Brutální solitér u magistrály. Transgas ještě svou bitvu nedobojoval

 Boříková 01. října 2017, 06:05  -  Hana Boříková
01. října 2017, 06:05

Možná máte problém vybavit si podobu komplexu budov na začátku Vinohradské třídy, i když kolem něj čas od času procházíte. Na rozdíl od nepřehlédnutelného a osobitého Pragerova Federálního shromáždění na protější straně magistrály nezanechává Transgas otisk v paměti na první dobrou. Přesto bývalé ministerstvo paliv nesmiřitelně rozdělilo architektonickou obec - což, pravda, není až tak neobvyklé -, ale i památkáře.

Generální ředitelství Národního památkového ústavu (NPÚ) podalo podnět na přezkum rozhodnutí ministerstva kultury budovu památkově nechránit. Ministerstvo ovšem při svém verdiktu vycházelo do značné míry z názoru pražského pracoviště NPÚ a magistrátních památkářů. Ministr kultury Daniel Herman podnět nakonec vyslyšel.


Podívejte se na architektonické pomníky socialismu:


Bylo by tedy zbourání Transgasu nenapravitelnou ztrátou trochu pankáčského produktu socialismu, nebo příležitostí vrátit se k městské struktuře dnes tak opěvovaných Vinohrad? Celý spor by se dal možná zjednodušit na dilema brutální solitér versus urbanismus celku. A pro obě varianty najít dostatek argumentů.

Brutální odvaz

Že komplex budov, který zdomácněl pod názvem Transgas, na první pohled nezapadá do okolí, není chybou jeho autorů. Počítalo se totiž, že magistrála povede po estakádě v širokém pruhu nad muzeem. Měla jí ustoupit řada městských bloků až k Nuselskému mostu a podél trasy měly vyrůst dominanty „nové doby“. Transgas byl vedle Federálního shromáždění, budovy Rudého práva na Florenci nebo centrálního dispečinku Na Bojišti jednou z těch, která se postavila.

Transgas měl sloužit jako ústřední dispečink plynovodu Bratrství a jako kanceláře pro ministerstvo paliv a energetiky. Zadání se v 70. letech celkem pokrokově chopili mladí architekti Jindřich Malátek a Ivo Loos, kteří se inspirovali brutalismem, jenž tehdy v celé Evropě odmítal tradiční blokovou zástavbu typu Vinohrad. Dílo potom dotvořili Václav Aulický a Jan Eisenreich ve stylu high-tech a počínající postmoderny.


Bude další Transgas? Úředníci rozhodnou, zda padnou i další pražské domy


Ani zastánci bourání neupírají dílu architektů invenci a originalitu. Oceňují třeba použití plynovodního potrubí místo zábradlí. Stejné potrubí vytváří tunelové spojení všech tří budov vedené v úrovni prvního patra. Pozornost poutá především vyřešení budovy pro počítače - kvádru na mohutné podnoži, do jehož betonového pláště jsou poskládány žulové kostky. To, co poradní komise ministerstva kultury vidí jako přelomové a výjimečné dílo, ovšem nestačilo vyvážit podle jiných ministerských a pražských památkářů jeho nedostatky. „Vzhledem ktomu, že areál je pouze torzem původní nedotažené myšlenky - vložení výrazných solitérních staveb do městské struktury, zůstal nesourodým uskupením, vymykajícím se z historicky utvářené blokové zástavby,“ soudí.

Se socialismem zacházet neumíme

Architekt a propagátor architektury Martin Kloda chápal už někdy v osmnácti Transgas jako chybu ve struktuře města, zvláštní novotvar nebo arogantního parazita. Letos zadal tohle téma studentům svého ateliéru. „Zajímavé bylo, že se nikdo ze studentů nebyl podívat na místě, všichni čerpali informace jen z dostupných článků na webu. Výsledek byl předvídatelný: absence hlasů a argumentů proti zachování a převažující volání po záchraně studenty ovlivnily natolik, že se všichni přiklonili k zachování stavby,“ říká Kloda.


Šéf HB Reavis pro Česko Herman: Praha je jakýmsi skanzenem


Studentům nabídl i jiný pohled, kterého se architekti dotkli na mezinárodním sympoziu v Amsterdamu: ochrana historického dědictví nespočívá v jeho konzervaci, protože v takovém případě se vzhledem ke zrychlujícím společenským změnám stává nepoužitelným. „To je i případ Transgasu,“ soudí Kloda. „Ani jedna slza mi neukápne. Je tu tolik architektury, která nefunguje - proč tam nutit lidi žít?

Já nechci eliminovat svědectví historie, je tu ale dost budov, které vypovídají o době - Pragerův nový parlament, Nová scéna Národního divadla, hotel InterContinental, hotel Diplomat, sídliště…“ sdílí jeho pohled naše nejznámější architektka Eva Jiřičná.

Přestože si Kloda myslí, že Transgas bychom neměli chránit, v obecnější rovině si podle něj musíme přiznat, že jsme se jako společnost dosud nenaučili s dědictvím socialistické architektury uspokojivě pracovat, a to v rozpoznání její hodnoty ani v jejím používání, ani v přístupu k její případné transformaci.

Dále čtěte:

Proti demolici. Odborníci i autor chtějí chránit budovu Transgas

Brutalismus na Vinohradské může padnout. Dům nepatří mezi památky


Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Počet hodnocení: 1 | Průměrné hodnocení: 5.00

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
OSVČ a platby na pojistném v roce 2018
11 otázek a odpovědí, které můžete mít k dani z nemovitosti
Kolik každý Čech vyprodukuje ročně odpadu?
Od ledna 2018 teče z kohoutků dražší voda. O kolik?
Jak vydat knihu? Zeptali jsme se spisovatele
Auta
Jaguar E-Pace opravdu není jen převlečený Range Rover…
Land Rover v Ženevě představí extrémně drahý třídveřový Range Rover SV Coupé
Pět hrubých řidičských chyb, které vás mohou na silnici stát život
Škoda 1101 VO/P vs. Škoda Kodiaq: K obraně vlasti připraven!
Galerie: 16 nejlevnějších aut 4×4 s automatem na českém trhu
Technologie
Chrome podporuje HDR už i na počítačích. Ale jen ve Windows 10
Facebook chce vypichovat kvalitní zprávy. Nezvolil šťastnou cestu
AMD má nové vedení divize Radeon: Starý veterán z ATi a otec čipů Tegra z Nvidie
Unikly parametry chystaných nových procesorů Coffee Lake. Na pultech možná už v únoru
Vyšel Firefox 58. Je zase rychlejší a nabízí více možností při pořizování snímků webů
Hry pro příležitostné hráče