Byznys kolem pochybné vědy se uchytil už i v Česku

V Česku vznikají nové univerzity, které nepotřebují akreditaci, profesory ani posluchárny.

Jeffrey Beall vypadá jako pistolník z amerického westernu. Jeho ostré severské rysy ale zjemňuje chování gentlemana a především ušlechtilá profese.

Jeffrey je patrně nejznámějším knihovníkem na světě. Ze své denverské knihovny v University of Colorado přicestoval na začátku června přes půl světa do Prahy. Mimo jiné proto, že Česko je jedním ze světových rájů falešné vědy a pochybného vzdělávání. Proti tomu coloradský kovboj bojuje.

Před několika lety vytvořil první respektovaný seznam periodik, která za peníze otisknou téměř jakoukoli vědeckou práci, i když je její úroveň velmi nízká. Tito „predátoři“, jak je sám nazval, hrají roli mezičlánku mezi vládami financujícími vědu na základě vědeckých článků a akademiky, kteří psaním pseudovědeckých textů živí sebe i své školy. Byznys to je legální, po celém světě ale umožňuje financování pochybné vědy.

V Česku tento dosud nevyřešený problém vysává ze státního rozpočtu odhadem nejméně miliony korun ročně. Tyto peníze pak chybějí při financování skutečného vědeckého pokroku. Týdeník Euro o tom informoval už na konci loňského roku v rámci kauzy s honbou za co největším počtem publikací na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Z Colorada do Ládví

Je první červnové odpoledne a kritik falešné vědy Jeffrey Beall stojí před budovou Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd v pražském Ládví. Ještě je unavený z dlouhého letu, ale první, co ho zajímá, je Central Bohemia University. Neznámá univerzita, kterou nenajdete v seznamu akreditovaných vysokých škol českého ministerstva školství, má sídlit právě zde na okraji Prahy. Od Akademie věd si pronajímá několik kanceláří. Beall ji zařadil na svůj seznam pochybných institucí, které podle něj vydělávají na pseudovědeckých výsledcích produkovaných továrním způsobem. Na Beallův list se dostaly všechny tři údajně vědecké časopisy této instituce.

„Rozesílají vědcům žádosti o publikace, mají velmi pochybný systém hodnocení vědeckých článků, za jejichž otištění je nutné zaplatit. Tyto časopisy jsou navíc k dostání zdarma na webu,“ vypočítává Beall před vchodem do univerzity nejčastější znaky takzvaných predátorských vydavatelů. Může se jím stát kdokoli. Vláda toto podnikání nemůže nijak regulovat, jelikož každý má v demokratické společnosti právo svobody tisku. Právě z toho těží i tajemná Central Bohemia University, vydávající tři vědecké časopisy navzdory tomu, že nevyučuje žádný akademický studijní program.

Jeffrey Beall by rád hovořil s někým z vedení školy, ale nikdo není přítomen. V jedné místnosti sedí jen syn spolumajitele, Čecha uzbeckého původu Kholnazara Amonova. Mladý Amonov nakonec domlouvá schůzku s druhým z partnerů, českým vysokoškolským učitelem Petrem Hájkem.

Zhruba za hodinu přichází Hájek do nedaleké restaurace, kde už na něj Beall čeká. Chtěl bych vám položit jen pár otázek,“ přivítá Američan překvapeného spolumajitele středočeské univerzity. Ten nedůvěřivě usedne hned vedle coloradského lovce predátorů, jehož jméno - jak se svěřil - nikdy v životě neslyšel. Přitom Beall je v současnosti akademickou celebritou.

„Jak probíhá hodnocení vědeckých článků, které publikujete ve vašich časopisech?“ začíná zostra knihovník Beall. Hájek odpovídá, že univerzita „má k dispozici několik lidí, s nimiž hodnotu vědeckých textů konzultuje“. „Máme také australskou spolupracovnici, která nám kontroluje angličtinu, v níž jsou texty psány,“ snaží se zaujmout Hájek. „Jak jste přišli na název Central Bohemia University?“ pokračuje Beall. „V Česku funguje Západočeská univerzita, Jihočeská univerzita, tak odtud jsme čerpali inspiraci,“ odpoví po chvilce přemýšlení zjevně nervózní Hájek. Patrně ví, proč si není příliš jistý. Na své časopisy zatím nemůže být hrdý.

Jeho firma vydává tři periodika z nejrůznějších oborů od sociálních a přírodních věd přes ekonomii až po medicínu. Zatím v nich publikují své vědecké poznatky hlavně lidé ze zemí bývalého Sovětského svazu. Za otištění jednoho článku se platí poplatek od 100 eur výše. Jeffrey Beall má jasno: tato „univerzita“ má jediný cíl a to je vydělávání peněz na úkor kvality vědy a vzdělávání. Sám Petr Hájek připouští, že vydávání textů, které akademici potřebují publikovat kvůli svým příjmům, je pro něj čistý byznys. „Snažím se něco si přivydělat. Nedělám nic nezákonného,“ ujišťuje.

Zaplatil, tak jsme to otiskli

Jedním z autorů, kteří u Hájka otiskli své vědecké poznatky, je i Wadim Strielkowski, akademik z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, jehož touha publikovat co nejvíce textů způsobila loni problémy celé univerzitě. Strielkowského závod o vědecké peníze skončil aférou, kvůli níž nakonec musel z nejstarší české vysoké školy odejít. „Strielkowski normálně zaplatil, tak jsme mu to otiskli,“ vysvětluje lakonicky Hájek, jako by si vůbec neuvědomoval, že i on se může svým byznysem podílet na vyvádění peněz ze státního rozpočtu. Strielkowského článek v Hájkově periodiku European Journal of Business and Economics se shodou okolností zabýval soukromým vysokým školstvím v České republice a možností jeho rozvoje.

V redakční radě časopisu, která by měla úroveň vědeckých textů kontrolovat, působí například Mansoor Maitah z České zemědělské univerzity. Tento vysokoškolský pedagog sám publikuje v dalších „predátorských“ časopisech a polovinu z jeho osmi českých knih tvoří knihy vydané právě v Central Bohemia University. V radě zasedá také právnička Eva Vašková, která se na webových stránkách časopisu prezentuje jako akademička z pražské právnické fakulty. V akademickém sboru ale nikdo s takovým jménem nepracuje.

Petr Hájek, spolumajitel Central Bohemia University (Zdroj: Archiv)

Petr Hájek, který redakční radu vede, slibuje, že nesrovnalosti ve svých časopisech prověří a bude se snažit jejich obsah zkvalitnit. „Zvažujeme dokonce ukončení jejich vydávání,“ připustil v rozhovoru s týdeníkem Euro.

Jeho univerzita vedle publikace časopisů na svých internetových stránkách nabízí také pestrou škálu studijních programů. Nepotřebuje na ně přitom žádnou akreditaci a může je vyučovat bez jasně stanovené kvalifikace lektorů. Kromě obligátního udělování titulů MBA, které v Česku dnes nabízí za poplatek kdekdo, je Central Bohemia University v Česku průkopníkem ve zcela nových hodnostech. Ty by mohly Čechům imponovat. Především jejich touze po jakékoliv zkratce před či za jménem, kterou je možné umístit s dostatečnou hrdostí na domovní zvonek či poštovní schránku.

Stačí si vybrat: klasické MBA (Master of Business Administration) v jedenácti oborech nebo vědecky znějící MSc. (Master of Science) ve třech oborech, pro méně náročné je tu BBA (Bachelor of Business Administration), dále exoticky působící MHA (Master of Health Administration) a pro nejnáročnější DBA (Doctor of Business Administration).

Cena? Od pěti do deseti tisíc eur. Pokud se děsíte pravidelné docházky do školy, s Central Bohemia University si odpočinete. Studium totiž probíhá především online formou.

Soud čeká na podnět

Může taková škola skutečně být v Česku univerzitou? Sám Petr Hájek připouští, že právě anglické označení „university“ tvoří značnou část marketingu, kterým oslovuje své zákazníky. Zároveň ale tvrdí, že usiluje o akreditaci akademického studia z Velké Británie či Spojených států, a proto se prý jeho škola může nazývat univerzitou. S tím zásadně nesouhlasí tajemník akreditační komise ministerstva školství Jiří Smrčka. „Je to protiprávní. Označení univerzita je podle českého vysokoškolského zákona chráněné pro vysoké školy univerzitního typu,“ uvádí Smrčka.

Český vysokoškolský zákon univerzitní vysoké školy definuje jako školy, které vzdělávají studenty ve všech typech akreditovaných studijních programů, tedy v bakalářském, magisterském a doktorském. Central Bohemia University nevyučuje ani v jednom z těchto programů. „Žádný rejstřík by neměl zaregistrovat právní subjekt, který má v názvu slovo univerzita nebo slovo od ní odvozené, a nesplňuje tyto požadavky,“ doplňuje Smrčka.

Rejstříkovým soudem Central Bohemia University je Městský soud v Praze. Když ho týdeník Euro na problematické označení školy z Ládví upozornil, soud uznal, že název je zřejmě protiprávní. „Z pohledu dozorčí úřednice je to klamavé. Nevíme, z jakého důvodu tedy navrhovatel nebyl vyzván k upřesnění či opravě, protože podle názoru příslušné dozorčí úřednice by v názvu nemělo být zapsáno slovo university. Podle převažující praxe může název univerzita používat pouze vysoká škola zařazená do rejstříku škol v souladu se školským zákonem,“ sdělila mluvčí městského soudu Markéta Puci. Soud může název vymazat jen za předpokladu, že k tomu někdo podá podnět.

Podobných příkladů je ale víc. Slovo univerzita používají například pochybné instituce, které nabízejí v Česku ukrajinské právnické vzdělání na základě tamní akreditace. Slovo univerzita pravděpodobně neoprávněně používá také havajská škola LIGS University, nabízející kurzy MBA či DBA.

Přečtěte si o novém institutu ČVUT Český mozek pro roboty. ČVUT otevře institut za miliardu

„Jedná se o podnikání na hraně zákona. České ministerstvo školství ty zahraniční studijní programy často neuznává. A druhá věc je, že to mate veřejnost. Pro laika je obtížné rozlišit mezi akreditovanými školami, natož když na trh vstupují školy, které nejsou vysokými školami či univerzitami, a přitom se tak tváří,“ říká Jiří Smrčka z akreditační komise.

V září vejde v účinnost novela vysokoškolského zákona, která by měla ztížit fungování škol nabízejících zahraniční vzdělání. V případě, že půjde o školy s akreditací ze země mimo Evropskou unii, budou muset získat povolení k podnikání od ministerstva školství. Pokud půjde o akreditace z osmadvacítky, neobejdou se školy alespoň bez registrace. Není ale jisté, jak se nastaví správní praxe a zda povolení a registrace přinesou nějaký regulační efekt na rozbujelý a nepřehledný trh vysokoškolského vzdělávání.