Jeden spoiler hned na začátek. Tahle story není žádný fuckup, jde jen o prostý popis věcí, tak jak se ve skutečnosti mají a staly. Bez okolků, bez „tradičních“ PR frází, pěkně na plnou hubu, zdůrazňuje Petr Litavec, ředitel společnosti Authentica Fulfillment, hned na úvod našeho rozhovoru. No, skvěle, pojďme na to, říkám a s nadšením souhlasně přikyvuji.
Oč jde… Vloni si ve firmě, totiž v její divizi specializující se právě na fulfillmentové služby, pořídili novou technologii. Technologii, která jim měla podstatně ulehčit práci s vyřizováním objednávek. Jde o takzvaný roboshuttle, jenž svým tvarem připomíná obrovskou krychli a v rámci něhož se jednotlivé zakázky z e-shopů třídí a skladují ve vysokých regálech, odkud jsou následně pomocí autonomně se pohybujících vozítek expedovány ke koncovému zákazníkovi. Zjednodušeně řečeno.
Šlo o investici v celkové hodnotě tří milionů eur, tedy za zhruba nějakých 75 milionů korun, jež měla Litavcovi a jeho lidem pomoci navýšit počty odbavených balíků na desítky tisíc denně. Těmto číslům se nyní firma skutečně blíží. Ovšem až poté, co přečkala několik měsíců poměrně vážných „porodních bolestí“, které si v součtu vyžádaly tisíce hodin přesčasů, nespočet bolehlavů a nemalé finanční ztráty.
„Obecná známost toho, jak funguje implementace robotů, je extrémně ,PRkově‘ ovlivněna. Na základě toho, jak se s lidmi z oboru mezi sebou bavíme, tak je zřejmé, že s podobnými problémy se potýká každý, kdo něco takového zavádí, jen se o tom na veřejnosti vůbec nemluví,“ zdůrazňuje Litavec.
„Když člověk čte všechny ty články, tak snadno nabyde dojem, jak je všechno skvělé, efektivní a kolik to ušetří peněz. Když ale pak s těmi lidmi, těmi šéfy firem, mluvím osobně, dozvídám se od nich, že to ani zdaleka nefungovalo tak, jak to bylo popsáno v onom článku, a že svoji novou robotickou linku spouští, minimálně ze začátku, třeba jen v rámci dne otevřených dveří a tak podobně. A to je pochopitelně špatně. Hrozně mě mrzí, že firmy neříkají věci tak, jak ve skutečnosti jsou, protože ve finále se z toho můžeme poučit my všichni,“ dodává.
Nic není zalité sluncem
Litavec a spol. se pro zavedení zbrusu nového robotického systému rozhodli především z důvodu nebývale vysokého růstu společnosti, kdy začínalo být čím dál více zřejmé, že „manuálně provozovaný“ sklad již potřebám jejich klientů jednoduše nestačí – tedy pokud mají realizovat objemy, jaké si naplánovali.
Součástí nainstalovaného systému jsou mimo jiné autonomně se pohybující robotická vozítka, jež zdánlivě připomínají robotický vysavač, potažmo dálkově ovládanou ještěrku, ale také třídička, stroj na automatický tisk štítků či vlastní 3D scanner na měření a vážení zboží. „Tato technologie se v Česku teprve pozvolna rozšiřuje. V celé republice byla dosud implementována jen na dvou místech, a to u Dr. Maxe v Brně a u nás. Naše řešení je však ve srovnání s jejich o poznání vyšší. Na výšku měří 11 metrů,“ objasňuje manažer.
Jenže právě s ohledem na skutečnost, že se jednalo o relativně novou technologii, začaly se objevovat potíže, s nimiž dopředu nikdo nepočítal. Rázem Litavec a jeho lidé zjistili, že každá instalace je doopravdy jedinečná a je potřeba myslet i na zdánlivě tak nezajímavé věci, jako jaké světelné podmínky ve skladě panují.
„My například máme ve skladě střešní okna, kterými tam v určitou denní dobu prosvítají sluneční paprsky. No jo, jenže už jsme si neuvědomili, že to může od protější stěny vrhat odraz na bedny, v nichž jsou jednotlivé zásilky umístěny, a to tak nešťastně, že kvůli tomu robot nedokáže přečíst příslušný čárový kód,“ popisuje s tím, že než s kolegy odhalili, v čem je chyba, uběhlo několik týdnů.
„Byli jsme do určité míry naivní. Když vám někdo řekne, že implementace robotického skladu potrvá šest měsíců, vynásobte si to dvěma. Teprve pak to bude odpovídat realitě. Kdyby se nestal žádný dílčí problém, tak věřím, že bychom to za těch šest měsíců zvládli. Jenže šance, že nic podobného nenastane, je velice malá,“ uznává zpětně.
Zpožděné předvánoční dodávky
Nejkritičtější období dle Litavce nastalo během loňského října, kdy se „doslova děly problémy, které nikdo nebyl schopen správně popsat, natož k nim nalézt řešení“. Přitom jen o pár dní dříve se zdálo, že je technologie na hlavní nákupní sezonu připravena a že zbývá doladit už jen pár drobných detailů.
Jednou z prvních větších zakázek, s jejíž realizací měli pomoci právě noví roboti, byl Vuch. Spolupráci s touto českou módní značkou navázala Authentica Fulfillment již v červenci loňského roku, přičemž cílem celé kampaně bylo pokusit se náročnou vánoční expedici co nejvíce urychlit, aby tak všichni její zákazníci dostali své kabelky, batohy, peněženky a další zboží včas před Vánoci: „Jenže jakmile jsme přešli do ostrého provozu, který je v tomto období o poznání ostřejší než jindy během roku, začaly se objevovat chyby, které nám do té chvíle žádné testy neodhalily. Což pochopitelně znamenalo, že jsme z robotů nebyli schopni dostat takový počet objednávek, kolik bylo potřeba.“
Jejich výkonnost se postupem času zvyšovala třeba až na dva tisíce odbavených balíků denně, opakované, leč stále nové a dosud nepoznané problémy nicméně tato čísla s železnou pravidelností zase vzápětí zhoršovaly. „Musím říct, že jsme Vuchi bohužel docela dost zavařili,“ říká narovinu Litavec a pokračuje: „Spousta objednávek byla naší vinou zpožděna. Ne snad že by nedošly vůbec, ale expedice se protahovala.“
Jak to celé dopadlo? „Nakonec jsme všech těch 10 tisíc beden s výrobky z Vuche museli v polovině listopadu z regálů vyndat a museli jsme je vyexpedovat ručně. Pouhý týden potom, co jsme z manuálního skladu přeřadili k robotům. A to bylo peklo. Jeli jsme přesčasy, hodně přesčasů, včetně extra nočních směn, které podnik během jediného týdne stály zhruba milion navíc. Společně s kolegy jsme tou dobou ve firmě trávili 18 hodin denně,“ vzpomíná manažer. Vzdát se nicméně nepřipadalo v úvahu.
„Mohli jsme se na to celé, když to řeknu na plnou hubu, vys*at a zaplatit smluvní pokutu. Ale to by jak z morálního, tak byznysového hlediska rozhodně nebylo správné. Naši klienti na nás spoléhají, a kdybychom se na to vyprdli, tak jim naděláme spoustu problémů – pokuta nepokuta. Proto jsme si všechny ty přesčasy poctivě odpracovali a nakonec jsme z toho všeho, pevně věřím, vyšli mnohem silnější,“ doufá šéf brněnské firmy.
Stálo vše za to?
Ačkoliv by si někdo mohl pomyslet, že po takovém „fiasku“ oba obchodní partneři vzájemnou spolupráci ukončí, opak je pravdou. „Počátek spolupráce byl komplikovanější, než jsme očekávali, a to zrovna v období, kdy jsme potřebovali, aby vše fungovalo hladce,“ potvrzuje spoluzakladatel Vuchu Rostislav Hloušek s tím, že firmě zrovna začínala hlavní sezona a v televizi se rozbíhala marketingová kampaň.
„Oceňujeme ale, jak rychle a konstruktivně Authentica Fulfillment na situaci zareagovala. Dokázali poměrně v krátkém čase přejít zpět ke klasickému modelu a během několika týdnů nastavit procesy tak, aby odpovídaly našim potřebám i očekáváním zákazníků. Proto jsme se také rozhodli s nimi nadále spolupracovat a rozvíjet její možnosti. Robotický sklad se pro nás sice není to pravé řešení, ale věříme, že představuje zajímavou cestu, jak fulfillment posunout dál a ještě ho zkvalitnit,“ míní Hloušek.
A jaká situace tedy v brněnském logistickém areálu panuje dnes? Funguje již vše na 100 procent? „Ještě ne, ale už se tomu pomalu blížíme,“ tvrdí s mírným optimismem Litavec. „A tím se oslím můstkem vracím k tomu, co jsem zmiňoval na začátku a co se v médiích člověk běžně nedočte – zavést roboty je jedna věc, ale přimět technologii fungovat na sto procent je něco úplně jiného. A i těm největším hráčům na trhu to běžně trvá šest až dvanáct měsíců,“ vypočítává mladý manažer, podle kterého se o stejnou dobu prodloužila i návratnost celé investice.
„Nakonec jsme si tu cestu prošlapali, a tak teď můžu říct, že ta technologie je sama o sobě opravdu super. Věřím, že ve výsledku to za to stálo a že zkušenosti, které jsme díky tomu nabrali, jsou obrovské. Také věřím, že kdybychom teď chtěli naše řešení dále rozšířit, tak už to bude o poznání snazší. Obrovský dík patří všem našim zaměstnancům i Vuchi za to, jak se k tomu postavili. Bez nich bychom to vážně nezvládli,“ konstatuje Litavec.
Termín dokončení plus čtyři měsíce. Minimálně
Že automatizace a robotizace skladových prostor představuje cestu vpřed, Litavec v žádném případě nerozporuje, na druhou stranu ale firmám radí, aby než se pro něco podobného rozhodnou, si vše pečlivě rozmyslely: „My se nechali unést naším rychlým růstem. A bylo to trochu zbrklé rozhodnutí. V minulosti jsem si dělal srandu, že jediné, co nás může zabít, je až příliš rychlý růst. No a v říjnu loňského roku jsem si to dokázal i docela živě představit.“
Jaké problémy se při implementaci podobných řešení mohou vyskytnout, se pochopitelně liší případ od případu, pár základních pouček ale dle jeho názoru platí univerzálně.
„Určitě je dobré počítat s alespoň o čtyři měsíce delší lhůtou vyladění technologie, než co slibuje dodavatel. Těch věcí, které se mohou pokazit – a podotýkám, že ne vždy je to vinou dodavatele –, je totiž opravdu celá řada. Také doporučuji celou věc probrat nikoliv s jednou, ale hned s několika konzultačními firmami najednou. Ještě důležitější ale je vydat se na místa, kde takovou technologii mají, a osobně se ptát na jejich zkušenosti. Čím víc takovýchto míst člověk navštíví, tím lépe. Jedno je málo. A je opravdu nutné ptát se těch uživatelů, nikoliv dodavatelů, protože o zkušenosti, jaké jsme nabrali my coby uživatelé, se s vámi žádný dodavatel podělit nemůže, protože je nemá,“ uzavírá Litavec.
