Historie kladenského podniku se de facto začala psát již v polovině 19. století, kdy tu Vojtěch Lanna nechal zřídit vůbec první závod, který na jeho počest nesl jméno Vojtěšská huť. Právě v jejím sousedství vyrostla následně i proslulá ocelárna.
K rozvoji průmyslu v těchto konkrétních místech přispěla dobrá dostupnost uhlí i železné rudy. Tím, díky komu dosáhla skutečně světového věhlasu, byl nicméně až vídeňský podnikatel Karl Wittgenstein, který Poldi oficiálně založil 18. května 1889. Podnik pojmenoval po své manželce Leopoldině pocházející z Prahy, jejíž podobizna byla dlouhá léta k vidění i na ochranných známkách firmy.
Huť patřila do velkého uhelného, železářského a ocelářského kartelu zvaného Pražské železářské společnosti, kam mimo ni náležely i železárny v Králově Dvoře nacházející se nedaleko Berouna. Specializovala se na výrobu ušlechtilé oceli.
Česká ocel na slavném Harbour Bridge v Sydney
Výrobky značky Poldi si, jak už bylo nastíněno, nacházely odběratele po celém světě. Podnik se zaměřoval na výrobu zbraní, chirurgické oceli, motorových hřídelí, ale také dílů pro významné stavební projekty. Většina zdejší produkce ve skutečnosti směřovala za hranice již po 11 letech od založení společnosti.
Na přelomu století tu bylo vytvořeno Poldi kladívko využívající se k dílenskému měření. Tvrdost materiálu se v rámci něj měří na principu podobném Brinellově metodě. Roku 1908 zde byla následně uvedena do provozu první elektrická pec na našem území, díky čemuž se huť stala jedním z prvních výrobců elektrooceli v českých zemích.
Vzápětí si společnost přisvojila další unikum – okolo roku 1910 totiž začala s výrobou hlavňové oceli Poldi Anticorro. Jednalo se o raný typ tohoto korozivzdorného materiálu oceli. Mezi nejprestižnější zakázky zdejší ocelárny patřilo dodání konstrukce slavného obloukového mostu Harbour v Sydney ve 30. letech 20. století.
Z vrcholu na dno
Krátce před začátkem druhé světové války se Poldina huť rozrostla o několik poboček se sklady a její obchodní síť sahala do 39 zemí. Po konci konfliktu pak došlo ke znárodnění a sloučení se sousední hutí do národního podniku Spojené ocelárny (SONP). Jméno Poldi nesla nadále pouze huť specializující se na nástrojové a ušlechtilé oceli, čistý titan či speciální slitiny.
V 70. letech minulého století prošel výrobní areál kompletní rekonstrukcí a modernizací. Ještě v době, kdy se v Československu měnily režimy, pracovalo v podniku okolo 20 tisíc zaměstnanců a ročně huť vyprodukovala milion tun oceli. Krátce na to nicméně začal jeho postupný pád.
Zánik Poldi měla na svědomí ztráta obchodních vazeb v bývalém východním bloku, omezení domácí produkce a zpackaná privatizace. Firma se potýkala s finančními problémy, několikrát změnila majitele a po zastavení produkce její areál postupně chátral.
Výhled do budoucna
Ačkoliv se po několika letech výroba opět rozjela, předešlé slávy už podnik nikdy nedosáhl. Namísto toho se „Kladeňákům“ dlouhá léta naskýtal pohled, který byl skoro až děsivý: areál tvořily především budovy s vymlácenými okny, zarůstající vegetace a rozpadající se haly a věže.
Co čeká kdysi jedno z nejvýznamnějších míst tuzemského průmyslu do budoucna? Kladenská radnice v posledních letech hledá pro opuštěné pozemky nové využití. Zda se to skutečně podaří, je každopádně zatím ve hvězdách. „Přibližně polovina je dnes nevyužitá, ale pro většinu již existují záměry. Část pro nejrůznější průmysl, část pro bydlení a rozvoj města,“ uvedl pro server Novinky.cz radní města a architekt Ondřej Rys.
Ten dále hovořil o plánu zbudovat v těchto prostorech park či o snaze obnovit historicky nejzajímavější objekty, které by poté sloužily pro kulturní účely. Pouze v části bývalé ocelárny na Dříni se snaží na odkaz slavné huti navázat Třinecké železárny.
Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, prazdnedomy.cz, ct24.ceskatelevize.cz
