Na první pohled jde o dvě odlišné novinky – monumentální autorské vázy a subtilní nápojové sklo. Spojuje je ale stejný přístup, především důraz na ruční práci, dlouhý vývoj a snaha vytvářet objekty, které stojí na řemeslném provedení a dlouhodobé hodnotě. Autorův rukopis je přitom rozpoznatelný na první pohled.
Jeho fascinace světlem, barevností a optickou hloubkou se v nových objektech propojuje s precizností, sklářským umem a odvahou experimentovat. „Sklo pro mě nikdy není jen materiál. Je to nositel atmosféry a příběhu. Fascinuje mě moment, kdy objekt začne v prostoru žít vlastním světlem a emocí. Chtěl jsem vytvořit kolekci, která bude působit nadčasově a živě. Jako předmět, který si člověk nese životem a jednou ho hrdě předá dál,“ říká Jabůrek.
Náročné řemeslo
Nejtěžší moment při vzniku každého nového předmětu se vždy odehrává ve sklárně při foukání a následném chlazení, kdy je největší riziko, že výtvor, tedy v tomto případě váza, popraská. Důvodů je mnoho – od použitých barev skloviny a rubínů, práci při tvarování, až po chlazení v takzvaných tamprovnách, kde je důležitá jeho délka i křivka.
„Pak teprve přichází na řadu moje broušení. A jelikož má každá váza 10 a více kilo, měří od 30 až do 45 centimetrů, je to i fyzicky náročné a v podstatě kdykoli v každé fázi procesu se může objekt znehodnotit,“ popisuje pro Euro.cz Jabůrek s tím, že nejdéle konkrétně vznikala váza Nouveau, která odkazuje k jemnosti secese a dekorativní poetice přelomu století. Dle renomovaného skláře se jedná o řemeslně velmi náročné dílo se zdlouhavým procesem broušení, jemnění a leštění, jenž si žádá hodně trpělivosti a citlivosti.
Ani ostatní kusy nové limitované kolekce se ovšem nerodily snadno – tím spíš když se každý z nich liší jak technologií, tak barevností i výsledným výrazem. Orchidea vznikla z alexandritové skloviny podjímané červeným rubínem a reaguje na světlo podobně jako drahokam. Meadow kombinuje uranové sklo s matným bílým opálem, kdežto Havana odkazuje k teplým tónům a atmosféře kubánského stylu života. Nejvyšší broušená váza Čtyřlístek pak pro změnu pracuje se symbolikou štěstí a Ledové květy z čirého křišťálu jsou připomínkou dlouhého zimního času a čekání na první jarní dny.
Kde končí užitný předmět
Jabůrek dlouhodobě pracuje na pomezí designu a volného objektu. Sám přitom tvrdí, že oba světy se ve skutečnosti spíše prolínají, než že by stály každý zvlášť. „Myslím si, že ani jedno nemá své pevné čitelné hranice. Dnes se vše navzájem propojuje a doplňuje. I obyčejná užitná sklenice, ručně foukaná mistrem sklářem, je vlastně uměním, má svoji přidanou hodnotu,“ myslí si a vzápětí dodává, že je to právě ruční broušení, které rozhoduje o charakteru výsledku: „Záleží mi na tom, aby z každé vázy byla vidět kvalita a náročnost toho řemesla, aby se i z vázy stala socha, která dodá interiéru nový výraz a bude mluvit svým příběhem.“
Za tímto přístupem stojí i jeho profesní zkušenost. Jedenáct let působil ve sklárně Moser v Karlových Varech, přičemž po určitou dobu dokonce vykonával funkci jejího uměleckého ředitele. Dnes spolupracuje s několika dalšími českými firmami z oboru, včetně Lasvitu Ajeto, Květné 1794 nebo Novotného Glass. Aktuálně navrhuje limitované edice nápojového skla pro společnost Rudolf Jelínek a zároveň s pivovarem Pilsner Urquell připravuje edici ručně foukaných pivních sklenic.
Kromě toho se podílí rovněž na nových pohárech pro Velkou pardubickou a s Mendelovou univerzitou v Brně spolupracuje na Národní sommeliérské kolekci sklenic na víno. A aby toho nebylo málo, realizuje současně i několik privátních projektů v interiéru.
Emoce a osobní příběh
Vedle autorských objektů představil Jabůrek také novou podobu kolekce Dolce Vita. Redesign reaguje na proměnu kultury stolování i požadavky lidí, kteří dnes od nápojového skla očekávají nejen vzhled, ale i funkčnost a lepší zážitek při servírování. Kolekce proto prošla úpravou proporcí i detailů – zůstalo tenkostěnné provedení, zatímco jemné siluety s vertikální žebrovanou optikou a ruční zpracování dávají každému doušku lehkost i slavnostní charakter.
Inspirace Itálií se zde propisuje neokázale, v drobných detailech. „V překladu znamená Dolce Vita sladký život – a právě ten dnes potřebujeme možná více než kdy dřív. Chtěl jsem do kolekce otisknout lehkost italského léta, atmosféru dlouhých večerů i radost z obyčejných setkání,“ doplňuje umělec.
Podle něj však nejde jen o design. Lidé dnes mají rádi příběhy, tedy emoci a osobní přístup. „To, když z vaší práce cítí, máte jejich důvěru, a to je luxus, o který se ale musíte starat a podporovat,“ vysvětluje s tím, že právě změna vnímání hodnoty se promítá i do toho, jak zákazníci dnes designové objekty nakupují. Rádi si připlatí, když mají něco výjimečného a když je to unikát s příběhem nebo malá limitovaná edice.
To je důležité i pro samotné české sklářství, které se podle něj dlouhodobě potýká s řadou problémů. „Situace ve sklárnách není moc růžová, ať už z pohledu cen energií a surovin, kvalitních lidí, především řemeslníků a odborníků, nebo situace ve světě. Pořád hledáte nové destinace, kde je svět klidnější. Český stát navíc toto odvětví nezajímá, což je škoda,“ lituje s tím, že o to více si ale váží podpory zdejších klientů.
Sám doma mnoho vlastních prací nemá, spoustu svých děl totiž rozdal. Jednu výjimku nicméně přeci jen udělal, a to v případě vázy Hruška, kterou jako jednu z prvních sám brousil. „Tu bych neprodal, protože ji mám jako takovou připomínku na pracovní léta v Moseru. Mám s ní spojeno mnoho příběhů a skvělých lidí ze sklárny,“ uzavírá Jabůrek.
