 1920 a 1921 ji však v rychlém sledu postihly dvě živelné katastrofy - voda a oheň. Škody se podařilo postupně nahradit a roku 1930 byla již firma opět předním evropským výrobcem lepenky. Evžen Porák se stal prezidentem společnosti a v letech 1935 až 1939 byl i jejím generálním ředitelem. Po konci druhé světové války musel jako německý občan opustit republiku, v papírnictví ale nadále zůstal. V letech 1948 až 1951 byl předsedou představenstva papírny a celulózky Brigl und Bergmeister ve Štýrsku, teprve poté odešel na odpočinek. Zemřel 26. října 1985 v rakouském Bad Ischlu. |

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Papírny Vltavský mlýn, Elektrizace železnic Praha

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče