Josef Jan Frič: Cesty ke hvězdám

06. ledna 2012, 06:55 - Robert Šimek
06. ledna 2012, 06:55

Syn revolucionáře Josefa Václava Friče patřil k velkým obdivovatelům astronomie. Spolu s mladším bratrem Janem začal na pražských Vinohradech vyrábět měřicí přístroje a počátkem dvacátého století vybudoval i hvězdárnu v Ondřejově, která je dnes nejvýznamnější astronomickou observatoří v republice.  

Foto: Flickr.com

Výrobu měřicích přístrojů v českých zemích ovlivnila hlavně dvě historická období. Prvním z nich byla doba rudolfínská, spadající do druhé poloviny 16. století. Na dvoře Rudolfa II. tehdy působili přední evropští vědci a astronomové, z nichž nejvýznamnější byli Tycho Brahe a Johannes Kepler.

Události třicetileté války znamenaly v oblasti vědy a techniky útlum. Výroba jemné mechaniky se proto začala znovu rozvíjet teprve v 19. století, v době národního obrození. V Praze vzniklo hned několik specializovaných firem, jejichž výrobky byly srovnatelné s evropskou produkcí. Jen jedna společnost si ale dokázala získat uznání po celém světě a její přístroje se začaly používat pro mnohá důležitá měření a pozorování. Byla to firma, kterou na Královských Vinohradech v Praze založili roku 1883 bratři Josef a Jan Fričové.

Písně z kosmu

Josef Frič se narodil roku 1861 v Paříži, kam musel po roce 1848 uprchnout jeho otec, známý revolucionář a vlastenec Josef Václav Frič. V emigraci se narodil i druhý syn Jan, oba bratři ale brzy francouzskou metropoli opustili a od roku 1867 žili s matkou v Praze.

Josef absolvoval akademické gymnázium a přihlásil se na studia přírodních věd v oboru zoologie a paleontologie, jeho bratr Jan studoval chemii. Oba ale měli společný zájem o astronomii, který v nich probudil otcův přítel Jan Neruda. Jeho Písně kosmické mladíkům učarovaly a přivedly je na myšlenku vybudovat vlastní observatoř.

Realizace takového plánu ale nebyla vůbec jednoduchá. Potřebné vybavení bylo totiž velmi drahé a muselo se dovážet. Fričové si podobný luxus nemohli dovolit, zvolili proto jiné řešení. Roku 1883 si na Královských Vinohradech otevřeli malou dílnu, ve které začali astronomické a měřicí přístroje sami vyrábět. Začínali na jednom soustruhu dovezeném z Berlína, byli ale trpěliví a už roku 1884 dosáhli svého. Přímo v podkroví závodu si zařídili malou místnost, ze které začali pozorovat hvězdy.

Továrna jemné mechaniky

Pouhá výroba astronomických přístrojů by ale firmu Josef & Jan Frič dlouho neuživila, bratři proto brzy rozšířili sortiment také o geodetická, vojenská a důlní měřidla. Na radu chemika Karla Cyrila Neumanna se pustili i do výroby cukrovarnických měřicích strojů, zejména polarimetrů, jejichž pomocí bylo možné stanovit přesnou koncentraci cukrů v roztoku. Sázka na toto odvětví se ukázala jako velmi dobrá a přinesla Fričům značné zisky. O nové přístroje projevila zájem i řada firem v zahraničí, a ve Spojených státech byl dokonce polarimetr bratří Fričů přijat za úřední normu.

Roku 1889 se firma začala intenzivně připravovat na pražskou Jubilejní výstavu v roce 1891, na které slavila velký úspěch. Ihned poté se přestěhovala do větších prostor v sousedství původní budovy a od dílenských prací definitivně přešla na tovární výrobu. Roku 1896 byla už firma natolik silná, že mohla přijmout i velkou zakázku na mířidla pro pevnostní děla firmy Škoda.

Splněný sen

Slibný rozvoj podniku zbrzdil až tragický rok 1897, kdy Jan Frič podlehl akutnímu zánětu slepého střeva. Josef nesl tuto ztrátu velmi těžce a k uctění bratrovy památky se začal psát jako Josef Jan Frič.

Na Janovu počest se pak rozhodl splnit i společný sen obou bratrů a postavit observatoř. Od profesora Vojtěcha Šafaříka dostal ručně zhotovený dalekohled a s několika spolupracovníky začal hledat vhodné místo. V Praze stavět nechtěli, protože už tehdy se zde v noci příliš svítilo. Jezdit moc daleko je ale také nelákalo, a tak hledali v blízkém okolí metropole. Volba nakonec padla na Ondřejov, odkud pocházel Josefův rod z matčiny strany a žila zde také slavná operní pěvkyně Eleonora Ehrenbergová, kterou Fričové často navštěvovali.

Na den přesně rok po bratrově smrti zakoupil Josef Jan Frič od obce za 900 zlatých pozemek s vrchem Manda, který z pietních důvodů přejmenoval na Žalov. Nejdřív zde nechal postavit pracovnu a brzy po ní malý domek s odklopnou střechou, odkud začal roku 1906 pozorovat oblohu. Používal k tomu takzvaný cirkumzenitál, což byl dalekohled sloužící k určování zeměpisné polohy podle hvězd. Tehdy se tímto způsobem daly nejpřesněji zjistit souřadnice na mapě, polohu bylo možné určit s přesností na 1,5 metru.

Dárek univerzitě

Dvě velké kopule hvězdárny vznikly v letech 1910 až 1914 podle projektu známého českého architekta Josefa Fanty, autora hlavního nádraží v Praze. V centrální kopuli byly umístěny Clarkův a zmíněný Šafaříkův dalekohled, v západní kopuli byl dalekohled fotografický. Clarkův dalekohled byl vybaven unikátním čočkovým objektivem z roku 1859, který vyrobil Alvan Clark ve Spojených státech. Má průměr 20 centimetrů a dodnes se s ním na ondřejovské observatoři sleduje fotosféra Slunce, ve které jsou vidět sluneční skvrny.

Ještě před první světovou válkou byly postaveny další pozorovací domky se sklápěcími střechami a roku 1913 byla na observatoři zřízena i první rádiová stanice v Čechách. Za války mnoho lidí z hvězdárny narukovalo, což zpomalilo práce na jejím dokončení. To se nakonec podařilo až po roce 1918, kdy začala observatoř naplno fungovat.

Frič ji několik let využíval sám, pouze s úzkou skupinou svých přátel. Roku 1928 při 10. výročí vzniku Československa se ale rozhodl věnovat hvězdárnu Karlově univerzitě s podmínkou, že zůstane ryze českým vědeckým ústavem. Tento krok učinil v době, kdy už jeho astronomické i technické výsledky dosáhly věhlasu. Rok před tím byl jmenován Českým vysokým učením technickým doktorem technických věd a v červnu 1931 mu byl udělen čestný doktorát věd přírodních.

Z vrcholu na dno

Po předání hvězdárny se Josef Jan Frič nadále věnoval jemné mechanice a jeho firma vyráběla vedle geodetických přístrojů a polarimetrů také lékařské vybavení, průmyslové teploměry či letecké palubní přístroje. Pro kontrolu provozu kotelen, elektráren a tepláren vyvinula také naprostou novinku – analyzátory kouřových plynů. Poptávka po nich začala rychle stoupat a roku 1924 vznikla i nová pobočka firmy v Bratislavě.

Po roce 1939 odmítl Frič jako věrný vlastenec spolupracovat s německými okupanty, čímž se výroba značně zredukovala. Po válce mělo dojít k restrukturalizaci výrobního programu. Toho se ale Josef Jan Frič už nedožil, zemřel jen pár měsíců po osvobození republiky roku 1945.

Po roce 1948 byla vinohradská firma znárodněna a výroba geodetických přístrojů přešla do Meopty Košíře. Zbytek provozů byl začleněn do podniku Metra Blansko a roku 1954 přeměněn na Metru Praha. Poslední změna přišla roku 1963, kdy byla bývalá firma bratří Fričů začleněna do podniku Laboratorní přístroje. V  té době už ale docházelo k útlumu výroby a do Československa, které kdysi patřilo ke světové špičce, se začala dovážet méně kvalitní technika z Polska, Sovětského svazu a NDR.

Josef Jan Frič (1861–1945)

Narodil se 12. března 1861 v Paříži, kam emigroval jeho otec. Roku 1867 se spolu s bratrem Janem vrátil do Prahy, kde oba začali studovat přírodní vědy. Jejich hlavním zájmem ale byla astronomie, proto už roku 1883 založili v Praze dílnu na optické a měřicí přístroje, které jim umožnily pozorovat hvězdy. Sortiment se později rozšířil i o další zboží a podnik se stal jedním z předních evropských výrobců jemné mechaniky. Po bratrově smrti roku 1897 přijal Josef Frič druhé jméno Jan a začal uskutečňovat dávný sen – stavbu nové hvězdárny. Vybral si středočeský Ondřejov, kde do několika let vyrostla nejznámější česká observatoř. V jejím areálu se nachází i socha Josefa Jana Friče, který zemřel 10. září 1945.

Největší v Čechách

Ondřejovskou hvězdárnu zabrala za druhé světové války německá armáda. O zařízení bylo ale dobře pečováno, takže k žádným škodám nedošlo. Po osvobození roku 1945 se areál stal součástí Státní hvězdárny a roku 1952 přešel pod řídicí správu Československé akademie věd.

V letech 1952 až 1955 přibyla k hvězdárně nová sluneční laboratoř s kopulí o průměru šest metrů. Vedle ní postupně vznikly i nové mechanické dílny a výstavba vyvrcholila roku 1967 otevřením dvacetimetrové kopule pro dodnes největší dalekohled v Čechách. Průměr jeho hlavního zrcadla je dva metry a nejdelší ze tří ohnisek dosahuje délky 63,5 metru. Celý kolos váží 83 tuny a využívá se především pro zkoumání hvězd v naší galaxii.

V Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově dnes pracují čtyři oddělení: stelární (zabývající se studiem galaktických objektů), sluneční, oddělení meziplanetární hmoty a oddělení galaxií a planetárních systémů. Na observatoř je také možné se přijet podívat, historické kopule hvězdárny slouží jako muzea. V předsálí jednoho z nich je umístěn tubus Fričova dalekohledu, jehož optika, stará více než 150 let, je stále funkční. Jsou zde vystaveny také různé přístroje, vyrobené převážně firmou Josef & Jan Frič, a dobové fotografie ze stavby hvězdárny.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče