Tímhle létá i představitel slavného Mavericka. Proletěli jsme se v legendárním československém letounu Aero L-39 Albatros

Vždycky jsem chtěl být jako Maverick. A to přesně od chvíle, co jsem prvně jako malý viděl svůj nový nejoblíbenější film, na který se i dnes jednou dvakrát do roka velice rád podívám. Dokonce musím přiznat, že právě Maverick, totiž Tom Cruise a (původní) Top Gun mají lví podíl na tom, že jsem se o letadla začal zajímat a po škole si udělal „piloťák“ na malá sportovní letadla typu Cessna (a pár dalších).

Proč to píšu? Protože se mi díky české společnosti PRESTON Aviation dostalo možnosti se do kůže Mavericka a dalších bojových pilotů na okamžik vcítit. Proletěl jsem se cvičným strojem Aero L-39 – legendárním Albatrosem, který se v Československu vyráběl od začátku sedmdesátých až do poloviny devadesátých let a jehož konstrukce byla natolik vydařená, že dodnes létá zcela bez přehánění prakticky po celém světě. Ba co víc, jeden takový má dokonce i sám Cruise.

Ačkoliv jsem během onoho letu samozřejmě seděl nikoliv na Maverickově sedačce, nýbrž na místě jeho někdejšího parťáka Goose, byl celkový zážitek i tak naprosto nezapomenutelný. Výhled z kabiny „toho druhého vzadu“ je neméně působivý. Navíc já tu dnes nebyl od toho, abych se „kochal“, ale abych okusil pár pořádných „géček“ a zalétal si hlavou dolů.

Samotný let trval asi 20 minut. Celý zážitek, tedy včetně předletové přípravy, briefingu s pilotem a instruktáže týkající se použití katapultu, pak přibližně hodinu. Součástí balíčku, aby byl dojem o to intenzivnější, je rovněž zapůjčení letecké kombinézy a přilby. A pochopitelně také video.

Přemet, výkrut, souvrat… Nechybělo nic

„I feel the need. The need for speed.“ Ta slavná hláška z Top Gunu mi hlavou problikávala už od samého rána. A když jsme krátce po třetí hodině odpolední s pilotem Antonínem Karmazinem dostali povolení k vzletu a on posunul plynovou páku plně dopředu, najednou jsem to opravdu pocítil. Během pár vteřin ukazoval rychloměr hodnotu 150 kilometrů v hodině. Což je takzvaná V_R. Následuje rotace, nadzvednutí přídě, a po dalších dvou třech vteřinách už stoupáme a dráhu 09 letiště Brno-Tuřany necháváme za sebou.

Uběhne pár minut, během kterých letoun vystoupá do výšky devět tisíc stop, tedy zhruba 2 800 metrů nad mořem, a pak to začne. Přemet, výkrut, souvrat na jednu i druhou stranu, let na zádech, takřka kolmo vzhůru jako raketa a v mžiku vteřiny zase naopak střemhlav dolů. To vše při rychlostech někdy přesahujících i 550 kilometrů v hodině.

Sám jsem měl tu čest se už párkrát v akrobatickém speciálu svézt. Tohle bylo ale vůbec poprvé, kdy se mi – a ani v nejmenším nepřeháním – chvílemi na vteřinu či dvě skutečně zatmělo před očima. To přetížení si zkrátka dělá své a dokáže netrénovaného člověka pořádně potrápit.

Tedy řečeno jinak. I když by se mohlo na první pohled zdát, že 20minutový let musí zákonitě uběhnout jak voda, vězte, že vzhledem k tomu, jak moc je celý zážitek intenzivní, je těchto 20 minut plně dostačujících. Protože jakkoliv byla tahle „akrobačka“ skvělá, můj žaludek už dávno volal po tom, abychom byli co nejdřív na zemi. V opačném případě hrozil „malér“.

Tak trochu jiný důchod

Jak mi po přistání pilot Antonín Karmazin, jenž má za sebou kariéru, za kterou by se ani sám Maverick nemusel stydět, vysvětluje, tohle byl dnes již jeho čtvrtý let. „Dělám to vlastně pro radost, na přilepšenou k důchodu,“ podotýká s úsměvem. OK, do takovéhoto důchodu bych se snad i těšil, říkám si v duchu sám pro sebe.

„My tyhle Army zážitky provozujeme zpravidla od dubna do října. A jelikož je to vše závislé od počasí, někdy se zkrátka stane, že musíme několik letů zhustit do jediného dne,“ přidává se vzápětí Jiří Šebek, Aviation Specialist v PRESTON Aviation a zároveň soukromý pilot vrtulníků. Těch má zmíněná společnost ve své flotile hned několik, avšak nepředbíhejme.

Albatros je Albatros

Dvacetiminutový let Albatrosem vyjde na bezmála 48 tisíc korun. Levná záležitost to tedy rozhodně není. Je to ale dáno skutečností, že provoz tohoto i dalších podobných tryskáčů je časově i finančně velice náročný. „A právě proto se specializujeme na letadla domácí, respektive československé výroby, ke kterým je stále k dispozici relativně dost náhradních dílů. Kromě albatrose máme ve flotile i slavný Aero L-29 Delfín, v jeho případě musíme díly shánět po celé Evropě, protože tato letadla jsou již o něco starší. Albatrosů je ale stále relativně hodně, takže i díly se shánějí snadněji,“ přibližuje Šebek.

„Oba typy letounů mají turbínový motor, který je z hlediska údržby dost nákladný. Není to tedy o tom, že bychom na našich leteckých zážitcích měli kdovíjak vysoké marže, to ani zdaleka ne. Je to způsobeno především vysokými provozními náklady,“ míní.

Součástí flotily PRESTON Aviation je rovněž stará sovětská stíhačka MiG-15, ikona korejské války na začátku 50. let. Největší poptávka nicméně podle Šebka je právě po letech albatrosem, kterýžto stroj se pro změnu zase stal ikonou zdejšího leteckého průmyslu: „Je to taková vlastenecká srdcovka, řekněme.“

Letecká sezóna trvá v PRESTON Aviation teoreticky celý rok, nejvíce letů se nicméně, jak už bylo uvedeno, uskuteční od jara do podzimu. Což má pochopitelně svůj důvod. „V našem případě strašně moc záleží na počasí. To člověk zkrátka neovlivní. V zimě sice také létáme, ale čistě z hlediska vizuálního zážitku preferujeme hlavní sezónu, protože během ní je krajina mnohem pestřejší. A my pochopitelně chceme, aby si to lidé co nejvíce užili,“ zdůrazňuje Šebek.

Co se firemní klientely týče, z interních dat je podle něj patrné, že přibývá bohatších zákazníků, kteří už „zkusili ledasco a hledají, za jaké další nevšední zážitky by své peníze utratili“. Naopak ruku v ruce s tím, jak se rozevírají pomyslné nůžky ve společnosti, ubývá klientů z řad skutečných leteckých nadšenců, jež něco podobného chtěli vždycky okusit a byli ochotni na to dlouhé roky šetřit.

Vrtulníkem z Brna třeba až do Chorvatska

„Army“ zážitky představují ve skutečnosti jen jeden z několika pilířů, na nichž je firma PRESTON Aviation založena. Společnost působí na trhu od roku 2021, vznikla na popud podnikatele Filipa Navrátila a jako taková spadá pod křídla finanční skupiny PRESTON Capital, jejíž aktivity sahají od realit, přes energetiku až po těžbu kryptoměn.

Sám Navrátil je, podobně jako Šebek, rovněž pilotem vrtulníků, a tak asi nikoho nepřekvapí, že i na tento druh létaní se v jeho firmě zaměřují. A to ve skutečnosti poměrně ve velkém, neboť vedle tradičních vyhlídkových letů nabízejí i možnost pilotního výcviku či obchodní leteckou přepravu. V čem tkví hlavní přidaná hodnota letu helikoptérou ve srovnání s běžným letadlem?

„Tak například máme spoustu partnerů z řad hotelů a hotelových provozovatelů, s nimiž máme domluveno, že na jejich pozemku můžeme přistávat. Takže umíme dopravit klienta mířícího třeba na lyžovačku do Alp mnohem rychleji než aerolinky. Lidé kvůli nám nemusejí dojíždět na velké mezinárodní letiště, nemusejí řešit parkování, nemusejí čekat na odbavení a tak podobně,“ objasňuje Šebek.

Mezi destinace, kam své klienty v PRESTON Aviation přepravují nejčastěji, patří slovenské Tatry. V minulosti už ale absolvovali let třeba i do Chorvatska. Současně je potřeba zmínit, že podstatnou část byznysu této brněnské společnosti tvoří takzvaný B2B segment, kdy jejích služeb využívají další firmy, které sídlí na místech se špatnou dopravní dostupností: „Takže když třeba nějaká společnost ze Zlína očekává příjezd obchodního partnera z USA, který letadlem doletí do Prahy, zavolá nám a my ho odtamtud vrtulníkem dopravíme na Moravu.“

Létající taxíky jako hudba velmi vzdálené budoucnosti

S každým dalším rokem počet odbavených letů – ať už Army/zážitkových, nebo v rámci obchodní přepravy – přibývá. Ve srovnání s loňskem letos v PRESTON Aviation očekávají přibližně 185procentní nárůst obratu. Na druhou stranu platí, že ne každou poptávku lze uspokojit. Často se totiž stává, že představy klientů, respektive potenciálních zákazníků, o možnostech vrtulníkové přepravy neodpovídají realitě.

„Řada lidí si myslí, že můžeme s vrtulníkem přistát, kdekoliv si zamaneme. Ale tak jednoduché to samozřejmě není. Když už to povětrnostní podmínky dovolí, tak abychom mohli přistát jinde než na letišti, potřebujeme k tomu povolení majitele daného pozemku. Navíc to musí být alespoň sto metrů od nejbližší budovy a na takovém místě, kde nejsou žádné další překážky. Těch kritérií tam je skutečně několik, takže řekněme, že z padesáti potenciálních zakázek jich nakonec můžeme realizovat třeba jen pětadvacet,“ prozrazuje Šebek. 

„Navíc platí, že od určité vzdálenosti už opravdu dává větší smysl letět letadlem, a ne vrtulníkem. To znamená, že když chce klient dopravit helikoptérou z Brna do Říma, tak mu narovinu musíme říct, že tohle už se mu zkrátka finančně nevyplatí,“ dodává.

Jak bude podle Šebka vypadat budoucnost vrtulníkové přepravy? Na elektrické létající taxíky s kolmým startem a přistáním (VTOL), o kterých se v posledních letech často píše, si dle jeho názoru ještě chvíli počkáme. Nadcházející roky se budou nést spíše v duchu rozvoje velkokapacitních helikoptér, domnívá se.

„To umožní srazit cenu letenek tak, aby byla na podobné úrovni jako jízdenka vlakem. Takové vrtulníky budou schopné pobrat najednou více než deset pasažérů, a to při stejných provozních nákladech, jako mají dnešní malé helikoptéry typu Bell 206. Jakmile se takové vrtulníky stanou standardem – a že už dnes vznikají –, budeme tu rázem mít pravidelnou vrtulníkovou linku Praha-Brno-Ostrava a další. V tuto chvíli to ještě možné není, ale dejme tomu pár let,“ uzavírá Šebek vizionářsky.