Čeští pekaři postavili pekárnu v Angole

23. listopadu 2011, 20:47 - Profit, TZ
23. listopadu 2011, 20:47

V Angole zahájila provoz pekárna zřízená z peněz českých pekařů. První tři týdny zde denně dva angolští napekli 400 bochníků velmi žádaného chleba, pak se ale provoz musel díky velkému odbytu rozšířit o druhou směnu. 

Foto: Vojtěch Bartoš / Agrární centrum

Dnes už pekárna zaměstnává čtyři lidi a prodá denně tisícovku chlebů.  Pekárna v Cuembě funguje v rámci Agrárního centra, založeného společností Člověk v tísni. Jde o vůbec první „průmyslovou“ pekárnu v regionu se 40 tisíci obyvateli. V pětitisícové Cuembě, centru regionu, bylo  zatím možné koupit pouze pečivo z kukuřičné mouky z domácí hliněné pece. V okolních vesnicích pak lidé jedí pouze kaši z maniokové nebo kukuřičné mouky, tzv. funje. Klasický chléb byl k dostání pouze v hlavním městě provincie Bié Kuitu, vzdáleném 5 hodin jízdy terénním autem. Chléb tak byl pro většinu Cuembanů lahůdkou dostupnou pouze ve sváteční den. Poptávka po pečivu je v Cuembě od prvního dne provozu pekárny obrovská a v blízké době se chystá dvousměnný provoz.

 „Stále se v běžném denním ruchu za něčím honíme a už ani přesně nedokážeme definovat za čím. Pracovní úspěch, pohoda a zdraví v rodině, hrdost na pekařskou i společenskou komunitu, ve které žijeme, to je to co potřebuji a asi i každý jiný. S touto filosofií nebylo daleko ke snaze zorganizovat smysluplnou pomoc některým, nevím, jestli méně šťastným, ale rozhodně nepoměrně chudším,“ řekl Radovan Smrž, ředitel společnosti Zeelandia s.r.o., díky jejíž pomoci pekárna vznikla.  

 „Lidé chleba milují všude na světě, jen na té bohatší straně ztrácí úctu, která mu náleží. Co může firma jako ta naše nabídnout? Pohříchu jen menší obnos peněz a ideu, že by se ta tyto peníze dala vestavět menší pekařská kapacita. Člověk v tísni je organizace podle mého gusta, žádný náhodný nákup hotových bochníků, které se někde ztratí. Jasná budova pekárny, která denně peče a tvoří hodnoty, to je po čem jsem toužil.  Pokud si lidé Cuembě budou své podnikání chránit a rozvíjet, bude brzy více chleba z více pekáren a my rádi pomůžeme zase,“ dodal Radovan Smrž.

Dar českých pekařů umožnil adaptaci prostorů Agrárního centra i vybavení pekárny moderní elektrickou troubou a míchačkou na těsto. Z poskytnutých prostředků také Člověk v tísni vyškolil pekaře, kteří absolvovali praxi v hlavním městě a nakoupil ingredience a materiál na výrobu pečiva. Nyní má pekárna před sebou první měsíce zkušebního provozu, během kterých se má postupně osamostatnit.

Cílem samozřejmě je, aby pekárna stejně jako celé Agrární centrum fungovalo i bez nás,“ říká Jitka Škovránková, která koordinuje angolskou misi Člověka v tísni z Prahy. „Pekárnu jsme pomohli vybudovat a nastartovat. Teď má 3 měsíce na to, aby prokázala, že uživí sama sebe a ještě trochu přispěje celému Agrárnímu centru, postará se o logistiku nákupů a prodeje a povede správně účetnictví. Pokud neuspěje, vypíšeme výběrové řízení na nájemce a pekárnu předáme do správy jinému soukromému podnikateli,“ dodává Škovránková. „Už první dny provozu ale ukazují, že pekárna prakticky nestíhá uspokojovat požadavky zákazníků, jde to skvěle! Obchod Agrárního centra zaznamenal celkové zvýšení prodeje, lidé tu kromě chleba nakoupí rovnou i všechno ostatní – to je pro ekonomiku celého Agrárního centra významný krok,“ připojuje Vojtěch Bartoš, který do Agrárního přijel jako dobrovolník Člověka v tísni na půl roku poskytovat mentoring .

Angolský chleba Z pekárny si lidé odnášejí nejrozšířenější typ chleba na angolském trhu, podobný evropskému bílému pečivu. Do Angoly ho zavedli Portugalci a rychle si získal oblibu u veškeré populace. Chuťově angolský chléb připomíná bagetu s měkkým vnitřkem a křupavou kůrkou. Vydrží většinou dva až tři dny a místní lidé jej jedí zpravidla samotný, nebo si ho namáčejí do čaje. Jeden bochánek stojí 15 kwanza (3 Kč), při nákladech 12 kwanza na jeden kus tak každý chleba přinese zisk 3 kwanz (0,6 Kč). Každý den si tedy Agrární centrum přijde díky pekárně na 3000 kwanza, tedy 600 Kč. „Lidé v okolních vesnicích jsou doslova lační po chlebu. Chléb z pekárny může navíc dát práci dalším několika lidem. Mohou přijet na motorce, nakoupit chléb ve velkém a prodávat ho ve svých vesnicích. Udělají dobrý obchod,“ řekl José Monteiro, ředitel Agrárního centra. Vybavení pekárny nakoupil Člověk v tísni v hlavním městě Luandě, odkud putovalo 1000 km do Cuemby. Elektrickou energii dodává pekárně, i celému agrárnímu centru malá vodní elektrárna, vybudovaná z prostředků české vlády a veřejné sbírky Člověka v tísni „Skutečná pomoc“ – jinde v Cuembě je elektřina dostupná jen některé dny během večerních hodin. Agrární centrum**

Člověk v tísni působí v Angole od roku 2006. V zemi, zdevastované čtyřiceti lety občanské války, se zaměřuje především na rozvoj vzdělávání a zemědělství. Agrární centrum založila společnost Člověk v tísni v odlehlém městě Cuemba v roce 2007 díky finančním prostředkům Ministerstva zemědělství České republiky, potažmo španělské rozvojové agentury AECID.

Centrum sídlí v budovách původní továrny na sisal z časů portugalské kolonizace, obdělává okolních 6 hektarů pozemků, obstarává několik set slepic a chovy hospodářských zvířat. Během posledních dvou let byla centrem vyškolena a podpořena téměř tisícovka farmářů. Nyní již funguje jako komerční farma pod správou angolské Charity, Člověk v tísni však Centrum stále podporuje zejména formou mentoringu a poradenství. Agrární centrum obohacuje místní trh o vejce, zeleninu, drůbeží či králičí maso – nutričně bohaté produkty, které zde byly téměř nedostupné. V obchodě lidé nakupují i spotřební zboží, farmářské náčiní či semena zeleniny.  Součástí je i vybavená truhlářská dílna nebo mechanický mlýn na mouku, který umožňuje místním lidem přípravu tradičního pokrmu fundže z kukuřičné a maniokové mouky. 

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče