Ombudsman řeší stížnosti jednotlivců na státní správu. Kde najdete jeho kancelář?

Kdo je ombudsman?

Ombudsman je mimosoudní kontrolní úřad, který byl státem pověřen k řešení stížností občanů na jednání veřejné správy. Institut ombudsmana byl v České republice zřízen v roce 1999 a je ošetřen zákonem č. 349/1999 Sb., který definuje jeho pravomoci, působnost a povinnosti.

V České i Slovenské republice se tento institut oficiálně nazývá veřejný ochránce práv. Na celoevropské úrovni pak existuje i evropský ombudsman.

Původ slova ombudsman má kořeny ve Švédsku. Zde byl ombudsman osobou pověřenou králem, která dohlížela na správné jednání úředníků. Již v roce 1809 byl tento institut zakotven ve švédské ústavě. Institut ombudsmana se celosvětového rozšíření dočkal až ve druhé polovině 20. století. V současné době je institut ombudsmana zřízen přibližně ve 100 zemích v různých částech světa.

Ombudsman ČR

Ombudsman ČR je nazýván veřejným ochráncem práv nebo zkráceně ochráncem. Jde o tzv. pravého (parlamentního) ombudsmana, který je volen parlamentem, a to do funkčního období trvajícího 6 let. Ze zákona je jeho pozice neodvolatelná.

Aktuálně je úřadující český ombudsman JUDr. Stanislav Křeček, který byl do funkce zvolen 19. 2. 2020. Předchůdkyní Stanislava Křečka byla ombudsmanka Mgr. Anna Šabatová, Ph.D.

Pan ombudsman Křeček sídlí v Brně, nikoliv v Praze, jak by někdo mohl předpokládat. Kancelář ombudsmana je organizační složka státu a v jejím čele stojí jmenovaný vedoucí JUDr. Pavel Pořízek, Ph.D.

Ochránce veřejných práv má také svého zástupce (ombudsman Křeček je zastupován Mgr. Monikou Šimůnkovou) a může mít i asistenty, kteří jednají jeho jménem. Ombudsman ČR ovšem musí splňovat určité podmínky, aby mohl tento institut vykonávat:

• musí být politicky nezávislý,
• nesmí měnit (rušit) rozhodnutí státu.

Zároveň ale může podnikat šetření na vlastní pěst a může si zvolit, na jakou oblast se bude specializovat. Úkolem ombudsmana je zlepšovat vztahy mezi občany a státní správou. Správně by měl fungovat jako prostředník v tomto vztahu a pomáhat odstranit či alespoň minimalizovat chyby, kterých se stát vůči občanovi dopouští, byť je to velmi často z nevědomosti.

Působnost ombudsmana

Působnost ochránce je poměrně široká a vztahuje se na řadu státních institucí, kam patří:

• Česká národní banka (působí-li jako správní úřad),
• Ministerstva ČR,
• Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV),
• kraje a obce při výkonu státní správy,
• správní úřady s působností na celém území ČR a úřady jim podřízené,
• Policie České republiky (nejedná-li jako orgán činný v trestním řízení),
• Armáda České republiky (AČR),
• Hradní stráž,
• Vězeňská služba České republiky (VSČR),
• veřejné zdravotní pojišťovny,
• zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení nebo zabezpečovací detence.

V žádném případě se působnost ombudsmana nevztahuje na:

• Parlament České republiky,
• prezidenta a úřadující vládu,
• Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ),
• zpravodajské služby a agentury,
• orgány činné v trestním řízení,
• státní zastupitelství a soudy (s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů).

Ombudsman: podněty

Ochránce veřejných práv nemusí jednat výhradně z vlastní iniciativy. Na základě jakých podnětů může ombudsman jednat?

• na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby, který byl adresován přímo jemu,
• na základě podnětu adresovaného poslanci nebo senátorovi, který mu jej dále postoupil,
• na základě podnětu adresovaného některé z komor Parlamentu, která mu jej dále postoupila.

Podnět lze ombudsmanovi podat písemně i ústně s tím, že musí být zaprotokolován. Součástí podnětu by měly být osobní údaje stěžovatele, popsání případu se všemi důležitými informacemi a kopie dokumentace komunikace s příslušnými úřady či institucemi.

Výhodou je, že služby ombudsmana jsou bezplatné. Ochránce je zde totiž od toho, aby pomáhal lidem v těžkých životních situacích.

Pravomoci ombudsmana

Jaké má ochránce pravomoci? Ombudsman má právo provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhů či doporučení. Využívá k tomu primárně tlak vyvíjený na dané instituce tím, že je veřejně vyzve k nápravě chyb. Případně může také navrhnout zahájení soudního jednání.

V žádném případě ale nesmí zasahovat do soudních sporů a ani měnit či rušit rozhodnutí úřadů. Nemůže ani žádným způsobem ovlivňovat výkon soudní moci. Do jeho pravomocí ovšem spadá podání návrhu na zrušení podzákonného předpisu (nařízení vlády, vyhláška) nebo jeho jednotlivých ustanovení k Ústavnímu soudu.

Nepraví ombudsmani

Pravý ombudsman volený parlamentem pro celou Českou republiku je vždy jen jeden jediný. Slovo ombudsman ovšem využívají i různé instituce a firmy, které tímto označením titulují osoby, které zaměstnávají, aby zajistily vstřícné jednání vůči zákazníkům a aby předcházely mediálně vedeným sporům.

Tyto osoby jsou na rozdíl od parlamentního ombudsmana placeny danými institucemi, tudíž existuje riziko, že může být jejich nezávislost zpochybněna. Jde například o tyto ombudsmany:

• školský ombudsman (školní ombudsman),
• policejní ombudsman (ombudsman PČR),
• ombudsman Českého rozhlasu,
• ombudsman České asociace pojišťoven,
• ombudsman Ministerstva vnitra ČR,
• ombudsmani bank.