Menu Zavřít

Pro Francouze je v srpnu práce nemyslitelná, přesto jsou produktivnější, říká Marečková z RSM

12. 8. 2024
Doba čtení: 3 minuty
Autor: RSM

(KOMENTÁŘ) Na rozdíl od Čechů pracují jen 35 hodin týdně. A během léta navíc na jeden měsíc přestávají pracovat takřka úplně. Pracovní morálka Francouzů bývá dost často terčem kritiky a posměchu. Avšak poněkud neprávem. Ono totiž víc odpracovaných hodin rozhodně automaticky neznamená větší produktivitu, ba naopak, vysvětluje ve svém komentáři pro Euro.cz řídící partnerka české pobočky globální poradenské společnosti RSM Monika Marečková.

Prázdniny se přehouply do své druhé poloviny. Nejvíce tento fakt samozřejmě vnímají děti, které můžou myšlenku, že již za měsíc budou muset opět usednout do školních lavic, vnímat asi i rozporuplně. Aforismus o poloprázdné či poloplné sklenici zná každý z nás.

Pro dospělé pracující se ovšem takřka nic nemění. Dokonce jim možná dojde nepříjemná skutečnost: ještě měsíc pracovního pekla, které specificky přináší právě léto. Jde o zpomalení všech procesů a z něho pramenící pocit nejistoty a často i rezignace. Neustále se na někoho a něco čeká, protože má dovolenou (což je v pořádku), nikdy nevíte, kdo z dodavatelů nebo klientů odjede na dva týdny k moři, a hromada práce v kancelářích začne ležet ladem.

Outstream Placeholder

Není tomu tak ale všude. Trochu jiný přístup k práci nám opět ukazují Francouzi a rozhodně se nemají za co stydět. Podobně jako řada jihoevropských národů pojímají srpen jako měsíc dovolené, měsíc klidu a odpočinku. Sama od svých kolegů z RSM vím, že v srpnu zkrátka jedou na dovolenou skoro všichni jako jeden člověk.

Tato nátura našich přátel z románských národů u nás bývá terčem výsměchu a ušklíbání se. Považujeme se za produktivní a pilné včelky, které se nikdy nezastaví, a na ostatní v Evropě, kteří si umí dopřát nefalšovanou siestu, hledíme skrz prsty.

Podle nejrůznějších statistik se ukazuje, že Francouzi stráví v práci nejméně času ze všech národností v Evropě. To může vcelku právem vyvolat dojem nepříliš pracovitých lidí. Opak je ale pravdou a Francouzi patří mezi nejproduktivnější národy v Evropě.

Čtyřdenní pracovní týden slaví u Britů úspěch. Rok po ukončení experimentu jej praktikuje více než polovina zúčastněných firem
Přečtěte si také:

Čtyřdenní pracovní týden slaví u Britů úspěch. Rok po ukončení experimentu jej praktikuje více než polovina zúčastněných firem

Já osobně tomu rozumím. Všimla jsem si, že právě v těch státech, kde se odpočinek a volný čas berou seriózně, pracují lidé opravdu na maximum až do posledního dne, než jim začne dovolená. Svět se jim sice na čtyři týdny zcela zastaví, ale jakmile zase dovolená skončí, pustí se odpočatí a s vervou do práce stejně jako předtím. A to všichni najednou.

Pro nás se to může zdát nepochopitelné. Zvykli jsme si, že na kolegy i dodavatele čekáme týden, maximálně čtrnáct dní. Fragmentovaná a utahaná práce přes léto, kde se neustále na někoho nebo na něco čeká, ale při bližším pohledu opravdu produktivní není. Ve skutečnosti je to i velmi drahé. Všechna ta prodlení a sezení na vlastních rukou, protože moje práce visí na někom jiném, se někde projevit musí.

Spousta firem se už v červnu začne zaklínat mocnou větou až v září“, současně přitom ale plýtvá zdroje na dva měsíce neproduktivní práce. Ve výsledku jde o ztracené dva měsíce, během kterých si nejenže nikdo pořádně neodpočine, ale ani nevedou k něčemu smysluplnému. Buď se věci opravdu nechají až na září, nebo se naplno věnujme práci. Ti, kteří během léta fungují naplno, si vytvoří náskok, který ostatní už nedoženou.

KL24

Na chatu už ve čtvrtek? Čtyřdenní pracovní týden se českým firmám vyplatí, jeho zavedení je ale stále spíše výjimkou
Přečtěte si také:

Na chatu už ve čtvrtek? Čtyřdenní pracovní týden se českým firmám vyplatí, jeho zavedení je ale stále spíše výjimkou

Zkusme někdy přemýšlet nad naší vlastní identitou a cestou k ní. Je dobře, že produktivitu stavíme jako vysokou a kvalitní hodnotu. Namísto úšklebků při pohledu na jihoevropské národy, které na čtyři týdny zhasnou“ a jdou odpočívat, bychom se ale měli zamyslet. Není ten smích poněkud hořký, když se tolikrát ozývá od těch, co se dva měsíce topí v neproduktivní práci? Kdo z nás dvou je tak efektivnější?

Dívejme se otevřeněji na to, jak se věci dělají v zahraničí. Do Francie, Itálie ani Španělska to přeci nemáme tak daleko.

  • Našli jste v článku chybu?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).