Stav americké politické kultury je znepokojující, říká politolog - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Stav americké politické kultury je znepokojující, říká politolog

Barbora Doubravová,
Stav americké politické kultury je znepokojující, říká politolog
Zdroj: Profimedia.cz

V boji o Bílý dům začíná jít do tuhého. Do voleb zbývá necelý měsíc a oba kandidáti v atmosféře americké rozdělené společnosti ohýbají kampaň do drsnějších rozměrů. Vypjatost a útočnou náladu ukázal demokrat Biden a současný prezident Trump i v prvním televizním duelu, dle mnohých komentářů nejhorší prezidentské debatě v historii USA.

Demokratický kandidát se aktuálně s prezidentem Trumpem přetahuje v otázce složení Nejvyššího soudu a list The New York Times strhl pozornost k Trumpovu údajnému dlouholetému neplacení daní. Bývalý viceprezident Biden nyní vede podle průzkumu Financial Times o osm procent celostátně, ale jeho náskok se lehce zúžil v některých rozhodujících státech.

Objevují se však komentáře o důležitosti tichých voličů, kteří například kvůli společenskému tlaku v průzkumech nevyjadřují své preference upřímně. O tom, jaké jsou šance obou uchazečů o úřad, co ukázal jejich první řečnický souboj i jakou roli hraje ve Spojených státech Nejvyšší soud, týdeník Euro hovořil s politologem Janem Hornátem z katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

V průzkumech lidé jako vítěze prvního prezidentského duelu častěji označují Bidena, zároveň uvádějí, že jim bylo sledování debaty nepříjemné a jednalo se o velký chaos. Dá se říct, kdo vyhrál prezidentskou debatu, která byla v mnoha ohledech nevídaná? Dokázal si Trump či Biden vylepšit obrázek?

Průzkumy před debatou ukazovaly, že zhruba 86 procent voličů je již ve své volbě rozhodnuto a jejich rozhodnutí se nezmění, ať kandidát podá jakýkoliv výkon. To znamená, že debata mohla mít vliv na zhruba 14 procent potenciálních voličů, což sice není mnoho, ale v těsných volbách, které se bezpochyby očekávají, to je rozhodující počet.

Myslím si však, že těmto 14 procentům možných voličů debata nepřinesla zásadní zlom v rozhodování. Američané mluví o nejhorší „debatě“ v historii – a právem. Nesouvislé argumenty, neustálé přerušování z obou stran, osobní útoky a přeskakování z tématu na téma způsobily, že se divák ztrácel v přemíře informací a jen stěží dokázal sledovat, s jakým programem vlastně oba kandidáti jdou do boje.

Od současného prezidenta jsme na ostré útoky zvyklí, Biden se však slovy o tom, že je Trump klaun nebo větou „Budeš už mlčet, kámo?“ také pustil do bojovnějších vod. Co to ukazuje?

Ze strany Trumpa mohlo jít o strategii, jak Bidena „utopit“ v nekonzistentní a zmatené debatě a tím mu ani nedat možnost koherentně prezentovat svůj program. Tím se ale zároveň poněkud zastřel fakt, že Trump v podstatě obhajuje mandát bez programu do druhého období. Biden se naopak snažil v místech držet krok s Trumpem nastoleným chaosem tím, že přistupoval na jeho taktiku „siláckého“ řečníka, který si nenechá diktovat pravidla debaty a sklouzne k osobní urážce svého oponenta, pokud mu dojdou pádnější argumenty.

Debata poukázala na dle mého soudu znepokojující stav americké politické kultury, která nepřišla až s Trumpem, ale v důsledku sílící politické polarizace, kterou pozorujeme už od konce 80. let 20. století. Ztráta elementárního respektu vůči politickým rivalům, hostilita vůči jakémukoliv náznaku spolupráce s „druhou stranou“, často iracionální devalvace politických návrhů politických oponentů jen za účelem je zesměšnit, jsou charakteristiky současné americké politiky a současného stavu americké demokracie vůbec.

Je to bohužel další argument pro nedemokratické režimy, jejichž zástupci mohou debatu zneužít jako důkaz nefunkčnosti a úpadku demokratického vládnutí a zároveň pro domácí americké voliče je to další důvod být znechuceni politikou. Nerad bych takovou debatu viděl v českém prostředí, ale obávám se, že k takovým momentům směřujeme.

Co nám říká osmiprocentní náskok Joea Bidena v celonárodních průzkumech? Má se už Trump loučit s Bílým domem?

Celonárodní průzkumy nejsou kvůli americkému volebnímu systému příliš směrodatné. Sice ukazují lidovou podporu, ta se však nemusí přetavit v reálné zvolení kandidáta prezidentem. Systém „vítěz bere vše“ nerozlišuje, zda výsledek voleb například ve státě Illinois dopadl 99 procent pro kandidáta A ku jednomu procentu pro kandidáta B, nebo 51 procent pro kandidáta A ku 49 procentům pro kandidáta B. Rozdíl milionů hlasů a pár tisíc má stejný výsledek. T

ím pádem je velmi pravděpodobné, že i tento rok Donald Trump prohraje v absolutním počtu hlasů, ale získá většinu hlasů volitelů. Má totiž podporu ve státech s nižší populací, které jsou z historických důvodů strukturálně v tomto systému ve výhodě.

Mohou se průzkumy opět plést, tak jak se to stalo v roce 2016?

Je samozřejmě předčasné si myslet, že Biden volby vyhraje. Už od voleb v roce 2016 se hovoří o tom, že někteří respondenti se jednoduše „stydí“ za svou volbu pro Trumpa a neudávají pravdivé preference, když se účastní průzkumů.

O systému volby prezidenta v USA se někdy mluví jako o ne příliš demokratickém. Proč je v USA prezident volen prakticky nepřímo?

Jednou z interpretací je obava takzvaných otců zakladatelů z ochlokracie, tedy vlády lůzy. Proto, aby lidová většina nezvolila demagoga, který se následně promění v tyrana, zavedli sbor volitelů, instituci, která představuje „záchranou brzdu“ proti vůli lidu.

V dnešním kontextu je sice nemyslitelné, že by volitelé masivně hlasovali jinak, než jim určili voliči v domovských státech, ale systém přetrvává a do jisté míry deformuje naše pojetí vlády z vůle většiny.

Kdo je „tichý volič”?
Fenomén tzv. tichých voličů, tedy těch, kteří se ke svojí preferenci nepřiznají, zkoumala studie CloudResearch. Nejprve se výzkum soustředil na obecnou otázku: „Vyhovuje vám pravdivé zveřejnění kandidáta na prezidenta, pro kterého chcete hlasovat, v telefonním průzkumu?“ Výzkum jde ještě hlouběji a respondentů, kteří se po telefonu zdráhali vyjádřit své preference, se doptával, aby lépe prozkoumal, proč voliči neodpovídají pravdivě.

Průzkum ukázal, že necelých dvanáct procent republikánů by se v telefonickém průzkumu nevyjádřilo pravdivě, kterého kandidáta budou volit.

Naproti tomu pouze 5,4 procenta (tj. ani ne půlka oproti republikánům) demokratů by se zdráhalo vyjádřit své pravdivé preference. Další zjištění jsou neméně významná: něco málo přes 10 procent Trumpových příznivců uvedlo, že v telefonních průzkumech odpoví pravděpodobně neupřímně, to je dvojnásobný počet oproti Bidenovým příznivcům, z nichž bylo 5,1 procenta zdrženlivých sdělit svůj skutečný názor.

Závěry analýzy nás zanechají poněkud k aktuálním volebním průzkumům. Pokud je méně pravděpodobné, že se republikáni, nezávislí a zastánci Donalda Trumpa (bez ohledu na příslušnost ke straně) zúčastní průzkumu, nebo přesněji, že zveřejní preferovaného kandidáta, mohlo by to přirozeně vytvářet předpojaté výsledky předvolebních průzkumů.

Které státy budou pro letošní klání důležité a jak si v nich vede Trump a jeho kampaň založená na protlačování zákona a pořádku?

Nejtěsnější výsledek se stále očekává ve čtyřech státech, které také rozhodnou o výsledku – Wisconsin, Arizona, Severní Karolína a Florida. Sice v nich soustavně vede jeden či druhý kandidát, ale průzkumy jsou tak těsné (často v rámci statistické chyby), že každá maličkost, která se odehraje do začátku listopadu může hlasy volitelů poslat tomu či druhému kandidátovi. Každopádně ve všech těchto státech během září Donald Trump dokázal mírně stáhnout Bidenův náskok – Biden ale stále vede o zhruba dvě procenta.

Domnívám se, že právě v těchto státech funguje Trumpova rétorika ohledně znovunastolení „práva a pořádku“ (a to zejména ve Wisconsinu), která na jedné straně zamlžuje pandemii, ale také si získává nerozhodnuté voliče, jež podle průzkumů vnímají toto téma jako Bidenovu slabinu.

Další skupinou států, kde výsledek není „předem jasný“, je Texas, Iowa, Ohio a Georgia. V této skupině je v posledních týdnech vývoj zrcadlový, tedy Biden velmi mírně stahuje náskok Trumpa.

Jak je reálný scénář, že Trump zpochybní výsledky voleb? Co by se dělo potom?

Trump může zpochybnit volby například kvůli hlasování poštou, ale nezapomínejme, že i demokraté zpochybňovali volby v roce 2016 kvůli dezinformačním kampaním a podobně. Ale jeho zpochybnění či neuznání nic neznamená – to může mít důsledky v zemích se slabými institucemi, kdy prezident, který neuzná volby má na své straně armádu a ta jej udrží u moci.

Samotná myšlenka, že Trump neuzná výsledek voleb, je spíše politicky motivovaná a používaná jeho oponenty pro strašení a mobilizaci voličů a nemá ani solidní základ v tom, co Trump v minulosti řekl.

Ale v médiích se spekuluje ještě nad scénářem, že se Trump prohlásí za vítěze dříve, než se sečtou všechny hlasy a následně po jejich přepočtení vyjde jako poražený. Je toto podle Vás reálné a co by se dělo potom? Hlasy se mohou celostátně přepočítat ze zákona až do 35 dnů ode dne voleb.

Takový scénář je samozřejmě reálný. Záleží hlavně na tom, zda samotné státy dodají finální výsledky (tedy volitele). Pokud seznam nebude kompletní, Trump nemá reálný právní základ, na kterém by se mohl prohlásit vítězem a celý proces převezme Kongres. Ten proces je velmi složitý.

Jan Hornát

Jak je důležitá osoba jednoho z devíti soudců Nejvyššího soudu? Trump nyní nominoval konzervativní kandidátku Amy Coney Barrett na soudkyni, což vyvolalo debatu, zda-li by Nejvyšší soud neměl doplnit až nově zvolený prezident. Pokud ji schválí Senát, bude složení soudu v poměru 6:3 pro republikány. V čem může Trumpovi Nejvyšší soud „pomoci“ v případě nejasných volebních výsledků? Jakou bude hrát roli?

Je to nesmírně důležitá nominace. Rozhodnutí Nejvyššího soudu mají v americkém systému dalekosáhlejší a dlouhodobější vliv na americkou společnost, ekonomiku i kulturní normy než samotný prezident. Věřím, že i pro konzervativní voliče, kteří Trumpa nepodporují, je kompenzací za jeho prezidenství fakt, že se mu podaří dosadit za jedno funkční období celkem tři konzervativnější soudce, čímž upevní kontrolu instituce na dlouhé roky.

Na druhou stranu, soudkyně a soudci Nejvyšší soudu mají samozřejmě být apolitičtí a rozhodovat podle vlastní interpretace práva a ústavy, a tak samozřejmě nelze říci, že Republikánská strana nyní ovládá Nejvyšší soud. Jenže americká ústava je ve své podstatě v mnoha ohledech velmi nekonkrétní, a tak nabízí různé interpretace, čímž možná více než jinde na světě otevírá prostor pro politizaci řešených případů, proto americká společnost samotné soudce rozděluje do „konzervativního“ a „liberálního“ tábora.

Nejvyšší soud by samozřejmě nikomu „pomáhat“ neměl, avšak nesmírná politicko-kulturní polarizace v USA postupně prostupuje více a více všemi americkými institucemi a společnost to tak i vnímá, tudíž jakékoliv rozhodnutí (podobně jako Nejvyšší soud zastavil přepočítávání hlasů na Floridě v roce 2000 – pozn. red.), které by Nejvyšší soud učinil ve věci prezidentských voleb, by společnost (a oba kandidáti) interpretovala politickým, nikoliv ústavní prizmatem, což by vyvolalo pravděpodobně další vlnu protestů.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Stav americké politické kultury je znepokojující, říká politolog
4.2 (84%) 10 hlasování
Diskuze