Samotná proměna oblíbeného „Jiřáku“, jak lidé běžně náměstí nazývají, začala předloni. Architektonická soutěž na jeho revitalizaci, jejímž vítězem se stalo zmíněné studio MCA, byla ovšem vypsána již v roce 2000. O dva roky později následovalo vydání stavebního povolení, ale projekt byl kvůli povodním a nedostatku financí zastaven.
K potvrzení jeho realizace došlo na základě memoranda mezi městskou částí a hlavním městem znovu až v roce 2014, přičemž o dalších pět let později byl záměr definitivně oživen i díky participaci veřejnosti ve spolupráci s IPR Praha. Celkové náklady revitalizace pak dosáhly téměř půl miliardy korun (bez DPH), z čehož zhruba 70 milionů pokryla evropská dotace.
Z Prahy 2 do Prahy 3 konečně bezbariérově
Za ony více než dvě dekády se postupně měnil nejen samotný projekt, ale i pohled na to, jak má veřejný prostor fungovat v kontextu současného města. Součástí tohoto vývoje byla mimo jiné zkušenost s tím, jak se náměstí Jiřího z Poděbrad reálně používá, protože prostranství kolem něj postupně ožilo a stalo se přirozeným místem pro trhy, různé společenské a kulturní akce i setkávání obyvatel.
Architekt Miroslav Cikán, šéf MCA atelieru
Právě poznatky z každodenního provozu se podle autorů návrhu promítly do aktuální podoby projektu, který klade větší důraz na klimatickou odolnost. „Došlo k posílení v oblastech, kde to není vidět – od technologií nakládání s vodou přes materiálové řešení a funkčnost jednotlivých vrstev od trávníků po dlažbu. Důraz jsme kladli na celkovou odolnost, retenci a akumulaci vody ze střechy kostela i povrchu celého náměstí nebo promyšlenou druhovou skladbu stromů,“ uvádí pro Euro.cz Cikán.
Podle jeho slov byla též výrazně zklidněna doprava a rozšířeny předzahrádky v severní části před řadou výjimečných kaváren, hospod, pekáren a dalších obchodů. Již dříve došlo ke snížení přístřešků nad výstupy z metra, takže je kostel konečně vidět i z Vinohradské ulice. „Zdánlivě nepodstatná, ale důležitá byla realizace povrchových přechodů přes rušnou třídu. Konečně se tak dá bezbariérově přejít z Prahy 2 do Prahy 3. Navazovat by měla i obnova části vinohradské tepny podle našeho návrhu,“ dodává architekt.
Více zeleně i vody
Výraznou změnou je rozsáhlá práce se zelení a vodním režimem. Vysazeno bylo více než 180 stromů, zejména platanů, javorů, habrů, dubů, lip a okrasných třešní, přičemž část původní vegetace musela být odstraněna kvůli jejímu špatnému stavu a celkovému opotřebení prostoru dlouhodobým provozem.
Zvlášť v souvislosti s nově vysazenými platany na hlavním prostranství před kostelem očekává Cikán možné reakce veřejnosti. Prostor s mladými stromy totiž podle něj vyžaduje trpělivost – například u technické knihovny v Dejvicích řada z nich dorostla do tvaru prostorného loubí teprve po deseti letech, upozorňuje.
Kromě nové zeleně byly taktéž nahrazeny asfaltové povrchy propustnými materiály, zejména dlažbou se štěrkovým podložím a mlatem, které umožňují lepší vsakování vody a snižují přehřívání ploch: „Máme radost z kvality použitých materiálů, mobiliáře podle našeho návrhu i variabilního osvětlení, které umožňuje prostor přizpůsobovat různým typům akcí,“ zdůrazňuje Cikán s tím, že součástí úprav je i obnova fontány Sjednocená Evropa z 80. let, kterou si přáli zachovat místní obyvatelé.
Podle architekta se tak ovšem stalo na úkor jiných vodních prvků kolem střední plochy, jež byly blíž Plečnikově urbanistické koncepci s odkazy na jeho prvky v Lublani. „Na druhou stranu, uhájili jsme též nový výdech z metra, který se jako technická stavba méně uplatňuje ve vztahu k chrámu, fouká vzhůru a nepoškozuje prostředí teplým vzduchem. Nebo také velkorysý prostorový koncept před chrámem, který patří k nejvýznamnějším veřejným prostorům Prahy a akropole Vinohrad,“ popisuje pro naši redakci.
Veřejný prostor, který musí „dozrát“
Významnou součástí prostoru je i školní budova a před ní nová zpevněná rozptylová plocha napojená plynule na samotné náměstí. Díky ní se zde děti budou moci bezpečně pohybovat. A za povšimnutí stojí rovněž materiály nejen na prostranství, ale také na dětském hřišti. To je inspirované Cikánovou zkušeností z Vídně, kde několik let žil a tyto objekty navrhoval. „Vyloučili jsme umělé hmoty a nepřírodní materiály, povrchy včetně tekoucí vody lákají k doteku všemi smysly. Záhony nabízejí vůně a barvy téměř po celý rok. Kolem hřiště to voní snad nejvíc,“ vysvětluje.
Celý prostor je nově členěný na klidovou a relaxační část na východě a pobytovou a reprezentativní západní část, určenou pro trhy a společenské dění. To vše podle architekta nyní umožní „Jiřáku“ se opět „nadechnout a ožít lidmi“.
„Prostranství je jako divadlo s velkým množstvím scén a orientovaných hledišť, které se prolínají a mění. V další vrstvě pro vnímavého diváka může hra nabídnout různé situace ke čtení významů v konotacích, které byly do prostředí a chrámu vloženy už jeho autorem. Právě ‚dořečení‘ náměstí současným jazykem v kontextu s jazykem Josipa Plečnika pro nás představovalo největší výzvu,“ uzavírá Cikán.
