Touto cestou jde také CK Excursia, která se zaměřuje především na Kavkaz, postsovětské země a další méně obvyklé destinace. „Nechceme mít v katalogu sto zemí. Chceme být opravdu dobří tam, kam jezdíme,“ říká její zakladatel Jaroslav Malec.
Na českém trhu působí desítky cestovních kanceláří. Proč jste se rozhodli jít cestou poměrně úzké specializace?
Protože jako menší cestovní kancelář nemůžeme a ani nechceme soutěžit s největšími hráči šíří nabídky. Velká cestovní kancelář může mít v katalogu desítky zemí, obrovské hotelové kapacity a desetitisíce klientů. Naší konkurenční výhodou musí být něco jiného.
Vsadili jsme na znalost konkrétních destinací, malé skupiny a intenzivnější způsob cestování. Nechceme mít v katalogu sto zemí jen proto, abychom mohli říct, že nabízíme celý svět. Chceme být opravdu dobří tam, kam jezdíme. Proto je pro nás klíčový Kavkaz a obecně postsovětský prostor. Gruzie, Ázerbájdžán, Arménie, Kazachstán nebo Uzbekistán nejsou destinace, které bychom jednou za rok vytáhli z katalogu. Opakovaně se tam vracíme, máme tam kontakty a sledujeme, jak se jednotlivé země mění.
Jak se taková specializace projeví na samotném zájezdu?
Především v detailech, které z kanceláře v Praze nevymyslíte.
Typickým příkladem je zájezd do Gruzie, nebo Ázerbájdžánu. Jsou období, kdy jsme tam klidně dvakrát za měsíc. A to už se na výsledné zkušenosti projevit musí. Víte, který hotel se za poslední rok zlepšil nebo zhoršil, kde opravili silnici, která restaurace stojí za návštěvu, kde se objevilo něco nového a které místo naopak kvůli rostoucímu počtu turistů ztratilo část svého kouzla. To je podle mě jedna z výhod specializované cestovní kanceláře. Nemusíme znát trochu ze sta zemí. Můžeme znát opravdu hodně z těch, na které se zaměřujeme.
Hodně zdůrazňujete Ázerbájdžán. Proč právě ten?
Pro mě je to specifická země i osobně. Moje manželka pochází z Ázerbájdžánu, takže tam mám rodinné vazby. Jezdím tam několikrát ročně a procestoval jsem zemi křížem krážem. A podobně to mají i další průvodci v jiných zemích.
Postupem času získáte kontakty a hlavně pochopíte souvislosti, ke kterým se člověk během jedné nebo dvou návštěv nedostane. Můžete si přečíst deset průvodců a nastudovat historii Baku. Ale některé věci zkrátka nevyčtete. Musíte tam být, zažívat různé situace, mluvit s lidmi, vracet se a sledovat, jak se země mění.
To nejde vyčíst. To se musí prožít.
Díky místním kontaktům se nám například podařilo dostat také do Náhorního Karabachu v době, kdy je vstup do oblasti pro běžné cestovatele velmi komplikovaný a vyžaduje zvláštní povolení. Právě to je pro mě rozdíl mezi tím mít destinaci v katalogu a skutečně v ní mít zázemí a použitelné kontakty.
Ázerbájdžán přitom začínají ve větší míře nabízet i další cestovní kanceláře.
A to je samozřejmě dobře. Celý Kavkaz je mimořádně zajímavý region a podle mě bude jeho popularita mezi českými cestovateli dál růst.
Zároveň je ale rozdíl mezi tím, když cestovní kancelář zařadí zemi jako novinku, vypíše jeden termín a začíná ji poznávat, a situací, kdy se tam vracíte několikrát ročně a máte tam vlastní vazby a kontakty.
Neříkám tím, že jeden model je správný a druhý špatný. Velké cestovní kanceláře mají zase úplně jiné výhody. My jsme si ale vybrali specializaci.
Nejen v Ázerbájdžánu můžeme s trochou nadsázky říct: my jsme tam doma. A to je něco, co chceme postupně vybudovat i v dalších našich klíčových destinacích. Díky tomu náš zájezd může nahlédnout do oblastí, kam se běžně nesmí a díky tomu jsme také schopni zařídit množství aktivit, na které se po návratu nejvíce nejvíce vzpomíná. A k tomu přidáváme samozřejmě všechny památky a zajímavá místa, jako u běžného zájezdu.
Znamená to také jiný přístup k průvodcům?
Určitě. Pro nás průvodce není člověk, který se naučí třicetistránkový text, vezme mikrofon a odříká ho klientům. Chceme lidi, kteří mají v dané zemi něco odžito nebo odcestováno. Člověka, který rozumí prostředí, mentalitě a souvislostem.
Nemusí znát zpaměti rok výstavby každého kostela. To si dnes každý během několika sekund najde v telefonu. Mnohem zajímavější je, když dokáže vysvětlit, jak se v Gruzii dívájí na Rusko, jak se za posledních dvacet let proměnilo Baku nebo jak se liší život v Almaty od života na kazašském venkově.
V některých zemích proto spolupracujeme i s rodilými místními průvodci, ale s výbornou znalostí češtiny, kterou si osvojili během pobytu v České republice. Dostáváte tím kombinaci člověka, který zemi zná zevnitř, ale zároveň ji dokáže českému klientovi vysvětlit v jeho jazyce a kontextu.
Jak vypadá role průvodce během samotného zájezdu?
Je se skupinou prakticky od rána do večera.
Nejde jen o výklad. Stará se o hladký průběh cesty, dopravu, hotely, místní partnery, restaurace a řeší situace, které při cestování nevyhnutelně vznikají. Klient by podle nás neměl přemýšlet, odkud jede autobus, kde sehnat místní SIM kartu nebo jak se domluvit s řidičem. O to se staráme my. Jeho úkolem je cestovat a poznávat.
Průvodce navíc není někdo, kdo v pět odpoledne odloží deštník a zmizí. Je přirozenou součástí skupiny, cestuje s ní, často s ní večeří a večer s klienty sedí třeba u sklenky vína.
Jak velké jsou vaše skupiny?
Obvykle osm až patnáct lidí.
Je to samozřejmě ekonomicky náročnější model než autobus se čtyřiceti klienty, protože fixní náklady rozpočítáváte mezi méně lidí. Pro nás je ale malá skupina základní součástí naší filozofie.
Patnáct lidí se může pohybovat úplně jinak než čtyřicet. Můžete použít mikrobus, zastavit na místě, kam se velký autobus nedostane, zajít společně do běžné restaurace a pružněji reagovat na různé situace a možnosti, které se třeba neplánovaně naskytnou.
A je tam ještě jeden efekt, který jsme původně možná trochu podceňovali.
Jaký?
Sociální. Lidé se často poprvé potkají až na letišti a druhý den už fungují jako skupina.
Pokud to program dovolí, snažíme se začínat seznamovací večeří. Někdy průvodce koupí místní víno a něco k jídlu rovnou do mikrobusu, aby skupinu po příletu přivítal. Z krátké ochutnávky pak občas vznikne společné posezení dlouho do noci.
Druhý den už se všichni účastníci znají jménem a vědí, kdo odkud přijel. V malé skupině se jen těžko stanete anonymním účastníkem. A to zásadně mění atmosféru celé cesty.
Kdo je typickým klientem Excursie?
Lidé k nám přijíždějí prakticky z celé republiky a věkové rozpětí je široké. Nejčastěji se ale potkáváme s lidmi ve středním a aktivním vyšším věku.
Mnohem důležitější než číslo v občance je určitá zvědavost. Jsou to lidé, kteří nechtějí týden ležet u hotelového bazénu a chtějí se o zemi něco dozvědět. O něco více také máme žen a poměrně výraznou skupinu tvoří lidé cestující sami, opět zejména ženy.
Single cestovatel přitom obvykle zaplatí cestovní kanceláři příplatek za jednolůžkový pokoj.
My povinný single příplatek nemáme.
Pokud se někdo přihlásí sám, snažíme se ho ubytovat s jiným vhodným single cestovatelem. Pokud se nikdo nenajde, dostane pokoj sám pro sebe, stále bez povinného příplatku. Z obchodního pohledu by samozřejmě bylo jednodušší přenést tento náklad na klienta. My jsme se ale rozhodli jinak. Nechceme, aby důvodem, proč někdo nevyrazí do Gruzie nebo Kazachstánu, bylo to, že zrovna nemá partnera nebo kamaráda, který by mohl jet s ním. Pouze pokud si někdo vyloženě přeje být na pokoji sám, lze si tuto možnost připlatit.
A zajímavé je, že se nám opakovaně stává, že někdo přijede na první zájezd sám, během cesty se vytvoří parta a na další zájezd už se několik lidí hlásí společně.
Není intenzivní program pro část klientů příliš náročný?
Určitě může být. Nejsme cestovní kancelář pro každého a ani se jí nesnažíme být.
Naším cílem je maximalizovat zážitek z času, který člověk v dané zemi má. Když už někdo letí například do Gruzie na deset dní, chceme mu toho ukázat co nejvíc. Neznamená to ale honit klienty se stopkami od památky k památce.
Spíš se snažíme dobře využívat trasu. Když jedeme přes nějaký region, přemýšlíme, co zajímavého je cestou. Může to být klášter, trh, horská vesnice, opuštěné sanatorium nebo pozůstatek sovětské minulosti a vždy se tak dá u něčeho zajímavého zastavit.
Právě taková místa si někdy lidé pamatují víc než atrakce z první stránky turistického průvodce.
Specializujete se na postsovětský prostor. Není to pro růst firmy příliš úzký segment?
Postsovětský prostor a zejména Kavkaz jsou naší hlavní specializací, ale nejsou jedinou částí nabídky.
Máme například poznávací zájezdy do Číny, Kambodži, Bornea, Alžírska, Maroka, Pákistánu i další destinace. Princip je ale pořád stejný. Nejde nám jen o to přidat další vlaječku na web. Musíme mít pocit, že tam dokážeme nabídnout něco navíc.
Dobrým příkladem je Kambodža. Jezdíme tam s rodilým Kambodžanem.
Angkor Wat vám dnes ukáže prakticky každý. Ale jak skutečně žije běžná kambodžská rodina, to se při standardní návštěvě většinou nedozvíte a především to nezažijete. S námi ano.
Místní průvodce vám totiž neukáže jen cestu k chrámu. Dokáže vám otevřít dveře do prostředí, do kterého se běžný turista prakticky nemá možnost dostat.
Ještě výraznější zkušenost nabízíte v Alžírsku.
Zájezd do Alžírska podle mě velmi dobře ukazuje, co myslíme slovem zážitek.
Jedním z vrcholů cesty je pobyt na Sahaře s Tuaregy. Odjedeme mimo mobilní signál a táboříme v poušti v kempu, který si sami postavíme.
Žádné solární panely, žádná sprcha, žádný hotelový servis. Jen oheň, silný sladký čaj a kolem vás lidé, kterým je Sahara domovem po staletí.
Ráno se probudíte uprostřed pouště, kolem není silnice, hotel ani mobilní signál. To je zážitek, který vám čtyřhvězdičkový resort jednoduše nenahradí.
Nejde přitom o to klientům záměrně odepřít komfort. Jde o to, že některé věci by s komfortem přestaly být autentické.
Jak potom vybíráte ubytování na běžných zájezdech?
Tam je přístup skoro opačný. Dobrodružství podle nás neznamená, že člověk musí špatně spát.
Standardně vybíráme kvalitní a dobře hodnocené hotely, často na úrovni tří, čtyř i pěti hvězdiček podle možností konkrétního místa. Více než počet hvězdiček nás zajímá skutečná kvalita, čistota a poloha.
Jednodušší ubytování volíme tehdy, když má svůj důvod. Například když díky němu můžeme přespat v horské vesnici, v jurtě, nebo v historickém objektu, který před staletími ke stejným účelům využívali kupci na slavné Hedvábné stezce.
Komfort tedy nechceme maximalizovat za každou cenu. Maximalizovat chceme celkový zážitek z cesty.
Proč by ale měl člověk v době Booking.com, Google Maps a umělé inteligence vůbec využívat cestovní kancelář? Řadu těchto cest si může naplánovat sám.
Samozřejmě může. A pro část lidí je právě samostatné plánování součástí radosti z cestování. Sám jsem takhle procestoval spoustu zemí.
Je ale potřeba říct i druhou stránku věci. Opravdu kvalitní příprava desetidenní cesty do země, kterou neznáte, může zabrat desítky hodin. Nestačí koupit letenku a rezervovat několik hotelů. Musíte nastudovat dopravu, vzdálenosti, otevírací doby, vstupy, místní pravidla, bezpečnost, zjistit, co má skutečně smysl vidět, a hlavně všechno poskládat tak, aby cesta fungovala jako celek.
Ne každý na to má čas a ne každého to baví. Někdo si prostě chce vzít dovolenou, přijet na letiště a od té chvíle se o organizaci nestarat. Lidé, kteří s námi cestují navíc často zastávají pracovní pozice, ke kterým organizace a odpovědnost patří a nechtějí to samé podstupovat i v rámci své dovolené.
A ani po desítkách hodin strávených přípravou nemáte při první návštěvě stejné informace jako člověk, který se do země vrací opakovaně. To je podle mě podstatné.
Největší problém totiž není, že něco nenajdete. Největší problém je, že vůbec nevíte, co máte hledat.
Můžete mít perfektně připravený itinerář a projet kolem fantastického místa dvacet kilometrů od hlavní trasy, aniž byste tušili, že existuje. Můžete skončit v turistické restauraci, zatímco o dvě ulice dál je podnik, kam chodí místní. Nebo navštívit známou památku, ale minout setkání či zážitek, který by pro vás nakonec byl mnohem silnější.
Právě tady se podle mě ukazuje hodnota zkušenosti. My ty chyby, slepé uličky a hodiny hledání absolvujeme za klienta. A protože se do našich hlavních destinací opakovaně vracíme, znalost se postupně kumuluje. Každá další cesta může být o něco lepší než ta předchozí, protože sdílení zkušeností mezi průvodci je jeden z pilířů našeho fungování.
Je v zemích, na které se zaměřujete, problémem také jazyk?
Velmi často. A to je věc, kterou lidé při plánování cesty někdy podceňují.
V centru Tbilisi, Baku nebo Samarkandu se samozřejmě nějak domluvíte. Jakmile ale vyjedete mimo hlavní turistická místa, může být situace úplně jiná. V řadě zemí, kam jezdíme, není angličtina samozřejmostí a právě mimo turistická centra často vznikají ty nejzajímavější situace.
Proto je pro nás jazyková vybavenost průvodců velmi důležitá. V našem týmu a mezi lidmi, se kterými v jednotlivých zemích spolupracujeme, máme znalost jazyků jako arménština, gruzínština, ázerština, kyrgyzština, uzbečtina, čínština, perština, svahilština, ruština nebo khmerština a další exotické jazyky.
A nejde jen o praktickou stránku typu domluvit se s řidičem nebo vyřešit problém v hotelu. Jazyk vám otevírá přístup k lidem.
Pokud zastavíte někde v gruzínské vesnici a neumíte s místními promluvit, můžete se na sebe usmát, udělat fotografii a pokračovat dál. Když s nimi ale někdo z vaší skupiny dokáže mluvit jejich jazykem, najednou se dozvíte jejich příběh. Možná vás pozvou dál, něco vám ukážou nebo doporučí místo, o kterém jste předtím nevěděli. A právě v tyto momenty se dostáváte za hranici běžného zájezdy, nebo cesty.
Jazyková bariéra není jen problém komunikace. Je to bariéra mezi návštěvníkem a zemí, kterou přijel poznat.
Takže hlavní produkt cestovní kanceláře podle vás není hotel, doprava nebo program?
Přesně tak. Letenku si dnes koupíte během několika minut, hotel přes Booking také a základní itinerář vám během chvíle sestaví umělá inteligence. Nemá smysl předstírat, že právě v tom spočívá naše přidaná hodnota.
My prodáváme něco jiného: zkušenost, znalost prostředí a čas věnovaný zážitkům. Doprava, hotely a program jsou jen nástroj.
Desítky hodin, které klient nemusí strávit plánováním. Zkušenosti z předchozích cest, díky kterým nemusí opakovat stejné chyby. Kontakty, které se nedají najít přes vyhledávač. Lidi, kteří se dokážou domluvit místním jazykem. A program, který nevznikl jen nad mapou v kanceláři, ale postupně se ověřoval přímo na místě.
Samozřejmě existují lidé, kteří si chtějí všechno připravit sami. A je to naprosto legitimní způsob cestování.
Ale pokud máte deset dní dovolené a jedete poprvé třeba do Gruzie, Ázerbájdžánu nebo Uzbekistánu, máte také jen deset dní na to, abyste tu zemi poznali.
My se snažíme zařídit, aby co nejméně z těch deseti dní padlo na hledání, čekání a zjišťování toho, co už jsme zjistili dávno před vámi.
A aby člověk po návratu neměl pocit jen dobře zorganizované dovolené, ale především toho, že zemi skutečně poznal. A recenze klientů vracejících se z našich cest a jejich přihlášky na cesty nové nám dávají za pravdu v tom, že je to správná cesta.
Kam chcete Excursii v dalších letech posunout?
Nechceme růst za každou cenu prostřednictvím stále většího počtu destinací. Spíš chceme dál prohlubovat to, v čem jsme silní. To jsou poznávací zájezdy do netradičních destinacích a také lyžařské zájezdy do exotiky kombinované s poznáním.
Pokud se někomu řekne Gruzie, Ázerbájdžán, Uzbekistán, Kazachstán, nebo obecně postsovětské země a mezi prvními cestovními kancelářemi ho napadne Excursia, budeme vědět, že naše vize funguje. Současně chceme přidávat další země, ale pouze tam, kde dokážeme vytvořit produkt odpovídající našemu způsobu cestování.
Protože ve výsledku neprodáváme jen dopravu, hotel a seznam památek.
Prodáváme především čas, který člověk v dané zemi má. A naším úkolem je zařídit, aby ho využil co nejlépe.
ČLÁNKY DO MAILU