Mladá Češka s balkánskými kořeny Ina Jovičić chtěla po dokončení studia na britské University College London (UCL) založit vlastní firmu. Dlouhou dobu ale nevěděla, čím konkrétně by se měla zabývat. Rozhodující impulz nakonec přišel zcela nečekaně – při pozdní cestě domů londýnskými ulicemi.
„Vracela jsem se kolem desáté večer centrem Londýna, relativně bezpečnou čtvrtí. Najednou mě obklopili čtyři lidé a chtěli mi vzít věci. Protože mám poměrně temperamentní povahu, nedokázala jsem jen tak stát a všechno jim odevzdat, takže jsem se začala bránit. Nakonec mě ale o všechno obrali a skončila jsem s odřenými koleny,“ popsala pro Euro.cz Jovičić.
eNO badge
Když hned po přepadení zašla na policii, bylo jí řečeno, že podobné incidenty nejsou ve večerních hodinách ničím neobvyklým. „Řekli mi, že se tohle děje pořád a že jsem měla vlastně štěstí, protože mě nikdo nepobodal nožem. Tehdy mi došlo, že jde o obrovský problém, který společnost do značné míry přijala jako normální. A právě to mě přimělo začít se mnohem víc zajímat o oblast osobní bezpečnosti,“ shrnula zakladatelka a šéfka startupu eNOugh.
Realizaci předcházely stovky rozhovorů
Vzhledem k tomu, že Jovičić v té době studovala magisterský program zaměřený na zakládání startupů, rozhodla se, že její budoucí firma se zaměří právě na vývoj zařízení, které by mělo zvýšit bezpečnost žen obzvláště při nočních cestách městem. Česká studentka tedy začala systematicky zkoumat existující řešení a přemýšlet nad tím, jak by se dala zlepšit.
„Zkoumala jsem v podstatě všechno, co se v oblasti bezpečnosti používá – od různých bezpečnostních zařízení až po technologie, které používá policie. Zároveň jsem mluvila s více než šesti sty ženami, jež mi popisovaly vlastní zkušenosti s nebezpečnými situacemi. Vedla jsem také rozhovory s kriminology a odborníky na umělou inteligenci, protože jsem si říkala, že právě AI by se pro účely tohoto zařízení skvěle hodila. Navíc to bylo v době, kdy AI zažívala velký boom a zájem investorů,“ podotkla Jovičić.
Součástí komplexního výzkumu, který byl zároveň i přípravou pro založení vlastní firmy, bylo rovněž hledání formy samotného zařízení. Jovičić přemýšlela například o čelence, náušnicích nebo jiných doplňcích. Jejím cílem přitom bylo najít něco, co by potenciální pachatele odrazovalo a zároveň to bylo pro ženy příjemné na nošení.
Vztah spoluzakladatelů je jako manželství
Když Jovičić studium dokončila, měla podle svých slov připravený zhruba šedesátistránkový dokument, který obsahoval nejen podrobnou analýzu problému, ale i kompletní podnikatelský plán. Právě v té chvíli začal eNOugh nabírat konkrétnější obrysy.
Rozjet technologickou firmu hned po škole každopádně nebylo jednoduché. Čerstvá absolventka UCL si totiž uvědomovala, že musí přesvědčit lidi, kteří obvykle mají více zkušeností než ona sama: „Byla jsem poměrně mladá a chtěla jsem budovat hardwarový startup založený na umělé inteligenci, což není úplně typická kombinace. Snažila jsem se proto lidi přesvědčit hlavně svou houževnatostí a energií. Když viděli, že jsem si tím řešením opravdu jistá a že jsem ochotná pro něj udělat maximum, hodně to pomohlo.“
Jedním z prvních kroků projektu eNOugh bylo sestavení týmu. Klíčové bylo najít technického spoluzakladatele, který dobře rozumí problematice hardwaru a dokáže vymyšlené zařízení skutečně postavit. Jovičić si vhodného kandidáta vybírala poměrně dlouho, protože jak sama říká, vztah spoluzakladatelů připomíná manželství a pro úspěch firmy je zcela zásadní.
Nedlouho poté se startup dostal do inkubátoru při zmíněné UCL, kde získal kancelář i první menší finanční podporu. Ta měla firmě pomoci překlenout období, než získá první investici. „Než jsme začali jednat s investory, chtěli jsme mít alespoň první prototyp zařízení, abychom mohli ukázat, že to opravdu dokážeme postavit,“ vysvětlila nadějná podnikatelka, která se letos dostala do prestižního výběru časopisu Forbes 30 pod 30.
AI hlídá obraz i zvuk
Výsledkem technologicky náročného vývoje je dnes takzvaný eNO badge. Jde o malé nositelné zařízení, které si člověk připevní na hruď a s pomocí umělé inteligence analyzuje zvuk i obraz a snaží se rozpoznat situace, jež mohou naznačovat napadení.
„U zvuku například vyhodnocujeme, jestli někdo křičí, jak hlasitý je projev, jaká slova jsou použitá nebo v jakém kontextu zazní. Snažíme se rozpoznat situace typické pro přepadení – například výhružky nebo příkazy typu ‚dej mi peněženku‘. Umělá inteligence se učí rozlišovat i drobné jazykové nuance, třeba rozdíl mezi otázkou, žádostí a příkazem,“ objasnila Jovičić.
Podobným způsobem funguje rovněž analýza obrazu. Systém se učí rozpoznávat například zbraně nebo agresivní pohyby. Dokáže ale identifikovat také nůž nebo pohyb ruky, který naznačuje, že se někdo chystá udeřit. Kromě toho se umělá inteligence zaměřuje i na neobvyklé chování, například když útočník začne k člověku náhle běžet.
Pokud systém vyhodnotí situaci jako podezřelou, odešle záznam do centra eNOugh, kde ho zkontrolují lidští operátoři. Ti následně znovu posoudí, jestli jde skutečně o nebezpečí. Pokud ano, záznam okamžitě předávají policii spolu s přesnou polohou napadeného.
„Velkou výhodou je, že člověk v ohrožení nemusí nic mačkat ani jinak aktivovat, protože zařízení dokáže nebezpečí rozpoznat zcela automaticky. Součástí systému je navíc také možnost odstrašení útočníka. Operátoři mohou přes zařízení komunikovat a upozornit ho, že situace je nahrávána. Útočník se díky tomu dozví, že existuje videozáznam, který může sloužit jako důkaz proti němu,“ vyzdvihla zakladatelka eNOugh.
Zásadní byla i ochrana soukromí
Vývoj takto komplexní technologie trval startupu téměř dva roky. Největší výzvou přitom nebyla samotná umělá inteligence, ale propojení softwaru s fyzickým zařízením. „Hardware se vyvíjí mnohem déle než software. Nestačí jen napsat program – zařízení musí být zároveň malé, kompaktní a pohodlné na nošení. Dlouhou dobu jsme tedy prototypy upravovali podle zpětné vazby, aby byly opravdu praktické,“ přiblížila Jovičić.
Dalším velkým tématem byla ochrana soukromí. Záznamy pořízené kamerou v eNO badge se proto ukládají pouze v případě, že systém vyhodnotí situaci jako rizikovou. Tedy jinými slovy, veškerá data jsou zakódovaná a mimo nebezpečných situací k nim nemá přístup uživatel, samotná firma a ani policie.
V neposlední řadě bylo zapotřebí minimalizovat výskyt falešných poplachů. Právě kvůli nim startup zvolil kombinaci vyhodnocení od umělé inteligence s lidskou kontrolou: „Nechtěli jsme se spoléhat jen na algoritmus. Proto máme operátory, kteří situaci ještě jednou posoudí. Zároveň tím systém průběžně učíme, protože lidé mohou jeho rozhodnutí opravovat.“
Komplikovanější podnikatelský záměr si na začátek své nadějné kariéry mohla Jovičić vybrat asi jen stěží. O tom, že by z projektu vycouvala, každopádně prý nikdy nepřemýšlela. „Vždycky jsem si říkala, že musím bojovat. Ale je pravdou, že mě víckrát napadlo, že jsem si mohla vybrat nějaký mnohem jednodušší startup, který by byl čistě softwarový,“ přiznala s úsměvem.
Investory získali v Silicon Valley
Vymyslet a následně i vyvinout zbrusu novou technologii je jedna věc, to však samo o sobě životaschopnost firmy nezaručí. A proto se Jovičić a její tým museli vypořádat ještě s jednou zcela zásadní výzvou, a sice financováním.
Získat investici na hardwarový projekt je podle začínající podnikatelky výrazně složitější, než pokud by šlo čistě jen o software. Může za to především fakt, že vývoj hardwaru trvá déle a je s ním spojené mnohem větší riziko. Což může pochopitelně na straně investorů celkem snadno vyvolat obavy z toho, že daný projekt bude až příliš nákladný nebo se značně protáhne. Tedy řečeno jinak, řada z nich si dvakrát rozmyslí, jestli své peníze do něčeho podobného skutečně vloží, nebo nikoliv.
A tak ačkoliv chtěla Jovičić pro svůj startupů původně získat investory v Evropě, nakonec musela zamířit do Spojených států. Tamní podnikatelské prostředí je totiž podle ní pro foundery v mnoha ohledech příznivější: „V USA investoři přemýšlejí trochu jinak. Investují rychleji, ve větším objemu a obecně se méně bojí riskovat. V Silicon Valley je navíc hodně kapitálu a investoři tam mají zkušenosti s projekty, které na začátku vypadaly složitě, pak se ale ukázaly jako velmi úspěšné.“
S přesvědčováním partnerů pomohlo i to, že Jovičić celý projekt představovala coby jakéhosi ochránce, který by mohl v nebezpečné situaci pomoci třeba členům jejich rodiny. „Když si totiž lidé představili, jak jde jejich dcera sama večer domů parkem, získali pro náš produkt mnohem větší pochopení. A investoři si díky tomu zároveň uvědomili, že náš produkt má velký komerční potenciál, protože bezpečí své dcery je pro každého rodiče samozřejmě velmi důležité,“ uvedla šéfka eNOugh.
Sama nakonec v okolí San Francisca strávila necelý měsíc, kdy si postupně se svým týmem vybudovala rozsáhlou síť kontaktů, která je nakonec dostala k těm správným lidem. Koncem loňského roku pak firma oznámila získání významné investice ve výši 2,7 milionu dolarů (přes 60 milionů korun) od fondů A*Ventures, Comma Capital, Karman Ventures a dalších.
Uvedení na trh se chystá už letos
Díky nové finanční podpoře může nyní eNOugh výrazně urychlit vývoj a testování vlastních prototypů. Těch má v současnosti deset. „Naši testovací uživatelé zařízení nosí v běžném životě a na konci jejich zkušební doby s nimi vedeme velmi podrobné rozhovory. Ptáme se například, jak se zařízení nosilo, jestli se dobře zapínalo nebo kolikrát ho použili. Tyto informace jsou pro nás velmi zásadní,“ zdůraznila Jovičić.
Po dokončení této fáze chce firma testování rozšířit přibližně na stovku zařízení. Pokud vše půjde podle plánu, první zákazníci by se mohli vlastního eNO badge dočkat ještě během letošního roku. Ve Velké Británii, tedy tam, kde vše vzniklo, by měla novinka stát 169 liber (asi 4 800 korun). Na dalších 14 liber (necelých 400 korun) pak vyjde měsíční poplatek za využívání celé služby.
Pouze s uvedením produktu na trh se ale mladá podnikatelka pochopitelně nespokojí, její ambice jsou mnohem větší. „Chtěli bychom, aby se z eNO badge stal v oblasti osobní bezpečnosti podobný standard, jako jsou dnes třeba fitness náramky. Ideální by bylo, kdyby bylo jednou naprosto běžné, že si ho člověk zapne pokaždé, když půjde večer sám domů,“ uzavřela Jovičić.
ČLÁNKY DO MAILU