Domácí vězení: ušetřené miliony v nedohlednu

05. října 2011, 08:59 - Dalibor Dostál, Zina Plchová
05. října 2011, 08:59

Nový trest domácího vězení měl ulehčit přeplněným věznicím, ušetřit státu desítky milionů korun a zabránit tomu, aby se odsouzení za méně závažné trestné činy za mřížemi učili od protřelých kriminálníků. Kvůli chybám ministerstva spravedlnosti se tyto předpoklady zatím nenaplnily a celý systém dohledu nad domácími vězni může už za pár měsíců zkolabovat.

Foto: Profimedia

Domácímu vězení, alternativnímu trestu, který měl státu ušetřit desítky milionů korun, hrozí kolaps. Již za dva roky by počet odsouzených mohl překročit hranici 500 osob. A právě maximálně tento počet odsouzených jsou nyní pracovníci Probační a mediační služby schopni hlídat. Ti namátkově kontrolují odsouzené, zda podmínky domácího vězení dodržují. Vše by mohly vyřešit elektronické náramky, přesněji systém elektronického monitorování, který umožňuje automaticky hlídat jakýkoli počet lidí. Jenže Česko ho kvůli laxnímu postupu ministerstva spravedlnosti nemá a v blízké budoucnosti ho ani mít nebude. Navíc plány na zavedení elektronického monitoringu můžou zhatit i škrty v rozpočtu ministerstva.

Trest před kolapsem

Trest domácího vězení může dostat člověk, který spáchal přečin nebo méně závažný trestný čin. Spočívá v tom, že se takový odsouzený musí ve volném čase, zpravidla od osmi večer do pěti do rána a o víkendech a svátcích zdržovat doma. Tento trest mohou soudy udělovat od začátku roku 2010. Ministerstvo spravedlnosti však nezvládlo zajistit, aby kontrola odsouzených byla stoprocentní. Bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová sice výběrové řízení na dodavatele elektronického systému vypsala, ale Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) jí zakázal smlouvu s případným vítězem podepsat, protože v podmínkách tendru byly chyby. Nástupce Kolářové a nynější ministr Jiří Pospíšil pak výběrové řízení zrušil. Ovšem s odůvodněním, že jeho podmínky byly tak špatně napsané, že neumožňovaly stanovení jasné ceny a hodnocení ekonomické výhodnosti došlých nabídek.

Nové výběrové řízení na dodavatele elektronického hlídání domácích vězňů Pospíšil nevypsal. Tvrdí, že to udělá, až bude lidí ve výkonu trestu domácího vězení 500. Pak se systém státu finančně vyplatí. Pokud ovšem na něj v té době bude mít peníze, které nyní stejně nemá. Hranice 500 odsouzených Česko dosáhne podle odhadů Probační a mediační služby v roce 2013, tedy za rok a pár měsíců. „Je však třeba brát v úvahu, že se jedná o cyklus. Část trestů je již řádně vykonána a počet uložených trestů nikdy neodpovídá počtům trestů přímo ve výkonu,“ říká Pavel Štern, ředitel Probační a mediační služby. Přesto se dá očekávat, že již za několik měsíců bude kapacita namátkových kontrol vyčerpána.

Máme s panem ředitelem Probační a mediační služby dohodu, že až se počet 500 lidí bude blížit, výběrové řízení vypíšeme,“ řekl Profitu Pospíšil. To už ale může být pozdě. Ministerstvo předpokládá, že výběrové řízení potrvá zhruba šest měsíců. Dalších 10 měsíců pak bude mít vítězná firma na to, aby technologii zavedla do praxe. Podle odborníků jsou však tyto termíny minimálně na hraně, ne-li nereálné. Případné odvolání firem může tendr zpozdit o řadu měsíců a rovněž zavedení řádného provozu systému lze podle některých odborníků stěží stihnout dříve než za 12 měsíců od podepsání smlouvy s vítězem. I kdyby ministerstvo tendr vypsalo v polovině příštího roku, bude systém funkční nejdříve v roce 2014.

Mohlo by se tak snadno stát, že za rok a půl bude mít Česko mnohem více lidí ve výkonu trestu domácího vězení, než na kolik vyčleněných 90 pracovníků Probační a mediační služby stačí. Už tak na první pohled měkký trest, který je ale podle trestního zákoníku druhým nejpřísnějším trestem, by mohl být ještě měkčí. Soudy se ho proto budou zdráhat udělovat a čeští daňoví poplatníci tím budou přicházet o peníze. Odsouzení půjdou do vězení, místo aby si trest odpykávali doma, což je pro stát třikrát až čtyřikrát levnější. Původně měl tento trest ulehčit věznicím během prvních dvou let o 1 500 odsouzených. Úspora by v takovém případě činila zhruba 360 milionů korun ročně. Ministr Pospíšil ovšem zůstává klidný: „Podle našich odhadů je 100 zaměstnanců Probační a mediační služby schopno kontrolovat do tisíce odsouzených. Je to krajní hranice, ale pořád jsou schopni objet 10 lidí autem.

Soudci: Trest není dost razantní

Soudci z nového trestu příliš nadšení nejsou. Očekávalo se, že za první dva roky udělí tento alternativní trest zhruba 15 stovkám delikventů. Jenže realita je o poznání skromnější. Dosud si domácím vězením prošlo jen 295 odsouzených. Za rok 2010 si tento trest odpykávalo 138 pachatelů. Soudci se přitom odvolávají na to, že ministerstvo spravedlnosti zatím nedokázalo dát domácímu vězení pravidla, která před jeho spuštěním slibovalo. „Má-li být domácí vězení druhým nejpřísnějším trestem po trestu odnětí svobody, musí ho tak pociťovat především odsouzený pachatel. A k tomu dojde až ve chvíli, kdy bude vědět, že je permanentně sledován jeho pohyb,“ vysvětluje předseda obvodního soudu pro Prahu 1 Libor Vávra, proč soudci k alternativnímu trestu zatím příliš často nesahají.

Vězně měly původně hlídat elektronické náramky monitorující jejich pohyb. Ty měly sledovat, zda se v době domácího vězení nacházejí skutečně doma. Jenže do doby, než zákon začal platit, se zařízení na sledování odsouzených nepodařilo nakoupit. Namísto techniky tak začali odsouzené kontrolovat pracovníci Probační a mediační služby. Tento stav trvá dodnes. „Kontroly probíhají několikrát týdně včetně víkendů a jezdí se v různé časy. Na druhou stranu je třeba říci, že se jedná o namátkovou kontrolu,“ říká ředitel Probační a mediační služby Pavel Štern. Jenže právě v namátkovém systému kontrol je podle soudců kámen úrazu. „To, že jde namísto nepřetržitého sledování nouzově a přechodně jen o nahodilé kontroly, výrazně snižuje razanci trestu. Zkrátka není tak přísný,“ poznamenává Libor Vávra. Podle Probační a mediační služby mají přitom noví pracovníci na starosti i jinou agendu.

Ministerstvo však tvrdí, že i bez náramků je trest plnohodnotný. „Probační a mediační služba najala speciálně na dohled nad lidmi v domácím vězení 90 pracovníků. Jejich dohled je dostatečný. Navíc trest domácího vězení je v trestním zákoníku. Soudci mají aplikovat zákon a neohlížet se na to, jak ministerstvo zajistí jeho aplikaci,“ tvrdí ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Soudci s tím ale nesouhlasí. „Nový trestní zákoník je v tomto ohledu velmi přísný a soudce je podle něj povinen zvažovat všechny okolnosti pro udělení trestů od nejmírnějšího pro nejpřísnější. Je to ryze soudcovská úvaha, která se vztahuje ke konkrétnímu pachateli a konkrétnímu trestnému činu,“ oponuje Libor Vávra.

Opozice: Bez náramků nemá trest smysl

Opoziční sociální demokracie tvrdí, že domácí vězení nemá bez náramků smysl. „Jakýkoliv jiný než elektronický systém není v případě masovějšího využití tohoto druhu trestání efektivní, ale především důvěryhodný. Těžko se ministerstvo může divit soudcům, že ve větší míře nový druh trestu neaplikují, když současný systém kontroly Probační a mediační službou nedává žádné záruky, že trest bude skutečně naplňován,“ míní sociální demokrat Jeroným Tejc, sociálnědemokratický stínový ministr spravedlnosti.

Namátkové a občasné kontroly nedávají jistotu, že odsouzení nechodí třeba na pivo do oblíbené hospody. A tak v Praze dosud soudci udělili jen 10 trestů domácího vězení, ve Středočeském kraji 24. Naopak více si tuto sankci oblíbili na Moravě. V Moravskoslezském kraji již bylo k domácímu vězení odsouzeno 55 pachatelů, na jižní Moravě jen o pět méně.

Sen o milionových úsporách, které trest domácího vězení přinese, se pomalu rozplývá. Zatímco v klasické věznici vyjde střežení jednoho delikventa na tisíc korun denně, domácí vězení by s elektronickými náramky mělo stát zhruba 300 až 400 korun za den. O tom alespoň mluvily odhady Probační a mediační služby. Podle propočtů ministerstva spravedlnosti by to nemělo být více než 1 000 až 1 500 korun měsíčně. Zkušenosti z evropských zemí, které elektronické hlídání už používají, hovoří o tom, že elektronicky hlídaný domácí vězeň je zhruba o dvě třetiny levnější než člověk za mřížemi. Na den stojí pouze technologie a monitoring od tří eur v Estonsku při 140 odsouzených a Lucembursku při 45 odsouzených do 12 eur ve Francii při několika tisícovkách potrestaných. To jsou ceny za levnější mikrovlnnou technologii, která ověřuje pouze přítomnost odsouzeného doma. Dražší GPS technologie, která dokáže sledovat i pohyb odsouzeného mimo domov, přijde na den podle německých a francouzských zkušeností na 30 eur.

Ministerstvo: Náramky jsme chtěli

Původní předpoklady ministerstva počítaly s tím, že monitoring se podaří zajistit včas. Na projekt elektronického hlídání se nejdříve ministerstvo snažilo získat peníze z Evropské unie. Ta však nakonec na nákup náramků nepřispěla ani haléř. „Narazili jsme na to, že elektronický monitoring je již zavedený v mnoha zemích a kritérium inovativnosti se těžko plnilo,“ vysvětluje Štern z Probační a mediační služby.

Loni v březnu pak tendr na elektronický monitoring lidí odsouzených k trestu domácího vězení vyhlásila tehdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Zakázka měla být stanovena na 10 let a nesměla přesáhnout dvě miliardy korun. O vítězi výběrového řízení měla rozhodnout v první řadě cena nabídek. Zakázkou se začal zabývat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který dal za pravdu stížnostem dvou bezpečnostních agentur. Ty napadly požadavky na kvalifikaci firem, které se mohou tendru zúčastnit. ÚOHS proto zakázal podepsat ministerstvu spravedlnosti smlouvu s případným vítězem soutěže. Kovářová přitom chtěla tendr uzavřít co nejdříve.

Jak elektronické náramky fungují

Technologie elektronického hlídání lidí odsouzených k domácímu vězení se dělí na mikrovlnnou a satelitní. První z nich se skládá z vysílačky v náramku, přijímače v podobě krabičky, která je umístěna

v bytě odsouzeného, a centrálního počítače, jenž přijímá přes telefonní linky informace z přijímače.

Vysílačka v náramku se ke svému přijímači přihlásí v momentě, kdy odsouzený dorazí domů a v pravidelných intervalech jeho polohu ověřuje. Počítač spustí poplach, když se vysílačka neohlásí ve stanovený čas. Strážní jsou upozorněni i v případě, že se signál v době hlídání přeruší. To když se odsouzený vzdálí

z domu, případně pokud se náramek pokusí sundat nebo „oslepit“.

Mikrovlnná technologie neumí říct, kde se odsouzený nachází, pokud není doma. To dokáže satelitní technologie, která má v sobě zabudovaný také GPS vysílač. Ten sleduje pohyb hlídané osoby i mimo domácí stanici. GPS ovšem selhává v momentě, kdy sledovaná osoba vejde do nějaké budovy. Tam se signál ztrácí. Informace z GPS o poloze vězně by v Česku byla pracovníkům Probační a mediační služby k dispozici jen se souhlasem státního zástupce či soudce.

O elektronických náramcích se v Česku uvažuje pouze pro trest domácího vězení. Například ve Velké Británii, Francii nebo Portugalsku ovšem náramky využívají

i k hlídání osob místo uvalení vazby. Patnáct z 18 evropských zemí pak využívá náramky i ke hlídání osob propuštěných předčasně, i těch, u kterých je vyžadován dočasný dohled po propuštění.

Podle kuloárových informací tehdy zbyly z původní pětice v tendru tři firmy. Telefónica O2 spolu s DCS Systems, konsorcium Siemens-ABL a konsorcium Assecco PDV. Ministerstvo spravedlnosti však tehdy tuto informaci nepotvrdilo. Nástup nového ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila znamenal pro tendr na elektronické náramky definitivní konec. V červenci 2010 oznámil zrušení výběrového řízení.

Ministerstvo sice původně plánovalo vypsání nové soutěže, po úsporných škrtech ve státním rozpočtu však nenašlo na financování projektu dostatek peněz. „Ministr Pospíšil v rámci jednání o rozpočtu písemně upozornil ministra financí, že snížení rozpočtu na rok 2012 prakticky znemožňuje projekt Trest domácího vězení realizovat. Ministerstvo mělo na projekt pro příští rok alokováno 250 milionů korun, které by ovšem podle stávající podoby rozpočtu musely jít na pokrytí provozních výdajů rezortu, zejména ve vězeňství,“ řekla mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Palečková.

Tejc z ČSSD ovšem tvrdí, že tolik peněz ministerstvo na elektronický monitoring nepotřebuje. Stačilo by, aby si stát pronajímal elektronické hlídání odsouzených jako službu. V tom případě by pak byly náklady závislé na počtu odsouzených. Podle Tejce by to projekt elektronických náramků mohlo výrazně zlevnit a stát s ním mohl začít už dávno.

Nyní se objevují obavy, že ministerstvo může využít časového tlaku, kdy bude třeba elektronický monitoring zavést co nejdříve, aby trest ještě dával smysl. Podle některých spekulací by pak mohlo vypsat tendr jako neveřejný a přiklepnout zakázku předem vybranému zájemci. Takový postup ovšem ministerstvo spravedlnosti kategoricky vylučuje. Pokud bude výběrové řízení, bude prý otevřené a plně transparentní. Zatím však prý není potřeba, protože při 138 odsouzených ve výkonu trestu by elektronické hlídání stálo víc než pobyt těchto lidí ve vězení.

Jenže aktuální úspora se může daňovým poplatníkům prodražit. Pokud by totiž systém domácího vězení fungoval a šetřil „jen“ dvě třetiny nákladů na vězně, mohl by stát při 1 500 vězních ušetřit až 360 milionů korun. Kdyby se potvrdily odhady ministerstva spravedlnosti a hlídání pomocí náramků by stálo jen tisíc korun za měsíc, mohl by stát a s ním daňoví poplatníci ušetřit za rok více než půl miliardy. Tato čísla však nejspíš nikoho nezajímají. Spor se vede spíš o to, zda bylo dřív vejce nebo slepice, tedy jestli více trestů domácího vězení neumožňuje to, že Česko nemá elektronické hlídání, nebo to, že si soudci vykládají zákon podle svého a ignorují fakt, že Probační a mediační služba zatím odsouzené zvládne ohlídat.

 

Tresty domácího vězení v Česku

Soudní krajDosud odsouzenoNyní vykonává trest
Praha114
Středočeský248
Jihočeský4825
Západočeský2910
Severočeský3016
Východočeský4827
Jihomoravský5022
Severomoravský5520
Celkem295132

Zdroj: Probační a mediační služba, údaje aktuální ke konci srpna 2011

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče