Na trh s hračkami přišla v 90. letech spousta produktů ze zahraničí, kterým české firmy přestávaly konkurenčně stačit. Děti i jejich rodiče bavilo všechno nové a neokoukané. Podnikavý Miroslav Kotík ale věřil, že by se našel odbyt i pro zajímavé a léty prověřené české hračky, tak ihned po změně režimu začal v tomto oboru podnikat jako distributor. Od jednoho ze zdejších výrobců tehdy zakoupil neokoukanou novou hračku autodráhy a téměř okamžitě ji vyprodal. A právě v ten okamžik si uvědomil, jak zákazník reaguje a že vyhledává především inovativní výrobky.
Firemní nabídka se postupem času rychle rozšiřovala, ale protože Kotíka pouhé obchodování tak úplně nenaplňovalo, přišel už v roce 1994 s nápadem na vlastní produkci společenských her. Nejprve se zajímal o technologii plastové výroby, jenže ta byla naneštěstí velmi náročná na vstupní investice do nových forem. A proto se zrodila myšlenka na zkombinování produkce drobných plastových dílů s výrobou z kartonu. Ke slovu se tak dostaly plastové výlisky, pro které se našlo vícero využití ve spoustě druhů finálních výrobků – což byly například herní figurky a kostky.
„V první fázi se jednalo spíš o kompletování než o výrobu. Neměli jsme svoje kartonážní stroje a lis jako dnes. Byli jsme v podstatě malou montovnou. V roce 1998 jsme ale pořídili svoji první linku a přestěhovali jsme se do větších prostor v Novém Veselí,” vzpomíná zakladatel firmy EFKO s tím, že se s kolegy vše učili od samého začátku, v důsledku čehož v prvních letech mnoho věcí probíhalo metodou pokus-omyl.
Od zedníka k Masarykovi
Jeden z významných posunů ve výrobě her a plastových komponentů byla akvizice uskutečněná v roce 2002. Šlo o získání licence na Nepraktovy hry a nákup starších forem na plastové hračky. Spoustu z nich, včetně Kloboučku, hop! nebo hry Loto, se podařilo citlivě redesignovat, díky čemuž jsou oblíbené dodnes. Zašlou slávu ale dokázalo EFKO obnovit i v případě české konstrukční stavebnice PLASTIKANT, kterou od roku 2006 vyrábí v moderní podobě pod názvem ROTO.
Nejzásadnější oživení z řady českých hraček každopádně přišlo v podobě legendární figurky Igráčka. Jeho původní výrobce, družstvo Igra, totiž produkci ukončil. Následně podnik v konkurzu koupil majitel hračkářství Bambule. Ten se ale podle Kotíka zaměřoval spíše na obchodní činnost než na výrobu, a tak došlo v roce 2008 mezi podnikateli k dohodě a prodeji známé figurky do vlastnictví firmy z Vysočiny. Ta figurku modernizovala a o dva roky později ji uvedla do prodeje s mnohými funkčními i vizuálními vylepšeními.
„Věděl jsem, že spousta hraček od firmy Igra nedokáže dnešním výrobkům konkurovat, ale Igráček byl výjimkou. Jen ho bylo potřeba upravit s využitím moderních materiálů, vybavit novými doplňky, auty a dát mu nové role, které budou bavit i dnešní děti,” popisuje Kotík transformaci postavičky, jež dříve znázorňovala především jednotlivá povolání, zatímco nyní je k dostání třeba v podobě Tomáše G. Masaryka, Karla IV. či Karkulky.
Bez trendů a inovací to nejde
Na postavičkách z populárních pohádek, filmů a seriálů staví svoje hračky řada světových výrobců včetně gigantů, jako je Hasbro nebo Mattel. Většina z nich je vyrábí v Číně a dalších asijských zemích za velmi nízké náklady, díky čemuž pak mohou investovat obrovské částky do reklamy. Podobné možnosti Kotíkova firma nemá, i tak se ale snaží neustále hledat nové způsoby prodeje a propagace. A jak se zdá, daří se jí to, neboť třeba zmíněného Igráčka si v poslední době oblíbili i firemní zákazníci, kteří se částečně podílejí na tom, že se ho ročně vyrobí až 300 tisíc kusů.
U společenských her jsou prodeje podobné jako u knih, uvádí Kotík, hodně se zde projevuje zaměření na lokální trh, tedy na Česko a Slovensko. Za úspěch je možné považovat i tři tisíce prodaných kusů za rok od titulu. V případě bestsellerů Kloboučku, hop! nebo Jožina z bažin ale tržby dosahují i více než trojnásobných hodnot.
„Pokud jde o celkový obrat, v pocovidových letech 2022 až 2023 se nám podařilo překročit hranici sto milionů. To byla ale jiná situace. Lidé nemohli cestovat nebo se jinak bavit mimo domov, a tak se poptávka po hračkách i společenských hrách nebo puzzlích výrazně zvýšila. Jinak se držíme těsně pod touto hodnotou,” vypočítává podnikatel.
Masivnost výroby vs. tradice a osobní kontakt
Nejvíc trápí evropské výrobce hraček neférová konkurence z Temu, Sheinu nebo Aliexpresu, kde zdaleka nejde jen o nízkou cenu. Problém je podle zakladatele EFKA v tom, že tyto firmy vůbec nepodléhají místní legislativě. Neplatí daně ani clo, mají dotovanou dopravu a neřeší ani bezpečnost hraček. Ty podle nezávislých testů až z 80 procent neodpovídají evropským normám a jsou zdraví nebezpečné.
„Slušná konkurence je potřeba a musí se s ní pracovat. Tyto praktiky jsou ale neúnosné a na národní úrovni pravděpodobně neřešitelné, přestože se jim věnuje i Česká obchodní inspekce. Z mého pohledu je nutný zásah Evropské unie,” myslí si Kotík a dodává: „I proto se snaží naše Sdružení pro hračku a hru, kterému předsedám, iniciovat Evropské politiky ke zjednání nápravy. Bude to ještě běh na dlouhou trať, ale musíme bojovat, aby výroba hraček, a nejen hraček, v Česku neskončila.“
Zatím může EFKO sázet na přidanou hodnotu lokální výroby, kvality a také možnost osobního kontaktu se svými zákazníky. To znamená pravidelně se účastnit veletrhů i dalších akcí, kterých po covidovém útlumu znovu přibývá. „Osobní kontakt je z mého pohledu velmi důležitý. V posledních letech se spousta věcí přenesla do online prostoru. Přesto se snažíme novým i stávajícím klientům naše výrobky fyzicky ukázat a rádi se s nimi při této příležitosti i potkáme,” uzavírá Kotík.
