V praxi samozřejmě nejde o fyzické posílání konkrétní elektřiny například ze solárních panelů na chalupě do bytu ve městě. Sdílení funguje spíše jako účetní operace, při níž se na základě dat z průběhových elektroměrů porovnává výroba a spotřeba jednotlivých účastníků ve stejném patnáctiminutovém intervalu. Pokud tedy výrobce v dané čtvrthodině vyrobí více elektřiny, než kolik jí na jiném místě spotřebuje, nevyužitá část se jako sdílená elektřina nezapočítá.
Sdílíte elektřinu s ostatními uživateli sítě?
Elektřinu je samozřejmě možné poskytnout i někomu jinému, přičemž ji lze dokonce rozdělit mezi více odběratelů. V tomto případě je ovšem nutné předem stanovit takzvaný alokační klíč, který určuje, jaký podíl připadne jednotlivým odběrným místům ve skupině. Pokud například výrobce během jedné čtvrthodiny nabídne ke sdílení deset kilowatthodin a dvěma odběratelům připadá podle klíče šedesát a čtyřicet procent, systém jim přidělí maximálně šest a čtyři kilowatthodiny. Jestliže ale první odběratel v daném intervalu svůj přidělený podíl nevyužije, systém se v dalších kolech může pokusit zbývající elektřinu přerozdělit ostatním.
Sdílet může i bytový dům
Nutno zdůraznit, že zájem o sdílení elektřiny od jeho spuštění v roce 2024 výrazně roste. České Elektroenergetické datové centrum (EDC) ke konci letošního června evidovalo už 46 828 zapojených zájemců, kteří si mezi sebou nasdíleli téměř 137 GWh elektřiny. V systému fungovalo přes 28 tisíc skupin sdílení zahrnujících více než 30 tisíc výrobních a 49 tisíc odběrných míst. Naprostou většinu tvořili takzvaní aktivní zákazníci, vedle nich fungovalo ale i 1 136 skupin v bytových domech a 218 energetických společenství.
Rozvoj sdílení elektřiny přináší nové možnosti také bytovým domům. Energie vyrobená fotovoltaikou na střeše už totiž nemusí sloužit pouze k osvětlení společných prostor nebo provozu výtahu, ale lze ji rozdělovat mezi jednotlivé domácnosti či využívat pro další technologie v budově. Podle společnosti ENBRA tím zároveň roste význam správného řízení celého energetického provozu domu. Samotná instalace fotovoltaiky, tepelného čerpadla nebo akumulace totiž ještě nezaručuje, že budou jednotlivé technologie fungovat efektivně.
„Největší riziko vidím v tom, že se bytový dům vybaví moderními technologiemi, které pak fungují vedle sebe bez společné logiky. Vlastníci by měli chtít konkrétní popis provozu a konkrétní odpovědi na otázky o načasování ohřevu vody, využití fotovoltaiky, akumulace a vyhodnocení systému,“ říká Radek Mikulášek, vedoucí energetických projektů zmíněné společnosti.
V praxi lze například přesouvat přípravu teplé vody do hodin, kdy fotovoltaika vyrábí nejvíce elektřiny, nebo kdy jsou ceny na trhu nižší. Energie se tím uloží v podobě tepla a obyvatelé ji využijí až později, aniž by museli měnit své každodenní návyky. Systém přitom může automaticky pracovat s předpovědí výroby, očekávanou spotřebou, kapacitou akumulace i cenami elektřiny. „Sdílení elektřiny zvyšuje potřebu přemýšlet o domě jako o jednom energetickém celku,“ doplňuje Mikulášek.
Nové změny zvyšují atraktivitu sdílení
Atraktivitu celého systému sdílení elektřiny mají podpořit i nové změny, které začaly platit od letošního 1. srpna. Energetická společenství už nově nejsou při sdílení elektřiny omezena územím tří obcí s rozšířenou působností, jako tomu bylo dříve. Zároveň se zvýšil limit pro využívání efektivnější pětikolové metody rozdělování elektrické energie mezi členy skupiny z 50 na 100 odběrných a výrobních míst.
Elektroenergetické datové centrum navíc od začátku srpna začalo zajišťovat služby spojené s akumulací elektřiny, agregací technické flexibility a takzvaným síťovým semaforem. Tyto novinky umožní přesnější evidenci a vyhodnocování dat, efektivnější využívání obnovitelných zdrojů a bateriových úložišť a zároveň přispějí k bezpečnějšímu a spolehlivějšímu provozu elektrizační soustavy.
Podle Unie komunitní energetiky (UKEN) jde o pozitivní posun, ačkoliv současná pravidla stále nevyužívají celý potenciál komunitní energetiky. Organizace upozorňuje především na chybějící dynamickou a hybridní metodu sdílení, jež by dokázaly rozdělit vyrobenou elektřinu v nejvýše dvou kolech. Za další problém považuje současný systém distribučních poplatků, jenž dostatečně nezohledňuje, jak velkou část sítě sdílená elektřina ve skutečnosti využívá.
„Pro stanovení distribučních poplatků se nyní uplatňuje takzvaný kumulativní princip. Zákazník platí nejen za napěťovou úroveň sítě, kterou elektřina reálně proteče, ale i za všechny vyšší úrovně, jež ve skutečnosti vůbec nevyužívá. Tato metoda dávala smysl v dobách, kdy elektřina tekla pouze ‚shora dolů‘, například z uhelné elektrárny do domácnosti. Při sdílení elektřiny z fotovoltaiky mezi obecním úřadem a základní školou přes stejnou síť nízkého napětí však smysl nedává,“ vysvětluje Eliška Beranová, vedoucí legislativní pracovní skupiny UKENu a právnička firmy Frank Bold.
Trh se ještě musí učit
Sdílení elektřiny lze využít i za situace, kdy člověk nemá přístup k žádným vlastním zdrojům energie. Takovou možnost nabízí třeba platforma Propojeno od E.ONu. Jedná se v podstatě o jakousi energetickou „seznamku“ umožňující propojení výrobců a odběratelů, kteří se předem vůbec neznají a kterým systém pomocí algoritmu vytvoří ideální dvojice, jejichž profil výroby a spotřeby by se měl co nejlépe doplňovat. Kvůli zmíněnému pravidlu patnáctiminutových intervalů totiž nestačí pouze najít zájemce o elektřinu, důležité je, aby ji dokázal spotřebovávat právě v době výroby.
Propojeno podle tiskové zprávy koncem června evidovalo téměř 1 500 uživatelů se smlouvou a celkem 115 aktivních sdílejících skupin. Nejúspěšnější výrobci dokázali prostřednictvím platformy využít ke sdílení až 97 procent svých přetoků, zatímco nejlepší odběratelé pokryli sdílenou elektřinou více než polovinu vlastní spotřeby. Výrobce, jemuž se v daném ohledu dařilo vůbec nejvíc, si po odečtení všech poplatků vydělal 2 860 korun, což je zhruba dvaapůlkrát více než při klasickém výkupu elektřiny.
Jak přitom vyplývá z dat E.ONu, zdaleka nejlépe fungují odběrná místa s relativně rovnoměrnou spotřebou během dne, například společné prostory bytových domů, menší provozovny nebo objekty s celodenním provozem. U domácností, jejichž spotřeba vrcholí večer, je sladění s výrobou fotovoltaiky obtížnější. V průměru pak zatím sdílená elektřina pokrývá přibližně 15 procent spotřeby zapojených odběratelů.
„Sdílení elektřiny má v Česku obrovský potenciál. Data potvrzují, že při správném nastavení může výrazně pomoci domácnostem i firmám lépe využít vlastní výrobu a snížit náklady na energii. Zároveň je ale vidět, že jde o proces, který se musí postupně učit – jak ze strany zákazníků, tak samotného trhu,“ uzavírá Kateřina Stehlíková, vedoucí oddělení inovací v E.ONu.
ČLÁNKY DO MAILU