Výběr zpráv Protextu ČTK

Protext ČTK

Apartmán v Krkonoších: chalupa 21. století bez starostí a s výnosem

Pokud si pořídíte vlastní horský apartmán, můžete trávit zimní a letní dovolenou…

Zajímavosti o golfu, které jste nevěděli

Golf je vyhledávaným sportem, který se těší čím dál větší oblibě. Má dlouholetou tradici…

AAA Auto: Zdaleka nejen obchodník s ojetými vozy

Síť autocenter AAA Auto působí v České republice už bezmála třicet let. Aktivity firmy…

Tomáš Ctibor, archivní foto
Tomáš Ctibor, archivní foto
Autor: Tomáš Novák/Euro

Převrácené osudy. Michala Sedláčka a Tomáše Ctibora spojila revoluce i architektura

 Boříková 15. listopadu, 06:17  -  Hana Boříková
Tomáš Ctibor, archivní foto
Tomáš Ctibor, archivní foto
Autor: Tomáš Novák/Euro
15. listopadu, 06:17

Michal Sedláček a Tomáš Ctibor si díky revoluci prohodili role a po 25 letech je architektura opět svedla dohromady.

Vezmi si mikrofon a běž točit studenty, to ti bude blízké, uslyšel od svého šéfa Michal Sedláček, když přišel ráno 18. listopadu 1989 do práce. Den předtím byl na demonstraci na Národní třídě, povedlo se mu z ní odejít včas, ještě než se do studentů pustili těžkooděnci, takže neměl žádné šrámy. Do Českého rozhlasu nastoupil Michal jako elév pár měsíců před revolucí, když dokončil Akademii výtvarných umění. Mezi vysokoškoláky měl tedy ještě řadu známých. Následující tři dny týdny spal velmi málo. Chodil na noční „náslechy“ stávkového výboru do divadla Disk, běhal po ulici, po školách, po fabrikách a točil a točil.

Prvních deset dní mu v rádiu reportáže a rozhovory někdy odvysílali, někdy ne. Pouštěli třeba celý den jen muziku. I když byl rozhlas ve srovnání s tiskem nebo televizí asi nejméně kontrolované médium, i tam chvíli trvalo, než šlo do éteru vysílání bez „cenzury“. Ve své domovské redakci měl Sedláček podporu, vedení rozhlasu se ale potácelo v nejistotě. „Mně to bylo jedno, byl jsem mladý, nadšený, ale šéfové se báli, jak to celé dopadne. Z dnešního pohledu se to může zdát divné, ale tehdy se nevědělo, jestli nezasáhne armáda nebo milice a komunisti se udrží,“ vzpomíná. Média přitom podle něj sehrála důležitou roli. V Praze to vřelo, ale na venkově a v menších městech, kde byli k disentu lidé skeptičtí, uvěřili, že se skutečně něco velkého děje a mění, až když slyšeli nebo viděli, že studentské protesty přenášejí oficiální média, nejen Svobodná Evropa.

Ze „sametových“ týdnů před třiceti lety má Sedláček dodnes doma víc než 50 kotoučů natočených pásek, některé se nikdy nepustily. V Českém rozhlasu Sedláčkovi nedávno jednu z pásek digitalizovali, teď pracují na dalších, vysílat se ale asi znovu po třiceti letech nebudou. Nic zásadního tam prý neobjevili. Během těch třiceti let už snad bylo všechno podstatné řečeno a napsáno. Těžko hledat převratné objevy, snad jen ty dosud nepopsané příběhy. Michal Sedláček a jeho tehdejší respondent, studentský vůdce Tomáš Ctibor, prožili jeden z těch, ve kterém sehrála sametová revoluce zásadní roli. A hned dvakrát.

Michal Sedláček ( Autor: Kancelář arc