My čekali jaro a zatím přišel zmar. Česko postihlo nečekaně brzké a silné sucho - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

My čekali jaro a zatím přišel zmar. Česko postihlo nečekaně brzké a silné sucho

,
My čekali jaro a zatím přišel zmar. Česko postihlo nečekaně brzké a silné sucho
Zdroj: Jan Mihalíček/Euro

Česko se bez deště neobejde. A duben ukázal, co se stane, když nezaprší. Riziko extrémního sucha je nejvyšší za 130 let.

Jako jinde v Podkrkonoší má i tady hlína načervenalou barvu. V Libštátě, jen půlhodiny autem z Vrchlabí, už mnoho let na dvou hektarech rodinných pozemků hospodaří Alena Mihulková a Jan Hradecký. Jejich česnek znají zákazníci z celé republiky. Letošní sezona se ale nevyvíjí dobře. Z vyschlé rudé ornice se práší. „Je to hrozný, zrovna řešíme nějakou závlahu,“ popisuje paní Mihulková starší. Bez umělého přívodu vody totiž česnek neporoste.

Země v Česku se rychle mění v prach, který odnáší vítr, a dostat z půdy dobrou úrodu je stále složitější. A přirozená vláha, základ celé zemědělské magie, nikde.

I v Podkrkonoší se jako všude jinde v Česku potýkají s velkým suchem. Byť v posledních letech panuje pravidelně, letos dorazilo hodně brzo. Hned se začátkem jara. V době, kdy má být odpočatá ornice po zimě plná vody, koryta řek mají pořádně hučet a tráva trhat rekordy v rychlosti růstu a nejkřiklavější zelené.

Obáváte se dopadů sucha?

Duben zkrátka znovu všem připomněl, jak velkým nebezpečím je pro republiku sucho a nedostatek vody. O to překvapivější je postoj českých politiků, kteří i přes extrémně mírnou zimu zapomněli, že bez vody nebude v Česku život, a z limbu se probírají až v posledních dnech.

Kam zmizely ty kubíky

Není třeba jezdit na venkov mezi vyprahlé lány, na první pohled je vážnost situace znát i v Praze. Zatímco loni v polovině dubna činil průměrný týdenní průtok Vltavy v Chuchli 117 kubíků za sekundu, letos je vody mnohem méně a řeka je o poznání línější. Průtok byl pouze 50,3 kubíku. A propad je viditelný i na Labi, kudy by se nyní správně měly valit tuny roztátého sněhu z Krkonoš. V Ústí loni evidovali průměrný týdenní průtok 250 kubíků za sekundu, polovina letošního dubna přinesla razantně nižší čísla – jen 142 kubíků.

Na vině je i slabá sněhová pokrývka, kterou mírná zima nadělila českým horám. „Odhad celkového množství vody ve sněhové pokrývce na území České republiky k 13. dubnu činil zhruba 95 milionů kubíků, což představuje v průměru 1,2 litru na jeden metr čtvereční,“ popisuje Český hydrometeorologický ústav. V předchozích dvou letech přitom bylo v polovině dubna sněhu na horách mnohem víc. Data říkají, že loni i v roce 2018 tam leželo 260 milionů kubíků, což jsou 3,3 litru na metr čtvereční.

Daleko větší a zatím ne tolik viditelná potíž bobtná pod povrchem. „V letošním roce oproti předchozím rokům je zasažena většina území malým až středním deficitem srážek za šest měsíců, který dobře vypovídá o nedostatku vody v orniční vrstvě především pro volně rostoucí rostliny a zemědělské plodiny. Pokud by se nedostatek vody dále prohluboval, došlo by k negativním dopadům na zemědělskou výrobu. Velmi špatná je situace u deficitu za 24 měsíců, kdy je většina území zasažena vysokým deficitem a na části území (severní Čechy a Liberecko) je deficit dokonce extrémní,“ varuje aktuální vyhodnocení Českého hydrometeorologického ústavu před dopady dlouhodobého sucha.

Nejnepříjemnější překvapení se ukrývá ještě hlouběji pod zemí. Hydrometeorologové a kontrolní služba v letošním velikonočním týdnu u 80 procent vrtů na území Česka zjistili silně nebo mimořádně podnormální hladinu podzemních vod, což je nejhorší stav za poslední tři roky. Meteorologové už proto konstatují: „Při pohledu na mapy ukazující stav hladiny podzemní vody v mělkých vrtech je patrné, že letošní nástup sucha je časnější v porovnání s předchozími dvěma lety.“

Stres suchem

Nečekaně brzké a silné sucho trápí především pěstitele. Bez dostatku vláhy hrozí, že plodiny – ať už je to podkrkonošský česnek, okurky, nebo chmel – nevyrostou. Ornici by oživil vytrvalý déšť, zatím je ale v nedohlednu. Zádrhel navíc vězí i v samotné hlíně, jež rychle ztrácí jakoukoliv schopnost zadržovat vláhu pro horší období.

„Relativní nasycení půdy se pohybuje na maximálních hodnotách 20 až 30 procent, což pro rostlinu znamená již nyní v dubnu vystavení stresu suchem. I z hlediska dopadů sucha se například v okresu Břeclav dostáváme k až extrémnímu poškození plodin suchem, a pokud nedojde k obdobné situaci jako v roce 2019 (studený a deštivý květen), můžeme očekávat výrazné ztráty na výnosech,“ přibližuje Lenka Bartošová z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR situaci na jižní Moravě.

To ostatně popisuje i Agrární komora ČR ve své nedávno vydané publikaci Zemědělské sucho v České republice. V novém tisíciletí jsou roky bez klasických dešťů četnější, čímž nastává dlouhodobé sucho, které nezachrání ani občasná chladnější a deštivější období, jakým byl právě loňský květen. „Riziko výskytu sucha je v současnosti nejvyšší za posledních 130 roků,“ upozorňuje materiál, na němž se podíleli vědci, akademici a výzkumníci.

V té souvislosti překvapí postoj ministerstva životního prostředí. To jakoby zasažené čínskou chřipkou začalo sucho řešit až minulý týden, kdy ministr Richard Brabec (ANO) svolal tiskovou konferenci. Tam oznámil, že jeho resort letos mnoha miliony přispěje na opatření, která pomohou zadržet vodu v krajině.

Podle některých odborníků je ovšem státní správa v boji se suchem velmi statická, což je i důsledek toho, že je třeba najít společnou řeč mezi Brabcovým resortem a ministerstvem zemědělství. A to se příliš nedaří. Stačí připomenout, jak dlouho je už zaseklá protierozní vyhláška, která má donutit zemědělce chovat se k půdě tak, aby ji neunášel vítr s vodou a obnovila se její retenční schopnost.

Přitom právě farmáři mají velký vliv na to, jak razantní průběh sucha v Česku bude. Jakžtakž zdravá půda přírodě dokáže velmi pomoct. Tím, že jako houba nasaje vodu, umí dlouho při životě udržet nejen plodiny a další rostliny, ale ovlivňuje i mikroklima, a extrémně suché a horké dny tak dělá snesitelnější.

Jenže desítky let zavedené způsoby strojového obdělávání, které začaly u komunistického spojování menších políček do velkých lánů a pokračovaly dopováním půdy chemickými extrakty, z hlíny udělaly téměř pískovou hmotu.

„K samotné neschopnosti půdy zadržet vodu přispívá zejména utužování půd, často způsobené špatně načasovaným pojezdem těžkou mechanizací po pozemku, a dehumifikace půd – tedy nedostatek organických látek způsobený zejména nedodáváním organické hmoty do půdy,“ vysvětluje Lenka Bartošová.

O přehradách to není

I když výzkumníci – a stále víc zemědělců – mají jasno v tom, že suché etapy Česko zvládne jen s ozdravenou půdou, vedení země zatím razí jiný názor. O tom svědčí i nedávné prohlášení premiéra Andreje Babiše (ANO), pro jehož Agrofert je polní hospodářství založené na chemii a syntetice nejdůležitějším pilířem byznysu. „Můžeme začít stavět konečně přehrady, vždyť jsme žádnou od revoluce ani nepostavili,“ oznámil nedávno jedno z plánovaných opatření, jak nakopnout českou ekonomiku zasaženou čínskou chřipkou.

A nějak takto vypadá omezené uvažování politiků. Nejenže stovky milionů, které by případná výstavba nových přehrad spotřebovala, by mnohem líp využila zdecimovaná příroda. Nikdo navíc nezaručí, že pro nové nádrže bude dost vody. A pokud skutečně přiteče, tak zase rychle může zmizet ve výparu, jenž kvůli extrémnímu letnímu počasí krade molekuly H2O z hladiny stále víc.

Základem všeho je oživit zadržovací schopnosti české krajiny. Pokud ona udrží vsáknutou vodu, Česko je z nejhoršího venku. Bohužel však nejde o řešení, jehož výsledky budou viditelné na konci volebního období. A čas přitom utíká velmi rychle.