Takzvaný Google efekt, který popisuje situaci, při níž si lidé pamatují, kde danou informaci najít, spíše než informaci samotnou, je jev veřejnosti již poměrně dobře známý. Nové moderní nástroje v čele s umělou inteligenci a velkými jazykovými modely přitom mají potenciál učinit vše ještě mnohem jednodušší. Nejde už jen o to, že si nemusíme pamatovat, kde kýžená data hledat, nýbrž o to, že část práce za nás může technologie rovnou udělat.
Jenže právě v tom je například podle Nataliye Kosmynové z MIT, která je zároveň autorkou jedné z nejcitovanějších studií zabývajících se vlivem umělé inteligence na kognitivní schopnosti, problém. Ačkoliv řada odborníků, včetně šéfa OpenAI Sama Altmana, přirovnává umělou inteligenci ke kalkulačce, ona sama takovou analogii odmítá. „S kalkulačkou neusínáte a neprobouzíte se. A nemluvíte s ní o všem, co máte v hlavě,“ cituje ji server Business Insider s tím, že se zatímco kalkulačka představuje nástroj pro jeden konkrétní úkol, generativní AI může člověka provázet prakticky všemi oblastmi života.
„Podle našeho posledního průzkumu 90 procent lidí už někdy odevzdalo výstup vytvořený AI bez jakýchkoli úprav a více než polovina to dělá každý týden,“ přidává pro Euro.cz šéfka SAP ČR Hana Součková. Kde přesně leží hranice mezi pomocníkem a berličkou, zatím podle ní příliš zřejmé není, upozorňuje však, že společnost začíná AI důvěřovat dříve, než si stihne vytvořit návyky pro její kritické používání.
Když přestaneme trénovat mozek
Strach z toho, že moderní technologie „přeprogramují“ lidský mozek k horšímu, se objevuje dlouhodobě. Už Sókratés se obával, že psané slovo oslabí lidskou paměť, přičemž později se podobné předpovědi vyskytovaly v souvislosti s telegrafem nebo kalkulačkami. A i když se katastrofické scénáře většinou nenaplnily, neznamená to, že by nové nástroje naše schopnosti nijak neovlivňovaly, ba naopak.
Používáte při své práci nástroje umělé inteligence?
Zářným příkladem toho, jak lidé ztrácejí některé dříve nabyté dovednosti, je využívání GPS navigace. Jak zjistila studie McGillovy univerzity z roku 2020, čím déle se na ni daní jedinci spoléhali, tím horší měli prostorovou paměť, když ji neměli k dispozici. O další tři roky později bylo zhoršení inkriminované schopnosti ještě výraznější. Což potvrzuje i významný český neurochirurg Vladimír Beneš, který pro Seznam Zprávy uvedl téměř shodnou situaci: „Dřív jste museli nad cestou přemýšlet, orientovat se. Dnes jedete podle pokynů a část mozku vlastně vypínáte.“
Podobné to je navíc i s dovednostmi, které už člověk ovládá – ani ty se neudržují samy, jak ukázal mimo jiné výzkum pilotů dopravních letadel z roku 1971, kteří si sice po čtyřměsíční pauze stále dobře vedli v praktických činnostech, avšak za cenu zhoršených kognitivních schopností: hůře si vybavovali postupy, představovali polohu letadla a prováděli mentální výpočty. U mladých lidí přitom může být problém ještě větší, neboť pokud se určitou schopnost kvůli AI vůbec nenaučí, nebudou mít později co trénovat.
Jinými slovy, AI může pomoci vyřešit úkol, aniž by člověku pomohla osvojit si schopnost, která je k jeho řešení potřeba. A právě tady podle šéfa Innovation Week a autora knihy Nazí v době AI Lukáše Sedláčka vzniká vůbec největší riziko ze všech: „Kritické myšlení začíná oslabovat ve chvíli, kdy informacím z AI slepě důvěřujeme a rezignujeme na filtr vlastního intelektu. Přitom to jde i naopak – pokud AI správně promptujeme, může nám nabídnout nečekané úhly pohledu, a tím náš úsudek ostřit.“
Pomůže, ale může oslabit vytrvalost
Že výše popsaný jev není žádnou výjimkou, naznačují i další výzkumy. Z jejich závěrů plyne, že studenti, kteří měli při řešení úloh k dispozici AI, si během práce vedli lépe než ti bez ní. Když jim ale byla technologická pomoc na konci experimentu odebrána a oni museli úlohy vyřešit sami, vedli si ve srovnání se studenty, kteří AI vůbec nepoužívali, o poznání hůř. Tedy řečeno jinak, experiment jasně dokládá, že rychlejší cesta k odpovědi nemusí nutně znamenat, že se člověk zároveň něco naučí.
Stejně tak může umělá inteligence ovlivňovat i kreativitu. Z analýzy více než 370 tisíc esejí uchazečů o vysoké školy z doby před rozšířením ChatGPT a po něm, kterou uskutečnili na Georgetown University, vyšlo najevo, že texty psané lidmi samotnými obsahovaly více nových myšlenek, zatímco práce vytvořené s pomocí AI používaly unikátnější jazyk. Tedy opět jinými slovy, na úrovni jednotlivého textu sice může AI podpořit schopnost kreativního vyjadřování, při masovém používání ale naopak může vést k menší rozmanitosti nápadů.
Experti zároveň poukazují na zásadní rozdíl mezi AI a staršími technologiemi: zatímco internetové vyhledávače pomáhají najít to, co už člověk hledat chtěl, umělá inteligence může samotný nápad vytvořit za něj. A právě schopnost samostatně přijít s myšlenkou, rozpracovat ji a vydržet u problému bez okamžité pomoci má potenciál stát se v éře umělé inteligence jednou z nejohroženějších dovedností vůbec.
Experti jsou přesvědčeni, že rozhodující není, zda AI používáme, ale jakým způsobem. Součková v tomto ohledu doporučuje nevyužívat umělou inteligenci pouze k získání hotové odpovědi, ale k hledání lepších otázek a protiargumentů. „Kritické myšlení totiž neztrácíme ve chvíli, kdy používáme AI. Ztrácíme ho v okamžicích, kdy přestaneme klást další otázky. To je podle mě rozdíl mezi lidmi, kteří díky ní rostou, a těmi, kteří se na ní začnou stávat závislí,“ myslí si.
Další jednoduché pravidlo přidává Sedláček: „AI bychom měli bychom vnímat jako myšlenkového sparring partnera, nikdy jako finální autoritu. Pouze tak budeme své intelektuální schopnosti s její pomocí rozvíjet, místo abychom je na ni pohodlně delegovali.“
Na verdikt si musíme počkat
Nutno podotknout, že o dopadech AI na lidské myšlení a dovednosti toho odborníci v současnosti vědí relativně málo – to proto, že se stále jedná o poměrně novou technologii, výzkumů je spíše poskrovnu a navíc část z nich ještě ani neprošla odborným recenzním řízením.
Navzdory jistým předpokladům experti nemohou dát ruku do ohně za to, že pravidelné používání AI skutečně způsobí dlouhodobý úbytek kognitivních schopností. Ví se, že schopnosti, které člověk nepoužívá, mohou postupně slábnout. A zkušenost s internetem ukazuje, že nová technologie automaticky neznamená hlubší soustředění nebo více času na přemýšlení. Ba naopak, naše pozornost se kvůli neustálému přeskakování mezi online obsahem zkrátila – byť podle výzkumníků jde spíše o změnu návyků než o nevratnou změnu mozku. I ten ale může být překotným vývojem poznamenán.
„Je to svízelná otázka, i když v historii se už něco podobného stalo. Na konci neolitu, když jsme začali pěstovat obilí, se mozek zmenšil o 250 gramů. Asi to bylo proto, že člověk najednou nemusel zvládat všechno sám a nemusel řešit každý detail přežití. A dnes se může dít něco podobného. Nemusíte si nic pamatovat, protože to za vás udělá Google. Nemusíte nic vymýšlet, protože vám to vytvoří nějaký ‚umělý intelektuál‘. Najednou ten mozek není tolik potřeba,“ objasňuje profesor Beneš.
Rozvoj AI neznamená, že by lidé museli automaticky „zhloupnout“, půjde spíše o to, co všechno jí dovolíme dělat za nás. Pokud bude technologie stále častěji přebírat psaní, hledání, rozhodování i samotné přemýšlení, budeme si muset některé schopnosti vědomě udržovat. Největším rizikem totiž nemusí být AI, která nám dá špatnou odpověď, ale ta, která nám dá správnou odpověď tak pohodlně, že už nebudeme mít důvod hledat ji sami.
Sama Součková vidí budoucnost spíš v dialogu než v bezmyšlenkovitém přebírání hotových odpovědí. „Nejlepší výsledky vznikají ve chvíli, kdy ji používáme jako partnera v diskuzi – necháme si zpochybnit vlastní názor a pak hledáme protiargumenty nebo alternativní pohledy. Jednou z nejcennějších dovedností budoucnosti podle mě nebude umět napsat dobrý prompt. Bude to schopnost vést kvalitní dialog – s lidmi i s umělou inteligencí,“ uzavírá šéfka SAPu.
ČLÁNKY DO MAILU