„Naším cílem je zvrátit dvacetiletý propad zájmu o technické obory a vrátit Česku pozici technologického lídra,“ píše se na webových stránkách zmíněné organizace, jež vznikla na Salabův popud již v roce 2014 – byť v o něco jednodušší podobě. Tehdy se platforma specializovala především na problematiku energetické gramotnosti mezi českými studenty, která podle něj trápila tuzemskou ekonomiku především. A která jemu osobně byla zároveň velice blízká, protože se energetice (a financím) věnoval v rámci svého vlastního studia na ČVUT v Praze.
Postupem času se k této iniciativě začaly přidávat další projekty, jmenovitě Technologická gramotnost a Stavební gramotnost. Následně Salaba vše sjednotil takzvaně pod jednu střechu, aby mohl právě prostřednictvím Tech Republic komunikovat s jednotlivými školami i partnery, stejně jako se zástupci ministerstev a dalších úřadů.
Dnes Tech Republic zaměstnává šest lidí na plný úvazek a několik externistů. Ale hlavně také přibližně devadesát lektorů z řad současných studentů vysokých škol, kteří jsou rozmístěni po celém Česku a snaží se žáky a děti popularizační formou nalákat na studium daných oborů.
Povězte mi na úvod, z čeho vaše iniciativa vychází a proč vlastně vznikla?
Úplně první projekt, Energetická gramotnost, vznikl na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT už před 12 lety. Jeho cílem je mladé generaci vysvětlit, jakým energetickým mixem disponujeme, kde máme v České republice elektrárny a jak energetika obecně funguje.
Postupně se na něj nabalovaly další aktivity, přičemž když jsme se později s vedením fakulty dívali na výsledky projektu, zjistili jsme, že zájem mladých lidí o technické obory neustále klesá. A to napříč celou republikou. Mladí zkrátka technické obory studovat nechtějí, a tak jsme si řekli, že bychom chtěli technické vzdělávání podpořit dalším programem – Technologickou gramotností. Ta dětem na základních a středních školách vysvětluje například umělou inteligenci, humanoidní roboty, elektromobilitu nebo další moderní technologie. Poté následoval ještě projekt Stavební gramotnost zaměřený, jak název napovídá, na stavebnictví.
Přibližně před rokem jsme se pak dostali do bodu, kdy jsme měli tolik projektů, že jsme si řekli, že je potřeba vytvořit zastřešující entitu. V České republice totiž podle nás organizace, která by podobné programy v oblasti technického vzdělávání propojovala, chybí, respektive chyběla. Proto vznikla Tech Republic.
Chceme pod její střechu postupně přidávat další projekty z celé republiky, které se technickému vzdělávání věnují. Zároveň chceme pomáhat s medializací a osvětou tohoto tématu – vysvětlovat jeho důležitost široké veřejnosti, pedagogům, kariérním poradcům a především dětem.
Kde berete odborníky, jež dětem a žákům všechny tyto věci vysvětlují?
Máme vypozorováno a také změřeno, že nejlepší výsledky přináší stav, kdy se mladí učí od mladých. Naši lektoři, kteří jezdí do základních a středních škol, jsou studenti bakalářských nebo inženýrských programů daných technických univerzit.
Když si tedy škola objedná například přednášku na téma stavební gramotnost, přijede student stavební fakulty nebo architektury, který se s dětmi baví o tom, co ho osobně na oboru nejvíc baví, co ho naplňuje, a prozradí jim, jak by se on sám v jejich věku rozhodoval.
Tyto zkušenosti se nedají jednoduše předat klasickou výukou. Na druhou stranu, když naši lektoři zavítají přímo do jednotlivých tříd, stanou se pro děti jakýmisi vzory, protože jim odhalují vlastní životní příběh a vysvětlují, proč se rozhodli právě pro technický obor. No a pak už jen stačí, aby se v jejich příběhu nějaké dítě zhlédlo. V takovém případě už je šance, že by mohlo následovat podobnou cestu, docela velká. A právě o to se snažíme.
Montovna vs. mozkovna
Mluvíte o poklesu zájmu žáků o technické obory. Dělají školy dost pro to, aby je nalákaly?
My tu máme dva základní problémy. První je, že klesá počet studentů na technických školách. Technické školy od Prahy přes Brno až po Ostravu podle mě neumějí příliš dobře dělat PR a vysvětlit široké veřejnosti důležitost a potřebu technických oborů. Často jedou na setrvačnost, která tu dlouhodobě existuje.
Druhým problémem je, že za posledních 20 let vzniklo na vysokých školách obrovské množství nových oborů. Vysoké školy si mohou otevírat programy podle toho, jaké ony samy chtějí, respektive jak ony samy vnímají aktuální potřeby společnosti. V důsledku toho se otevřelo množství různých programů, kam se studenti logicky hlásí, čímž se ale trh částečně vyčerpal zase někde jinde – tedy právě na úkor technických oborů.
Je problém s nedostatkem zájmu o technické obory pouze záležitostí ČR, nebo ho pozorujeme v celé Evropě?
U nás je ten problém extrémní. Navíc musíme brát v potaz, že Česká republika je postavená právě na průmyslu.
Před volbami často slyšíme debaty o tom, jestli jsme „montovna“, nebo „mozkovna“. Všichni přitom víme, že bychom se měli posouvat směrem k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, tedy jít cestou oné „mozkovny“, která nás může vrátit na mapu světa. A k tomu potřebujeme chytré a vzdělané lidi.
Na Západě si to velmi dobře uvědomují, investice do vzdělávání tam jsou na úplně jiné úrovni. Částky, které tímto směrem putují, mají jiný řád a jsou denominovány v daleko silnější měně. Česká republika v daném ohledu výrazně zaostává.
Další problém je v tom, že školy neumějí dostatečně rychle reagovat na aktuální trendy a to, co se ve světě děje. Stále jsme do určité míry nastaveni na osnovy a materiály staré desítky let. Ostatně, i náš pedagogický sbor má v průměru přes 50 let, takže ono vlastně ani není divu, že se nové přístupy zavádějí jen velmi obtížně.
V jakém technickém oboru je podle vás v současnosti v Česku krize největší?
Největší je ve stavebnictví, nicméně krize jako taková je všude. Podle analýzy Svazu podnikatelů ve stavebnictví bude do roku 2030 chybět v tuzemsku na 74 tisíc odborníků. Podle dat Hospodářské komory se s kritickým nedostatkem klíčových profesí potýká bezmála 60 procent stavebních firem.
My když se bavíme se stavebními firmami, které se připravují na velký tendr kolem Dukovan, tak se dozvídáme, že podle jejich odhadů bude potřeba přibližně šest tisíc stavařů, kteří se budou projektu věnovat, a které už teď nemáme. A potom přijde ČEZ a řekne, že bude potřebovat další zhruba tři tisíce lidí, kteří se o projekt budou starat.
Kde je vezmeme? Můžeme si je vychovat. Ale i kdybychom teď vzali všechny studenty, kteří studují techniku, a nasměrovali je právě do těchto oborů, pořád by nám to nestačilo…
Říkáte, že je to částečně problém i přestárlého pedagogického sboru. Jak konkrétně by se podle vás dalo studium změnit tak, aby bylo pro žáky a studenty zajímavější, aby se na technické obory hlásili?
Myslím si, že bychom se vůbec neměli snažit znovu vynalézat kolo. Měli bychom se inspirovat tím, jak to dělají ve vyspělých ekonomikách. Tyto země velmi dobře vědí, jak mají systém nastavený a jaké výsledky z něj dostávají. Já osobně bych to, co funguje na Západ od nás, jednoduše vzal a implementoval u nás.
Můžete uvést konkrétní příklad?
Velmi běžné na Západ od nás, například v Rakousku, je, že byznys výrazně promlouvá do toho, co se vzdělává, co se učí a jak se učí. Soukromý sektor je tam se školami velmi úzce propojený – ať už jde o univerzity, střední školy, nebo dokonce učňovské školy.
U nás tomu bohužel stále tak není. Určité náznaky změny zde sice už existují, ale pořád jsme na začátku. Je tam ještě velké množství neefektivity, kterou se snad časem podaří odstranit. Ale zatím to nejde.
Nejde jen o peníze
Jaký mají podle vás Češi talent pro technické obory?
Každý jsme z trochu jiného těsta. Když se ale budeme bavit o průměru, myslím si, že Češi jsou národ vynalézavý a šikovný. Umíme si poradit, řešit krizové situace a ve světě se neztratíme.
Pokud dokážeme tento talent přesunout více směrem k ekonomice založené na znalostech a vysoké přidané hodnotě, můžeme opravdu prorazit. Jsem optimista a opravdu věřím, že na tom můžeme postavit naši vlastní budoucnost.
Když už student technický obor vystuduje, je za to i potom náležitě odměněn? Přijdou si tito lidé na takové peníze, aby se jim vyplatilo takto náročné obory studovat?
Když si to na základě dostupných dat srovnáme, zjistíme, že technika patří mezi nejlépe placené obory vůbec. A platí to jak pro nástupní mzdu, tak pro další průběh kariéry. Nárůst příjmů je u technických profesí velmi výrazný – když se podíváte na nejlépe placené práce, často mají velmi silnou vazbu právě na techniku.
A pak je tu ještě jeden další aspekt, a sice že mladá generace netouží pouze po penězích, hledá také další benefity a výhody. A firmy na to musí reagovat a nabízet mladým lidem mnohem širší balíček víc věcí, které jinde nenajdou.
Pomalá adaptace na změny znamená ztrátu stovek miliard
Dá se nějak spočítat, jaký dopad má nedostatek lidí v technických oborech na českou ekonomiku?
Je velmi těžké říct jedno konkrétní číslo. Existují studie, které se tomu věnují, ale je potřeba být opatrný s jejich interpretací. Například podle Druhé ekonomické transformace nám ve srovnání s ekonomikami s vysokou přidanou hodnotou v České republice chybí přibližně 600 tisíc vysokoškolsky vzdělaných lidí. Každý vysokoškolsky vzdělaný člověk přitom podle této studie má přidanou hodnotu až 2,3 milionu korun. Zároveň platí, že takový člověk má vyšší příjem, a tudíž vyšší spotřebu, a tudíž tím více peněz plyne státu na daních.
Podobnou studii zpracovává také Boston Consulting Group ve spolupráci s neziskovou organizací Aspen Institute. Ta z roku 2022 uvádí, že pokud se Česká republika nedokáže do konce současné dekády adaptovat na změny pracovního trhu, může přijít až o 600 miliard korun. Kromě toho zde máme také zmíněný výpočet Hospodářské komory, která se rovněž zabývá nedostatkem pracovníků. Podle ní může tento problém zpomalit růst HDP o více než 1,2 procentního bodu.
Dle mého vlastního názoru je těžké říct, že právě o tolik peněz ČR kvůli současným problémům přichází, ale určitě se bavíme o stovkách miliard korun. Když vezmete aktuální nezaměstnanost a začnete počítat, co by se stalo, kdyby byli všichni lidé zaměstnaní v oborech, kde chybějí, dostanete se k nereálnému scénáři. Nulová nezaměstnanost neexistuje. Když naposledy existovala, byl tu režim, který zde už znovu nechceme. Takže vše má své pro a proti a je potřeba brát podobná čísla s rezervou.
Jak podle vás změní tyto technické obory v následujících letech nynější boom umělé inteligence?
Existují studie přímo od LinkedInu, podle kterých se do roku 2030 změní přibližně 70 procent trhu práce, jak ho známe. Neznamená to ale, že lidé přestanou být potřeba. Budou jen muset pracovat s jinými dovednostmi a nástroji. Ale ano, pokud se je nenaučí používat, mohou být nahrazeni někým, kdo je ovládat bude.
Pro zaměstnance je proto nyní velmi důležité na tento vlak naskočit. Měli by se vzdělávat, získávat certifikáty a začít nové technologie v rámci své profese více využívat. To je cesta, jak zvýšit vlastní efektivitu. Kdo si to neuvědomí, bude mít v budoucnu problém.
Zapojila se Škodovka, T-Mobile i STRABAG
Na vašich stránkách píšete, že Tech Republic za poslední rok podpořila 520 škol a nadchla 25 tisíc žáků pro obory, kterým se dříve vyhýbali. Jak tyto statistiky měříte?
My jsme nezmínili jednu důležitou věc: jsme financováni pouze byznysem, tedy soukromými firmami. Žádné dotace ani granty na naše vzdělávací aktivity nedostáváme. A když vás financuje byznys, chce za to také něco dostat. Takže máme uzavřené smlouvy, v kterých je přesně definováno, kolik škol musíme ročně navštívit. No a minulý rok to bylo celkem 520 institucí.
Náš lektor ve škole často udělá více přednášek – pro několik tříd. Jednoduchou aritmetikou tak dokážeme spočítat, kolika dětem jsme se věnovali, a pak na konci každé přednášky jim rozdáme formulář, kde se v rámci zpětné vazby ptáme, jak se jim přednáška líbila, jestli je nadchla a tak. Takhle ty statistiky vznikají.
Říkáte, že váš provoz financují soukromé firmy. Dá se to dělat dlouhodobě?
Pokud máte podporu partnerů, respektive firem, tak ano. Nedá se to ale dělat krátkodobě na základě grantů a dotací, protože ty mají vždy omezenou dobu trvání.
My díky tomu, že jsme dlouhodobě financováni z byznysu, můžeme na našich projektech pracovat kontinuálně. Po 12 letech fungování už naši partneři vědí, co od nás mohou očekávat, a dokážou si výsledky sami měřit a ověřit.
Jedním z vašich partnerů je, pokud se nepletu, Škoda Auto…
Ano. Máme mezi partnery velké a známé firmy – Českou spořitelnu, Škodu Auto, ČEZ, T-Mobile, ABB, ze stavebních firem například OHLA ŽS, STRABAG nebo Metrostav. Je jich opravdu hodně a jejich jména jsou opravdu zvučná.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Co plánujete na zbytek letošního roku a na rok příští?
Teď těžíme ze situace ve společnosti. Současná vládní garnitura měla už před volbami toto téma jako součást svého programu a vnímá ho jako velký problém. Podařilo se nám najít společnou cestu a shodnout se na tom, že problém vidíme podobně. Domluvili jsme proto kulatý stůl, kde jsme o dané věci společně diskutovali.
Následně jsme dostali domácí úkol přemýšlet nad tím, jak tento problém společnými silami vyřešit, z čehož máme velkou radost. Samozřejmě uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. Pokud ale chceme dělat skutečně velké systémové změny, potřebujeme mít na své straně stát. Sami tento problém schopni vyřešit nejsme.
ČLÁNKY DO MAILU