Předškolní děti z kmene Džahalín. Vše zpovzdálí pozoruje velbloud. Zdroj: Petr Horký
Vesnice Džahalínů leží hned u dálnice A1. Žije 22 tu rodin, asi 160 lidí. Zdroj: Petr Horký
Kmen Džahalínů sem přišel v roce 1951, kdy ho sem z Negevské poušti vyhnal Izrael, vysvětluje stařešina Abú Chamis. Zdroj: Petr Horký
Problémy začaly, když v roce 1979 hned za humny vyrostla izraelská osada Kfar Adumim. Zdroj: Petr Horký
Škola z pneumatik je chloubou vesnice. Izraelské úřady ji chtěly zbourat, protože neměla povolení. Zdroj: Petr Horký
Hodina matematiky. Zdroj: Petr Horký
Třináctiletý Ahmed chce být zubařem Zdroj: Petr Horký
Ahmed nejraději pase ovce a hraje fotbal. Na obzoru je izraelská osada Kfar Adumim. Zdroj: Petr Horký
Vesnické stavby. Zdroj: Petr Horký
Schodiště z pneumatik vedoucí k hřišti a cisterně s vodou. Zdroj: Petr Horký
Naftový generátor živí televizi, internet a když je třeba i ledničku. Zdroj: Petr Horký
Tato lednička je v zimním období mimo provoz. Zdroj: Petr Horký
Zato kamna jsou v zimě potřeba, i když je palestinská zima většinou celkem mírná. Zdroj: Petr Horký
Jídlo se připravuje na ohni. Zdroj: Petr Horký
Vesnice Džahalínů v biblické krajině Palestiny. Zdroj: Petr Horký
Cílem Izraelců je přestěhovat Džahalíny do chudé uprchlické čtvrti al-Eizariya v Jeruzalémě, říká mladá aktivistka v zelených holínkách. Zdroj: Petr Horký
Pohled na umouněné děti a budovy z vlnitého plechu trochu připomíná romské osady na východním Slovensku. Také tam jezdí fotografové „zachycovat bídu“. Zdroj: Petr Horký
Na tu si ale Džahalíni nestěžují. Netouží po luxusu, ani po návratu na své původní pastviny v Negevské poušti. Chtějí jen to, aby je všichni nechali na pokoji tam, kde jsou. „Tady jsem se narodil. Tady jsem doma,“ říká Abú. Zdroj: Petr Horký
„Tohle je život beduínů. Život v přírodě. Jako můj děd a jeho děd. I lékaři radí, že by lidé měli chodit do přírody,“ hájí Abú Chamis svůj způsob života. Ale připouští, že příští generace to možná už bude vidět jinak. „Já taky nežiju osud svého otce. I můj syn bude mít jiný život.“ Zdroj: Petr Horký
Předškolní děti z kmene Džahalín. Vše zpovzdálí pozoruje velbloud. Zdroj: Petr Horký
Vesnice Džahalínů leží hned u dálnice A1. Žije 22 tu rodin, asi 160 lidí. Zdroj: Petr Horký
Kmen Džahalínů sem přišel v roce 1951, kdy ho sem z Negevské poušti vyhnal Izrael, vysvětluje stařešina Abú Chamis. Zdroj: Petr Horký
Problémy začaly, když v roce 1979 hned za humny vyrostla izraelská osada Kfar Adumim. Zdroj: Petr Horký
Škola z pneumatik je chloubou vesnice. Izraelské úřady ji chtěly zbourat, protože neměla povolení. Zdroj: Petr Horký
Hodina matematiky. Zdroj: Petr Horký
Třináctiletý Ahmed chce být zubařem Zdroj: Petr Horký
Ahmed nejraději pase ovce a hraje fotbal. Na obzoru je izraelská osada Kfar Adumim. Zdroj: Petr Horký
Vesnické stavby. Zdroj: Petr Horký
Schodiště z pneumatik vedoucí k hřišti a cisterně s vodou. Zdroj: Petr Horký
Naftový generátor živí televizi, internet a když je třeba i ledničku. Zdroj: Petr Horký
Tato lednička je v zimním období mimo provoz. Zdroj: Petr Horký
Zato kamna jsou v zimě potřeba, i když je palestinská zima většinou celkem mírná. Zdroj: Petr Horký
Jídlo se připravuje na ohni. Zdroj: Petr Horký
Vesnice Džahalínů v biblické krajině Palestiny. Zdroj: Petr Horký
Cílem Izraelců je přestěhovat Džahalíny do chudé uprchlické čtvrti al-Eizariya v Jeruzalémě, říká mladá aktivistka v zelených holínkách. Zdroj: Petr Horký
Pohled na umouněné děti a budovy z vlnitého plechu trochu připomíná romské osady na východním Slovensku. Také tam jezdí fotografové „zachycovat bídu“. Zdroj: Petr Horký
Na tu si ale Džahalíni nestěžují. Netouží po luxusu, ani po návratu na své původní pastviny v Negevské poušti. Chtějí jen to, aby je všichni nechali na pokoji tam, kde jsou. „Tady jsem se narodil. Tady jsem doma,“ říká Abú. Zdroj: Petr Horký
„Tohle je život beduínů. Život v přírodě. Jako můj děd a jeho děd. I lékaři radí, že by lidé měli chodit do přírody,“ hájí Abú Chamis svůj způsob života. Ale připouští, že příští generace to možná už bude vidět jinak. „Já taky nežiju osud svého otce. I můj syn bude mít jiný život.“ Zdroj: Petr Horký
