Menu Zavřít

Ukrajinský novinář: V ruské televizi mluví o shození atomové bomby na Istanbul

14. 12. 2015
Autor: stopfake.org

K vytvoření obrazu Turecka jako nepřítele u většiny ruské společnosti stačilo podle ukrajinského novináře Jevhena Fedčenka prokremelským médiím jen několik dní. „Publikum už je připravené, úroveň kritického vnímání mediálních sdělení je na minimu, teď už cokoliv ve vysílání považuje za pravdu,“ říká v rozhovoru pro server E15 Fedčenko. Ukrajinec vede projekt StopFake, který se snaží odhalovat falešné zprávy v ukrajinském a ruském veřejném prostoru.

Kdy začalo Rusko svoji informační válku?

Začali po oranžové a gruzínské revoluci. V dalším roce spustila svůj provoz Russia Today. Každý další rok přidali alespoň jeden další kanál, další médium. Transformovali agenturu RIA Novosti, vyměnili vedení TASS, vytvořili Sputnik News. Státní moc nad médii se konsolidovala a začaly se vytvářet nástroje pro informační penetraci v zahraničí. Nové uspořádání testovali při válce s Gruzií, ještě to ale nebylo tak efektivní a konzistentní. V zásadě to ale pomohlo, protože to zaplnilo informační vakuum.

Kde se to Rusové naučili?

Všechno to pochází ze starých učebnic KGB, modifikovali to ale pro moderní dobu. Dříve se sázelo na tisk, dnes je to o televizi. Používá se k manipulaci regionálních, parlamentních i prezidentských voleb. Putin se stal prezidentem díky televizi, z neznámého politika se do nejvyšší funkce dostal během tří měsíců. Televize jeho personu vytvořila. Když se to podařilo, rozhodli se v tomto způsobu práce pokračovat.

Usilovali o zkvalitnění televizní produkce, aby se mohla stát nástrojem ideologické indoktrinace. Tou ideologií je návrat k sovětské velikosti a všem věcem, které lidem po rozpadu Sovětského svazu chybí. S pomocí televize si malý Sovětský svaz znovu vytváří. To probíhá po celá léta, tahle ideologie je všudypřítomná.

Proč se televize dostala do tak silné role?

Tisk v Rusku v mediálním sektoru nikdy nezískal významnou pozici. 94 procent Rusů získává zprávy hlavně z televize. Je zadarmo a dokážou před ní strávit spoustu času. Tuto pozici nezměnil ani internet. I když k němu má přístup relativně velký počet lidí a i v rámci ruskojazyčných stránek se dá najít celé spektrum názorů, lidé na ně nechodí.

Internet je ale také efektivním nástrojem propagandy, vytvořil totiž nové příležitosti. Zrychluje distribuci informací a zakrývá jejich zdroje. Přes sociální sítě se šíří nejrůznější dohady, ty jsou velmi efektivní. Vždycky dobře fungovaly už v Sovětském svazu, protože lidé nespoléhali na média. A tak se teď objevili trolové.

Jak se takový trol dá poznat?

Neustále opakuje postoje Kremlu, pozná se to podle jazyka. To, co píšou, si dejte do Googlu. Často najdete deset, patnáct lidí, kteří píšou přesně to samé, zvláště na Twitteru. Když nedávno protestující ruští řidiči kamionů blokovali silnice, rozšířila se zpráva, že kvůli tomu zemřel malý chlapec, ke kterému se nedostala záchranka.

Ukázka práce ruských trolů na Twitteru Ukázka práce ruských trolů na Twitteru

Tahle zpráva se slovo od slova opakovala na spoustě twitterových účtů – stojí za tím továrna na troly. Tyto účty se často registrovaly teprve nedávno, za tu krátkou dobu často mají desítky tisíc sledujících, často publikují pouze zpravodajské RSS kanály.

Jak prokremelská média reagují na současné vyhrocené rusko-turecké vztahy?

Moskva teď vyhlásila Ankaře totální informační válku. V hlavním vysílacím čase jeden z hostů diskusního pořadu navrhoval svrhnout na Istanbul menší atomovou bombu. Ten pořad běžel čtyři hodiny a během něho se živil obraz Turecka jako nepřítele. Kdo se na něj díval po celou dobu, rozhodně se na Turecko začal dívat trochu jinak.

V případě ukrajinského konfliktu trvalo Kremlu přesvědčit většinu obyvatelstva o potřebném pohledu na Kyjev za dva až tři měsíce. Předtím Rusové považovali Ukrajinci za součást svého národa, dnes jsou to pro ně fašisté.

U Turecka na to stačilo pár dní. Publikum už je připravené, úroveň kritického vnímání mediálních sdělení je na minimu, teď už cokoliv ve vysílání považuje za pravdu. Média postupovala salámovou metodou a vysílala to, co Rusové chtěli slyšet. Teď jsou přesvědčeni, že se proti nim spiknul celý svět a chce je zničit. Včera jsem tu v Praze šel po ulici a potkal jsem ruské turisty, kteří kritizovali všechno, co kolem sebe viděli. Podobným pohledem vidí všechno mimo Rusko.

Myslíte, že ruská média živí i protiuprchlické nálady v Evropě?

Rozhodně. Nejen to, jsem přesvědčený, že k vytvoření uprchlické krizi hodně pomohlo Rusko samotné, aby na Evropu získalo páku. Válka v Sýrii nezačala teď, běží už čtyři roky. Do té doby do Evropy žádné významnější skupiny uprchlíků nesměřovaly. Potom ale došlo k zintenzivnění konfliktu, který začal obyvatelstvo pryč ze země. Rusové přitom mají nad Sýrií celou dobu kontrolu. Skrze obrovské dodávky zbraní, vojenské poradce. Média o tom začala mluvit až teď, byli tam ale přítomní po celou dobu.

I na Ukrajině se na začátku války na východě snažili vytvořit zdání uprchlické krize. Hlásili, že tam zuří válka a do Ruska kvůli tomu uprchly desítky tisíc lidí v čase, kdy se ještě nic nedělo. Publikovali falešné fotografie Doněcku v plamenech v době, kdy tam ještě nepadl ani jeden výstřel.

Vaše organizace si stanovila za cíl vyvracet falešné zprávy v ruském a ukrajinském veřejném prostoru. Je ale vysvětlování faktů vůči propagandě opravdu účinné?

Samozřejmě asi nemůžeme přesvědčit jejich publikum, pravděpodobně bude jiné, než to naše. To ale neznamená, že to nemáme dělat. My musíme prokazovat, že tu existuje propaganda, to je velmi důležité. Hodně lidí si to ještě neuvědomuje. V různých částech světa mi říkali, to není propaganda, to je jenom špatný kanál.

Vladimír Putin v ruské státní televizi Russia Today

Od té doby jsme ale byli schopni prokázat, že to propaganda je a že za ní stojí Kreml. To je náš úspěch. Můžeme analyzovat témata propagandy, a jaké kanály se pro ni využívají. Navíc je důležité ty důkazy zachovat, z internetu se je snaží vymazat.
Teď se snažíme rozšiřovat svoje publikum, hlavně v rámci Ruska.

Samozřejmě se s tím bojuje těžko. Nás je dvacet, pro kremelskou propagandu pracuje dvacet tisíc lidí. Není to žurnalistika, a tak by se k ní mělo i přistupovat. Například Edward Lucas (novinář z týdeníku Economist – pozn. red.) se snaží přesvědčovat respondenty, aby nechodili do pořadů Russia Today. Ti, kteří tam ještě chodí, zjišťují, že rozhovory jsou velmi často manipulované a výroky jsou vytržené z kontextu.

Lidé, kteří pracují v těch médiích, nejsou novináři, i když se za ně sami možná ještě považují. Tito lidé přispívají k válce, pro niž připravili živnou půdu, jsou zodpovědní za všech osm až deset tisíc lidí, kteří zemřeli na východě Ukrajiny.

Kdo jsou lidé, kteří pro vás pracují?

Jsou to novináři, studenti nebo absolventi naší žurnalistiky, všichni pracují v médiích. Ze začátku jsme tu práci dělali půlroku zadarmo, potom jsme začali získávat příspěvky od zahraničních vlád, například o české ambasády v Kyjevě. Máme také podporu od Sorosovy nadace. Samozřejmě že pro ty, kteří nás chtějí kritizovat, je to rudý hadr, hned za tím vidí CIA. Proto se o tom snažíme mluvit velmi otevřeně.

Důležité je také to, že jsme opření o univerzita, ne o ukrajinskou vládu, ta nám žádné peníze neposílá. Kdyby nás podporovala, lidé by měli důvod nám nevěřit. Snažíme se navíc pokrývat i falešné zprávy, které vznikají na ukrajinské straně.

Takže existuje i ukrajinská propaganda? Jak rozsáhlá je?

Na pět ukrajinských falešných zpráv existuje tak 95 ruských. Nenazýval bych to ale propagandou, protože ta vychází od vládních kruhů. Ukrajinská vláda často ani nedokáže sama sdělit, co chce říct. Kyjev vlastní propagandu dělat nechce a ani by jí nebyl schopný, tam prostě není know-how. Nemají ani prostředky, které by se mohly měřit s těmi ruskými. Ty ale ostatně nemá ani Evropská unie nebo Spojené státy.

Ph.D Jevhen Fedčenko
Téměř dvacet let působil jako novinář zahraničního zpravodajství. Spoluzaložil stránku StopFake, která se snaží o faktickou kontrolu zpráv v ukrajinských a ruských médiích a na sociálních sítích. Je ředitelem školy žurnalistiky na Kyjevsko-mohyljanské akademii, kde vyučuje zahraniční zpravodajství a dokumentaristiku. Jeho zájmem je digitální a inovativní žurnalistika, výuka žurnalistiky ve společnostech přecházejících k demokracii a propaganda. V Praze se zúčastnil konference Two Years after Euromaidan: Success and Failures, kterou pořádala Asociace pro mezinárodní otázky.

Čtěte také:

CIF24

Povstání separatistů dál sráží ekonomiku Ukrajiny, klesla o sedm procent

Odložme prodloužení sankcí proti Moskvě, požádala Evropskou unii Itálie

  • Našli jste v článku chybu?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).