Velcí těžaři sice bojují o nejatraktivnější ložiska, jejich jednání s venezuelskými představiteli ale podle zákulisních zdrojů narazila na překážky. Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa přitom očekávala, že velcí hráči rychle podepíšou investiční dohody a pomohou obnovit energetický sektor země.
Washington proto tlačí na prozatímní prezidentku Delcy Rodríguezovou, aby Venezuela zvýšila produkci co nejrychleji, ideálně ještě před koncem Trumpova druhého mandátu. Vyšší venezuelský export by podle vlády USA mohl posílit dodávky v době, kdy napětí na Blízkém východě ohrožuje klíčové přepravní trasy ropy a plynu.
Jedním z hlavních problémů je fakt, že největší hráči mají zájem o stejná aktiva. Exxon, Chevron a další firmy usilují především o ložiska ve východní části země v oblasti Orinockého pásu a ve státě Monagas, zároveň se snaží získat co nejvýhodnější daňové a regulatorní podmínky. Jednání navíc zpomalilo ničivé zemětřesení, které zemi zasáhlo minulý měsíc.
„Jen málokterá z nich je skutečně připravena do toho vstoupit. Je to jako když se snažíte prodat dům. Uspořádáte velmi úspěšný den otevřených dveří se stovkou lidí, ale potom vám nikdo nezavolá,“ domnívá se konzultant José Ignacio Hernández ze společnosti Aurora Macro Strategies
Firmy řeší rizika z minulosti
O rozdělení nejzajímavějších projektů zatím rozhoduje především státní ropná společnost Petróleos de Venezuela, která se zahraničními zájemci jedná samostatně. Některým americkým firmám tento neveřejný způsob vyjednávání nevyhovuje, protože jsou zvyklé na transparentní výběrové procesy. Už proto požádaly americkou vládu o zásah. Nicméně Washington zatím nechce rozhodovat o tom, která společnost získá přednostní přístup k jednotlivým ložiskům, a nechává jednání pokračovat.
Nutno ovšem říci, že největší obavy investorů nesměřují jen k samotné těžbě, ale hlavně k dlouhodobé stabilitě podmínek. Projekty v ropném průmyslu totiž vyžadují miliardové investice a návratnost se často počítá na desítky let. Firmy tak chtějí mít jistotu, že jejich aktiva v budoucnu neohrozí další politický zvrat. Důvěru navíc komplikuje minulost, protože za vlády Huga Cháveze došlo ke znárodnění majetku některých amerických ropných společností, píše deník The Wall Street Journal.
Ministerstvo energetiky USA se přitom podle mluvčí Bílého domu Taylor Rogersové snaží „usnadnit bezprecedentní investice ve Venezuele s cílem obnovit její energetickou infrastrukturu“. Přes opatrný přístup investorů zůstává země pro ropné společnosti mimořádně lákavá, a to zejména kvůli obřím zásobám těžké ropy, která vyhovuje americkým rafineriím.
O zásoby soupeří velcí i menší hráči
Největší pozornost ropných společností se soustředí na region Carabobo v Orinockém pásu, kde se nacházejí rozsáhlé zásoby těžké a viskózní ropy. Zájem směřuje také ke dvěma ložiskům ve státě Monagas poblíž měst El Furrial a Punta de Mata, která produkují lehčí ropu využitelnou pro ředění těžší suroviny z dalších částí země. Právě o tato ložiska se uchází velcí hráči včetně ExxonMobilu.
Přestože jeho šéf Darren Woods v lednu označil Venezuelu za „nezpůsobilou pro investice“, firma i tak zvažovala několik atraktivních projektů. Nakonec ale ustoupila poté, co země nabídla jen část aktiv, o která měla zájem. Exxon navíc narazil na rozsáhlé škody v projektu Cerro Negro, kde působil před již zmíněným znárodněním v roce 2007.
Opatrně postupuje i Chevron, který jako jediná velká americká ropná společnost v latinskoamerické zemi stále působí. Firma zvýšila produkci na rekordních téměř 300 tisíc barelů denně, zatím ale především díky efektivnějšímu využití stávajících kapacit, nikoliv díky novým investicím.
Celková venezuelská produkce přitom podle údajů OPEC vzrostla v červnu na 1,07 milionu barelů denně z loňského průměru 937 tisíc barelů. Na rekord z roku 1998, kdy těžba dosahovala 3,4 milionu barelů denně, však současná těžba stále výrazně ztrácí.
Menší těžaři mohou získat příležitost
Zatímco velcí producenti váhají s rozsáhlými investicemi, začíná americká administrativa více spoléhat i na menší soukromé těžaře. Ti mohou být ochotnější podstoupit větší riziko výměnou za rychlejší přístup k projektům a potenciálním ziskům. Mezi zájemci jsou například HKN Energy, Hunt Oil nebo Crossover Energy. Některé z těchto firem navíc vedou podnikatelé blízcí Trumpovi, což jim může pomoci při získávání podpory americké administrativy.
Ta je podle analytika Rystad Energy Schreinera Parkera otevřená tomu, aby se do Venezuely pustil kdokoliv, kdo je ochoten podstoupit případné riziko. „Projekty v Orinockém pásu jsou totiž podobné hlubokomořským těžebním projektům. Jsou kapitálově velmi náročné, vyžadují dlouhodobé plánování a investoři musí mít trpělivost, než se dostaví výsledky,“ připomíná Parker.
Svou roli přitom hraje i zkušenost z minulosti. ExxonMobil i ConocoPhillips se s Venezuelou soudily poté, co Caracas znárodnil v roce 2007 jejich miliardový majetek, přičemž některé nároky zůstávají nevyřešené dodnes. Exxon má navíc se zemí starší zkušenost – jeho aktiva v zemi byla znárodněna už v roce 1976.
„Už se dvakrát spálili. Představuji si, jak se to dostane k představenstvu a lidé říkají: ‚Nepoučili jsme se snad už?‘,“ podotýká Francisco Monaldi z Bakerova institutu. Podle něj by velké firmy potřebovaly získat mimořádně atraktivní projekt, aby přesvědčily své vedení, že tentokrát se návrat vyplatí.
ČLÁNKY DO MAILU