Polsko prošlo během uplynulých dekád dramatickým vývojem, kdy se po rozpadu socialistického bloku na přelomu 80. a 90. let propracovalo mezi evropskou i světovou elitu. Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa dokonce naznačila, že by tento úspěch mohl být uznán pozváním na summit skupiny G20.
Podle ekonomů země nabízí důležité ponaučení o tom, jak zvýšit prosperitu běžných lidí. A jejich příběhy tuto proměnu názorně ilustrují. Například inženýrka Joanna Kowalská z Poznaně se po pěti letech strávených v USA rozhodla vrátit domů, i když pracovala pro Microsoft, což byl pro ni tehdy „splněný sen“. Dnes ale podle agentury AP News říká, že její rodná země Spojené státy v mnoha ohledech překonává.
Nyní je zaměstnankyní Poznaňského superpočítačového a síťového centra, které vyvíjí první polskou „továrnu na umělou inteligenci“ propojenou s kvantovým počítačem. Jde o jeden z deseti podobných evropských projektů financovaných EU. „Vývoj AI v Polsku se rozběhl tak rychle, že vrátit se bylo tuze lákavé,“ přiznává Kowalská.
Únik z chudoby
Výše zmíněné pozvání na summit G20 je sice spíš symbolické, protože od vzniku skupiny v roce 1999 žádná hostující země mezi stálé členy přijata nebyla. Tvrdá ekonomická data ale mluví zcela jasně. Ještě v roce 1990 byl polský HDP přepočtený na obyvatele na třiceti osmi procentech evropského průměru, vloni už na pětaosmdesáti.
Podle údajů Mezinárodního měnového fondu je dnes tento ukazatel srovnatelný s Japonskem, což je do značné míry dáno i tím, že od vstupu do Unie v roce 2004 roste polská ekonomika výrazně rychleji, než jaký je evropský průměr, konkrétně o 3,8 procenta ročně.
HDP ve stálých cenách od vstupu do EU
Analytici její úspěch připisují kombinaci několika faktorů, včetně relativně dobře zvládnuté ekonomické transformaci v 90. letech i rychlému vytvoření stabilních institucí, tedy nezávislých soudů, antimonopolního úřadu a regulace bankovního sektoru. Právě díky tomu se polské hospodářství nedostalo pod kontrolu oligarchů jako v některých jiných zemích bývalého socialistického bloku, soudí.
Poněkud paradoxně ale pomohl i samotný komunismus, který oslabil sociální bariéry a otevřel vysoké školy lidem z dělnických a zemědělských rodin. Po roce 1989 navíc prudce vzrostl počet studentů, takže dnes má vysokoškolský titul zhruba polovina mladých Poláků, kteří jsou často vzdělanější než jejich němečtí vrstevníci. Zároveň vydělávají asi o polovinu méně, což pro investory představuje velmi atraktivní kombinaci.
Pragmatismus a ekonomická prosperita
Významnou roli při vzestupu polské ekonomiky sehrály rovněž evropské fondy a přístup na jednotný trh po vstupu do EU před 22 lety. Opomenout ale nelze ani přetrvávající shodu na tom, že strategickým cílem je integrace do Evropy – ať už byla u moci jakákoliv politická garnitura, vždy bylo snahou v maximální možné míře čerpat dotace z Bruselu a následně je využít na budování infrastruktury.
„Polsko tak bylo schopné ze strukturálních fondů načerpat a nainvestovat do ekonomiky od vstupu do Unie 200 miliard eur (zhruba 4,9 bilionu korun),“ uvádí pro Euro.cz analytik ČSOB Jan Čermák s tím, že jde o zdaleka největší částku, jakou kdy východoevropská země obdržela – a to přitom nezahrnuje agrární dotace.
Příjmy Polska z evropských fondů od vstupu do EU
Trh je rovněž díky své velikosti velmi atraktivní pro významné nadnárodní firmy, které sem rády umísťují své centrály, což z Polska nadále činí výrazného exportéra služeb. „Podařilo se také vytvořit fungující akciový trh, který je od svého vzniku dobře regulovaný a svou tržní kapitalizací největší ve východní Evropě. Láká tudíž i větší zahraniční institucionální investory, což zlevňuje vstup na burzu polským firmám,“ míní Čermák a dodává, že i odliv dividend z Polska do zahraničí je v relativním vyjádření k HDP podstatně menší než v jiných zemích regionu.
Svoji roli každopádně sehrává i tamní burza cenných papírů, která podle hlavního ekonoma XTB Pavla Peterky nabízí více příležitostí než ta pražská, což zároveň znamená snazší přístup ke kapitálu ze strany polských firem a větší podporu jejich růstu. „Tržní kapitalizace akcií na Varšavské burze je zhruba 5,7krát vyšší a obchodní aktivita dokonce asi 9,3krát. Přitom nominální velikost polské ekonomiky dle HDP je ve srovnání s tou českou větší ‚jen‘ zhruba 2,7krát,“ vypočítává.
Sázka na nové technologie
Jedním ze zářných příkladů zdravého a dravého podnikatelského ducha Poláků je třeba firma Solaris Bus & Coach, kterou v roce 1996 v Poznani založil inženýr Krzysztof Olszewski. Společnost se nyní věnuje výrobě sofistikovaných elektrických autobusů, její začátky ale byly skutečně „punkové“, neboť dříve, tedy ještě v období socialismu, její zakladatel v malé dílně opravoval polská auta s pomocí dílů ze západního Německa. A přestože podobné formy podnikání byly již tehdy u našich severních sousedů povoleny, onen hlavní zlom přišel pochopitelně až o několik let později.
Od zmíněného roku 1996 začala firma vyrábět autobusy pro polský trh jako pobočka německého Neoplanu. A v roce 2011 pak dokonce přešla na elektrifikaci, kteréžto technologii tehdy příliš mnoho výrobců pozornost ještě nevěnovalo – větší západní firmy se vstupem do tohoto odvětví váhaly, protože na rozdíl Solarisu měly co ztratit. Pro Olszewského to však byla příležitost získat rozhodující náskok, který mu aktuálně zajišťuje na panevropském trhu hned 15procentní podíl.
Stárnutí populace a význam inovací
Nutno podotknout, že i Polsko přirozeně čelí mnoha výzvám a problémům. Nízká porodnost a stárnutí společnosti znamenají, že do budoucna bude méně pracujících, kteří budou financovat důchody. Průměrné mzdy stále zaostávají za průměrem EU a jen málo domácích firem se zatím stalo globálními značkami.
Podle ekonomů také musí země dále posilovat inovace a technologický pokrok, protože má stále co dohánět, zatímco studenti upozorňují na potřebu řešení rozdílů mezi městy a venkovem, lepší dostupnosti bydlení a větší podpory začínajících rodin, stejně jako na nutnost investovat do univerzit. Přistěhovalce – například miliony Ukrajinců, kteří uprchli po ruské invazi v roce 2022 – je podle odborníků potřeba vnímat pozitivně, neboť jejich přínos tamní ekonomice je, s ohledem na stárnoucí populací, zcela zásadní.
Dobrou zprávou a jakýmsi příslibem do budoucna je každopádně fakt, že sami Poláci už neodcházejí za prací do světa v takové míře, jako tomu bylo v minulosti. Což nemůže být žádnému hospodářství zpravidla nikdy na obtíž, ba naopak. „Polsko má velmi dynamickou ekonomiku, mnoho příležitostí a velkou budoucnost. Proto tady zůstávám,“ hlásí hrdě sedmadvacetiletý student poznaňské univerzity Kazimierz Falak.
