Proticovidové veřejné osvětlení. Vláda chce Národním plánem obnovy dohnat resty - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Proticovidové veřejné osvětlení. Vláda chce Národním plánem obnovy dohnat resty

,
Proticovidové veřejné osvětlení. Vláda chce Národním plánem obnovy dohnat resty
Zdroj: Shutterstock

Materiál hrdě nazvaný Národní plán obnovy připomíná shluk nesourodých opatření, jimiž chce vláda dohnat dlouhodobé resty.

Ještě před pár měsíci se premiér Andrej Babiš tvářil, že evropský fond obnovy, z něhož by jednotlivé členské země Unie mohly platit rozvojové projekty na odstranění škod po covidové pandemii, Česko vlastně vůbec nepotřebuje. Byli jsme tehdy v premiérových očích „best in covid“, vedeni skvělým „krizovým manažerem“, který mistroval všechny ostatní a odmítal, aby ČR platila na země, které „to nezvládly“, jako jsou Itálie nebo Španělsko, a které si skrze plán obnovy chtějí vyřešit i ekonomické problémy, jež měly dávno před covidem-19.

Dnes je všechno jinak, situace se obrátila, jako by virus měl smysl pro politickou ironii. Česko na podzim zažívá jeden z nejrychlejších útoků pandemie na světě, vykazuje dlouhodobě velké nárůsty nakažených, hospitalizovaných i mrtvých, ekonomika je opět přidušena, státní rozpočet se dostává do rozvalu.

Peníze z Unie se najednou docela hodí. Jenže místo toho, aby unijními penězi podpořil rozvoj české ekonomiky v sedmi preferovaných oblastech, na nichž se šéfové vlád zemí EU dohodli, zdá se, že jimi premiér, jak sám dříve správně a odvážně kritizoval jiné, chce spíše řešit problémy, jež v českém hospodářství byly dávno před covidem-19.

Výslovně a záměrně se tu mluví o premiérovi a nikoli o vládě. Národní plán obnovy (NPO), shrnující českou představu o čerpání peněz z unijního fondu obnovy, totiž neprošel jednáním kabinetu, protože i pro ministry byl příliš chaotický a nedodělaný. Přesto ho Andrej Babiš vzal a za asistence kamer ho předal šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové.

Učinil tak v mírném předtermínu, přestože i on sám musel vědět, jak nekvalitní a nepropracovaný materiál předkládá. Mělo to zjevně přímočaře politické důvody: vždyť přece kdo první předkládá a žádá, myslel si zjevně premiér, ten také může první brát, a to by Andrej Babiš před volbami příští rok velmi potřeboval.

Betonová podstata

Národní plán obnovy, který premiér před pár týdny předal ke schválení Evropské komisi, je bohužel shluk nesourodých opatření, jejichž smyslem není strategicky pomoci české společnosti a ekonomice z covidové deprese i do budoucna, nýbrž rychle vyždímat peníze, které leží na stole a musejí se vyčerpat do roku 2023.

„Nemáme ani tolik projektů, abychom ty peníze stačili využít,“ stěžoval si premiér Babiš na jaře, tedy ještě v době, kdy se o fondu obnovy teprve jednalo. To je asi také důvod, proč více než polovinu peněz z celého balíku 172 miliard korun (s dalšími půjčkami by to mělo být dokonce 225 miliard) spolkne budování „fyzické infrastruktury“, kterou by Česko snad mohlo za tři roky zvládnout. Investuje se tedy opět jako ve státním rozpočtu „do betonu“, jak v rozhovoru pro týdeník Euro otevřeně přiznala i ministryně financí Alena Schillerová.

Betonovou podstatu Národního plánu obnovy (prostavět se má 118 miliard korun) se snaží zakrýt „zelené“ projekty, zařazené do stejné infrastrukturní kapitoly pod názvem „zelená tranzice“. Spadají sem tak různorodé akce jako modernizace veřejného osvětlení, vyšší elektrifikace železnic, snížení hluku a znečištění v okolí silnic, obnovení lesů postižených kůrovcem a zvýšení jejich schopnosti zadržovat vodu, zlepšení hospodaření s vodou v celém průmyslu, nové zabezpečení přejezdů nebo vybudování sítě nabíjecích stanic pro elektromobily.

I na řadě jiných míst rozsáhlého dokumentu to vypadá, jako by úředníci, kteří na plánu pracovali, jen shrabávali nápady úředními hráběmi náhodně do jednoho pytle. Neřídili se přitom ani seznamem priorit dohodnutým s ostatními členy Evropské unie spolu s rozpočtem na roky 2021 až 2027 na nejdelším summitu v dějinách Unie, ani obyčejnou strategickou rozvahou či dnes tolik vzývaným zdravým rozumem.

Velkým problémem české verze NPO je i fakt, že se příliš neobtěžuje s propojováním navrhovaných projektů s hlavními cíli fondu obnovy, kterými jsou pomoc odstranit škody po covidové pandemii a vytvoření lepší obrany pro případné budoucí epidemické krize. V programech se objevují absurdní návrhy, například odhlučnění dálnic nebo vybudování úspornějšího veřejného osvětlení po celé republice. Jsou tu ale i další problémy, které v sobě český návrh NPO skrývá.

Znovu a lépe

„Více než polovina navržených alokovaných zdrojů návrhu českého Národního plánu obnovy připadá na rozvoj fyzické infrastruktury a zelené tranzice. Pod touto rouškou se skrývá řada oblastí, které s covidem nemají nic společného a které navíc představují dlouhodobé resty, jež neumíme řešit, a NPO se zdá být z nebe spadlým dárkem, který bude tyto resty financovat. Nic proti dobudování alespoň elementárního dálničního systému, ale ten má být podpořen z jiných peněz,“ vysvětluje v rozhovoru pro týdeník Euro ekonom České spořitelny a odborník na finanční toky Evropské unie Petr Zahradník.

Podle zdrojů týdeníku Euro v Evropském parlamentu se víceméně očekává, že Evropská komise první návrh českého Národního plánu obnovy vrátí české vládě k dopracování. Premiér Babiš v Bruselu po předání plánu tvrdil, že předal „velice konkrétní plán, který zahrnuje požadavky Evropské komise“, úředníci komise ale budou mít s největší pravděpodobností jiný názor.

Důvody budou víceméně stejné, jaké uvádí ekonom Zahradník i političtí oponenti současného kabinetu, tedy především to, že součástí plánu jsou i projekty, které do něj vůbec nepatří, ale i to, že jen malý zlomek agendy je spojen s potřebným zpevněním státní digitální správy nebo s klimatickou změnou.

Premiér Babiš se ale tentokrát nebude moci vymlouvat na to, že mu unijní byrokracie hází klacky pod nohy, protože JEHO (zdůraznění je vzhledem ke způsobu neprojednání dokumentu na vládě zcela namístě) návrh v Česku neschvalují ani oborové zaměstnanecké svazy či odbory.

Například Hospodářská komora si stěžuje na to, že nemohla ani sepsat své námitky v připomínkovém řízení. „Důrazně se ohrazujeme proti způsobu projednávání materiálu v meziresortním připomínkovém řízení, kdy byla lhůta k připomínkám zkrácena na osm pracovních dnů a předkladatel materiál oficiálně zaslal výhradně jiným ministerstvům. Představitelé podnikatelů nebyli oficiálně jako připomínková místa osloveni,“ stěžuje si Hospodářská komora.

Oficiální reakce Svazu průmyslu a dopravy nekritizuje tolik proces přípravy NPO, který byl chaotický a bez strategie, ale míří přímo k jádru věci. „U některých projektů a komponent se ve své podstatě nejedná o obnovu hospodářství po pandemii covidu­19, ale o investice do oblastí, které jsou ze strany státu dlouhodobě zanedbávány, a to zejména ve veřejném sektoru,“ píše se ve stanovisku svazu, který vládě připomíná, že resty se mají platit ze státního rozpočtu, ne z evropských peněz určených na zmírnění ztrát způsobených pandemií nemoci covid­19.

Konkurenceneschopnost

Národní plán obnovy, jenž se zcela jistě bude po návratu z Bruselu upravovat, stojí za pozornost i z jiných než čistě politicko­ekonomických praktických důvodů. Jeho součástí je totiž i úvodní shrnutí situace v řadě oblastí, kde se vláda (premiér? ministr průmyslu Havlíček?) často odvolává například na materiál Světového ekonomického fóra o konkurenceschopnosti.

Není to radostné čtení, v mnoha pasážích dokonce připomíná slavný článek Miloše Zemana v Technickém magazínu z roku 1989, který zcela rozcupoval tehdejší potěmkinovskou vesnici „prosperujícího“ národního hospodářství. Začtěme se na chvíli společně:

„Výkonnost státní správy řadí ČR na 99. místo na světě … v oblasti domácí konkurence, kde se ČR umístila 73. na světě (výsledek tažen distorzním efektem daní a dotací na konkurenci, kde jsme se umístili 116. na světě) … v dovednostech budoucí pracovní síly se ČR umístila na 72. místě na světě (výsledek tažen výukou kritického myšlení, kde se ČR umístila 79. na světě).“

Podobně nepřesvědčivě si Česko stojí například v oblasti digitalizace. Číst takové pasáže v oficiálním mezinárodně prezentovaném dokumentu vlády, byť nebyl posvěcen hlasováním kabinetu ani neprošel oponenturou v parlamentu, není příliš povzbuzující. Covid-­19 za to samozřejmě nemůže. Je třeba se ptát vlády politiků ANO a ČSSD, kteří spolu řídí zemi už sedm let, co udělali a udělají pro to, abychom už tak mizerných umístnění v mezinárodním srovnání nikdy nedosahovali.

V nedostatku betonu placeného z evropských peněz to zcela jistě nebude.