Zástupci země s tisíciletou historií sahající až k Perské říši navíc kalkulují s tím, že vysoké ceny pohonných hmot a inflační tlaky nakonec přimějí administrativu Bílého domu přistoupit na jejich podmínky. Teherán proto věří, že americký prezident nebude chtít riskovat dlouhodobou ekonomickou nejistotu před blížícími se volbami do Kongresu, které mohou ovlivnit další směřování jeho vlády.
Soustředit celou strategii na kontrolu jednoho z nejdůležitějších energetických uzlů světa je však podle deníku The Wall Street Journal mimořádně riskantní. Předpokládá totiž, že Washington dá přednost dlouhodobému patu plnému napětí před otevřeným konfliktem. Agresivní využívání této páky zároveň zvyšuje riziko, že Írán špatně odhadne hranici americké trpělivosti a místo posílení své pozice ještě více poškodí vlastní ekonomiku. Navíc podle odborníků na region může tento maximalistický přístup v dlouhodobém horizontu vést k ještě větší izolaci země.
Tvrdý postup vyvolává obavy i uvnitř země
Ani samotné íránské vedení není v pohledu na další postup jednotné. Tvrdá linie reprezentovaná revolučními gardami považuje kontrolu nad průlivem za nejdůležitější nástroj nátlaku vůči Západu poté, co byl v posledních letech oslaben tamní jaderný program i síť spojeneckých ozbrojených skupin v regionu. Právě schopnost narušovat klíčovou obchodní trasu má podle zastánců tohoto postupu vyrovnat ztrátu jiných nástrojů vlivu.
Íránská armáda sice od překvapivého útoku Spojených států a Izraele 28. února utrpěla významné ztráty, přesto se jí podařilo zpomalovat americké kroky prostřednictvím útoků na lodní dopravu v průlivu a útoků na americké pozice v Perském zálivu. Tento postup ale zároveň zvyšuje tlak na domácí ekonomiku. Právě to vyvolává obavy umírněnější části vedení v Teheránu.
Někteří jeho představitelé už začínají upozorňovat, že americká blokáda zavedená v reakci na útoky v Hormuzu přivádí hospodářství země na hranici kolapsu. A odpovídají tomu i prognózy. Například Mezinárodní měnový fond očekává, že íránská ekonomika v roce 2026 klesne o šest procent, přičemž roční inflace se pohybuje kolem 69 procent. Kromě toho běžní obyvatelé čelí nedostatku pohonných hmot i dalším problémům spojeným s válečným stavem.
Trh zatím dokázal najít náhradní řešení
Omezení provozu v Hormuzském průlivu mezitím výrazně zasáhlo světové dodávky ropy, když tok suroviny z Perského zálivu klesl zhruba na 36 procent úrovně před konfliktem. Přesto se její cena dlouhodobě nedostala nad hranici 100 dolarů za barel, jak řada analytiků očekávala, což by mohlo způsobit dostatečný tlak na americkou ekonomiku a donutit Washington ke změně postoje. Íránská strategie tak zatím nepřinesla očekávaný otřes na globálních trzích.
Hormuzský průliv
Část dodávek ze zemí Perského zálivu byla totiž přesměrována tak, aby se průlivu vyhnula. Některé lodě navíc dál proplouvaly díky dohodám s Teheránem a ropnému trhu pomohlo také to, že do konfliktu vstupoval s dostatečnými zásobami. Výraznější podporu nepřinesl ani jeden z nejdůležitějších obchodních partnerů. Čína naopak omezila nákupy íránské ropy, což přispělo k udržení cen pod kontrolou. A zatím Peking nenaznačuje, že by chtěl tento postoj měnit.
Vedle dopadů na světový trh se ale mění také vztahy v samotném Perském zálivu. Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty i další producenti ropy proto urychlují budování alternativních exportních tras, které by obešly Hormuzský průliv a snížily závislost na rozhodování Teheránu. Podle bývalé vysoké představitelky amerického ministerstva zahraničí Barbary Leafové hledají státy v regionu cesty, jak se z íránského vlivu co nejvíce vymanit.
Ani budování nových tras ale nemusí představovat definitivní řešení. Nová infrastruktura se totiž stále nachází v dosahu íránských raket a dronů. Pokud by se Teherán rozhodl cíleně útočit na energetická zařízení v Perském zálivu, mohl by ohrozit i tyto alternativní cesty, jak tvrdí Leafová. Pro arabské státy je navíc mnohem větším problémem než případné poplatky za průjezd fakt, že by Írán mohl rozhodovat o tom, které tankery budou moci oblastí bezpečně proplout.
Právě pokračující nejistota kolem dodávek ropy podle analytiků představuje jedno z největších rizik pro další vývoj cen na světových trzích. Pokud státy začnou rychle vyčerpávat své zásoby, může ropa do konce roku výrazně zdražit. Varovným signálem jsou například americké strategické rezervy, které letos v létě klesly na nejnižší úroveň za posledních 40 let.
Mezi dohodou a další eskalací
Trump sice tvrdí, že íránští představitelé mají zájem o dohodu, která by umožnila znovu otevřít průliv, ukončit americkou námořní blokádu a následně omezit íránský jaderný program. Teherán ale odmítá, že by se Spojenými státy jednal. Místo toho jedná s Ománem, jehož pobřeží leží na jižním okraji Hormuzského průlivu, o vytvoření dočasného mechanismu pro bezpečný průjezd lodí, přičemž požaduje vybírání poplatků od lodí využívajících tuto trasu.
Zprostředkovatelé z Egypta, Pákistánu a Kataru zároveň doufají, že dočasné řešení by mohlo otevřít cestu k jednáním mezi Teheránem a Washingtonem. Také americký ministr zahraničí Marco Rubio v úterý naznačil, že administrativa uvažuje o dvoufázovém vyjednávání. První krok by se měl týkat obnovení provozu v průlivu, druhý pak širší dohody o íránském jaderném programu.
Trump ale ve středu prohlásil, že Hormuzský průliv bude „velmi brzy“ znovu otevřen. Zároveň podle CNBC varoval, že pokud Írán od jednání ustoupí, bude „velmi tvrdě zasažen“. Íránská státní média však uvedla, že případná dohoda mezi Teheránem a Ománem o budoucnosti strategické vodní cesty „nemá žádnou souvislost“ s jejím znovuotevřením. Spor o Hormuz tak zůstává jedním z hlavních bodů napětí mezi oběma zeměmi.
ČLÁNKY DO MAILU