Studie publikovaná v odborném časopise Environmental Research Letters pracuje s tezí, že dnešní způsob fungování civilizace naráží na limity, které už nelze přehlížet. Soustředí se přitom jak na populační růst, tak na vysoké nároky, jež současná společnost klade na energii, půdu, vodu a další přírodní zdroje. A právě kombinace těchto faktorů podle jejích autorů ukazuje, že aktuální vývoj není do budoucna udržitelný.
Kolik lidí planeta dlouhodobě uživí?
Vědci se pokusili odhadnout, jaký počet obyvatel Země by byl slučitelný s ekologickými limity i důstojnou životní úrovní. A došli k závěru, že tato hranice leží výrazně pod současnými čísly. Podle jejich výpočtů by na celé planetě ideálně měly žít jen 2,5 miliardy lidí, tedy mnohem méně než současných zhruba 8,3 miliardy. „Skutečně udržitelná velikost populace je mnohem menší a blíží se spíš té z poloviny 20. století,“ cituje web Science Alert vedoucího vědeckého týmu z Flinders University v Austrálii Coreyho Bradshawa.
Právě zmiňovanému rozdílu připisuje studie zásadní význam. Sice netvrdí, že by lidstvu bezprostředně hrozil náhlý kolaps, upozorňuje ale, že dnešní systém funguje jen za cenu stále většího tlaku na přírodní zdroje i stabilitu prostředí. A zároveň vůbec nebere v potaz způsob života, který je s tím spojený – jinou zátěž představuje společnost, která hospodaří úsporně a snaží se o střídmost, jinou svět založený na intenzivní výrobě, dopravě a stále rostoucí spotřebě.
Právě proto studie uvádí, že debata o přelidnění nemůže zohledňovat jen demografické údaje. Nutné je sledovat také to, jak rychle lidstvo čerpá přírodní zdroje a nakolik je dokáže nahrazovat, obnovovat či využívat efektivněji. Současný model růstu se totiž podle nich zakládá na takovém tempu spotřeby, které planeta nezvládne dlouhodobě vyrovnávat.
Fosilní paliva jako motor růstu
Autoři analýzy zároveň připomínají, že prudký růst světové populace v posledních dvou stoletích neumožnily jen technický pokrok a lepší organizace společnosti. Významnou roli sehrála i levná a koncentrovaná energie z fosilních paliv, jež pomohla zvýšit zemědělskou produkci, urychlit industrializaci a rozšířit dopravu v dosud nevídaném měřítku. Tato energetická základna navýšila takzvanou únosnou kapacitu, což je termín, jenž se v ekologii používá pro stanovení maximální velikosti populace daného druhu, která se může na určitém území dlouhodobě udržet. Nebýt tohoto jevu, narazilo by lidstvo podle vědců na limity mnohem dříve.
„Dnešní ekonomiky, založené na nepřetržitém růstu, zjevně neberou v úvahu regenerační omezení trvalého zvyšování populace. A to i kvůli fosilním palivům, která uměle vyrovnávají tento rozdíl,“ vysvětluje Bradshaw.
Roli hraje více faktorů
Každý podobný vědecký model má bezpochyby svá vlastní omezení. Ostatně, sami autoři připouštějí, že zachytit v globálním měřítku všechny proměnné, které ovlivňují velikost populace, tempo změn nebo kapacitu planety, zkrátka a jednoduše nelze. Jejich závěry je proto potřeba číst coby kvalifikovaný odhad, nikoli jako definitivní čísla.
S debatou o udržitelném počtu obyvatel navíc souvisejí i etické otázky. Ne všichni lidé na světě mají stejné možnosti, obdobnou životní úroveň nebo rovnocenný podíl na spotřebě zdrojů. Právě proto bývají úvahy o regulaci populace velmi problematické a často se v nich objevují i rasové nebo jiné předsudky. Autoři tak nevolají po jednoduchých řešeních, ale spíš potvrzují, že člověk dlouhodobě narušil přirozené mechanismy, k nimž nevytvořil žádnou alternativu.
„Smutné je, že lidská činnost vyřadila z provozu korekční mechanismy, které jsou pro fungování planety klíčové, aniž by je nahradila humánními a ekologicky šetrnými alternativami,“ uzavírá Bradshaw.
