V Česku se rychle plní věznice, jeden trestanec ročně stojí 330 tisíc

Václav Drchal 13. března, 06:30
13. března, 06:30

Kromě pobaltských republik má Česko v přepočtu na obyvatele nejvíce vězňů v EU. Jeden vězeň stojí stát ročně zhruba 330 tisíc korun.

Právě před třemi roky se vězení vyprázdnila. Soudy propustily poslední omilostněné a 22. února 2013 zbylo ve věznicích pouhých 16 tisíc osob. Uběhly tři roky, věznice jsou znovu přeplněné a aktuálně v nich sedí více než 21 tisíc delikventů. Podle modelu ekonoma Libora Duška, který ho zpracoval pro think tank IDEA při CERGE-EI, bude brzy ve věznicích chybět 2300 míst. Pokud by to bylo zadarmo, vlastně by takový růst ničemu nevadil, jenže roční náklady na jednoho vězně činí zhruba 330 tisíc korun.

Z části to má historicko-geografické důvody. Většina středoevropských zemí své lidi zavírá ochotněji než jejich západní sousedé. Jenže jsou tu dvě námitky. Zaprvé počet vězňů v Česku od roku 2002 setrvale roste. A zadruhé Česko má až na pobaltské republiky nejvíce vězňů v EU – dvakrát víc než Francie, skoro třikrát víc než Německo či Slovinsko a bezmála čtyřikrát víc než Švédsko.

Dušek věznice přirovnává k nádrži s vodou. Pokud – tak jako nyní – více vězňů „přitéká“, než „odtéká“, věznice se plní. Důvod je jednoduchý, česká trestní politika je stále represivnější. Soudy ukládají delší tresty než dříve, státní zástupci dokážou častěji podat obžalobu a soudy uložit trest. Vězni se navíc méně než dříve dostávají ven na podmínku po odpykání části trestu. Naštěstí v poslední době klesá kriminalita. Pokud by tomu tak nebylo, sedělo by dnes za mřížemi ještě o zhruba čtyři tisícovky vězňů víc.

Ministerstvo spravedlnosti nedávno zpracovalo vlastní Koncepci vězeňství do roku 2025. Má 160 stran a ministerstvo je v ní chvályhodně otevřené (viz box), jde ale o zcela obecný dokument, který žádné konkrétní rady nedává. Na skutečně chytrou represi, která by více preferovala alternativní tresty – domácí vězení, peněžité tresty, zabavování věci či jejich inteligentní kombinace – a dokázala snížit počet lidí za mřížemi, si ještě počkáme.

Podíl práce na polidštění vězně
60 procent bývalo parádním číslem Vězeňské služby. Okolo této hodnoty osciluje zaměstnanost vězňů a šéfové Vězeňské služby se jejím dosažením rádi chlubili, nebo naopak slibovali, že se na ni dostanou.

Jenže ve skutečnosti to bylo jinak. Procento zaměstnaných se totiž počítalo jen z těch vězňů, kteří byli kvůli věku a zdraví zaměstnatelní, a navíc se mezi zaměstnané zahrnuli i ti, kteří se účastnili vzdělávacích a terapeutických programů (stačilo 21 hodin týdně) nebo zadarmo pomáhali s chodem věznice (nejspíš obligátní škrábání brambor).

A jak to bylo ve skutečnosti? Například v první polovině loňského roku sedělo (obvinění ve vazbě se nepočítají) 17 378 osob, ze kterých skutečně za odměnu pracovalo 5555 vězňů – tedy 32 procent. „Toto výkaznictví odpovídá sice mezinárodním parametrům a neodporuje právním předpisům, lze je ale považovat za zkreslující stav skutečné zaměstnanosti odsouzených,“ shrnulo to ministerstvo v Koncepci vězeňství do roku 2025.

Čtěte také:

Kvůli trestnímu zákoníku budeme potřebovat nové věznice, varuje ekonom

Prostory v českých věznicích začínají být opět přeplněné

Musíte si přečíst

Komentář: Pohled venezuelským periskopem

Komentář: Andrejův marketingový náskok

Staveniště Krkonoše. Národní park zažívá stavební boom

Jan Žůrek z KPMG: Česko je někde uprostřed peletonu

Bankovní hackeři útočili v New Yorku. Odnesl to…

Itálii čeká v sobotu státní pohřeb. Počet obětí stoupl…

Michal Horáček: Jen já a lidi
Michal Horáček, známý textař a možný prezidentský kandidát, v pořadu Euro TV slibuje, že se v kampani obejde bez politických stran i sponzorů. Agituje za pragmatický vztah k Číně, ale zároveň zůstává zastáncem EU. Islám je podle něj s českým prostředím nekompatibilní.
Zhlédnout další videa