Jaké výhody má vlastně cestování business třídou? Právě s touto otázkou a poměrně silnou zvědavostí jsme v pátek 17. dubna před 15. hodinou nastoupili do vlaku společnosti Leo Express s označením LE 413, který mířil z Prahy do Varšavy. My jsme sice jeli až z Olomouce, i tak nás ale čekala cesta dlouhá přesně 6 hodin a 54 minut.
Hned po vstupu do businessu bylo na první pohled patrné, že zde můžeme očekávat lepší zážitek než v základní třídě economy. Může za to především fakt, že celý oddíl má na šířku jen tři sedadla, jež jsou díky tomu mnohem prostornější. Také sedačka samotná byla velmi pohodlná, přičemž k dispozici jsme měli i poměrně velkorysý prostor na nohy, což se obzvláště při delší jízdě hodilo. A rovněž musíme zmínit komfortní opěrku na hlavu, která přijde vhod hlavně tehdy, pokud si budete chtít zdřímnout.
S kterým železničním dopravcem jezdíte nejraději?
Business oddíl je navíc z jedné strany uzavřen dveřmi a z druhé malou chodbou se záchodem a zázemím pro přípravu jídel a nápojů, což cestujícím oproti třídě economy poskytuje mnohem větší soukromí. S tím ostatně souvisel i fakt, že v businessu je zkrátka větší klid – lidé si dokonce chodili zavolat do chodby u vstupních dveří, což bylo vůči ostatním cestujícím velmi ohleduplné, protože vlak byl prakticky celý plný, a to ve všech třídách.
Zmrzlina jako z Itálie
Jednou z výhod cesty vlakem bezpochyby je, že si můžete objednat občerstvení, aniž byste kvůli tomu museli zastavovat. V ceně jízdenky v business třídě na vzdálenost přesahující 110 kilometrů máte navíc zdarma i jedno menší jídlo a dva nealkoholické nápoje nebo jeden alkoholický.
Nabídka Leo Expressu je široká, a kromě klasických nápojů a pokrmů jsou v ní zahrnuty i položky, na něž člověk nenarazí každý den. Vedle džusů, limonád či ledového čaje si tak můžete objednat třeba kombuchu, matchu, zázvorový shot, izotonický nápoj nebo ochucenou perlivou vodu s kofeinem, přičemž cena se pohybuje od zhruba 35 do 69 korun. My jsme se rozhodli některé z „exotičtějších“ nápojů vyzkoušet, a ačkoliv ne všechno se do našich chutí trefilo úplně přesně, onu dlouhou cestu to rozhodně trochu zpestřit pomohlo.
Co se týče jídla, v ceně business jízdenky bylo na výběr například z bagety se šunkou a sýrem, pražených mandlí, sushi, krekrů, cheesecaku nebo zmrzliny (či spíše gelato, jak hlásala samotná krabička). My jsme si zvolili první a poslední možnost, přičemž ona zmrzlina, v našem případě mangová, by určitě neudělala ostudu ani v Itálii.
Kromě těchto položek v ceně jízdenky jsme navíc ochutnali i teplé pokrmy – konkrétně polský žurek (tradiční polévka s žitným kváskem za 30 korun) a kuřecí satay s rýží (139 korun). Obě jídla byla opět dobrá, a pokud by nám je nepřinesli v plastových obalech, možná bychom ani nepoznali, že se jedná „pouze“ o ohřáté hotovky. Na druhou stranu, jak chutnala poslední položka z nabídky snacků – hot dog za 25 korun – si už nepamatujeme, neboť nás příliš neoslnila. Pozitivně naopak hodnotíme fakt, že všechny pokrmy, které jsme si objednali, byly dostupné.
Připojení k internetu místy zlobilo
Přístup palubního personálu, který business třídou pravidelně procházel, byl veskrze profesionální. Pro první objednávku pití či jídla k nám přišel pouhých pět minut poté, co jsme vyjeli z Olomouce. Potěšující dozajista byla i čistota vlaku, včetně záchodů, jež byly navíc uklizeny během zhruba dvacetiminutového stání na nádraží v Bohumíně.
Pokud bychom se naopak měli zamyslet nad negativy, určitě by k nim patřila rychlost připojení k internetu. První test jsme přes nástroj Českého telekomunikačního úřadu provedli krátce po odjezdu z Olomouce, kdy rychlost stahování i odesílání dat dosahovala 1,8 až 2,1 Mb/s, což rozhodně není ideální. Krátce poté navíc internet na chvíli nefungoval vůbec.
Další měření krátce po našem příjezdu do Polska už ale ukazovalo o poznání lepší hodnoty – download 21 Mb/s, upload 12 Mb/s, což stačilo na to, abychom přes Wi-Fi bez problémů zavolali. Značný nárůst rychlosti přitom pravděpodobně souvisel i s tím, že v přeshraničním úseku cestovalo méně lidí než z Olomouce do Ostravy či z Krakova do Varšavy.
Další menší vadou na kráse bylo místy nepříjemné „drncání“ vlaku v zatáčkách na některých dosud nezrekonstruovaných úsecích železničních tratí v Polsku. Cestou jsme ale viděli poměrně intenzivní stavební činnost, přičemž další části tratě byly zjevně dokončeny teprve nedávno, takže se dá očekávat, že během pár let tudy vlak pojede stejně hladce a bezproblémově, jako na ostatních úsecích.
Abychom to celé shrnuli, po příjezdu do výstupní stanice Warszawa Centralna jsme se shodli, že téměř sedmihodinová cesta utekla mnohem rychleji, než bychom čekali, a že navzdory dlouhému sezení rozhodně nejsme nijak zničení či rozlámání. Mimochodem, do Varšavy jsme dorazili přesně načas.
Kde je náš vlak?
Zhruba 48 hodin po příjezdu do polské metropole nás čekala cesta zpět, tentokrát ovšem nočním vlakem a v třídě economy, tedy v klasických sedadlech. Spoj LE 410 měl z varšavského hlavního nádraží odjíždět v 22:20, takže se velmi hodilo, že budova má podzemní koleje, jelikož na nástupišti nebyla zima. Tím ale výhody Warszawy Centralne končily. Staniční informační systém přímo na nástupišti totiž ještě v čase pravidelného příjezdu vůbec neukazoval, že sem má nějaký Leo Express dorazit, a ani centrální odjezdová tabule dlouho nehlásila žádnou mimořádnost.
Stejně na tom bohužel byl i web Leo Expressu, který rovněž neukazoval, kdy se našeho vlaku dočkáme. Soudě podle dění na nástupišti už byli někteří cestující mírně nervózní, zda jim jejich spoj neujede. Až přesně ve 22:20 se konečně rozsvítil panel na nástupišti, kde už bylo malým písmem napsáno, že vlak má 10 minut zpoždění. Těžko říct, kde přesně nastala chyba, ale k takovým situacím by snad s dnešními technologiemi nemuselo docházet.
Náš vlak směřující do Prahy byl podobně plný jako v pátek cestou do Polska, z čehož vyplývá, že Leo Expressu se za měsíc a půl provozu této linky povedlo zaujmout poměrně dost cestujících. To se ovšem projevilo i na rychlosti připojení k internetu, která byla krátce po odjezdu z Varšavy vůbec nejnižší ze všech měření – 1,2 Mb/s stahování a 0,32 Mb/s odesílání. Tady už nám to ale nevadilo vůbec – v nočním vlaku se ostatně tak nějak očekává, že cestující bude spát.
Spát či bdít, to je oč tu běží
Teď tedy přichází odpověď na asi nejzásadnější otázku – jak se nám vlastně spalo? Pocity se u jednotlivých účastníků pochopitelně liší. Někteří z nás usnuli krátce po jedenácté, a během noci se jen párkrát otočili a spali dál, jiní si ovšem spánku užili o poznání méně a po příjezdu vlaku do Olomouce v 5:19 by rozhodně v práci nejlepší výkon neodvedli.
Částečně za to asi mohla i sedačka, která samozřejmě nebyla tak pohodlná jako v businessu. Ostatní podmínky byly naopak celkem dobré – ve vlaku nebyli žádní hluční cestující, nebyla tam zima, světla byla ztlumená a hlášení o jednotlivých stanicích vypnutá. To vše představuje zásadní zlepšení oproti naší cestě v klasickém sedadle v nočním vlaku napříč Slovenskem, od níž už sice uplynulo osm let, ovšem ani tak na ni ještě dlouho nezapomeneme.
Co se týče palubního personálu, ten se přišel na naše objednávky zeptat krátce po odjezdu z Varšavy. Jak často chodili poté, jsme už nezjistili, protože jsme spali, nebo jsme měli alespoň zavřené oči. Zhodnotit nicméně můžeme toaletu, která i v pět ráno vypadala možná až překvapivě čistě.
Vlak vítězí v mnoha ohledech
Při posuzování, zda bychom si cestu vlakem Leo Expressu zopakovali, je samozřejmě důležité přihlédnout i k ceně jízdenky. Ta se zásadně liší podle toho, jak brzy si ji člověk koupí. Lístek z Olomouce do Varšavy v economy třídě se dá s předstihem několika měsíců pořídit už zhruba za 300 korun, což je na vzdálenost 593 kilometrů velmi výhodná nabídka. Business třídu lze pak koupit od přibližně pětistovky, zatímco cena nejluxusnějšího oddílu premium začíná asi na tisíci korunách.
Pokud se ovšem rozhodnete cestovat až na poslední chvíli, vaše jízdenka už pravděpodobně bude podstatně dražší – pokud ji tedy vůbec seženete. Pár minut před odjezdem našeho vlaku z Olomouce do Varšavy byly vyprodané třídy economy i premium, přičemž lístek do businessu stál 2 229 korun. Stejný spoj hned následující pondělí vyšel zhruba hodinu před odjezdem na 1 139 korun v economy, business a premium byly vyprodané.
Pokud bychom místo vlaku vyrazili do Varšavy autem, jen za pohonné hmoty bychom v jednom směru utratili asi dvanáct stovek. K tomu je ale samozřejmě nutné započítat ještě náklady na opotřebení vozidla a případně dálniční známku, z čehož poměrně jasně vyplývá, že vlak je oproti autu ve většině případů levnější, či dokonce výrazně levnější variantou, a to i při cestování ve skupině několika lidí.
Pakliže budeme porovnávat vlak a auto také z dalších aspektů, cesta po kolejích určitě vítězí svým pohodlím – možností se kdykoliv během cesty projít, dát si něco k jídlu či pití, zajít si na záchod, pustit si film či pracovat na notebooku. K dalším benefitům vlaku na této konkrétní trase patří skutečnost, že v centru Varšavy jsou pochopitelně velmi omezené možnosti parkování, a starší (obzvláště dieselová) auta sem navíc od nového roku kvůli nízkoemisní zóně vůbec nesmí vjet. Abychom ale byli fér, cesta autem je o dost rychlejší – konkrétně asi o dvě hodiny.
Každý si vybere to svoje
Jaké je naše závěrečné doporučení? Vydali bychom se na palubě Leo Expressu na sedmihodinovou cestu do Varšavy či někam jinam znovu? Všichni jsme se shodli na tom, že ano. Rozdílné názory panují jen ohledně toho, zda bychom jeli přes den, či v noci. Zde bude asi nejzásadnějším faktorem to, jak snadno člověk dokáže usnout. V případě, že váš spánek připomíná spíše princeznu na hrášku, bude asi lepší, když pojedete za bílého dne. Pokud ale bez problémů „vytuhnete“ i v autě během horských serpentin, cesta nočním vlakem pro vás může být ideální.
Co se týče jednotlivých tříd, za cestu v businessu bychom si připlatili, protože v případě včasného nákupu jízdenky za to těch pár stovek navíc rozhodně stojí. Nechceme ale nikoho odradit ani od cesty v ekonomické třídě, ta zase může představovat ideální volbu pro méně náročné cestující.
Stejně jako v případě palubního menu se tedy každý může rozhodnout podle svých vlastních preferencí, potřeb i finančních možností. A tak je to správně.
