Menu Zavřít

Podnikání bez hranic. Růžička chce vyvíjet nové potraviny

21. 4. 2018
Autor: Martin Pinkas/Euro

„Kdo to chce mít jednoduché, ať pracuje na poště,“ říká Viktor Růžička a rozjíždí nový byznys v potravinářství.

Viktora Růžičku jsme potkali před třemi lety jako finalistu soutěže Podnikatel roku. Od té doby se dost věcí změnilo. Je o dvacet kilo lehčí a o po prodeji podílu ve firmě na diagnostické přístroje Biovendor, kterou od revoluce budoval, je o pár set milionů bohatší. Může se tak věnovat své další zálibě – kupování firem. Vrhl se do potravinářství, slabost má evidentně pro sledě, lososy a kraby.

Na Růžičku čekáme v jeho zámku u Jihlavy – opravoval ho deset let a původní rozpočet několikrát překročil –, až se vrátí z pravidelné několikahodinové procházky se psy, které jsou bez nadsázky členy jeho rodiny. Spal jen pár hodin, v noci se vrátil z Perského zálivu, přesto evidentně srší energií.

Byl jste v Bahrajnu obchodně? Povedlo se?

Tak napůl. Nešlo ale o můj obor. I když jedno téma souviselo s potravinářstvím, takže vlastně šlo. Jel jsem tam hlavně pomáhat lidem, kteří se na vyjednávání s Araby necítili, ale chtěli by se podílet na projektu Zeleného Bahrajnu, tedy zalesňování pouště.

Češi chtějí zalesňovat Bahrajn?

Ano, je to vládní projekt. Je to docela šílený úkol, protože tam strašně málo prší a půda je velice nekvalitní, protože je prosolená. Ale údajně to jde. Jim patrně nevadí, že to bude stát spoustu peněz.

Vy jste zmínil, že potravinářství je váš obor. To se asi něco změnilo za ty tři roky, co jsme se neviděli…

Úplně první pohnutka byla, že jsem se stal v říjnu 2016 veganem a velmi se mi to osvědčilo. Někdy na jaře jsem si řekl, že by mě bavilo a motivovalo zkusit vybudovat novou firmu. Ta by vyvíjela a vyráběla neživočišné potraviny, které by byly dobré. Problém veganské nabídky je, že 80 procent jídel není moc chutných.

Proč jste přestal jíst maso?

Začal jsem na sobě pozorovat příznaky možného počínajícího diabetu – cukrovky. Podle mého vědomí je to jediná cesta, jak se z toho dostat.

Veganství?

Ano. Měl jsem nadváhu, 96 kilo, teď mám 77. Měl jsem také hraniční, spíš zvýšený takzvaný glykovaný hemoglobin. Pak jsem dostal zánět vnějšího zvukovodu, což samo o sobě není nic zvláštního ani alarmujícího, to může dostat každý. Ale co mě velice vyděsilo, bylo to, co mi vyrostlo z toho ucha. Pseudomonas aeruginosa, což je bakterie, která se u zdravého nemá absolutně vyskytovat a je typická právě pro diabetiky.

Už ani nemusím pokládat otázku, jak se na vás podepisuje to, že jste doktor a zároveň podnikáte v diagnostice. Bakterie vás přivedla k firmě na potraviny... Jak se jí daří?

Když se stanete veganem, jste nucena, ať chcete, nebo ne, začít si vařit. Mě to najednou začalo bavit a troufám si říct, že některá jídla dělám opravdu dobře. Od toho se odvinula myšlenka, že bych si takovou firmu udělal po vzoru některých, které jsem viděl na trhu. Pomalu se to rozbíhá. Teď bojujeme s tím, že nemáme místo, kde vyrábět.

Chcete továrnu na veganská jídla?

Pochopitelně, pokud to má být komerční věc, jde o tuny, které nezpracujete v kuchyni. Teď dávám dohromady nějaké možnosti, kde se usadit. Buď si něco pronajmeme, koupíme, nebo postavíme. Zjistil jsem, že by se daly získat potravinářské firmy, buď podíl v nich, nebo celých sto procent, které mají tradici, know-how, odbyt, zaběhnutou výrobu, personál, určitou stabilitu, nějaký zisk - většinou neslavný. Když by se jich koupila vzájemně se doplňující skupina, mohl by vzniknout zajímavý holding, který by mohl využívat různých synergií. A každá z těch firem by mohla do toho veganského portfolia něčím přispívat. Takže by to portfolio rychleji rostlo.

Jaké firmy už máte?

První jsem koupil firmu, která dělá asi 40 procent svého obratu v norském sleďovi, což tedy není zrovna veganská věc. Vyrábějí všechno možné, co se ze sledě vyrobit dá, ale 60 procent jsou saláty, pomazánky a takové věci, které se bez výjimky dají veganizovat. Vytvoříme portfolio B, kde se majonéza nahradí bezvaječnou majonézou, salám se nahradí rostlinným salámem, sýr rostlinným sýrem, tvaroh tofu a podobně.

A další?

K téhle firmě doufám přikupujeme jednu, která je obdobného charakteru. Přidá zhruba ještě 50 procent obratu navíc, takže dohromady budou mít tyhle dvě společnosti tržby zhruba půl miliardy, což už je seriózní věc, žádné hraní si s obloženými chlebíčky. Ještě se nám nabízí příležitost koupit jednoho francouzského highend producenta uzeného lososa z takové té nejvyšší cenové kategorie. Jde o ruční uzení podle vlastních postupů, ruční filetaci a velice krásné balení. Ta firma má jen jedinou chybu - dlouho se motala ve ztrátě, protože byl chválabohu zakázán lov běluh a jejich hlavní byznys byl kaviár. Pak řádila v Chile velká infekce lososa (a ta firma byla možná největší producent chovaného lososa), načež prudce stouply ceny. Ještě dělají kamčatského kraba, to se mi líbí, protože on je predátor - je obrovský, všechno sežere a nechává po sobě úplnou poušť.

 Kdysi dávno jsem postavil takový rybářský domek na docela velikém pozemku v Belize a tam teď budeme stavět fabriku na zpracování tamního ovoce, říká Viktor Růžička. Kdysi dávno jsem postavil takový rybářský domek na docela velikém pozemku v Belize a tam teď budeme stavět fabriku na zpracování tamního ovoce, říká Viktor Růžička.

Takže je záslužné ho lovit a pojídat?

Likvidovat. On ohrožuje kanadské pobřeží, dostal se na jih hrozně hluboko, snad byl i loven v oblasti německého Severního moře a Baltu, takže je užitečné ho decimovat. Je veliký, má v sobě hromadu velice chutného masa, takže moje idea je spojit kraba se sleděm a víc se věnovat rybám. To nemá s tou veganskou částí podniku nic společného, ale myslel jsem to tak od počátku.

Vy jste říkal, že dříve, když jste dostal nějakou hotovost, nakoupil jste koberce. Pak jste se přeorientoval na kupování firem. Teď, když jste dostal za prodej 60 procent Biovendoru miliardu, máte dost na zábavu.

Ta miliarda, to je něco, co vychází z určitého výpočtu, ale ta konečná platba je jiná, není to tak. To vám můžu vyvrátit, ale nepotvrdím žádnou částku.

Mně jde spíš o to, jak si plníte sny. Když jsme se naposledy před třemi roky viděli, říkal jste, že chcete prodat část firmy, abyste mohli expandovat, že chcete koupit jednu rakouskou firmu a že chcete dobudovat dům v Oceánii. Část Biovendoru jste prodal Tomáši Němcovi, ViennaLab jste koupil, tak ještě ten dům.

Rakouskou firmu jsme koupili z 55 procent už před prodejem 60 procent Biovendoru panu Němcovi (Tomáš Němec vydělal na prodeji gumárenského ČGS Holdingu 15 miliard - pozn. red.). Společně jsme pak akvírovali belgickou firmu, na naše poměry docela velikou, teď nevím, jestli se smí říkat, kolik stála…

... 418 milionů.

Oni měli 16,5 milionu eur obrat, a my jsme tak narostli v obratu o 35 až 40 procent. Teď uvažujeme ještě o dalších akvizicích - jedné dvou - během tohoto roku. Chceme být opravdu globálním hráčem, který pokrývá většinu diagnostického sektoru a který má nadnárodní ambici. Trochu se mi z toho točí hlava, ale jestli je těch vůdčích firem v oboru šest, tak my chceme být pro začátek ta sedmička.

Proto je spojení s Němcem asi ideální, že?

Sám bych to nezvládl. To by bylo na dva životy. Je ovšem otázkou, jestli s ním budu schopen držet krok, co se týče investic. V tom je naše nerovnováha ohromná.

Takže ti krabi musejí začít vydělávat, není to žádná hračka.

Musejí, nutně. Ano. A ještě stále jsem trochu zůstal poplatný vědě, udělal jsem takový podholding, kam bych chtěl vkládat startupy. Dva už mám. Jeden se zabývá organickou chemií, má ho na starost jeden talentovaný a pilný člověk, který si ze Švýcarska dovezl takovou rodinu patentů od svého školitele. Chce dělat produkty, které mají význam ve farmacii. Věřím tomu, že z toho něco brzy bude. Druhý startup je vyloupnutý z Biovendoru. Nemá rychlou návratnost a celkem se i nabízelo jej zavřít. Tvoří ho taková malá skupina, která dělá něco, čemu se říká rekombinantní protilátky. Obnáší to vývoj protilátek mimo zvířecí nebo lidské tělo, jenom ve zkumavce. To eliminuje trápení například myší, které byste asi nechtěla, abych dopodrobna popisoval.

A k čemu to bude dobré?

Když to velmi zjednoduším, chceme být u toho, až se budou protilátky vyrábět levně po tunách a biologická léčba se stane dostupnější.


Češi učí moldavské biosedláky. První sklizeň dorazí letos

 Biozemědělec Alexej věří, že odbyt pro svou ekologicky pěstovanou špaldu najde v Česku.


Co dělá vaše nová rakouská firma ViennaLab, kterou jste tolik chtěl?

My jsme nikdy nedělali nic, co by nebyla diagnostika. ViennaLab pracuje hlavně s PCR. Zjistí, jestli má váš plod třeba cystickou flbrózu, čili genetika, to je jeden jejich obor. Druhý obor je onkogenetika, kde se třeba hledají mutace v nádorech, které znamenají, že určitá léčba by vám nepomohla, nebo naopak ano, čímž se ušetří čas, vaše utrpení a peníze. Třetí oblast je farmakogenomika a to je hledání určitých genetických variant, jejichž nositelé například špatně snášejí nějaký lék, nebo naopak jiný lék je pro ně zvlášť vhodný. Tomu všemu se říká personalizovaná medicína. Medicína na míru.

Která firma ve skupině nejvíc vydělává?

S velkým odstupem TestLine. Ten jsme koupili před šesti lety. Ti mají přímo nebo nepřímo skoro polovinu svého finančního výkonu z boreliózy. Takže když někdo vymyslí nějaké jednoznačně účinné očkování, tak my budeme v bankrotu.

No, to si nemyslím. Zatím tuhle nemoc u nás doktoři neberou příliš vážně a neumějí ji léčit...

Ne, asi ne. I když hlavní železo v ohni jedné brněnské firmy je právě vakcína na boreliózu. A jsou hodně daleko. Vím to, protože si od nás kupovali bioreaktor za víc než milion eur.

A dům v Oceánii už máte postavený?

Ono se to Tichomoří možná také brzy obrátí v byznys kolem tropického ovoce a tam bychom chtěli mít jedno takové stanoviště.

Další noha byznysu?

To je pořád ta potravinářská linie. Kdysi dávno jsem postavil takový rybářský domek na docela velikém pozemku v Belize a tam teď budeme stavět fabriku na zpracování tamního ovoce, budeme vyrábět šťávy, různé koncentráty, dost možná i sušené ovoce, které jde docela dobře na odbyt.

Neměl jste strach prodat majoritu v Biovendoru?

Tak to samozřejmě nese s sebou různé možnosti, že toho budete litovat, to je jasné.

A?

Je to tak i tak, všechno je za něco, a navíc rok je krátká doba na to, abych to mohl jednoznačně posoudit. Také strašně záleží na konci, který vlastně umožní všechno zhodnotit, ale ten máme ještě před sebou.

A ten konec je co?

Já si myslím, že by to mělo skončit tím, že za nějakou dobu, která je teď těžko dohlédnutelná, firmu v nějaké optimalizované podobě spojíme se strategickým investorem.

Jak vám šlape vývojová větev firmy?

S obrovskou vervou a i značnými náklady jsme se pustili do oblasti, která se jmenuje mikro RNA. To je takový celý nový vesmír molekul, které se dají hledat a měřit a stanovovat jejich množství v krvi, v plazmě nebo v séru i jinde. Ještě před několika málo lety se vůbec nevědělo, že existují, a někteří jim teď předpovídají obrovskou diagnostickou budoucnost. Jiní jsou pesimističtí samozřejmě, to je tak ale vždy. Koupili jsme na to patent od Siemense. Stálo to na naše poměry velké peníze, více než milion eur. Tu metodu jsme dopracovali o tři třídy dál. Jsme šťastni z toho, co jsme dokázali, máme už určitou rostoucí skupinu souprav postavených na tomto principu, všechno je to nádhera, jen zatím neprodáváme, jak bychom chtěli. Kdyby to ale bylo jednoduché, tak to dělá každý. To pak je lepší se nechat zaměstnat na poště. Teď jim vyhazují ředitele, takže už to také asi není tak stabilní podnik, jakým býval.

A ta třetí větev, to je hardware. Za laboratorního robota jste dostali mezinárodní cenu. Daří se tady prodávat?

Ještě jsme ho zdokonalili, udělali jsme z něj opravdový plnoautomat, že bychom jich ale prodávali desítky měsíčně, to ne. Jeden stojí 60 tisíc eur. Teď ale máme před sebou dost pravděpodobně velkou objednávku z Kuvajtu.

CIF24

Ještě jste měl sen vybudovat ústav George Placzeka, významného fyzika.

Na to nakonec zapomenu. Chtěl bych ale sponzorovat alespoň nějaký významný dokument o něm. Vlastně bych do něj chtěl investovat. Mohly by o něj mít zájem televize různých zemí, kde se George Placzek zapsal - v Americe, Izraeli, Německu, Dánsku, Itálii.

Viktor Růžička (52)
• V roce 1986 po zkoušce z anatomie emigroval do Německa, kde dostudoval medicínu. Vydělával si prací na odděleních, kde se hodně umíralo, především tam, kde byli hospitalizovaní lidé s AIDS.
• Začal podnikat na přelomu let 1992/1993.
• Tehdy byl ještě jednou nohou ve fakultní nemocnici v Německu a druhou na univerzitě ve Spojených státech.
• V roce 1998 se jeho firma Biovendor stala jedničkou na českém trhu v imunoanalýze a překonala i zahraniční konkurenty. Brzy dosáhla obratu 200 milionů korun, před dvěma lety se roční obrat firmy vyšplhal na miliardu.
• Dalšími milníky byly akvizice firem TestLine, Imunolab, Oxford Biosystems a ViennaLab.
• Minulý rok prodal 60 procent Biovendoru tuzemskému miliardáři Tomáši Němcovi.

Přečtěte si také:

Superpotraviny místo hamburgerů. Fastfood prochází revolucí

Jídlo faraonů. Superpotravina tygří ořechy dobývá Evropu

Jed na plevel vs. zmatená včela


  • Našli jste v článku chybu?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).