Mají lidé v časech krize tendenci podléhat „fake news“ snadněji? - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Mají lidé v časech krize tendenci podléhat „fake news“ snadněji?

,
Mají lidé v časech krize tendenci podléhat „fake news“ snadněji?
Zdroj: Shutterstock

Je-li ve chvílích, jako jsou tyto, něčeho dostatek, pak jsou to takzvané fake news. V dobách krize jim, zdá se, pomyslná pšenka kvete skutečně závratnou rychlostí, a vyhnout se jim je proto takřka nemožné. Čím to ale je? Vážně lidé kvůli strachu z neznámého nedokážou racionálně uvažovat a dobrovolně mezi sebou sdílejí zavádějící informace víc než kdy jindy? Odpověď na tuto otázku může být podle uznávaného experta na kognitivní vědu Huga Merciera poněkud překvapivá.

O původu nebezpečného koronaviru, jenž aktuálně ochromuje celý svět, měli mnozí dlouho jasno. Mohou za něj obyvatelé čínského Wu-chanu konzumující netopýry. Dokonce i důkaz by se našel, a to v podobě videa zachycujícího dvě mladé ženy, které jej jedí v jedné tamní restauraci, podobně jako každý běžný Středoevropan jí kuře.

Netrvalo dlouho a video se stalo virálním. Tedy virálním v tom smyslu, že jej za relativně krátkou dobu vidělo mnoho tisíc lidí. Někteří z nich pak dospěli k závěru, že to je právě Wang Mengyun, místní čínská celebrita, kvůli níž se tento virus, tedy ona nebezpečná nákaza později pojmenovaná jako covid-19, rozšířil po celé zemi a posléze i do celého světa. A tak jí začali vyhrožovat smrtí.


Jenže jak se s odstupem času ukázalo, video nebylo pořízené ve Wu-chanu, a už vůbec ne v roce 2019. Ve skutečnosti bylo natočeno na ostrově Palau v Mikronésii, a to o celé tři roky dříve.

Wang Menguyn nebyla nicméně zdaleka jedinou obětí těchto bujících fake news. Podobné „pocty“ se dostalo i mnohem známějším osobnostem. Spekulace o tom, že se koronavirem nakazili, museli vyvracet například slavný Christiano Ronaldo či papež František.

A ještě do třetice onen nebezpečný koronavirus. Věděli jste, že když ve snaze zbavit se této nemoci vypijete přípravek na čistění akvárií obsahující chlorochin, může vám to způsobit o poznání závažnější potíže než samotný covid-19? Že ano? Pak máte štěstí. Existují totiž lidé – například jeden postarší pár žijící ve Phoenixu, kteří si nejspíš mylně vyložili informaci amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom, že je-li výše zmíněný chlorochin upraven do podoby léčivého přípravku, dokáže s nákazou zatočit. Muže toto chybné interpretování prezidentova prohlášení stálo život. Jeho žena zůstává podle posledních informací webu The Denver Channel nadále v kritickém stavu.

Co tedy lidi k takovému chování vede? Jsou snad natolik naivní, že mají z důvodu strachu, jakkoliv je tento strach objektivní, tendenci věřit i na první pohled zcela zjevným nepravdám?

„To těžko,“ odmítá přední kognitivní vědec Hugo Mercier. „V mnoha případech lidé sdílejí fake news pro zábavu. Vzrušují nás drsné příběhy (všechno to začalo netopýří polévkou) a drby o celebritách (Ronaldo, papež),“ vysvětluje dále listu The Guardian.

Jedna babka povídala

Případ muže, jenž vypil přípravek na čištění akvárií, je do jisté míry extrémní a naštěstí, zdá se, i ojedinělý. Předávání falešných zpráv či mylná interpretace těch pravdivých většinou nemívají takto závažné dopady. Přesto se rozhodně vyplatí umět rozpoznat, co se na pravdě nejspíš skutečně zakládá, a co je naopak už daleko za čarou. Při nejmenším už jen proto, abyste na sociálních sítích nevypadali jako idioti, jak podotýká Mercier. Jak si ale tento um osvojit?


Facebook má problém. Dceřiný Whatsapp se ukázal jako spolehlivý dezinformátor

Aplikace WhatsApp (ilustrační foto)
Whatsapp, zdroj: CC BY-SA 2.0: Jan Persiel via Flickr

„Spolehlivým vodítkem je zdroj: mnoho úspěšných fake news o covid-19 kolujících po Whatsappu začíná slovy ‚Kamarád, který má strýčka ve Wu-chanu‘ nebo ‚Kamarád, jehož otec pracuje v Centru pro kontrolu nemocí‘,“ objasňuje vědec s tím, že zatímco v minulosti bylo podobné odkazování se na zdánlivě důvěryhodnou osobu zdrojem mnohých dodnes velmi známých legend a mýtů, v jednadvacátém století platí spíše za jasný důkaz toho, že daná informace bude s největší pravděpodobností celá či alespoň do značné míry smyšlená.

Nedůvěra v politiky přilévá olej do ohně

V souvislosti se snadným šířením poplašných zpráv se Mercier pozastavuje ještě nad jednou věcí, a sice nad důvěryhodností politiků, respektive jejím nedostatkem. Zářným příkladem této skutečnosti mohou být události minulých týdnů, kdy navzdory ujišťování vládních představitelů o tom, že všude je potravin více než dost, vzali lidé žijící v České republice, Německu, Francii či Velké Británii nebo USA supermarkety útokem a vykoupili zásoby těstovin a toaletního papíry, jako by se plánovali doma zabarikádovat hned na několik dlouhých měsíců.

Podle Meriera si řada politických lídrů může za tuto nedůvěru do jisté míry sama. V minulosti se něčím zdiskreditovali, a nyní na to doplácejí. Pak je tu ale druhá strana mince, a tou je způsob, jakým většina z nás uvažuje.

Ověřujete si informace od vašich přátel před tím, než je předáte dál?

„Lidé jsou od přírody obezřetní, co se týče zpráv, které přijímají. Při vyhodnocování informace nejdřív porovnáváme to, co je nám řečeno (nebo co jsme si přečetli), s tím, čemu již věříme: a pokud to do sebe zapadá, máme tendenci takovou informaci přijmout.“

„Fake news toho využívají a upevňují naše předsudky: alkoholici uvěří, že alkohol je lék, a rasisti budou obviňovat čínské vědce. A naopak, jakákoliv zpráva, která koliduje s naší osobní zkušeností, zejména pokud si žádá nějakou nákladnou reakci, je v počátku odmítnuta. I proto byla počáteční varování pro mnohé tak obtížně přijatelná: omezení volného pohybu se zdálo být jako drastické opatření vůči hrozbě, která nás ani nikoho, koho známe, nijak nezasáhla,“ říká Mercier.

„Překonání této počáteční reakce vyžaduje důvěru: ujištění, že kdokoliv, kdo nám takovou zprávu předává, je kompetentní a nesnaží se nás zmanipulovat. A proto je ověřování informací natolik důležité,“ doplňuje pracovník Francouzského národního centra pro vědecký výzkum a jeden z autorů knihy Záhada rozumu.

Zdroj: www.theguardian.com, www.thedenverchannel.com

Mají lidé v časech krize tendenci podléhat „fake news“ snadněji?
3 (60%) 2 hlasování
Diskuze