Lavičky ze dřeva a vzpomínek

 Zámečník 24. září, 08:00  -  Miroslav Zámečník
24. září, 08:00

Mladšímu synovi začíná příští týden první semestr na UCL v Londýně, což znamenalo vydat se přes Kanál plně naloženým autem. Doby, kdy jsem rád na jeden zátah jezdil tyhle vzdálenosti, jsou dávno pryč, navíc dlouhé úseky rekonstrukcí na Bundesautobahn 3 jsou důstojným soupeřem naší D1.

Těšil jsem se aspoň na námořnické mušle v Calais, ale restaurace v hotelu zavírala už v devět večer, takže jsem si dal seekh-kebab a shish d’agneau v Restaurant Le Punjab přes ulici, kde nás vzali i v deset. Kuchyně ze severozápadní Indie a příhraničního Pákistánu je výborná, a jídla z tánduru nezklamala ani tentokrát. Kuriózní nebylo to, že francouzský personál neuměl anglicky (to je standard), ale anglicky v podstatě neuměl ani paňdžábský majitel, který zcela plynně švitořil francouzsky - holt je to už dávno, co britská správa v Indii a Pákistánu v roce 1947 skončila.

Na trajektu do Doveru bylo ve čtvrtek dopoledne minimum osobních aut, a pouze jeden autobus, zato plný rumunských Romů. Co budou v Británii přesně dělat, to nevím, ale že s sebou přinášejí příslib mimořádně silných olfaktorických zážitků, to bylo zřejmé i na deset metrů. Přeskočme list.

Londýnská aglomerace je s 186 procenty oproti průměrnému HDP nejbohatším regionem podle NUTS II v EU, přesto však po odečtení doslova šílených nákladů na bydlení reálné disponibilní příjmy chudších obyvatel Londýna od krize poklesly, u dolního percentilu o 23 procent, a ani život na mediánu není snadný. Ale najdete tady i mimořádně povznášející místa, zcela zdarma.

Onslow Gardens, Haringey (Autor: Miroslav Zámečník)

Tržní cena rodinných domů podobných těm na obrázku z Onslow Gardens, hraničících s lesoparkem v pěkné středostavovské čtvrti Haringey, začíná někde nad milionem liber, zrekonstruovaný se zahradou může být i za jeden a půl milionu. Malý třípokojový byt za šestnáct set liber měsíčně - to by byla docela výhra.

Mimochodem, zdejší lesoparky Queen’s Wood a Highgate Wood, dohromady skoro padesát hektarů, jsou fenomén sám o sobě. Nic takového v Praze neexistuje, a podle mne ani v žádném jiném českém městě. Snad z výjimkou Ostravy, kde je podobným způsobem spravován kus lesa ve zdejší zoo. Cílem je minimalizovat zásahy člověka typu výstavby asfaltových cest, a vrátit je do stavu, v jakém vypadaly v předchozích stoletích, kdy se v lesích páslo, a dřeviny, které snadno obrůstají (tady hlavně habry), byly káceny na otop (pařeziny), zatímco duby a buky se nechávaly vyrůst jako „výstavky“.

Highgate Wood byl dříve honitbou londýnského biskupa, pak byl pronajímán a hospodařilo se v něm výše uvedeným způsobem, a už na sto let starých fotkách vidíte duby a buky, staré tak dvě stě let. Od roku 1886 je fakticky chráněn, od roku 1997 se v něm hospodaří tak, aby se maximalizovala biodiverzita a přírodní vzhled. Staré nemocné stromy se neporážejí, protože je to dobré pro roháče a tesaříky, a pro ptáky hnízdící v dutinách, suché větve se kladou do hromad, kde nalézá úkryt spousta drobných živočichů, a ukládají se do protierozních dřevěných plůtků.

Lesoparky Queen’s Wood a Highgate Wood (Autor: Miroslav Zámečník)

Vlastně jsou to místní lesní přírodní rezervace, kde ale smíte nechat proběhnout psa na volno, jsou tady „lesní“ kavárny, kde se dá najíst a napít, hřiště pro děti, lesní školka. Uprostřed Highgate Wood je velká louka, kde se hraje kriket a skvěle piknikuje.

Vypadá to extrémně dobře - jako skoro bezzásahový prales uprostřed města. Místní to musejí milovat, protože tady působí aktivní dobrovolnická sdružení. Každá lavička je svého druhu pomníček, financovaná jako památka na zesnulého. Texty jsou často neuvěřitelně dojemné.

Uprostřed Highgate Wood je velká louka, kde se hraje kriket a skvěle piknikuje. Každá lavička je financovaná jako památka na zesnulého. (Autor: Miroslav Zámečník)

Třeba štítek připomínající Betty Kirbyovou, jež tady ráda sedávala, od Archieho a Finleyho, kteří byli „vždycky s ní“. Najdete tady štítky lidí, kteří v tomhle kousku přírody nacházeli radost po celý a často velmi dlouhý život, až do úplného konce.

Komerčně uvažující člověk by řekl, že takhle opečovávaný kousek přírody uprostřed megalopole zvedá cenu přiléhajících nemovitostí o hezkých pár procent. Ale můžete prostě jenom konstatovat, že je tohle místo krásné s každým dalším ročním obdobím. Tak to říkala lavička věnovaná památce jistého Jaime Olivy-Castra, a měla pravdu.


Přečtěte si další komentáře autora:

Konec stoprocentních hypoték, už od října

Soud s ekonomickými důsledky

Zasloužilý otec vlasti a Den nezávislosti Uzbekistánu


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče