Pád nebezpečného amerického provokatéra může ještě přichystat překvapení - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Pád nebezpečného amerického provokatéra může ještě přichystat překvapení

,
Pád nebezpečného amerického provokatéra může ještě přichystat překvapení
Zdroj: Profimedia.cz

Kontrovezní řečník Milo Yiannopoulos v USA narazil a jeho odpůrci napravo i nalevo se radují – možná předčasně.

Pečlivě pěstěný mladý muž se světlým přelivem, oblečený do imitace policejní vesty bez rukávů, předstoupil před řečnický pultík. „Ne, nebojte se, já nejsem skutečný policista. I když,“ zamyslí se, „mám v sobě kus policajta. Nebo alespoň jsem několikrát měl.“ Publikum vybuchne smíchy. Milo Yiannopoulos se svou homosexualitou netají, ba naopak – jak může, používá narážky na vlastní sexuální orientaci k vytvoření komického efektu. Citát z přednášky na Kalifornské univerzitě v Irvine není při jeho vystoupeních výjimkou, nýbrž pravidlem.

Minulý týden měli televizní diváci možnost vidět jiného Yiannopoulose. Byl skleslý a otrávený, v konzervativním šedém obleku, najednou netypicky nepadnoucím. „Udělal jsem chybu. Mrzí mě, že si na základě tendenčně sestříhaného videozáznamu někteří lidé myslí, že schvaluji pedofilii,“ říkal do kamery s viditelnou neochotou.

Hrdý homosexuál

Co se stalo? Pro ty čtenáře, kteří mají na starost důležitější věci: Milo Yiannopoulos je britský mediální provokatér, jenž si libuje v pronášení věcí, o nichž je přesvědčen, že jeho publiku hnou žlučí. Je k takovému úkolu velmi dobře vybaven: zaprvé je mimořádně zručný diskutér se zálibou v kontrariánství. Zadruhé svůj ostrovtip nejčastěji brousí na nových společenských tabu, především tažení proti diskriminaci podle pohlaví a rasy. Zatřetí je sice hrdě přiznaným homosexuálem, ovšem jeho názory jsou vyhraněně konzervativní. Kombinace toho všeho jej staví do přímého konfl iktu s – inu, skoro s každým. A tak se mu to líbí.

Než se dostaneme k tomu, co minulý týden zahnalo Yiannopoulose do kouta omluv a nejistoty, je dobré nastínit, co je tenhle výstřední člověk zač. Narodil se do zámožné rodiny irsko-řeckého domovníka a britsko-německé matky v bohatém východoanglickém hrabství Kent. Jmenoval se tehdy Milo Hanrahan; řecké příjmení, jež později přijal, nemá s původem jeho otce nic společného. A jak že se domovník stal zbohatlíkem? „Vždycky mi vrtalo hlavou, že když je táta jenom domovník, jak si můžeme dovolit mít takový pěkný dům,“ řekl v jednom televizním rozhovoru, „pak jsem to viděl v Rodině Sopranů.“

Od divadla k televizi

Po dvou letech opustil univerzitní studia anglické literatury a vrhl se do mediálního světa. Ačkoli se zprvu chtěl stát divadelním kritikem, práce pro deník The Daily Telegraph jej zavála do oblasti technologií. Tam narazil na spor zvaný Gamergate, v němž vedla dělicí čára v názorech na postavení žen ve videohrách. Na jedné straně vládl ostře vyjadřovaný názor, že je třeba změnit stereotypní způsob zobrazování žen; na druhé straně nezlomné přesvědčení, že takový požadavek je příkladem zhoubnosti toho, co odpůrci nazývají politickou korektností.


Přečtěte si o mužích, kteří mají na Trumpa vliv:

Kdo řídí Trumpa aneb Tři šedé eminence v pozadí nového pána Bílého domu

Donald Trump v obklopení svých poradců


Právě tady si Milo našel svoji parketu. Jeho orientace mu dávala možnost nesouhlasit s módním hnutím hájícím práva homosexuálů ostřeji, než by prošlo kterémukoli heterosexuálovi. Poprvé na sebe v tomto smyslu upozornil, když nesouhlasil s tím, že se v katolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Řehoře (M. Y. je sám praktikujícím katolíkem, nebo to o sobě alespoň tvrdí) každých čtrnáct dnů sloužila mše, na níž byli „lesby, gayové, bisexuálové a katolíci po změně pohlaví obzvlášť vítáni“. Argumentoval, že všichni katolíci by měli být stejně vítaní. Tím si vysloužil kritiku jak konzervativního křídla britské katolické církve, tak – a to především – zastánců progresivně liberálních názorů. Prskali jedni i druzí a Yiannopoulos sklízel publicitu podle hesla, že nic jako špatná reklama neexistuje.

Black Lives Matter a čísla:

Black Lives Matter, tabulka

Tento spor jako by předurčil další Milovu dráhu. Zakotvil jako editor technologického zpravodajství serveru Breitbart.com, jenž proslul radikální obhajobou dryáčnic kého hnutí Tea Party v rámci Republikánské strany (a jehož tehdejší šéf Stephen Bannon je dnes šéfstratégem v Bílém domě prezidenta Trumpa). Tam se skutečně věnoval hlavně technologiím, především však rostla jeho hvězda coby televizního diskutéra.

Trump jako táta

Byl ochoten říkat věci, které na dnešních obrazovkách jinak neznějí, z důvodů, které mohou různí lidé považovat za dobré, nebo ne. Pár příkladů: Pokud se žena narodí v mužském těle, pak musí existovat něco jako ženský a mužský mozek, které fungují každý trochu jinak, což dává v něčem výhodu ženám a v něčem mužům. Homosexuálové zhloupli tím, že je společnost přijala; lépe by udělali, kdyby se vrátili do ilegality. Černochy střílejí především ostatní černoši, ne bílí policisté (viz box). Pokud někdo požaduje „bezpečný prostor“, definovaný tím, že se v něm dotyčný nebude dozvídat o věcech, které jsou mu nepříjemné, a stýkat se s myšlenkami, s nimiž nesouhlasí, pak takový člověk není schopen univerzitního studia. Donald Trump je jako můj táta.

Když M. Y. nasbíral dostatek publicity, aby se to vyplatilo, vyrazil po amerických univerzitních kampusech na přednáškové turné s přiléhavým názvem Nebezpečná buzna (The Dangerous Faggot).

A konflikt nazrával. Milovy přednášky byly vždycky plné, ale zároveň sílily i protesty. Na univerzitách ve Wisconsinu, Michiganu, Kalifornii a Washingtonu došlo k incidentům, z nichž některé musela řešit policie a jiné řešit měla, ale nečinila tak. Univerzita v Berkeley mu dokonce přednášku na nátlak studentů zakázala. Odpůrci říkali, že Yiannopoulos je fašista a nositel zla, který nesmí dostat prostor. Příznivci tvrdili, že je naopak prorokem svobody slova, dušené politickou korektností. Cynikové měli za to, že Milovi nejde tolik o ideologii, jako o publicitu.


Přečtěte si, o co chce Breitbart usilovat v Evropě:

Trumpova mediální opora míří do Evropy. Chce ovlivňovat volby

Donald Trump poprvé vystoupil před oběma komorami Kongresu


Tak či onak dostal Yiannopoulos pozvánku, aby řečnil na prestižním setkání amerických konzervativců (Conservative Political Action Conference, CPAC) a vydavatelství Simon & Schuster mu vyplatilo nevratnou zálohu 250 tisíc dolarů za připravovanou autobiografii. Vzestup jeho hvězdy vypadal nezadržitelně.

A pak to přišlo. Minulé pondělí kdosi zveřejnil video, na němž Yiannopoulos „hájí pedofilii“. Ve skutečnosti řekl pouze, že „vztahy dospělých mužů a chlapců jsou často normální“, ale pohroma byla na světě. Simon & Schuster odstoupili od smlouvy na knihu, konzervativci stáhli svoji pozvánku, Milo sám musel na hodinu odejít z Breitbartu. Za jistých okolností mu díky specifikaci jeho pracovního víza dokonce hrozí deportace z USA.


Přečtěte si, co si o vystupování pána Bílého domu myslí Luboš Heger:

Hovězí ve vlastní hlavě

Lubomír Heger


Když se do kamery omlouval, působil jako poražený mezi poraženými.Jenže to nemusí být konec. Údajně existuje e-mail, v němž se novináři z prominentních médií domlouvali, jak Yiannopoulose vyřídit. To by na celou věc vrhalo úplně jiné světlo, ale je klidně možné, že to není pravda. To by v sobě neslo jistou ironii – protože nikdo nevydělává tolik politického kapitálu z polopravd a lží jako Milův bývalý zaměstnavatel, Breitbart.com.


Čtěte další články Daniela Deyla:

Špionka Cayla. Německo zakázalo mluvící panenku

Zleva, zprava: Fidel, Donald a smrt emocí

 Fidel Castro (foto z července 2014)


Ohodnoťte tento článek
Diskuze