Dynastie Terschů: od bělidla po radnici

25. dubna 2009, 00:00 - Robert Šimek
25. dubna 2009, 00:00

Podnikatelská rodina Terschů se výrazně zasloužila o rozvoj severomoravského Šumperka. Franz Xaver Tersch obchodoval s plátnem, jeho syn Franz provozoval první soukromou poštu v monarchii a vnuk Friedrich byl dlouholetým starostou a zvelebitelem města.

Budovu Pavlínina dvora využívá Vlastivědné muzeum.

Autor: Petr Šimek

V sadech 1. máje v centru Šumperka stojí výrazná neorenesanční budova s reprezentativním průčelím. Říká se jí Pavlínin dvůr, podle manželky někdejšího majitele barona Chiariho. Podoba budovy je výsledkem přestavby z let 1875 až 1876, historie tohoto objektu je ale delší.

Původně se jednalo o zemědělský statek, určený především k chovu skotu a výrobě mléčných výrobků. Vybudoval ho roku 1815 zámožný šumperský měšťan Franz Xaver Tersch, který zbohatl na obchodu s plátnem. Od roku 1812 byl majitelem nedalekého zámku Třemešek a nový dvůr měl sloužit k jeho zásobování.

Textilní nákladník

Rodina Terschů pocházela z Rakouska a na sever Moravy přišla někdy kolem roku 1733. Franz Xaver Tersch se narodil roku 1764 v Šumperku v rodině výběrčího tabákové daně. O jeho vzdělání nejsou žádné zprávy, brzy se ale výhodně oženil s dcerou apelačního rady, čímž získal peníze na vlastní podnikání.

FRANZ XAVER TERSCH (1764-1819)

Narodil se roku 1764 v Šumperku v rodině výběrčího tabákové daně. Po sňatku s dcerou apelačního rady Barborou Dietrichovou začal podnikat v tabákovém průmyslu, brzy ale přešel na obchod s plátnem. Vybudoval velký nákladnický podnik s několika sty dělníky a založil i několik bělidel. Roku 1802 koupil panství Chudobín a za další čtyři roky byl povýšen do rytířského stavu. Roku 1812 získal ještě zámek Třemešek a v Šumperkru založil statek, pozdější Pavlínin dvůr. Zemřel 24. srpna 1819.

Zpočátku se věnoval produkci tabákových výrobků, záhy ale přešel na obchod s lněnou přízí a plátnem, které skupoval od drobných venkovských výrobců. Vybudoval nákladnický podnik, který odebíral zboží od několika set domácích tkalců a jeho produkce směřovala do řady měst v širokém okolí.

Aby dosáhl vyšší kvality výrobků, postavil Tersch i několik bělidel příze a plátna, ve kterých využíval moderní běličské metody. Výrazně se zasloužil o povznesení tohoto odvětví a vytvořil několik stovek pracovních míst.

Rytíř z Chudobína

Tersch brzy nashromáždil obrovský majetek, jeho cíl byl ale vyšší. Toužil získat šlechtický titul, roku 1802 proto za 306 tisíc zlatých koupil od Marie Anny von Gilleis panství Chudobín u Litovle a stal se zámeckým pánem. Za čtyři roky ho pak císař František II. skutečně povýšil do rytířského stavu s predikátem „von Chudwein“ (z Chudobína).

Roku 1812 přikoupil ještě zámek Třemešek, ležící zhruba kilometr východně od Šumperka. Původní renesanční sídlo Bukůvků z Bukůvky ovšem nemělo žádné hospodářství, bylo k němu tedy nutné připojit statek. Ten vybudoval Tersch u silnice do Uničova v místech dnešního Pavlínina dvora a umístil do něj kravíny, mléčnice a stodoly pro skladování píce.

Budovy navazovaly na obytné stavení a tvořily rozsáhlé nádvoří. Pro tento netypický vzhled se proto areál někdy označoval také jako rytířský dvorec.

Soukromý poštmistr

Počátkem 19. století už se do Terschova podnikání zapojili i synové Anton a Franz. Především mladší Franz se přitom choval velmi rozmařile. Výrazně rozšířil šumperský dvůr a uprostřed severního křídla nechal postavit honosný klasicistní dům.

Obchodu s textilem se příliš nevěnoval a snažil se uspět v jiných oborech. Roku 1841 převzal vedení místní pošty a o šest let později se stal i provozovatelem poštovní přepřahovací stanice. Pošta stála na dnešní Starobranské ulici a v sousední Havlíčkově třídě byly stáje pro koně. Jednalo se o soukromý podnik, což byl tehdy naprostý unikát.

FRANZ TERSCH (1801-1884)

Syn Franze Xavera Tersche

se narodil roku 1801 v Šumperku. Zpočátku se podílel na otcově podnikání, roku 1841 ale převzal vedení místní pošty a stal se prvním soukromým poštmistrem a provozovatelem přepřahovací stanice v habsburské monarchii. Nákladně rozšířil otcův statek v Šumperku a roku 1857 se pustil i do velkorysé přestavby zámku v Třemešku. Síly ale přecenil a roku 1861 musel obě budovy prodat. Ponechal si pouze poštu, kterou vedl až do smrti roku 1884.

Roku 1857 se Franz pustil i do nákladné přestavby zámku v Třemešku. Síly ale přecenil a brzy se ocitl ve finanční tísni. Roku 1861 proto celé panství i s šumperským dvorem prodal a ponechal si pouze poštu, kterou provozoval až do roku 1884.

Zasloužilý starosta

Velké plány měl i starší bratr Anton, který vlastnil zámek Chudobín. Vedle starého objektu nechal roku 1847 postavit nové pseudorenesanční sídlo, neměl ale žádného mužského potomka a rodová větev jeho smrtí vymřela po meči.

Pokračovatelem rodu se stal Franzův syn Friedrich, narozený roku 1836. Na rozdíl od otce a strýce byl dobrým hospodářem, upadající rodinné podnikání ale neoživil. Roku 1876 vstoupil do veřejného života, stal se členem obecní rady a hned v následujících volbách byl roku 1882 zvolen starostou Šumperka.

Tuto funkci zastával pětadvacet let a výrazně přispěl k modernizaci města. Zasloužil se o vybudování kanalizace, hřbitova, lázní, Spolkového domu i několika parků. Od roku 1878 byl poslancem moravského zemského sněmu, roku 1894 získal kříž Řádu Františka Josefa a roku 1906 byl jmenován čestným občanem.

FRIEDRICH TERSCH (1836-1915)

Syn Franze Tersche se narodil 30. března 1836 v Šumperku. Na rozdíl od otce byl dobrým hospodářem, v rodinném podnikání ale nepokračoval a věnoval se veřejnému životu. Od roku 1876 byl členem městské rady a roku 1882 byl zvolen starostou města. Tuto funkci vykonával dvacet pět let a výrazně přispěl k celkovému rozvoji Šumperka. Roku 1878 byl zvolen poslancem moravského zemského sněmu a roku 1894 byl vyznamenán křížem Řádu Františka Josefa. Zemřel 14. prosince 1915.

Muzeum a hotely

Rodina Terschů byla v Šumperku všeobecně známá a uznávaná, po druhé světové válce museli ale její členové kvůli německé národnosti město opustit. Bývalý Terschův statek (od roku 1882 Pavlínin dvůr) připadl roku 1947 státu a po několika letech nevhodného využívání začala jeho rekonstrukce pro potřeby Vlastivědného muzea, které v něm sídlí dodnes.

Zámek Chudobín se stal školicím střediskem Sigmy Olomouc a po roce 1989 byl upraven na hotel. Podobně jako zámek v Třemešku, který byl za minulého režimu internátem učňovského střediska Dřevařských závodů Šumperk. Na sklonku 20. století se dočkal rekonstrukce a nyní nabízí až sto hotelových lůžek.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče