Zatím jde spíše o koncept než oficiální statistiku, ale podle analytiků už pomalu ovlivňuje i přístup investorů. „Domníváme se, že mohou začít hodnotit zdroje GDI na národní úrovni. Může se to stát důležitým hlediskem při posuzování konkurenceschopnosti zemí a odvětví,“ napsali nedávno analytici Morgan Stanley. Jinými slovy, nejde už jen o to, kolik ekonomika vyrobí, ale jak silnou má infrastrukturu pro AI, tedy jak dobře je připravená na budoucnost.
S tím ostatně souhlasí i historik a politolog Lukáš Sedláček, autor knihy Nazí v AI době, zakladatel akce Innovation Week a bratr známého ekonoma Tomáše Sedláčka. Podle něj je pro investory sledování přístupu k AI zdrojům stále důležitější, protože v 21. století se výpočetní výkon a datová centra stávají novou obdobou ropy a elektřiny, které určovaly mocenské uspořádání v minulosti.
„V éře, kdy se GDI stává důležitějším ukazatelem než tradiční HDP, určuje přístup k čipům a datovým centrům to, jak rychle dokáže daná země digitalizovat svůj průmysl. AI představuje vrchol naší snahy o racionální ovládnutí reality, proto je kontrola této infrastruktury přímým ukazatelem toho, kdo bude schopen generovat ekonomickou hodnotu v digitální epoše,“ uvádí Sedláček pro Euro.cz.
Také hlavní ekonom XTB Pavel Peterka říká, že je fanouškem využití široké škály údajů a ukazatelů, takže není ani proti sledování dat o výpočetním výkonu v oblasti AI. Ambice na nahrazení HDP jsou ale podle něj přehnané: „Velký náskok USA v oblasti výpočetní techniky zřejmě povede k rychlejšímu růstu HDP ve srovnání s Evropou, která vsadila spíše na zelenou politiku než na AI. Jestli k tomu má sloužit ukazatel hrubé domácí inteligence, tak prosím. Jestli ale otázka zní, zda může nahradit HDP, pak musím říct, že ne.“
Co vlastně HDI měří
Nový ukazatel GDI se snaží zachytit, kdo má nejvíc „paliva“ pro rozvoj AI. Tedy kdo má nejlepší přístup k výpočetní infrastruktuře v podobě výkonných čipů, datových center a síťového vybavení. Klíčovou roli zde hrají grafické procesorové jednotky GPU, které dokážou provádět obrovské množství výpočtů současně.
O kvantifikaci se pokusila už vloni výzkumná skupina Epoch AI, když odhadovala podíl globálního výpočetního výkonu určeného pro AI. Její výsledky přitom ukázaly výraznou nerovnováhu. Jednoznačně dominovaly Spojené státy se zhruba 75 procenty celkové kapacity, následovala Čína s 10 procenty a poté Evropská unie. Další místa obsadily země jako Norsko nebo Japonsko, ovšem s výrazně menším podílem. To naznačuje, že AI revoluce může být ještě více geograficky nerovnoměrná než předchozí technologické vlny.
Dominance několika málo hráčů
Výpočty odborníků z Epoch AI, které zahrnuli do své studie, jsou založené na výkonu AI čipů odpovídajícím výpočetnímu akcelerátoru GPU Nvidia H100, jenž je aktuálně považován za jedno z nejpokročilejších zařízení svého druhu pro trénování modelů. Kapacita se přitom posuzuje podle toho, kolik operací je čip schopen provést při maximálním zatížení – právě tato metodika umožňuje poměrně přesné srovnání.
Co se jednotlivých firem týče, asi nikoho nepřekvapí, že největší koncentrací výkonu disponují přední technologičtí giganti typu Googlu a dalších. Kalifornská společnost se podle odhadů může pochlubit kapacitou zhruba pěti milionů H100 ekvivalentů. Na druhém místě následuje její rival Microsoft s přibližně 3,5 milionu, dále pak Amazon s 2,5 milionu, Meta se zhruba 2,3 milionu a Oracle, jehož koncentrace dosahuje kolem 1,1 milionu H100 ekvivalentů.
Pozoruhodné přitom je, že ačkoliv Oracle za svými hlavními konkurenty již poměrně zaostává, disponuje podobnou koncentrací výkonu jako celá Čína. A pokud jde o menší hráče, ti se v souhrnu dostanou jen na o trochu větší hodnotu než samotný Google, z čehož podle serveru Business Insider jasně vyplývá, že sektoru zcela dominuje jen několik málo společností.
Proč na tom záleží?
Pokud se GDI skutečně prosadí jako nový způsob uvažování o ekonomice, může to mít dalekosáhlé důsledky. Investoři, vlády i firmy by mohli začít více sledovat, kde vznikají datová centra, kdo má přístup k nejmodernějším čipům a které země dokážou přitáhnout technologické giganty. Naopak na tom, kdo má na svém území více ropných ložisek, už do budoucna tolik záležet nebude, myslí si někteří.
Hlavní ekonom ING David Havrlant je však v tomto ohledu o něco skeptičtější. Zastává názor, že pro hodnocení ekonomického výkonu je ukazatel hrubého domácího produktu nenahraditelný.
„Jednou z výhod HDP je jeho univerzalita napříč staletími, kdy jednou zachycuje textilní manufaktury, později automobilky a dnes i výpočetní výkon pro AI modely. Soustředit se tedy na posledně jmenované je sice vynikající marketingový tah, nicméně za 10 let může být index GDI nahrazen například měřením počtu farem pro pěstování umělé mozkové tkáně. Můžeme tedy směle tvrdit: ‚Tempus fugit, HDP manet!‘Tedy přeneseně: ‚čas plyne, HDP zůstává‘,“ uzavírá Havrlant.
